Právě prožívám dost hrozný období. Zjistila jsem, že mám asi strach z mužů protože vždycky jsem chtěla chlapa "dostat" jen do postele a uvědomila jsem si to až v době, když jsem se do jednoho z nich samozřejmě zamilovala. On o mě ze začátku stál ale všechno to šlo kvůli MÉ blbosti do kytek. Ve chvíli, kdy jsem k němu začala něco cítit jsem se stáhla a dělala hrozně chladnou, snažila se manipulovat a vůbec všechno jsem totálně po...! On si ze mě začal dělat srandu protože jsem se projevila jak blbka, co neví co chce. To, že jsem se zamilovala on absolutně nepřijal, nevěřil mi to. Sakra, jak já jsem tupá. Zkomplikovalo mi to život - vlastně mi to komplikovalo život už předtím ale to jsem byla zamilovaná jen jednou v životě a city byly opětovaný - né že by tady nebyly ale až tak rychlej spád jako ten vztah předtím to nebyl. Až teď jsem zjistila, jak se chlapů hrozně bojim a nevim proč. Je tu ještě jedna možnost, můj otec. Né že by mě nějak extra tyranizoval ale moc si mě nevšímal, bil mě kvůli každý pitomosti. Já tátu brala jako člověka, před kterým musím držet vždy pusu aby se náhodou nerozčílil - ano, taky jsem nebyla nejhodnější dítě a kolikrát jsem si to zasloužila, když mi dal facku ale u něj to bylo kvůli každý blbosti, jinak si se mnou nikdy nehrál, nejezdil na výlety atd. Nechci celej život házet špínu na tátu a vymlouvat se, že to je kvůli němu. Co to může být? Ten strach..
0x
Když se projevujete jako když nevíte co chcete, nebude to hlavně tím, že skutečně nevíte co chcete? Nepíšete, kolik je Vám let. Pokud jste ještě mladá puberťačka, pravděpodpobně nejste ještě na normální vztah zralá. Možná jste zamilovaná, chcete si chvíli s daným klukem užít, ale žádnou společnou budoucnost nevidíte. Ono se to třeba časem srovná, s přibývajícími lety zjistíte, co skutečně chcete. Potom za tím můžete jít a vztahy se přestanou rozpadat
0x
je důležitější vědět co to může být nebo vědět, že at je to co je to, já jsem pánem svého života a já mám tu možnost se rozhodnout jak budu žít?
Znala jsem jednu... co měla chlapy prostě jen na sex, v podstatě stejný příběh jako ty, pořád chtěla vědět proč, co se stalo... Nikdo jí nedokázal pomoct až pak zkusila regresi. Nakonec přišla na to, že když byla malinká holčička, zneužil jí děda. Ona dávno zapomněla, vytěsněné vzpomínky... ale podvědomí nezapomnělo...
Její další osud byl, že přišla o dědu, o babičku... rodiče na ní koukali skrz prsty... a lásku pořád nemá... jen ví...
začala jsi dobře, přiznala jsi si to, prostě se bojíš mužů, tak co bude dál?
Bude to dobrý neboj, už jsi začala žít jinak Žádná setkání nejsou náhodná, toho muže jsi potkala, protože jsi měla, protože tě měl něco naučit, kdyby to mělo být jinak, bylo by to jinak. Takže něco tě naučil...
0x
"Zraněná-žena", tak čtu váš nick. Takže pubertální už asi nebudete. Celé Vaše povídání na mne dělá dojem, že se potřebujete z něčeho prostě "vymluvit" anonymně. Trochu mne zarazilo přiznání, že právě Vy, jako žena, jste chtěla chlapa dostat do postele. To mi je dost divné, protože to by se spíše hodilo právě k chlapskému jednání. Z tohoto přiznání ovšem také mohu vydedukovat, že jste jich měla v té posteli pěknou řádku. Píšete, že jste se najednou do jednoho z nich zamilovala. Říkáte, že to šlo kvůli Vaší blbosti "do kytek". Co to bylo za blbost? Manipulace a chladnost, to mi nějak nesedí. Já si myslím, že to bylo jinak. Asi se trápíte, protože byste o tom tady nepsala. Ale co mi z Vašeho vyznání vůbec nesedí je to, že se chlapů bojíte. To byste je nechtěla "dostávat do postele".
Tatínek za nic nemůže. Každý z nás byl svými rodiči vychovánán. A každý z nás dostal nařezáno.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.