Mám ráda i druhého

Buď s oběma a neříkej jednomu o druhém, ono se to nějak vykrystalizuje a příště napiš POMOZTE :D, tak je to totiž správně.

Možná by ti mohlo pomoct v rozhodování vystavit je nějaké zátěžové situaci a podle toho, jak se zachovají, se pak rozhodnout.

Ty rozchody bývají bolestivé.. Já jsem to řešila asi zvláštním způsobem. Udělala jsem ze sebe něco jako furii, aby si řekl tak tuhle nechci, ta se projevila. Já jsem pak věděla, že se tak moc netrápí a o to mi šlo. Ale to jsem odbočila. Jsou to vzpomínky.

Andreo, napadá mě zátěžová situace - pozvat na rande oba najednou.

No tak to by mohla ale přijít o oba. Anebo naopak by aspoň jeden o ni zabojoval a bylo by to vyřešené.

Byl jsem v podobné situaci, akorát já jsem byl jedes z těch dvou kluků... Mohu ti prozradit jak se zachovala moje stávající přítelkyně... nevím jestli oboum, ale mě to řekla a já prostě zabojoval nabídnul jsem jí asi něco co od vztahu chtěla a proto je teď semnou... A to přesto, že v dané sitauci jsem byl asi ve velké nevýhodě (on atletická postava já plnoštíhlý, on prachatý já průměrně majetný atd.). Takže ideální je jim říci pravdu, že je někdo druhý a že prostě váháš... a ukáže se kdo tě orpavdu chce a kdo je schopný zabojovat a nabídnout ti něco v čem uvidíš smysl... Rozhodně nedoporučuji začínat si s oběma, to pravděpodobně budeš brzo sama a místo přítele a kamaráda budeš mít dva nepřátele, kteří už tě v životě nebudou chtít vidět!

Ahoj, tak se Ti tedy budu snažit pomost, lépe řečeno, už Ti pomochám! (nemyšleno zle)

Doporučuji hodit si nejprve korunou nebo něčím podobným. Ale ne se tím rozhodnout. Nevím, jestli to tak máš také, ale já když si hodím a vyjde mi někdo - buďto si řeknu, jupí, nebo si uvědomím, že mi to nevyhovuje a chci si hodit korunou ještě jednou, než vyjde to, co podvědomě chci. Určitě nemáš k oběma vztah takový, aby ti bylo prakticky jedno, který z nich vyjde. Když ti padne jeden, budeš buďto spokojená nebo Tě to spíš potáhne k druhému. Tím bych začala - ujasníš si, jestli máš tedy víc ráda jednoho nebo druhého. Poté bych jednala na férovku. Řekla bych - buďto nejprve tomu, co Ti vyjde, že ho máš "méně ráda" (takhle to zní fakt děsně, ale snad víš, jak to myslím ) nebo oběma zároveň (samozřejmě každému zvlášť) - že není sám, ale že jsou kolem Tebe dohromady kluci dva. A že je to pro tebe těžké, rozhoduješ se. Hlavně to nepodej tak, že z toho oba pochopí, že nemají šanci. Uvidíš, jestli to třeba jeden vzdá - alespoň se přesvědčíš, že by to nemělo cenu - takhle snadno se vzdát. (Pokud to nevzdá proto, že ví, že toho druhého miluješ víc a nechce Ti to ztěžovat)...A nebo se bude jeden nebo oba opravdu snažit. pak se musíš rozhodnout samozřejmě sama. Tohle jsou jen rady do prázdna. A zkus si představit, jak by ses cítila, kdybys jednoho nebo druhého kolem sebe a ve své blízkosti neměla. Kluci to pochopí a alespoń uvidíš, jací doopravdy jsou a jak jednají, když dojde "na lámání chleba". Hezký den!