Co si myslíte o partnerském vztahu?

Každý partnerský vztah je záležitostí dvou lidí. Ti si určují pravidla a směr, kudy se bude jejich vztah ubírat a jak se bude vyvíjet. Někdo je pro dlouhé a pomalé sbližování, jiný se sblíží třeba hned. Důležité je, aby se sešli dva a ve stejném tempu si rozuměli. Žádný návod na to neexistuje, všechno je to o lidech. Jak to komu vyhovuje a jaké si to kdo udělá, takové to má. Musí v tom být hlavně vzájemnost a přeskakovat mezi partnery ta pověstná jiskra. Pak se dokáží jeden druhému přizpůsobit ve všem, aby jim to vyhovovalo oběma. A o tom to je.

Myslím, že každý fungující vztah má svá pravidla, ovšem tato pravidla jsou naprosto nepřenosná na vztah jiný. V každém vztahu je povoleno vše, co vyhovuje oběma stranám, a naopak zakázáno to, co ubližuje, klidně i jen jedné straně.

Muži samozřejmě na nějaký signál od ženy čekají, stejně tak jako ženy od mužů. Neuvádíte v jaké situaci, je tedy těžké odpovědět.

Doopravdy pro nic ve vztazích neexistují daná pravidla, stačí, když poslouchám, jak je kamarádka nadšená z prvního rande s mužem, jehož chování by mě odradilo asi tak po dvou minutách...

Ani po třiceti letech manželsví si netroufám říct ano, tak to je a tak postupujte a jistě to výjde. Vztah je o toleranci a úctě obou partnerů, prostě se řiďte srdcem ale rovněž i rozumem.

Každý takový vztah je v podstatě jen přátelství mezi bobrem a obrem...

Různých příruček bylo napsáno nesčetně, ale ve finále, a myslím, že v každé lepší to bude i napsané, to zůstává jen na těch dvou. (Nebo více dle vlastních potřeb). Na to nelze dát návod, na to lze dát pouze radu, že nejdůležitějším faktorem je komunikace.

Řídit se intuicí je to nejlepší, co příroda vymyslela. Na tyhle věci žádně směrnice nebo normy nejsou a kdo říká, že je má, tak je blázen, neb neví co hovoří

Nikdo nikdy vám návod nemůže dát. Protože stačí jiná nálada a co fungovalo jinde, v této situaci je strašné. Naopak, co se jednomu zdá jako velká chyba, druhý to může pokládat za veliký klad, příjemnost, sexy, mimořádné. Kdyby tohle někdo mohl upřesnit, dostal by nobelovku, nebylo by tolik rozvodů, tolik opuštěných dětí, tolik. . . . Za každou hezkou chvilku poděkujte osudu a dělejte to, co cítíte. Nehrejte divadlo, buďte sebou. Užívejte si!

Ano, existuje návod (pravidlo): vždy partnera respektovat takového, jaký je, důvěřovat mu (nikdy nešpehovat), a vždy dělat jenom to, co je příjemné oběma (nevycunovat si něco, co druhému vadí).

Nikdy nemůžete při seznámení, či potom při sňatku říci, zda to bylo to nejlepší rozhodnutí, či ne. Lidé jsou různí, nejen sangvinici, flegmatici, cholerici a melancholici, ale hodně, hodně lidí je nanícháno mezi tím. Je důležité, jëstli si 2 lidé sednou, pochopí se, pomohou si, dělají oba pro totéž blaho.

Já byly vždycky holka rozchechtaná, z každého legraci, i ze sebe. Manžel byl spíš vážnější, ledaskdy mi neporozuměl a utrhl se: Čemu se zase chechtáš? Mrzelo mě to.

Časem se život vyvíjel, k lepšímu, k horšímu? Kdo ví? Přišly i chvíle, kdy jsem přemýšlela, jak ho zabít. Nebo jsem ve 2 v noci stála v lese nad kamenolomem, držela se křečovitě stromu a přemýšlela, zda udělat ten krok do hlubin. Odradila mě tehdy vzpomínka na dceru, která čekala rodinu a já chtěla moc vědět, co to bude a potěšit se s miminkem. Mimochodem: jednalo se o manželův šílený alkoholismus a já byla tehdy na dně.

Uběhlo něco let. Tehdy očekávané miminko je dneska 14 letý vnuk, ohromný fanoušek parních lokomotiv. Děda se šel pobytově léčit, dneska po 7 letech je z něj prima chlap. Jiného bych nechtěla. Je veselý, rád si každého dobírá, je prostě naladěný na stejnou vlnu jako já. Jsem moc ráda, že ho mám a každým dnem ho mám radši.

A to je právě to, o čem píšete. V začátcích nikdy nikdo neví, jak co dopadne. Teprve život dokáže manželství rozbít, nebo stmelit. A všechno zničit, nebo vybrousit krásný vztah, za který jsou oba vděčni. Díky živote, bylo to klikaté, bylo to občas smutné, ale povedlo se.

Přeji, ať všichni najdou ve svém vztahu lásku, důvěru, úctu a porozumění. Bez toho se dá špatně žít.Jaga.

váš názor na sbližování dvou stydlivých a nesmělých lidí. Muž opravdu velký stydlín

Nevim, jestli je tak nesmely, plachy a stydlivy od prirody nebo jestli je to jen nasledek jeho predchozich zkusenosti se "vztahy". Urcite znas tu zenskou metodu "catch and release" (ulov a opust)? On si treba neni jisty, jak to s nim doopravdy myslis. Snazi se treba zjistit, jestli nejsi jedna z tech uchylnych slepic, ktera si zvysuje vlastni ego tim "ulovit a odkopnout" a jestli jen nehrajes nejakou slizkou hru s jeho city. Nechce vlezt do neceho, kde ho ceka rana pytlem po hlave, jako se mu stalo (mozna nekolikrat) predtim.

Jestli to s nim myslim vazne a jsi ta mene stydlivejsi, tak zkusej postupne veci z tohoto postupu (zacni v tom bode, kde se momentalne nachazi ve svem "vztahu"): usmivej se na nej, koukej se na nej, lichot mu (tj kdyz rekn neco opravdu zajimaveho, rekni, ze je to zajimave, kdyz neco sikovne udela, rekni, ze je sikovny, kdyz neco vyresi, rekni, ze je chytry, kdyz rekne neco opravdu legracniho, rekni, ze je legracni atd.), sedej si blizko nej, dotykej se ho, sedej si tesne vedle nej, vezmi jeho ruku a dej si ji kolem pasu, dej mu pusu na tvar, atd. Jestli jste jeste dale, tak on je opravdu velky stydlin nebo ma opravdu spatne zkusenosti z minula.