Starost o matku

Pokud jste na péči o maminku sama, je jasné, že je to psychicky i fyzicky hodně náročné. Ulehčilo by Vám, kdybyste se poohlédla např. po výpomoci u nějaké pečovatelské služby. Měla byste čas sama na sebe, odpočinout si a nabrat zase sílu. Mrkněte se na:

domelie.cz/...

Nebo jsou tzv. odlehčovací služby. sanusbrno.com/...

Mohlo by to pro Vás i maminku být třeba řešením...

Nejhorší je, pokud ten člověk ví, že je doma. Kamarádka se o svou maminku doma starala, dala ji do ústavu, když jí padla na nohy. Jinak to nešlo. Maminka věděla, že už není doma, nelíbilo se jí tam, trucovala, odmítala jídlo a za 5 měsíců mi přišlo parte.

Máme to stejné, 88 letou babičku se silnou demencí, jediná výhoda je, že se dosud dobře pohybuje. Už nám dokonce i několikrát utekla. Je třeba nepřetržitý dohled. Když jsme byli na dovolené, měli jsme ji 10 dní v ústavu. Když jsme si pak pro ni přijeli, jásala na celé oddělení: Domůůůů, já jedu domůůůů! Bylo nám jí až líto, mysleli jsme si, že je jí jedno, kde je. Není to pravda.

Vyčerpaní jsme taky. Babča neposlouchá, nedodržuje hygienu, jsou to galeje. Nehneme se od ní nikam, pokaždé aspoň jeden z nás musí být doma. proto jsme už úplně vypustili společné akce: nějakou večeři, kino, divadlo, výlet. Oba nemůžeme a aby se někde tloukl jeden z nás sám, to se nikomu z nás nechce. Jsme zvyklí spolu.

Máme jedinou pojistku: už asi rok máme babičku přihlášenou do hospicu - kdyby něco. Kdyby přestala chodit. Asi tak 2 x do roka nám zavolají, jak to vypadá, jestli máme už zájem. Když odmítneme, nechají si nás v evidenci dál.

Jak píše Kapka, existují i odlehčovací pobyty. Jsou určené k tomu, aby si ošetřující odpočinul. Může tam starého člověka dát třeba na týden, na 14 dní. Kontaktovala jsem jeden ústav nedaleko nás. Tam jsem se ale ke svému nemilému překvapení dozvěděla, že se vším všudy vychází tento pobyt zhruba na 1.000 Kč na den. Takže bychom mohli dát babičku tak na 9 dní v měsíci a nezbyla by jí ani koruna. A my přispět nemůžeme, já jsem bez práce, manžel je invalida, má obě kyčle umělé, teď ho čeká koleno. Je to skutečně hodně drahé, spíš řešené tak pro staroušky, které mají své příbuzné ve sněmovně. Pro obyčejné lidi ne. Je to tak!

Snad jediné řešení: pokud máte sourozence, domluvte se a maminku občas převezte třeba na 10 dní ke svému bratrovi či sestře. Abyste si odpočinula a načerpala sil. U nás to nejde, manžel byl sám, bratr mu umřel jako malé děcko a další děti už nepřišly, takže máme babičku po celý rok. Nikdo jiný na péči není.

Tak jedině popřát pevné nervy a pokud to bude možné, babičku občas vypravit k dalšímu jejímu dítěti. Ty ústavy jsou opravdu spíš taková "poslední štace" a podle toho, co jsem sama viděla, tam není tam nic moc pozitivního. Prostě čekání na smrt. Jaga.

Jste velmi obětavá, když pečujete o maminku vlastními silami Chápu, jak to je vyčerpávající - pořád dokola, bez naděje na zlepšení... Nebuďte na to sama! Zapojte ostatní členy rodiny, Vaše děti, sourozence, jejich děti. Ať Vás občas vystřídají, třeba jednou za čas na víkend, na pár dní, ať si odpočinete. Jiná možnost je ta pečovatelka. Pokud rodinu nemáte (nebo bydlí moc daleko) a pečovatelku si nemůžete dovolit, zbývá ještě možnost nějakého toho stacionáře. Nemusíte přeci maminku úplně odšoupnout, existují zařízení, kam umístíte seniora jen přes den nebo přes týden (Po-Pá) a ne trvale. Odpočinete si, zasloužíte si to. Faktem také je, že když už má Vaše maminka takové potíže s pamětí a poznáváním okolí, nejspíš nebude péči odborníků a umístění v nějakém "domově" moc vnímat...

Pokud je možnost, najmout si pečovatelku, jinak se obávám, že leda stacionář nebo DD. S člověkem, který se sám pohybuji velmi špatně, neslyší a moc si nepamatuje, je jen otázka času, než se něco stane... a personál těchto zařízení i pečovatelky jsou školené a zvyklé.

Přikláním se k názoru Kapky. Domov pro seniory bych, v takovémto případě, nevolila.

Dlouhá éta si občas zavoláme nebo se navštívíme s jednou paní, kterou jsem poznala v lázních. Má Parkinsona a těžko se pohybuje. Stalo se jí již několikrát v poslední době, že upadla a nemohla vstát, naposledy policie musela vyrazit dveře. Skončila v domově důchodců. Byla jsem ji tam navštívit a nyní doufám, že jednou v podobném zařízení také neskončím. Ona to tam neunesla a pokusila se o sebevraždu. Nyní se jí snažím nějak pomoct a zajistit lepší prostředí, kde se o tyto lidi lépe starají. Bohužel, toto jsou lidské konce, které jsou někdy velmi smutné. Má tři děti.