Budoucnost nebo milovany pes

Ahoj, já bych mu našla nového pána, budoucnost potřebuješ, psaní o tom, že můžeš mít oboje není až tak pravdivé a život je otázkou volby. Vybrala jsi si povolání, kde psa opravdu nemůžeš mít, nejméně několik let, tak si dopřej ten luxus... a najdi někoho, kdo jí bude mít rád. A když ti pošle jednou za x fotku, myslím, že budeš klidnější.

Netrap se a nevyčítej si nic, takovéhle věci se stávají, třeba by se ti narodilo dítě s alergií a taky bys jí musela dát pryč, prostě stává se, pes je záležitost více let a nikdo nedokáže odhadnout, co bude... je však jeho povinnost postarat se o nové bydlení a dobrého člověka.

Ahoj, jasně a stručně NE, domnívám se, že dlouhodobější efekt, životní jistoty a tak dále jsou důležitější, i když chápu lásku k milovanému zvířeti, tak je dobré stát oběma nohama na zemi.

Pes není člověk. Je to zvíře. Bude žít třeba ještě 10 let pokud neonemocní a nepojde dřív. Jenomže Vy budete žít pravděpodobně ještě dalších 50-60 let. Pokud jste psychicky v pořádku, bude pro Vás prioritou zaměstnání, později rodina, děti. Proto by byl absolutní mesmysl kvůli krátce žijícímu zvířeti tohle všechno zahodit a zbytek života neprožít podle svých představ - to znamená dělat práci, která Vás nebude naplňovat, zahazovat třeba i další příležitosti. Ale ať se rozhodnete jakkoliv, s tímto konkrétním psem budete maximálně dalších 10 let. To je bohužel fakt.

Pes je ještě mladý, zvykne si bez problémů na nového majitele. Najděte pro něj slušného chovatele a zapoměňte. Vybudujte si život podle svých představ a až to za pár let bude možné, psa si zase pořiďte.

Je ti ještě další možnost - na danou školu se podvědomně bojíte jít nebo nevíte jistě, zda tam jít chcete a tak psa používáte jako důvod navenek.

Ok, takže je to jasné. Radím neobětovat kvůli 10ti rokům života se psem naději na třeba 40 roků spokojeného života s vysněnou prací.

Je chybou věnovat pozornost nabídkám budoucnosti, které se neslučují s existujícími důležitými okolnostmi. Nevím, jak velký dopad by měla změna na psa (zná/nezná (jak dobře) budoucího chovatele, jak často se budete vracet, jak moc by se změnil jeho život, jak moc je na Vás vázán atd.), to musíte posoudit Vy.

Doufám, že podobné rozhodnutí nebudu muset nikdy dělat, protože bych asi dal přednost ... pejskovi. A v očích ostatních lidí bych byl nepochopitelný blb.

Pro "citlivka"

- jako stará, bych dala přednost milovanému zvířeti před čímkoliv (i před partnerským vztahem ) - ale jako mladé Ti radím - postarej se dobře o psa - musí přece existovat nějaké dobré řešení! - dobré pro psa i pro Tebe - musíš hledat - a věnuj se své budoucnosti.

Záleží jenom na Tobě, čeho budeš v budoucnosti litovat víc - psa, anebo sebe - ty budeš žít daleko déle nežli pes. Alespoň myslím. Tak ahoj. Marcela.

Ano dokázala, už jenom kdybych plánovala budoucnost, tak bych ji plánovala, tak aby tam zapadal i ten pes .

Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.

/Antoine de Saint-Exupéry-Malý Princ/

Pes není věc je na Vás zvyklý, těžko mu budete hledat rovnocennou náhradu za sebe, to není jenom to krmení a venčení, to je kámoš a on by Vás neopustil.

Já to beru takhle, ale to je pouze můj názor a už jsem se xxxkrát setkala v životě , že moje názory se nenosí, takže je to pouze na Vás jak se rozhodnete a jak chcete v životě žít.

A proč nemít oboje :D

a ta budoucnost má být co, přesněji?

Zažila jsem něco podobného, rozhodla jsem se pro kočku .. Byly jiné okolnosti, ale stejné rozhodování, svoje zvířata miluju a kdybych se tenkrát rozhodla jinak, možná bych byla jinde, možná bych byla šťatsnější, ale třeba bych neměla dvě úžasné děti, jaké mám teď.. No a kočka potom musela změnit majitele stejně (napadala děti), ale teď se má báječně.. Každá cesta někam vede, ať to uděláš tak či tak, určitě někdy v životě zalituješ, ale jsi-li si jistý, že získáš víc, běž za svým snem, i ztráty nás v životě provází, někdy to jinak nejde..

Teď mám psa a také jedno rozhodnutí a zas jsem se rozhodla pro něj Resp. částečně mě přehlasovaly ty děti

Pred slibnou budoucnosti ano. Pred praci sanitaka ne.

Martinaa.

Otazka znela jednoznacne, jednoznacne jsem odpovedel, tak jak to vidim ja. Nevidim na tom nic rypaveho.

Ze je to jeji sen je mozne.

Dotaz ovsem znel, zda my bysme uprednostnili. Ne jestli ona ma uprednostnit. Ocivine chtela tazatelka nas nazor, tak ji ho davam a v tom pripade samozrejme usuzuji podle sebe.

Nebo mam psat svuj nazor podle usudku nekoho jineho? To snad ani dost dobre nejde.

Nevim, co se Ti na tom zda divneho.

Martinaa.

1. Po zadnem doplneni sem svoji odpoved nemenil. Vse sem uvedl v jednom souvislem prispevku.

2. Dotaz neznel na SVOJI slybnou budoucnost, jak se sem snazis podstrcit, ale (obecne) na slybnou budoucnost.

To, ze sem tazatelka uvedla i konkretni slibnou budoucnost je pro ono rozhodovani velmi podstatne, nikoliv zanedbatelne a samozrejme to ma na muj nazor ma vliv. Stejne jako na nazor kazdeho jineho.

Stale je to ale vyjadreny nazor. Tedy presne to, proc sem tazatelka prisla.

Nevim, co mas za problem.

-

ps. Mozna by sis mela moji puvodni odpoved precist jeste jednou a dukladne to porovnat s puvodni otazkou.

Jako napovedu bych uvedl - pochopeni psaneho textu. Studovane ucitelce by nemel cinit problem.

A ja se omlouvam za posledni vetu.

Preji dobrou noc.

A ten pes by do té budoucnosti nešel vpašovat?

Jak říkají ostatní, slibná budoucnost i se psem je řešení. Pokud ne, tak život je kompromis. Někde musíš slevit.

Upřednostnila bys budoucnost před vlastním dítětem?

vojensky zachranar /chces to delat , laka te to , za dobry peniz/ nebo se psem , ale jina prace , co te treba nebude bavit a budes ji nenavidet... zkus zachranare treba jinde ... ja bych radeji sel do toho vojenskeho zachranare a psa zkusil darovat v okoli

To není nadměrná citlivost,ale to je naopak normální. Hoď si korunou. Normálně ji vezmi do ruky...potěžkej...pomalu se rozhodni ...co znak...a co hodnota...a řekni si,že co padne to platí... ..no a pak se přáhni...a ho´d do výšky... Pokud nechceš házet,tak to je ten důvod kudy chceš jít...pokud nechceš uposlechnout minci,tak to je ten správný důvod a cíl...

Asi takhle. Jsi rozhodnutá pro službu. Podle tvých reakcí přes to vlak nejede. Pes půjde pryč. Tvoje sebelítost mu nijak nepomůže. Howg.

Teď mne ovšem napadlo řešení: dívej se v maskáčích s fenkou na filmy s vojenskou tématikou...

O vaši otázce přemýšlím od odpoledne, kdy jsem ji přečetla. Jéééžiši, to je těžké rozhodování. Vím, co by bylo dobré, prospěšné, co je pořeba udělat, ale srdce usedá. Jaká je to rasa, jak je veliký a jak starý je to pes?

Pokud psovi najdete vhodneho majitele (coz je casto problem), tak pes si s tim dlouho hlavu lamat nebude. Jinymi slovy, jevite klasicke cloveci priznaky emocionalni zavislosti na zvireti Pes zavislost na vas nema. Bude stastny s kymkoli jinym, kdo mu naplni jeho psi potreby.

Kdysi jsem resila neco podobneho.Jen se jednalo o vztah.Seznamila jsem se s prima chlapem,ktery se jevil jako vhodny partner.

A taky jsem mela psa,v te dobe mu bylo osm let.Dotycny s nim vychazel,chodili jsme na prochazky, turovali,hral si s nim.

A pak prisel zadrhel.Pri debate o nasi budoucnosti,mi sdelil ze by byl rad,kdybych se k nemu nastehovala.Bez psa.Ze jej do bytu nechce.Na zabavu jakoze pohoda,ale starat se o nej trvale nehodlá.Ať ho nekomu dam.

Tak jsem se postarala...dala jsem pryc jeho...chlapa samozrejme...,

zdravím nebudu komentovat komentáře předemnou beru to čistě podle sebe.. vojenský záchranář a smlouva s armádou no zní to zajímavě a bude to náročné jak po fyzické tak i psychické stránce. budete se muset vzdát mnohého co je vám milé a co patří do vašeho života, a odloučení od milovaného pejska je jen začátek. změní to celý váš život.

pejska bych se nejspíše snažila zvykat u běkoho jiného. kamaráda či kamarádky-u sousedů. ale podle mě je jasné že pejsek do vašeho nové začátku nepatří. nikdo neříká že ho ze začátku nemůžete navštěvovat a kolikrát nemožné je i možné soustřeďte se na pejskovo blaho,sobeckost musí stranou.přeji hodně štěstí a pevné nervy