Jak mít rád sám sebe?

Jsi hezká nebo chytrá? Co pokládáš na sobě za nejlepšího?

já bych řekla, že jsem docela chytrá, bez problémů studuju 2 VŠ najednou a ještě chodím občas do práce, některý spolužačky se jen učí a diví se, že já to stíhám i takhle...ale i přesto sama sebe neumím vůbec prosazovat a nikdy si nevěřím...pořád myslím, že přeci ti druzí musí být lepší...a myslím, že je to fakt proto, že se nemám ráda...

Dokážete specifikovat důvod své nejistoty? Třeba nějaký spouštěcí moment z dětství?

Víte..ti nejlepší pedagogové trpí pocitem marnosti, nelepší literáti trhají svá díla, špičkoví filmaři se nedívají na svoje filmy...

Naopak blbci je úplně jedno, jaký má přínos společnosti.

Musíte analyzovat důvod svého problému. A pokud toho nejste schopná, bude nejlepší toto provést s odborníkem, protože sama si v tom případě asi nepomůžete.

sama už jsem se nad tím hodně napřemýšlela...a mám pocit, že to bylo v dětství, že jsem vyrostla v jakémsi pocitu, že mě rodiče budou mít rádi jen "když něco dokážu" nebo jak to mám vyjádřit...prostě, že tu lásku si musím nějak zasloužit...mám je ráda, byli sice celkem přísní, ale jinak dobří rodiče, nemám jim nic za zlé, ale snad měli moc velké nároky, já nevím...vlastně nevím, jak bych měla život žít...asi mi moc diktovali...teď jsem se celkem osamostatnila a jsem taková bezmocná, ztracená...

a chybí mi i radost ze života já nevím, proč jsem taková

Ono se říká a já to rád používám, že nejhorší smrt je z leknutí...prostě je dobře být v klidu, být nad věcí a naplašit se.

Já vím, že to neni možné vždycky, ale vytvořit si odstup od sama sebe je určitě znak vyspělosti.

U vás bude asi problém, že nejste ani přehnaně cílevědomá (navzdory tomu, že studujete 2 VŠ a možná ani nevíte čím by jste se ráda jednou živila), ani nejste ozdobou kolektivu, ani nejste holka do nepohody, jen prostě plujete - necháváte se unášet vodou, protože neumíte plavat.

Najděte si koníčky a věnujte se jim, komunikujte s lidmi, kdykoliv to půjde, zatím třeba i prostřednictvým internetu, potřebujete se v životě otrkat. Nepřemýšlejte tak upjatě sama nad sebou.

A protože jste inteligentní, ale ne však vševědoucí, sama poznáte, jestli potřebujete odborníka nebo ne...

děkuju vám za odpověď...mám pocit, že jste mě odhadl úplně přesně

To mě těší a nemáte zač

Dobrý den,

myslím, že jste nalezla semínko v dětství, ze kterého nyní vyrůstají vaše další pocity a mínění o sobě, druhých, světě kolem vás.

Byla jste zvyklá si lásku zasloužit (tzv.podmíněná láska). Nyní, jak píšete, jste se osamostatnila, studujete 2 VŠ, pracujete. Zůstaly vám tedy vysoké nároky, které dle toho, jak jste vychovaná, si kladete sama, s touhou být přijata, oceněna. A protože to možná nepřichází, nebo ne v tak velké míře, jako když jste byla malé děvčátko, nakládáte na sebe možná další a další úkoly, ve snaze být přijata a milována, oceněna.

Leží před vámi nelehký úkol, a to milovat sebe samu takovou, jaká jste, přijímat se taková jaká jste, protože taková, jaká jste, jste dobrá.

Přečtěte si knihu od Jána Praška doplněnou řadou cvičení, která můžete sama praktikovat, s názvem "Jak vybudovat a posílit sebedůvěru" (Praha, Portál). Jistě by bylo účinnější, kdyby vám s tím pomohl terapeut, protože vám rychleji pomůže najít věci vám nyní skryté. To, jaká jste výchovou získala přesvědčení o sobě a druhých, dle kterých žijete a která vás nyní nutí se určitým způsobem chovat a o sobě smýšlet.

Zkuste si na papír napsat všechny libé aktivity, které jste dříve dělala, které nyní děláte, u každé si napište % (od 0-100%), kolik potěšení vám daná aktivita dává. Zkuste je zařadit do svého života, naplánujte si je. Buďte k sobě laskavá a dopřejte si chvíle, aktivity i rozmary, které vám přináší potěšení. Nebuďte na sebe přísná. Mnoho lidí s přísnou výchovou si připadá špatně, když jde např. do kavárny, místo toho, aby doma uklízel. Jde večer do kina, místo toho, aby studoval, ...zkrátka mají pocity viny z toho, že si užívají. Výchova jim dala do vínku pocit, že je to zakázané ovoce, a že jen dril, disciplina a práce jsou patřičné. Pokud to i vy takto máte, tak si dovolte pravý opak.

Možná by stálo za to si ke všem aktivitám i napsat, nakolik máte možnost je skutečnit (klidně za se v procentech). Zjistíte pak, např., že projížďka na kole lesem vám přináší 90% potěšení, ale zrealizovatelnost je v současné době jen 20 %. Můžete se pak zaměřit na to (sestavit si plán), jak to udělat, jak svůj život uzpůsobit, jak si to naplánovat, aby jste tuto aktivitu mohla dělat častěji.

Držím vám palce. Buďte na sebe hodná.

Zdravím, nejprve jsem uvažoval, kolik je vám let. Ale v odpovědích je že studujete VŠ, tyto jevy jsou běžné u náctiletých dívenek, které se nenávidí, bojí se sama sebe a mají mindráky...točíte se v bludném kruhu a to je ten problém...musíte najít cestu ven...třeba...sportem, nebo novou zálibou...spousta problémů nadělá zbytečné sebesledování...jděte ze sebe ven...

Ahojky, ta holčina co psala, úplně ji chápu. Mám následky z dětství a k tomu i ze života a docela mě to kolí. Po dětství jsem začala srovnat si hlavu v dospělosti, boj s utajeným znásilněním, aby se to nikdo nedověděl, boj najít si partnera...v závěru jsem našla, ale láska po pěti letech zanechala mýho krásnýho syna a jeho nezájem ke mě. Stěhování - Kam? - další útrapy života. Fajn, opět jsem zvládla, žiju, miluju kluka, ale všeho až nad hlavu...Promiň, dnešní doba Ti nedává na výběr, buď se zhroutíš a musíš to ustát, nebo jsi v blázinci. Což já čekám, kam se dostanu, ale prcka v tom nenechám...

no z vlastni zkusenosti (introvertni dite, ktere se stydelo i pozdravit sousedku) docela funguje znat nejakeho soumena a "poucit se" od nej jak to dela, a vzit si priklad. Kdyz si to pak treba na urade vyzkousite, budete se az divit, jak to bude odsejpat

Jinak moc se resite... to jde videt z toho, co uz jste cetla.. takovyma sragorama si to jen prohloubite.., pokud nejste ultra prasnice (to uz by bylo zahodno ve svem veku neco s tim udelat - no offense) tak tomu moc nerozumim...

Misto knih si najdete nejakyho pritele, ten sebeduveru urcite doda.. mam "anorektickou" pritelkyni s miniprsickama, a musel jsem ji vecne vysvetlovat, nez mi uverila, ze zrovna ja proste malicke prsicka a la Keira Knightley proste miluju a pri pohledu na stydke kosti couhajici z rifli nedejbože bez obleceni me presouva krev z hlavy na jina mista (nejen proto jsem si ji taky vybral), a tak je to se vsim, clovek si to vsechno proste jen sam dela v hlave.

joudic: i ty "prasnice" mohou být fajn holky, nemyslíte?

Ale pokud máte opačný vkus (za váš výlev děkujeme), jde to pochopit.

jiste, ze mohou, vsiml jste si, ze to nebyl vypad ..nicmene jsem toho nazoru, ze pokud neni divka nemocna a ma v 18-ti letech 100kilo, tak by mela popremyslet, co s tim, a jak je mozne, ze uz v si v 80 kilech nerekla.. safraporte, to uz je nejak moc

Osobne mam okolo 80 kil, a jsem dokonce extra vysoky, a kdyz si dobre sednu, tak mam prsa vetsi nez moje pritelkyne, a to pneu kolem bricha, by bylo na nekolik sklenic sadla se skvarkama... tyhle projevy tela mizi kdyz mam okolo 65-70 kil. Musim rict, ze to vypada hnusne, a neco s tim delam..., naopak nechapu lidi, kteri si toto objektivne rict neumi, a jdou si snist radeji vetrnik nebo venecek, aby zapomeli na ten hrozny obraz v zrcadle

Mela by jste zkusit psychoterapii a zamerit se na sve detstvi,z ktereho jiste prameni tento problem.Je to na dlouhou trat,ale zlepsit to urcite jde.

Já bych zatím asi psychoterapeuty nebo psychology vynechal a zkusil na sobě zamakat.

Ale hlavně už nečtěte ty knížky...to Vás opravdu vtáhne ještě do větší "schýzy"

Já mám přesně opačný problém já se zakecám s každým a rád se mám asi až moc, kdyby to šlo měl bych sám sebe za partnera sem pro sebe ideální Ale píšete že máte vysoké vzdělání je tolik věcí o kterých se můžete s lidmi bavit určitě máte nějaké koníčky tak bežte tam kde jsou lidé ze stejnými koničky tam budete mít hned o čem mluvit a nebude te přemýšlet o tomhle , na nějaký knihy se vybodněte teorií se vůbec nic nenaučítě chce to praxi vyražte někam s kamaradkama a zabavte se bez nějakýho přemýšlení. Každý ráno vstantě a řekně te si sem nejlepší nemusite být nejlepší pro ostatní ale pro sebe to uplně stačí . Dělejte to co vám de to vám zvedne seběvědomí .

Já vás chápu. Mám to podobně. A je mi už 33. Chodím k psychologovi, mám přátele, dobrou rodinu, hodně koníčku atd. Stejně se cítím mizerně. Nevidím žádnou perspektivu, nemám se rád. Nemám se rád, protože se moc dobře znám a vím co jsem ... Nemám problém připustit si že jsem cíťa, srab a slaboch. Ale proč a hlavně jak se mít rád? To moc dobře nechápu. Přijde mi to jako lhaní si do kapsy. Jako další a další iluze. A k čemu je pak takovej život?