Ne, nechci brečet!

Od: Datum: 07.09.12 17:16 odpovědí: 5 změna: 08.09.12 21:55

Ahoj.

Dneska, když jsem si s kamarádkou posílala při hodině vzkazy, jsem zjistila, že se chystá přestoupit na jinou školu. Opravdu moc mě to vzalo, protože kamarádky ztrácím každým rokem - jedna mi na konci třetí třídy propadla, druhá se někdy v pětce odtěhovala, třetí kamarádce se rozvedli radiče, tak přestoupila na jinou školu, aby jí už nic nepřipomínalo jejího záletnického otce, včetně staré party. Kamarád šel na gymnázium po dokončení prvního stupně... Asi si teď říkáte, že se s těmi lidmi můžu vídět mimo školu, ale ono to není moc lehké, když rdiče lpí na známkách 1 - 2, povinností je taky nad hlavu a spánek vynechat nehodlám. Pravděpodobně jsem co se týče přátel prokletá, ale na to jsem si zvykla, mně jde spíš o to, že vždycky brečím.

Jako malá jsem brečela kvůli dvojce na vysvědčení, kvůli rozříznutému koleni, zlomenému nosu, potom, co mě někdo urazil, nebo u těch záležitostí s přáteli - a většinou ve škole. A teď, v sedmé třídě, taky. O přestávce jsem dostala přímo histerický záchvat, dokonce se mi zvedl žaludek, ale na naštěstí jsem se nepozvracela. Přišla mě utišit i učitelka, ale moc to nepomáhalo. Ono totiž někdy to soucitné slovo či pohled ještě víc připomene tu bolest. A pošklebky taky nejsou příjemné, co si budeme povídat. Tak se ptám - jak zabránit - někdy až zbytečnému - úniku slz? Máte nějaké rady, typy...? Zkousnout si spodní ret jsem zkoušela (právě dneska), ale namísto toho, abych se uklidnila, jsem si ten ret prokousla - takže krev, slzy, rozmazaná řasenka...

Poradíte? Já už nechci plakat, klidně se udusím, ale pláč už NE, obzvlášť, když jsem situaci zhoršila už i s osudem smířené kámošce. :(


avatar
Upozornění
Tato otázka je 4 roky bez odpovědi a proto byla uzavřena.
Máte-li podobnou otázku, a nenašli jste vhodnou odpověď, založte novou otázku.
Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 07.09.12 17:37
 
avatar

Ahoj. Nauč se hlavně nepropadat sebelítosti a brát věci s nadhledem. To znamená zaměstnat mysl a odpoutat myšlenky jiným směrem. Někdy pláč potlačit nejde a pak je lepší se vybrečet, aby se člověku ulevilo. Ale umět se ovládat se jde naučit. Chce to trénovat. Pokud jsi hodně lítostivá, potrvá to třeba delší, než se naučíš své emoce ovládat. Nechce to však překonávat násilím a mít z toho stresy. Když Ti bude do pláče, snaž se myslet na něco příjemného. Víš, kamarády občas ztrácíme ze zřetele všichni, ale na druhé straně zase poznáváme a potkáváme jiné. Tak to v životě chodí, je třeba se s tím smířit. Časem to půjde i Tobě, jsi ještě v hodně citlivém věku a pobrečet si, je opravdu někdy lepší, než to v sobě dusit.

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 07.09.12 20:48
 
avatar

Zkus se na to, proč ztrácíš některé kamarády, podívat z jejich úhlu pohledu a místo lítosti nad jejich ztrátou se radovat z jejich štěstí.

Kamarád z víceletého gymnázia bude mít v budoucnu šancí na uplatnění v životě.

Kamarádce snad změna pomůže rychleji zapomenout na nepříjemné události, ...

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 08.09.12 11:21
 
avatar

K těm známkám, na kterých rodiče lpí. Nebylo by lépe, místo posílání vzkazů a prožívání něčeho, využít ten čas na soustředění se na to, co se děje před tabulí a k tomu, abys pak nemusela znovu věnovat čas. Znovu a opět! *jasne* Já tě nepotěším. Já jsem stará kantorka a vím, že nejvíce a také nejlépe pláčou ti, kteří si chtějí zajistit největší obecenstvo a největší úlevy, laskavosti a projevy soucitu. Promiň, ale jsou jako břečťan, jen se po někom stále plazí ke slunci. Sami se neumějí postavit na vlastní nohy, vlastními silami. Pomáhají si slzami a hysterickými výlevy. *hej*Ti, opravdu zranění, bolaví, ukřivdění si popláčou v koutečku a vědí, že se musí snažit sami. Ptala ses, tak tedy tady máš můj názor.;) A radu? Tedy ihned po tom, co se ti něco stalo, začni uvažovat, jak z toho ven, jak si pomoci a pomoc nežádat. Nespoléhat se na někoho, koho slzami a rozmazanou řasenkou přivoláš. *placni*

Ohodnoceno: 2x
 
Od: break*
Datum: 08.09.12 20:59
 

Jenže takhle to není. Mně je to jejich "to bude dobrý" nebo "ale no tak, buď silná!" pěkně nepříjemné. Víte, kdybych plakala jen kvůli tomu, aby mi ostatní pomohli, asi bych sem nepsala, že? Já se prostě chci odnaučit brečet, hlavně na veřejnosti. A moc mi to nejde, takže asi takhle vám to povím...

Pokusím se řídit vaší radou. :)

A k tomu psaní při hodině... Ona byla výtvarná výchova a já měla obrázek už nakreslený. Psát si s kamarádkou, která sedí jen dvě lavice za mnou, mi tedy nepřišlo jako něco, co by mi mohlo ovlivnit průměr. :)

Od: hm®
Datum: 08.09.12 21:55
 
avatar

Zkus v tu chvíli na ty záležitosti nemyslet. Prostě když se dozvíš, že třeba kamarádka přestoupí, tak to vem na vědomí, ale dál se tomu nevěnuj a mysli na něco jiného (jestli to tedy situace nevyžaduje, jestli se třeba kamarádka zrovna o tom právě nechce vypovídat). Prober a promysli si to až doma, třeba si i pobreč, a druhý den už to bude lepší a možná si o tom spolu budete moci i povídat bez potíží.

 

 

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.