Jak se vyrovnat s problémy

Od: Datum: 14.08.12 11:31 odpovědí: 13 změna: 17.08.12 12:05

Dobrý den,je tady ještě někdo kdo řeší problémy se svými dětmi,které se vám snaží řídit život podle svých představ a na vás neberou ohledy.Jsem ztoho už zničená.A potřebuju o tom sněkým neutrálním mluvit.


avatar
Upozornění
Tato otázka je 4 roky bez odpovědi a proto byla uzavřena.
Máte-li podobnou otázku, a nenašli jste vhodnou odpověď, založte novou otázku.
Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 14.08.12 11:41
 
avatar

lilu, jak staré máte děti. Dirigují vás prckové nebo dospěláci? *hej*

 
Od: lilu*
Datum: 15.08.12 09:02
 

ahoj,mám tři děti holku,které je dvanáct a klukum je osum a čtyři ,no a řídí mi ži.vot oni.Jsem na ně skoro sama už několik let a jejich tatínek funguje hodně málo,spíš vůbec.

doplněno 15.08.12 09:07:

Zřejmě jsem v jejich výchově nasekala spoustu chyb,ale bylo to jen proto že jsem je chtěla mít na své straně,když mě jejich otec psychicky týral a nakonec i fizicky napadl,ale časem jsem pochopila že ho mají rádi at už mi dělal cokoliv protože on snima neni a když jo ,tak ponich nechce nic.Kdežto já jo.

Od: wamp®
Datum: 14.08.12 11:46
 
avatar

Zdravím.Váš dotaz je příliš stručný,zkonkretizujte ho prosím*hej*

 
Od: karjala*
Datum: 14.08.12 14:01
 

v jakém smyslu vám řídí život? Stěhují vás, terorizují vás, chtějí po vás hlídání když se vám to nehodí? Nutí vás do něčeho co nechcete?chtějí po vás, abyste se chovala nějakým způsobem?

A nebo jen chtějí žít své životy, nechtějí vás mít pořád za zády, nechtějí se řídit vašemi radami, přestože si myslíte, že jsou nejlepší, . nejezdí na návštěvy každou volnou chvilku, nedávají vám vnoučata tak často, jak si představujete...?

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 15.08.12 09:44
 
avatar

Dobrý den. Lilu, chyby děláme všichni. I ve výchově dětí. Pokud děti vychováváte sama, je pochopitelné, že tatínek je pro ně "polobůh". Zatímco Vy jste ta, která se stará, trestá, odměňuje, přikazuje, vyžaduje. Prostě je vychováváte. U otce mají větší volnost, nejsou s ním tak často, je jim tudíž vzácnější. On si je jen užívá, tudíž na nich nic nevyžaduje, je to spíš jejich kamarád. Děti toto dokáží zneužívat ve svůj vlastní prospěch moc dobře. Je jasné, že se jim více zamlouvá volnost, než příkazy, zákazy a denní řád. Oni na to teprve musí přijít, že je to pro ně špatně a že Vám svým postojem hodně ubližují. Chce to hodně psychické síly, neustupovat dětem, nenechat se citově vydírat a hlavně jim svůj postoj do kolečka vysvětlovat. Nemějte jim ovšem za zlé, že nezatracují otce proto, že Vám v životě hodně ublížil. To bylo mezi vámi dospělými a jejich vztahu s otcem se to netýká. Vidí to jinýma očima. Jaký je to člověk, na to si musí přijít též samy. Nesnažte se je mít na své straně za každou cenu. To by Vás vedlo stále jen k ústupkům. Děti by Vás měly respektovat za každé situace a pokud se někdy staví proti Vám, musíte tomu čelit a stát si za svým. Není to jednoduché dělat dětem tátu a mámu v jedné osobě, ale řídit život si dětmi nenechejte. Vy jste ta zodpovědná, dospělá máma, která si musí umět zajistit respekt u svých dětí. S mámou se nesmlouvá, máma se poslouchá a věci vysvětluje dětem tak, aby je pochopily a zařídily se podle toho. Ať se jim to líbí, nebo ne. Dávat jim najevo, že jejich šprajc na Vás neplatí, protože Vy jste rodič, máte za ně zodpovědnost, staráte se o ně a je lepší pro obě strany, když spolu vychází po dobrém. Ocení to až mnohem později, ale za tu starost a námahu to stojí. Je to prostě boj a poprat se s tím určitě není jednoduché. Ale jste jejich máma a tou zůstanete navždycky. Tak, jako děti budou vždycky Vaše. Hledat si k sobě tu správnou cestu je někdy opravdu složité, ale vyplatí se to. Je to jen můj názor, Vám přeji hodně trpělivosti, důslednosti a neústupnosti tam, kde je to třeba a zároveň hodně vzájemné lásky a porozumění na druhé straně, aby se to vyvážilo a nebralo Vám to chuť s tímto se poprat a potýkat.

Ohodnoceno: 6x
 
Od: ron*
Datum: 15.08.12 09:58
 

Dobrý den, Lilu.

Na to jsou moc malé, aby Vám řídily život. Je to obráceně, Vy si svůj život necháte dětmi řídit. Samozřejmě vím, že se snažíte dětem vyhovět, svým způsobem se vyrovnat jejich otci, který jim nic nepřikazuje, vše dovolí. Děti jsou chytré, prokoukly Vaše slabé místo a využívají Vaši slabost ve svůj prospěch. Jste jejich matka, musíte tedy Vy stanovit pravidla, řád. Děti se nedají koupit ani dárky ani žádnými ústupky. Chvíli to bude trvat, ale časem pochopí, že to s nimi myslíte dobře. Jen je důležité neustoupit. Začněte hned, dokud jsou relativně malé. Pubertální dítě už budete těžko lámat. Přeji Vám odvahu a sílu. Vše se zlepší, když budete chtít, uvidíte. A děti Vaši lásku ocení.Poznají, že tu jistotu, kterou potřebují, mají jen a jen ve Vás. *palec*

Ohodnoceno: 2x
 
Od: myse®
Datum: 15.08.12 11:11
 
avatar

já navrhuji s dětmi si sednout (s těmi většími, až např. malý bude spát) a v klidu si promluvit jako rovný s rovným. Říct jim, co vám vadí - konkrétně (připravte se na to - sepište si to třeba v bodech na papír), vysvětlete jim, proč vám to vadí.

Vyslechněte si ale taky jejich argumenty bez toho, že byste "vylítla" a nic jim nevyčítejte.

Pak se dohodněte na pravidlech, jak to bude fungovat. Rozdělte např. každému úkoly za co bude zodpovědný (malý např. může zametat schody nebo rovnat boty v předsíni, větší např. nádobí, koš...) a přidat termín, kdy to má být hotové - např. každý den v 18h

Pokud nebude - přidat trest - u nás funguje zákaz TV, PC apod. na druhou stranu taky musí být odměna - např. prodloužená "večerka" nebo cukrárna, výlet... nebo já nevím - co by prostě chtěly... U nás byl dobrý trest sbírání bobků po psovi na zahradě *smich*)

Děti chtějí a potřebují mít nastaveny hranice, tak je nastavte a trvejte na nich!

to ze mají rádi otce - je v pořádku, podporujte je. Až budou větší, pochopí to.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: lilu*
Datum: 15.08.12 18:49
 

Já nevím,jen mám pocit že tohle všecko,jako jsou zákazy a příkazy jsem už vyzkoušela.To že jim zakážu televizi,nebo jít ven ,tak to už taky nepomáhá.Snažím se všemožnými způsoby je naučit pořádku a toho aby mě aspon respektovaly,jenže mi to nejde.Oni ví jak na tom jsem po psichycké stránce a tak toho využívají všemi možnými spůsoby,holka zkouší že uteče k tátovi a ten prostřední na mě napřahuje pěstí.No já se mu ani nedivím,když to jejich tatínek dělal pomalu každý večer ,několik let a tak jim to příde normální.Nejvíc mě štve to jejich boldelaření,nic jiného než to že uklízím ani nedělám a stejně je zchvilku zas bordel.Pokud ponich něco chci,tak ofrnujou nos a ještě si stěžujou že to neudělali.

Od: myse®
Datum: 16.08.12 08:50
 
avatar

Podívej - vezmi to takhle - i když to bude znít tvrdě. dcera vyhrožuje že půjde k tátovi? tak ji řekni OK, tak běž... Hned teď si sbal svých pět švestek (trochu oblečení, nic víc), žádný notebook apod... a jdi. Jsem na tebe zvědavá... Neudělá to, uvidíš. Cloumá s ní puberta, to já znám...

Kdyby na mne 8letý syn (je vlastně jedno kolikaletý) napřáhl pěst, tak by ji dostal takovou, že by padl na zem. Tohle se přece nedělá, a v takových případech nepomůže nic, než seřezat. Vím, že dnes se to nenosí, ale věřte mi, že to jinak prostě nefunguje. Jasně, že všichni budou navrhovat psychology a kdoví-co ještě, jasně, můžeš to zkusit... Mladej to chce silou? no tak to bude mít silou!

S tím úklidem je to těžký, já děti v jejich pokoji nechávám "žít" a jednou za čas tam vlítnu a "zavelím" že jestli nebude do večera uklizeno, tak co najdu poletí z okna ven... No a párkrát byl takový letecký den - a funguje to.

Tvůj problém bude hlavně v tom, že jsi dětem ve všem ustupovala a nemáš žádný respekt.

Prosto jsem radila s nimi pohovořit - vyslechnout obě strany navzájem a stanovit pravidla. Nic víc nic míň. Každý máme něco - a když máš hotovo, víc dělat nemusíš... chce to ale opravdu být důsledná! (i za cenu vlastního nepohodlí).

Ohodnoceno: 3x
 
Od: lilu*
Datum: 16.08.12 10:07
 

No to že jsem dceru vyhodila,tak to už tu bylo a moc se mi to nevyplatilo,byli stoho akorát problémy na sociálce a vlastně žádná změna.Jen jsem mezi tím pochopila oč tu běží.Problém je vtom že mám přítele a ona se stím,asi těžko vyrovnává a nějak nechce pochopit, že já mám taky právo žít i pro někoho jiného než pro ní.Ano snažily jsme se to řešit přes psicholožku a pomohlo to jen na chvíli,jakmile jsem udělala něco co se jí nelíbylo,tak už mi to dala patřičně najevo.Plánujem si s přítelem společně bydlení,ale asi ani k tomu nedojde protože už mi docházej síly řešit to s čím ona je nebo neni spokojená.Ona totiž nevidí to, že mi je o hodně líp s novím přítelem a to po stránce psichycké i finanční.Ona nevidí to že díky jeho snaze jsem neskončila v blázinci ,nebo jsem neskončila s životem,jen díky němu jsem asi tady.Bylo totiž obdobý,kdy jsem chtěla se vším skončit a nekoukala na to jestli mám děti.Prostě jsem nemohla dál žít ten příšernej život,který mě ani trošku nebavil.Někdy takový pocity mám stále, ale nejou už tak silné a vím že je tady konečně někdo okoho se můžu opřít.Vše tohle je jen proto, že moje dětctví nebylo růžový,otec alkoholik a peněz bylo málo a pak když máma odešla končně od manžela který jí tak ubližoval tak do toho kvůli nervům spadla taky.Několikrát jsem byla svědkem,toho když se chtěla zabýt.Puberta byla ještě horší,to už se z mámou nedalo normálně žít,protože byla stále vynervovaná, ale neni se čemu divit,zůstala s pěti dětmi sama.Už i já v 18letech chtěla skončit ze životem.A tak jsem potom odešla bydlet ke svému klukovi abych měla klid.Jenže se mi to nevyplatilo začala jsem žít s klukem ze kterýho se postupně stal pijan a nakonec to vyůstilo v to že mě napadl fizicky poté co mě několik let psichicky týral.I přesto že jsem ho nesčetněkrát vyhodila z bytu, tak se vracel a používal na mě stolkink.Všecko tohle jsem vydržela a u toho stihla vychovávat tři děti a tak se neni čemu divit,že bez prášků na nervi se už ani nobejdu.Omlouvám se dopředu pokud stím někoho zatěžuju,ale přišlo mi na místě abych napsala ve zkratce muj život,aby kdokoliv kdo si čte moje otázky pochopil, proč jsem vlastně píšu a hledám rady.

Datum: 16.08.12 10:47
 
avatar

Lilu, pokud na Vás dcera činí takovýto psychický nátlak a vlastně Vás svým způsobem citově vydírá, promluvte si s ní ještě o celé situaci. Řekněte jí, že děti jsou pro Vás na prvním místě, ale zároveň máte právo i na svůj život a ten Vám nemohou řídit svým náladovým šprajcem. Takže pokud je dcera u Vás nespokojená opravdu tolik, že Vás a Váš život nechce respektovat a nechce se přizpůsobit určitému řádu, pak to lze vyřešit jednoduše. Řekněte jí, že pokud chce jít raději bydlet k tatínkovi, bránit jí nebudete. Že podáte návrh k soudu o změně svěření dítěte do péče, aby jí do péče dostal její táta. Že to je jediný správný postup, aby Vás nikdo nemohl osočovat z toho, že o ní nestojíte, nebo že jste jí vyhodila. Ale dokud za ní máte odpovědnost, tak bude poslouchat. Záleží na tom, zda by tu odpovědnost chtěl táta převzít. Pokud ne, pak by si měla uvědomit, že když nechce žít s Vámi, otec jí do péče chtít nebude a ona bude dělat naschvály, může skončit v dětském domově. Jestli si myslí, že jí tam bude lépe, pak ať se takto chová dál. Myslím si, že o tom začne třeba přemýšlet jinak. Ona žije s pocitem zřejmě, že s Vámi může mávat, jak chce. To, že se jí nezamlouvá Váš přítel ještě neznamená, že se musí chovat takto. Nikdo jí nenutí, aby ho milovala, ale respektovat Vaši volbu prostě bude muset. Nesmíte jí ustupovat, dobře ví, kde je Vaše slabina a trefuje se do ní. Co se týče synů, tam budete muset také přitvrdit. Když na Vás malý syn napřáhne ruku v pěst, klidně mu řekněte _ uděláš to ještě jednou a tu ruku ti urazím. Kde jsi to viděl, aby se děti takhle chovaly ke své mámě? A pokud jim do nekonečna říkáte, aby si uklidili binec a oni Vás naprosto ignorují, pak je čas, vzít do ruky měchačku. Prostě si uklidíte a jestli nebude uklizeno během chvíle, dostanete, co se do vás vejde, abyste si konečně zapamatovali, že mě máte poslouchat a ne si ze mě dělat "dobrý den". Neříkám, seřezat je, jako psy, ale když to nejde po dobrém, pak si na zadek zaslouží. A ne jen slibovat, ale i vykonat. Nějaké to výchovné plácnutí zažil každý z nás a nebylo to určitě na škodu. To, že na tom nejste psychicky dobře, by je mělo vést spíše k ohledům, ne k naschválům. Začněte být taková, jakou Vás neznají a zjednejte si respekt, jinak Vám přerostou přes hlavu úplně a bude to čím dál horší.

Ohodnoceno: 3x
 
Od: ron*
Datum: 16.08.12 09:06
 

Dobrý den.

Souhlasím s Myse. Řekněte tedy dceři, ať jde. Nepůjde. A když ano, brzy se vrátí. Mladšímu osmiletému bych opravdu vyčinila, jen by tou pěstičkou zamával. Už by to nikdy neuděla, to mi věřte. Opravdu jste nestanovila hranice. A děti toho využívají. Už zjistily, co si mohou dovolit, že jim vše projde. Děti vychovávají spíše Vás než Vy je. Musíte si uvědomit, že jsou to JEN děti a na Vás je,co z nich jednou bude. Vy nusíte být ta silná. Promluvte si s nimi, buďte důsledná. Nikdo to za Vás neudělá. Teď jsou ještě relativně malí, co budete dělat v pubertě. Znáte to říkadlo o tom proutku, který se ohne, jen když je mladý.

doplněno 16.08.12 09:06:

oprava: už by to nikdy neudělal

 
Datum: 17.08.12 12:05
 
avatar

Pracovala jsem skoro celý život s dětmi a vychovala 2 své. Moje největší poznání je v tom, že děti jsou daleko spokojenější, klidnější, jistější a také zodpovědnější, když znají mantinely a také sankce za jejich překročení.*hej*Lilu, příjde mi, když čtu vaše povídání, že hledáte důvody, proč něco nejde. Máte pocit viny, naprosto nesmyslný a také nezodpovědný, když trváte na svém obranném postoji a vysvětlujete stále dokola, proč to nejde. Chybí vám důslednost a autorita! *stop*V šatně spousta maminek a babiček dělala kravál. Přešel mlčenlivý táta, jen se podíval a bylo najednou ticho, všichni věděli, co mají dělat. Nikoho ani nenapadlo válet se po zemi, házet botama. Žádné kravály, žádné tresty. Prostě jsem řekla. *bum*Nikdy však nesmíte vyhrožovat, zvláště pak něčím, od čeho potom couvnete. Musí vědět, že to tak udělám.*hej*Nemá cenu rozebírat jednotlivé situace a utápět se ve slovech. Přestaňte se bát, že vás nebudou mít rády a já vlastně nevím, čeho všeho se obáváte a prosaďte si svou vůli a to, co pokládáte za správné.*jasne* Vyhrožování tatíkem k ničemu není. Stejně by o ně nestál, už má svůj život. Také se může stát cokoliv s vámi a ony by musely jít k někomu, koho mají za strašáka. A jestli dcera chce, ať se s ním dohodne sama, že to necháte jen potvrdit soudem. A basta. *placni* A žádné materielní rozmazlování. Jakože potřebuje nové kalhoty, mobil a já nevím co ještě. Nic! Neřečnit, nevysvětlovat, nesnažit se vyvolat soucit, lásku. Nic! Holé ostré věty. Až po čase to lze změnit, až se změní ony.

Ohodnoceno: 2x
 

 

 

 

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.