Nejste přihlášen/a.
Co myslíte, existují nějaká pravidla partnerských vztahů? Dva mladí lidé se poznají, je jim spolu hezky a zajímá se jeden o druhého. Myslíte si, že existuje nějaký "návod" jak postupovat dál. Asi to zní hloupě, ale mě to opravdu zajímá. Čeká třeba muž na nějaký signál od ženy, že může pokračovat dál. Vím, že každý člověk je jiný a záleží na osobnosti každého z nás. Nebo se řídit třeba intuicí. Co myslíte?
doplněno 05.12.12 20:30:Děkuji Vám všem za odpověď na mojí otázku. Problematika partnerských vztahů je složitá, kdyby nebyla asi by nebylo tolik rozvodů a rozchodů. Je pravda, že každý se řídí svou intuicí a každý jsme jiný. Ještě by mě zajímalo váš názor na sbližování dvou stydlivých a nesmělých lidí. Muž opravdu velký stydlín a žena o něco méně. Poradte ženě jak má postupovat, aby nikomu neublížila a přitom se vztah alespoň maličko posunul. Děkuju za vaše názory.
Každý partnerský vztah je záležitostí dvou lidí. Ti si určují pravidla a směr, kudy se bude jejich vztah ubírat a jak se bude vyvíjet. Někdo je pro dlouhé a pomalé sbližování, jiný se sblíží třeba hned. Důležité je, aby se sešli dva a ve stejném tempu si rozuměli. Žádný návod na to neexistuje, všechno je to o lidech. Jak to komu vyhovuje a jaké si to kdo udělá, takové to má. Musí v tom být hlavně vzájemnost a přeskakovat mezi partnery ta pověstná jiskra. Pak se dokáží jeden druhému přizpůsobit ve všem, aby jim to vyhovovalo oběma. A o tom to je.
Myslím, že každý fungující vztah má svá pravidla, ovšem tato pravidla jsou naprosto nepřenosná na vztah jiný. V každém vztahu je povoleno vše, co vyhovuje oběma stranám, a naopak zakázáno to, co ubližuje, klidně i jen jedné straně.
Muži samozřejmě na nějaký signál od ženy čekají, stejně tak jako ženy od mužů. Neuvádíte v jaké situaci, je tedy těžké odpovědět.
Doopravdy pro nic ve vztazích neexistují daná pravidla, stačí, když poslouchám, jak je kamarádka nadšená z prvního rande s mužem, jehož chování by mě odradilo asi tak po dvou minutách...
Nikdo nikdy vám návod nemůže dát. Protože stačí jiná nálada a co fungovalo jinde, v této situaci je strašné. Naopak, co se jednomu zdá jako velká chyba, druhý to může pokládat za veliký klad, příjemnost, sexy, mimořádné. Kdyby tohle někdo mohl upřesnit, dostal by nobelovku, nebylo by tolik rozvodů, tolik opuštěných dětí, tolik. . . . Za každou hezkou chvilku poděkujte osudu a dělejte to, co cítíte. Nehrejte divadlo, buďte sebou. Užívejte si!
Nikdy nemůžete při seznámení, či potom při sňatku říci, zda to bylo to nejlepší rozhodnutí, či ne. Lidé jsou různí, nejen sangvinici, flegmatici, cholerici a melancholici, ale hodně, hodně lidí je nanícháno mezi tím. Je důležité, jëstli si 2 lidé sednou, pochopí se, pomohou si, dělají oba pro totéž blaho.
Já byly vždycky holka rozchechtaná, z každého legraci, i ze sebe. Manžel byl spíš vážnější, ledaskdy mi neporozuměl a utrhl se: Čemu se zase chechtáš? Mrzelo mě to.
Časem se život vyvíjel, k lepšímu, k horšímu? Kdo ví? Přišly i chvíle, kdy jsem přemýšlela, jak ho zabít. Nebo jsem ve 2 v noci stála v lese nad kamenolomem, držela se křečovitě stromu a přemýšlela, zda udělat ten krok do hlubin. Odradila mě tehdy vzpomínka na dceru, která čekala rodinu a já chtěla moc vědět, co to bude a potěšit se s miminkem. Mimochodem: jednalo se o manželův šílený alkoholismus a já byla tehdy na dně.
Uběhlo něco let. Tehdy očekávané miminko je dneska 14 letý vnuk, ohromný fanoušek parních lokomotiv. Děda se šel pobytově léčit, dneska po 7 letech je z něj prima chlap. Jiného bych nechtěla. Je veselý, rád si každého dobírá, je prostě naladěný na stejnou vlnu jako já. Jsem moc ráda, že ho mám a každým dnem ho mám radši.
A to je právě to, o čem píšete. V začátcích nikdy nikdo neví, jak co dopadne. Teprve život dokáže manželství rozbít, nebo stmelit. A všechno zničit, nebo vybrousit krásný vztah, za který jsou oba vděčni. Díky živote, bylo to klikaté, bylo to občas smutné, ale povedlo se.
Přeji, ať všichni najdou ve svém vztahu lásku, důvěru, úctu a porozumění. Bez toho se dá špatně žít.Jaga.
Děkuji vám za odpověď na mou otázku, vážím si toho. Při čtení Vašeho příběhu mi nebylo dvakrát nejlépe na duši, ale jsem moc ráda, že to vše dobře dopadlo. Nikdo si svoji životní dráhu nevybírá a neví, co jej čeká. Každý začátek je těžký, ale krásný zároveň. Nám trošku vázne komunikace protože jsme oba stydlíni. Ale je to fajn chlap a začíná mi s ním být moc hezky. Tak uvidíme...
Přeji Vám také hodně štěstí, lásky a porozumění v životě. Kopretina
váš názor na sbližování dvou stydlivých a nesmělých lidí. Muž opravdu velký stydlínJak sama pises, je to silne individualni. Kazdy chape jako vyjadreni zajmu ze strany toho druheho neco jineho. Nekomu staci rict "jses vtipny/" nebo "s tebou je legrace" nebo neco podobne nevinneho a on(a) to pochopi jako vazny zajem, nekomu se musi rict "je mi s tebou fajn" nebo "chtel bych te poznat vice" a nekomu nestaci ani "chtel(a) bych s tebou chodit/travit hodne casu", "byt tvuj pritel/tvoje pritelkyne" apod.
Nevim, jestli je tak nesmely, plachy a stydlivy od prirody nebo jestli je to jen nasledek jeho predchozich zkusenosti se "vztahy". Urcite znas tu zenskou metodu "catch and release" (ulov a opust)? On si treba neni jisty, jak to s nim doopravdy myslis. Snazi se treba zjistit, jestli nejsi jedna z tech uchylnych slepic, ktera si zvysuje vlastni ego tim "ulovit a odkopnout" a jestli jen nehrajes nejakou slizkou hru s jeho city. Nechce vlezt do neceho, kde ho ceka rana pytlem po hlave, jako se mu stalo (mozna nekolikrat) predtim.
Jestli to s nim myslim vazne a jsi ta mene stydlivejsi, tak zkusej postupne veci z tohoto postupu (zacni v tom bode, kde se momentalne nachazi ve svem "vztahu"): usmivej se na nej, koukej se na nej, lichot mu (tj kdyz rekn neco opravdu zajimaveho, rekni, ze je to zajimave, kdyz neco sikovne udela, rekni, ze je sikovny, kdyz neco vyresi, rekni, ze je chytry, kdyz rekne neco opravdu legracniho, rekni, ze je legracni atd.), sedej si blizko nej, dotykej se ho, sedej si tesne vedle nej, vezmi jeho ruku a dej si ji kolem pasu, dej mu pusu na tvar, atd. Jestli jste jeste dale, tak on je opravdu velky stydlin nebo ma opravdu spatne zkusenosti z minula.
Děkuji vám za radu. Myslím to s ním vážně a nechci hrát žádné hloupé a dětinské hry. Vím, ze své zkušenosti jak bolí lež a zrada. Budu se držet své intuice a vaší rady. Usmívat se, lichotit, sedat blízko, dotýkat se ho, pusa...
Co si myslíte, je opravdu velký stydlín nebo má opravdu spatné zkušenosti z minula. Jde to nějak poznat? Asi hloupá otázka, že?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.