Budoucnost nebo milovany pes

A proč nemít oboje :D

Kdyby to slo, tak se takhle blbe neptam ... Studium na univerzite obrany to nedovoluje ... Domu se moc nedostanu

Nesel a nechat ho tu cloveku, ktery neda moc venceni je pro me i pro nej utrpeni

Jak říkají ostatní, slibná budoucnost i se psem je řešení. Pokud ne, tak život je kompromis. Někde musíš slevit.

Upřednostnila bys budoucnost před vlastním dítětem?

ne

prave, ze ta fenka je pro, jak moje dite ... je tak chytra, hodna ... V noci nespim, myslim jen na tohle ... Uz jsem si napsala plusy a minusy :D ... I kdyz je plusu o hoooodne vic, je tu preste ten pes

Řeč je o psu...

a ta budoucnost má být co, přesněji?

vojensky zachranar ... smlouva s armadou .. atd ...

vojensky zachranar /chces to delat , laka te to , za dobry peniz/ nebo se psem , ale jina prace , co te treba nebude bavit a budes ji nenavidet... zkus zachranare treba jinde ... ja bych radeji sel do toho vojenskeho zachranare a psa zkusil darovat v okoli

Jinou praci si neumim predstavit ... nebavilo by me to ... Kdykoli vidim nejakej vojenskej film nebo dokument, vim, ze tam patrim ... Normalni zachranar je uz o necem jinym, neni tam ten adrenalin, ta vasen :D A vetsinou se jezdi ke kolapsum, nebo ze nekdo spadl ze stafli ... To opravdu ne... A psa darovat v okoli uz vubec ne ..

Jen doufám, že víte, že mezi seriálem/ filmem a realitou je ohromnej rozdíl. Známý měl stejně jako vy jen jediný sen a to být vojákem na misích - je rozdíl, oproti Vám, ale předpokládám, že s vojáky budete pohromadě. Po dvou letech jsem ho potkala v autobuse a že jakmile to šlo, rozvázal smlouvu, takovou nudu, jako tam nikdy nezažil, půl roku trčeli v nějakým táboře, pak přeběhli jinam a zase jen čekali a čekali.. pár akcí zažili, ale takhle si to prostě vůbec nepředstavoval..

Tak hodně štěstí.

Ahoj, jasně a stručně NE, domnívám se, že dlouhodobější efekt, životní jistoty a tak dále jsou důležitější, i když chápu lásku k milovanému zvířeti, tak je dobré stát oběma nohama na zemi.

Je chybou věnovat pozornost nabídkám budoucnosti, které se neslučují s existujícími důležitými okolnostmi. Nevím, jak velký dopad by měla změna na psa (zná/nezná (jak dobře) budoucího chovatele, jak často se budete vracet, jak moc by se změnil jeho život, jak moc je na Vás vázán atd.), to musíte posoudit Vy.

Doufám, že podobné rozhodnutí nebudu muset nikdy dělat, protože bych asi dal přednost ... pejskovi. A v očích ostatních lidí bych byl nepochopitelný blb.

No, ja za tu blbku jsem ... I kdyz jsem se za rok z nulove kondice dokazala vyskrabat na vrchol, jen kvuli tomuto ... tak kdyz vidim, jak mi tu usina v naruci, nejradsi bych se na to vyprdla ... Nic me snad nedokaze dostat dokolen, jak ta fenka ... Jsem fakt cita

Ahoj, já bych mu našla nového pána, budoucnost potřebuješ, psaní o tom, že můžeš mít oboje není až tak pravdivé a život je otázkou volby. Vybrala jsi si povolání, kde psa opravdu nemůžeš mít, nejméně několik let, tak si dopřej ten luxus... a najdi někoho, kdo jí bude mít rád. A když ti pošle jednou za x fotku, myslím, že budeš klidnější.

Netrap se a nevyčítej si nic, takovéhle věci se stávají, třeba by se ti narodilo dítě s alergií a taky bys jí musela dát pryč, prostě stává se, pes je záležitost více let a nikdo nedokáže odhadnout, co bude... je však jeho povinnost postarat se o nové bydlení a dobrého člověka.

Bonie má pravdu, budoucnost potřebuješ. Zkus najít psovi páníčka, který se ti bude zdát, trochu to obreč - ale život jde dál. Hlavně psa nenavštěvuj, zaprvé narušíš jeho sžívání s novým pánem a pak to ty obrečíš znova.

To není nadměrná citlivost,ale to je naopak normální. Hoď si korunou. Normálně ji vezmi do ruky...potěžkej...pomalu se rozhodni ...co znak...a co hodnota...a řekni si,že co padne to platí... ..no a pak se přáhni...a ho´d do výšky... Pokud nechceš házet,tak to je ten důvod kudy chceš jít...pokud nechceš uposlechnout minci,tak to je ten správný důvod a cíl...

Asi takhle. Jsi rozhodnutá pro službu. Podle tvých reakcí přes to vlak nejede. Pes půjde pryč. Tvoje sebelítost mu nijak nepomůže. Howg.

Teď mne ovšem napadlo řešení: dívej se v maskáčích s fenkou na filmy s vojenskou tématikou...

Zažila jsem něco podobného, rozhodla jsem se pro kočku .. Byly jiné okolnosti, ale stejné rozhodování, svoje zvířata miluju a kdybych se tenkrát rozhodla jinak, možná bych byla jinde, možná bych byla šťatsnější, ale třeba bych neměla dvě úžasné děti, jaké mám teď.. No a kočka potom musela změnit majitele stejně (napadala děti), ale teď se má báječně.. Každá cesta někam vede, ať to uděláš tak či tak, určitě někdy v životě zalituješ, ale jsi-li si jistý, že získáš víc, běž za svým snem, i ztráty nás v životě provází, někdy to jinak nejde..

Teď mám psa a také jedno rozhodnutí a zas jsem se rozhodla pro něj Resp. částečně mě přehlasovaly ty děti

Pro "citlivka"

- jako stará, bych dala přednost milovanému zvířeti před čímkoliv (i před partnerským vztahem ) - ale jako mladé Ti radím - postarej se dobře o psa - musí přece existovat nějaké dobré řešení! - dobré pro psa i pro Tebe - musíš hledat - a věnuj se své budoucnosti.

Záleží jenom na Tobě, čeho budeš v budoucnosti litovat víc - psa, anebo sebe - ty budeš žít daleko déle nežli pes. Alespoň myslím. Tak ahoj. Marcela.

Dekuji vsem za rady a nazory, moc si toho vazim ...

Nadherny Jack Russel Terier ... 2 roky ... Ja jeste nevim, jak se rozhodnu ...

Pes není člověk. Je to zvíře. Bude žít třeba ještě 10 let pokud neonemocní a nepojde dřív. Jenomže Vy budete žít pravděpodobně ještě dalších 50-60 let. Pokud jste psychicky v pořádku, bude pro Vás prioritou zaměstnání, později rodina, děti. Proto by byl absolutní mesmysl kvůli krátce žijícímu zvířeti tohle všechno zahodit a zbytek života neprožít podle svých představ - to znamená dělat práci, která Vás nebude naplňovat, zahazovat třeba i další příležitosti. Ale ať se rozhodnete jakkoliv, s tímto konkrétním psem budete maximálně dalších 10 let. To je bohužel fakt.

Pes je ještě mladý, zvykne si bez problémů na nového majitele. Najděte pro něj slušného chovatele a zapoměňte. Vybudujte si život podle svých představ a až to za pár let bude možné, psa si zase pořiďte.

Je ti ještě další možnost - na danou školu se podvědomně bojíte jít nebo nevíte jistě, zda tam jít chcete a tak psa používáte jako důvod navenek.

Ok, takže je to jasné. Radím neobětovat kvůli 10ti rokům života se psem naději na třeba 40 roků spokojeného života s vysněnou prací.

Uz mi bylo jednou receno, ze se schovavam za psa ... Na tu skolu se opravdu nebojim jit, ma to pro me mnoho plusu, zkusenost, to vim ... Takze to ne e ...

Naprostý souhlas!

Pokud psovi najdete vhodneho majitele (coz je casto problem), tak pes si s tim dlouho hlavu lamat nebude. Jinymi slovy, jevite klasicke cloveci priznaky emocionalni zavislosti na zvireti Pes zavislost na vas nema. Bude stastny s kymkoli jinym, kdo mu naplni jeho psi potreby.

Kdysi jsem resila neco podobneho.Jen se jednalo o vztah.Seznamila jsem se s prima chlapem,ktery se jevil jako vhodny partner.

A taky jsem mela psa,v te dobe mu bylo osm let.Dotycny s nim vychazel,chodili jsme na prochazky, turovali,hral si s nim.

A pak prisel zadrhel.Pri debate o nasi budoucnosti,mi sdelil ze by byl rad,kdybych se k nemu nastehovala.Bez psa.Ze jej do bytu nechce.Na zabavu jakoze pohoda,ale starat se o nej trvale nehodlá.Ať ho nekomu dam.

Tak jsem se postarala...dala jsem pryc jeho...chlapa samozrejme...,

Pekny

Pro "meriva"

- možná jste dobře udělala - nevím tedy, kolik je Vám let, ale pokud ten člověk nemá rád zvířata - tak by se bez problémů asi dokázal "vykašlat" v budoucnosti i na Vás. - K dobrému a spokojenému partnerství přece patří i zvířata. Ahoj. Marcela.

Ano dokázala, už jenom kdybych plánovala budoucnost, tak bych ji plánovala, tak aby tam zapadal i ten pes .

Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.

/Antoine de Saint-Exupéry-Malý Princ/

Pes není věc je na Vás zvyklý, těžko mu budete hledat rovnocennou náhradu za sebe, to není jenom to krmení a venčení, to je kámoš a on by Vás neopustil.

Já to beru takhle, ale to je pouze můj názor a už jsem se xxxkrát setkala v životě , že moje názory se nenosí, takže je to pouze na Vás jak se rozhodnete a jak chcete v životě žít.

Tipnul bych si, ze kdyby byla psovi nechana volnost toulat se bez dohledu kamkoli, kdykoli. A kdyby bylo co k snedku v lese a kdyby jeste navic nejaka samicka, ci smecka, tak nas klidne opusti.

Tak jeste jinak. Premyslim takto - lidi maji zvirata pro svou osobni potechu (kompenzuji si ruzne emoce). Zvirata nejsou s clovekem pro jejich osobni potechu. Zvirata drzime jako otroky. Kdyby meli moznost volby, tak ziji prirozene a ze psu by se stavali opet vlci

Půjčit si větu z Malého Prince je krásné ale zkuste psovi nedávat žrát... zrušit mu pelíšek a tak podobně

Ono ano, on se bude držet u svého a to hlavně proto, že jsou naplněny jeho potřeby, když nebudou klidně půjde dál.
Ne nadarmo se říká takové pěkné sousloví - Náš pes nás má rád, protože mu dáváme žrát.

Ono je vážně moc pěkné být navždy zodpovědným, za to, co k sobě připoutám, to ale mimo jiné znamená i to,že pokud dále nemohu naplnit potřeby dotyčného tvora, postarám se o to aby nestrádal jinde. Nelze mít vždy v životě vše i když si ted mohu myslet cokoli, i mně se může přihodit, že svou kamarádku budu muset dát pryč.. Jsem proto snad horším člověkem? Že jsem třeba neodhadla jaký budu mít život za 5 let? Ne, nejsem, jsem tím nejlepším přítelem svému psovi, protože pokud se stane, že se naše cesty budou muset rozejít, vyberu mu někoho, kdo ho bude milovat přinejmenším tak jako já.

Tisíckrát se můžu snažit dávat všechno dohromady tak aby pryč nemusel, a tisíkrát se může stát, že to prostě nepůjde.

Něco jiného je poslet k šípku úžasného pána, který má jen ten nedostatek, že se nebude starat denně o psa, z toho se dá logicky odvodit, že ani o mně by se nechtěl starat, když by bylo třeba, udělala bych to stejně. Ale pokud budu mít alergické dítě, dám pryč psa.

Pokud budu mít před sebou volbu jako tazatelka, dám pryč psa, bude mi to líto ale udělám to. Mohu tu popisovat všechno možné od toho, že je důležité aby člověk měl svou práci rád až po to,jak je těžké práci mít, od toho jak je důležité mít vzdělání až po to, kolik mám pak peněz na kvelitní krmivo, když prostě zůstanu administrativní silou, kterých jsu tisíce a stejně tolik jich stále hledá práci. Mohu tu psát jak se jí jako administrativní síle taky jednou může stát, že bude stát před volbou - musím dát pryč psa, protože mé dítě má alergii. A to je dnes hodně běžná záležitost

Aby nedošlo k mýlce, já jsem ta, co zachranuje zvířata ze širého okolí a nedopustí aby jedla dřív než oni ale tohle... si já už můžu narozdíl od tazatelky dovolit.

Pred slibnou budoucnosti ano. Pred praci sanitaka ne.

Martinaa.

Otazka znela jednoznacne, jednoznacne jsem odpovedel, tak jak to vidim ja. Nevidim na tom nic rypaveho.

Ze je to jeji sen je mozne.

Dotaz ovsem znel, zda my bysme uprednostnili. Ne jestli ona ma uprednostnit. Ocivine chtela tazatelka nas nazor, tak ji ho davam a v tom pripade samozrejme usuzuji podle sebe.

Nebo mam psat svuj nazor podle usudku nekoho jineho? To snad ani dost dobre nejde.

Nevim, co se Ti na tom zda divneho.

Martinaa.

1. Po zadnem doplneni sem svoji odpoved nemenil. Vse sem uvedl v jednom souvislem prispevku.

2. Dotaz neznel na SVOJI slybnou budoucnost, jak se sem snazis podstrcit, ale (obecne) na slybnou budoucnost.

To, ze sem tazatelka uvedla i konkretni slibnou budoucnost je pro ono rozhodovani velmi podstatne, nikoliv zanedbatelne a samozrejme to ma na muj nazor ma vliv. Stejne jako na nazor kazdeho jineho.

Stale je to ale vyjadreny nazor. Tedy presne to, proc sem tazatelka prisla.

Nevim, co mas za problem.

-

ps. Mozna by sis mela moji puvodni odpoved precist jeste jednou a dukladne to porovnat s puvodni otazkou.

Jako napovedu bych uvedl - pochopeni psaneho textu. Studovane ucitelce by nemel cinit problem.

A ja se omlouvam za posledni vetu.

Preji dobrou noc.

Kždý vidí slibnou budoucnost jinak, to je subjektivní dojem, tudíž zbytečně rýpající koment.

Tak se zeptám jinak... z čeho usuzujete, že práce vojenského záchranáře není slibnou budoucností? Když sama zadavatelka uvádí, že to je její sen?

Takže na původní zadaný dotaz je Vaše odpověď ano, zatímco po doplnění o vojenského záchranáře měníte na ne. Na to už se ale slečna neptala. Navíc dotaz zněl, zda bychom vyměnili psa za svoji slibnou budoucnost, tudíž si každý mohl dosadit své vysněné povolání.

Zbytek už je pouze slovíčkaření.

Chápu, za celou mou reakci se omlouvám, i když stále nevím, proč jste tam cpal nějakého saniťáka, vzhledem k rýpnutí v poslední větě jaksi nemám chuť pokračovat v dialogu.

Pěkný večer.

zdravím nebudu komentovat komentáře předemnou beru to čistě podle sebe.. vojenský záchranář a smlouva s armádou no zní to zajímavě a bude to náročné jak po fyzické tak i psychické stránce. budete se muset vzdát mnohého co je vám milé a co patří do vašeho života, a odloučení od milovaného pejska je jen začátek. změní to celý váš život.

pejska bych se nejspíše snažila zvykat u běkoho jiného. kamaráda či kamarádky-u sousedů. ale podle mě je jasné že pejsek do vašeho nové začátku nepatří. nikdo neříká že ho ze začátku nemůžete navštěvovat a kolikrát nemožné je i možné soustřeďte se na pejskovo blaho,sobeckost musí stranou.přeji hodně štěstí a pevné nervy

no, já to vidím takto. Chcete dělat vojenského záchranáře, ne žádnýho "saniťáka", protože to není až tak vzrušující, dobrodružné, nebezpečné a co já vím, co ještě. Máte na to povahu? Já bych dle Vašeho dotazu soudila, že ne. V té práci se jednou budete muset rozhodovat sama za sebe . A v daleko důležitějších věcech, než je pes (psa doma mám, mám ho ráda, ale odsud podsud. Není to věc, ale ani člověk. Lásku si zaslouží, ale nemělo by se to přehánět). Budete se muset během vteřiny rozhodnout a Vaše rozhodnutí bude rozhodovat o zdraví či životě lidí. Budete muset být tvrdá k sobě i k jiným. Budete muset leccos ve svém životě oželet, moc věcí se vzdát. Máte na to?

kytička - já si Tvůj příspěvek přečetla až teď. Fakt jsem neopisovala .

@sebod v pohodě, já si taky nečetla předchozí komentáře