Těhotná - kdy to říct rodičům?

Ahoj. Na gynekologii si můžeš zajít sama, souhlas rodičů k tomuto nepotřebuješ. Vzhledem k tomu, že nejsi zletilá, by se to rodiče dozvědět měli (jsou to tvoji zákoní zástupci). Donutit tě k potratu - záleží na tom, co si pod tímto pojmem představuješ. Rodiče ti mohou říci svůj názor, mohou tě zkusit přemlouvat, aby sis toto pořádně uvážila, ale rozhodnutí bude jen na tobě. Když už se ti takováto věc přihodila, určitě bys o tom s rodiči komunikovat měla. Takovou věc neutajíš před nikým dlouho a pokud tě rodiče vyživují, pak je to i z tvé strany slušnost, říkat jim věci narovinu. Týkají se tebe i jich, nezapomeň na to. V životě rodiče můžeš potřebovat ještě mockrát. Tak buď zodpovědná nejen k sobě, ale i k ostatním. Stává se v životě lecos, nejsi první ani poslední, kdo toto řeší. Ale zvaž, jestli jsi schopná se o dítě postarat, jak ho uživíš a zabezpečíš, aby dítě nebylo díky tvému rozhodnutí chudák. Hodně štěstí.

Sice to není zrovna v módě mít dítě v 16ti ale stále lepší než ho nemít vůbec. Co nejdříve to řekněte mamince, bude sice dost naštvaná (já bych byla) ale zcela jistě bychom společně našli řešení. Než začnete zmatkovat nechte si tu zprávičku potvrdit lékařem, uvědomte si o co příjdete a co získáte a podle toho volte. Ono je někdy lepší jít na přerušení.

Vypadá to, že co nevidět budete dospělá žena, ale chováte se jako malá holčička, která vylila hrnec mléka a teď schovává hlavu do peřin. 1/ Rodičů se ptát nemusíte. Na gynekologii si můžete dojít sama, stejně jako třeba k zubaři. I lékař je vázán lékařským tajemstvím a určitě po Vašem vyšetření nebude hned volat: Tak, paní Vomáčková, kupte kvasnice na svatební koláče, vaše Máňa je v tom! Takže tady zatím nemusí rodiče nic vědět - tedy o Vaší návštěvě u doktora. 2/ Kdyby se to potvrdilo, rodičům to, samozřejmě říct musíte. Proč byste o tom mlčela? Dítě v sobě nebudete jistě nosit do konce života a za pár měsíců se to stejně provalí a bude to každý vidět, ať už řeknete pravdu, nebo pomlčíte. Pokud máte s rodiči dobré vztahy, jistě budou rádi, že jste se jim svěřila. I když nadšeni, aspoň zpočátku, asi nebudou. A navíc asi budou chystat svatbu. A to by měli vědět s předstihem. 3/ Matka s Vámi o potratu hovořit může, ale že by Vás vyloženě mohla nutit, to ne. Sama jste rozhodla, že budete skotačit, sama si rozhodněte, zda své dítě uhájíte. Byla bych pro jeho život. Ale: budete se o něj muset postarat vy sama s jeho tatínkem. A vy v 16 jistě nemáte ani vzdělání, a ani finance /pokud Vám rodiče hodně nešetřili/. Takže si to malé uhajte, ale najděte si s partnerem byt a starejte se jako slušná rodina. Pokud budete od rodičů něco chtít, nezapomeňte, že k tomu nejsou povinni a také, že třeba budete muset přistoupit na některé jejich požadavky, které se Vám třeba nebudou líbit. A také Vás bude muset soud zplnoletnit,pokud budete chystat svatbu. Takže, rodiče z toho vyškrtnout nemůžete. Proč taky? Dali Vám život, mají právo vědět o tom, jak si jejich dcera vede. Ale jinak jen malou poznámku - kam to vy mladí spěcháte? Když si vzpomenu na své mládí, v 18 - 19 krásné cyklovýlety, večerníky, volejbalové mače na návsi, opékání buřtů, koupání u rybníka s partou apod., je mi skoro líto, že o své mládí přicházíte tak brzičko. Ale to je nakonec každého věc a přeji Vám, aby z Vás byla dobrá máma. Jen si musíte uvědomit, že ve 32 můžete už být babičkou! Jaga.

Já jsem přesvědčená, že když nebudete potřebovat vůbec žádnou pomoc od rodičů, nemusíte doma nic říkat. Ale jestliže zůstanete doma i se svým dítětem, bez příjmu, bez práce, jen s potřebami, ať už je to obživa pro sebe, ošacení, ubytování, tak musíte o to všechno rodiče poprosit, požádat. Nevím, jak dobře jste situovaná rodina, v jak velikém bytě, ale příchod miminka do domácnosti, to je obrovský zásah. Myslím si, že to bez mamky nezvládnete a je to těžká podpásovka jí to včas neříct a pak jí nedat na výběr. Také záleží na tom, jak se k tomuto postaví otec dítěte. Jestli si vás odstěhuje a vy založite rodinu ve svém bytě nebo starost o vás a o dítě přenechá vaší rodině. A také, jestli mají rodiče natolik dobrou práci, že vás obě, uživí. Nakukovat do kočárků na miminka, to je něco jiného, než celoživotní závazek a starost. Záleží, jestli to rodiče, v dnešní době, zvládnou. A jestli budou ochotní na sebe vzít tuto zodpovědnost. Budete matkou, tak se chovejte zodpovědně!

Vemte do úvahy ještě jednu věc: teď se možná tatínek staví jako že dítě chce a že se o vás postará jak bude moci, ale pravděpodobnost, že s tím dítětem zůstanete brzy sama, je veliká. Hodně veliká. Obrovská. Vlastně je to prakticky jistota. Jestli si nejste jistá, je to odpověď - přistupujte k rozhodování tak, jako by to dítě zůstalo jen a jen ve vaší péči.

Jistě největší radost bude mít otec dítěte. Ten už to ví.? Předpokládám, že víš který to je.

Uprimne...Jste dost zrala na to vychovavat miminko? (evokuje me k tomu otazka c.3)...Neumim si predstavit, ze by moje dcera s touhle novinkou prisla domu. Byla bych jako matka zdesena, pak asi utlum a pak pohovor s dcerou...Ale absolutne netusim, co bych delala a rekla, kdyby mi dcera oznamila, ze si dite chce nechat...Uprimne,..asi by me slehlo a pak bych zacala resit bydleni, praci, a byla ji oporou. Mozna obehrana pisnicka, ale v 15-16ti divka neni schopna bez pomoci rodicu, (pokud neni otec ditete synek milionare a je ochoten byt zodpovedny) mimco vychovat a zabezpecit nejen dite, ale i sebe. A spokojene dite bude pouze, kdyz bude v pohode mama, potazmo babicka

A jinak, rici rodicum to nemusite, oni to poznaji a pak bude "rachot lebek"...takze ano, rekla bych jim to zavcasu.

Ahoj - já bych šla asi na potrat - dnes už by to snad lékaři měli zvládnout tak, abyste neměla následky. V každém případě se musíte poradit s rodiči. Marcela.

Názorů spousta. Můj názor: nedělej druhým, co nechceš sama prožít. Existují i baby boxy, i kdyby ses o dítko nezvládla starat a partner by třeba odešel, či co se stane, i bez podpory rodičů je možnost jít do azylového domu ( azylovedomy.cz/...), poradí a podpoří, jde nejen o Tvůj, ale i nenarozený život. Třeba je to "jen"planý poplach, ovšem je dobré vědět, že život je to nejcennější, co může být. A plno rodin zkusilo umělé oplodnění a nedaří se, a rádi by vychovali drobečka. Proto píši i o případné této možnosti: porodit a mohou se starat pěstouni či adoptivní rodiče. To jen jako jistota, kdyby to nedopadlo s rodiči ani s přítelem, že by byla možnost podpory jinde a jinak. Přeji mnoho štěstí . Ivča

Tak jak to u vás dopadlo? Dejte vědět...

Nutit tě do potratu nikdo nemůže, a pokud bude a ty miminko opravdu velmi chceš..tak uteč, od toho jsou řpece azylové domy pro matky s dětmi..