Starost o matku

Pokud jste na péči o maminku sama, je jasné, že je to psychicky i fyzicky hodně náročné. Ulehčilo by Vám, kdybyste se poohlédla např. po výpomoci u nějaké pečovatelské služby. Měla byste čas sama na sebe, odpočinout si a nabrat zase sílu. Mrkněte se na:

http://www.domelie.cz/pece-o-seniory-duchodce

Nebo jsou tzv. odlehčovací služby. http://sanusbrno.com/rubrika/odlehcovaci-sluzby/

Mohlo by to pro Vás i maminku být třeba řešením...

Nejhorší je, pokud ten člověk ví, že je doma. Kamarádka se o svou maminku doma starala, dala ji do ústavu, když jí padla na nohy. Jinak to nešlo. Maminka věděla, že už není doma, nelíbilo se jí tam, trucovala, odmítala jídlo a za 5 měsíců mi přišlo parte.

Máme to stejné, 88 letou babičku se silnou demencí, jediná výhoda je, že se dosud dobře pohybuje. Už nám dokonce i několikrát utekla. Je třeba nepřetržitý dohled. Když jsme byli na dovolené, měli jsme ji 10 dní v ústavu. Když jsme si pak pro ni přijeli, jásala na celé oddělení: Domůůůů, já jedu domůůůů! Bylo nám jí až líto, mysleli jsme si, že je jí jedno, kde je. Není to pravda.

Vyčerpaní jsme taky. Babča neposlouchá, nedodržuje hygienu, jsou to galeje. Nehneme se od ní nikam, pokaždé aspoň jeden z nás musí být doma. proto jsme už úplně vypustili společné akce: nějakou večeři, kino, divadlo, výlet. Oba nemůžeme a aby se někde tloukl jeden z nás sám, to se nikomu z nás nechce. Jsme zvyklí spolu.

Máme jedinou pojistku: už asi rok máme babičku přihlášenou do hospicu - kdyby něco. Kdyby přestala chodit. Asi tak 2 x do roka nám zavolají, jak to vypadá, jestli máme už zájem. Když odmítneme, nechají si nás v evidenci dál.

Jak píše Kapka, existují i odlehčovací pobyty. Jsou určené k tomu, aby si ošetřující odpočinul. Může tam starého člověka dát třeba na týden, na 14 dní. Kontaktovala jsem jeden ústav nedaleko nás. Tam jsem se ale ke svému nemilému překvapení dozvěděla, že se vším všudy vychází tento pobyt zhruba na 1.000 Kč na den. Takže bychom mohli dát babičku tak na 9 dní v měsíci a nezbyla by jí ani koruna. A my přispět nemůžeme, já jsem bez práce, manžel je invalida, má obě kyčle umělé, teď ho čeká koleno. Je to skutečně hodně drahé, spíš řešené tak pro staroušky, které mají své příbuzné ve sněmovně. Pro obyčejné lidi ne. Je to tak!

Snad jediné řešení: pokud máte sourozence, domluvte se a maminku občas převezte třeba na 10 dní ke svému bratrovi či sestře. Abyste si odpočinula a načerpala sil. U nás to nejde, manžel byl sám, bratr mu umřel jako malé děcko a další děti už nepřišly, takže máme babičku po celý rok. Nikdo jiný na péči není.

Tak jedině popřát pevné nervy a pokud to bude možné, babičku občas vypravit k dalšímu jejímu dítěti. Ty ústavy jsou opravdu spíš taková "poslední štace" a podle toho, co jsem sama viděla, tam není tam nic moc pozitivního. Prostě čekání na smrt. Jaga.