Jak mít rád sám sebe?

Ono se říká a já to rád používám, že nejhorší smrt je z leknutí...prostě je dobře být v klidu, být nad věcí a naplašit se.

Já vím, že to neni možné vždycky, ale vytvořit si odstup od sama sebe je určitě znak vyspělosti.

U vás bude asi problém, že nejste ani přehnaně cílevědomá (navzdory tomu, že studujete 2 VŠ a možná ani nevíte čím by jste se ráda jednou živila), ani nejste ozdobou kolektivu, ani nejste holka do nepohody, jen prostě plujete - necháváte se unášet vodou, protože neumíte plavat.

Najděte si koníčky a věnujte se jim, komunikujte s lidmi, kdykoliv to půjde, zatím třeba i prostřednictvým internetu, potřebujete se v životě otrkat. Nepřemýšlejte tak upjatě sama nad sebou.

A protože jste inteligentní, ale ne však vševědoucí, sama poznáte, jestli potřebujete odborníka nebo ne...

To mě těší a nemáte zač

Dobrý den,

myslím, že jste nalezla semínko v dětství, ze kterého nyní vyrůstají vaše další pocity a mínění o sobě, druhých, světě kolem vás.

Byla jste zvyklá si lásku zasloužit (tzv.podmíněná láska). Nyní, jak píšete, jste se osamostatnila, studujete 2 VŠ, pracujete. Zůstaly vám tedy vysoké nároky, které dle toho, jak jste vychovaná, si kladete sama, s touhou být přijata, oceněna. A protože to možná nepřichází, nebo ne v tak velké míře, jako když jste byla malé děvčátko, nakládáte na sebe možná další a další úkoly, ve snaze být přijata a milována, oceněna.

Leží před vámi nelehký úkol, a to milovat sebe samu takovou, jaká jste, přijímat se taková jaká jste, protože taková, jaká jste, jste dobrá.

Přečtěte si knihu od Jána Praška doplněnou řadou cvičení, která můžete sama praktikovat, s názvem "Jak vybudovat a posílit sebedůvěru" (Praha, Portál). Jistě by bylo účinnější, kdyby vám s tím pomohl terapeut, protože vám rychleji pomůže najít věci vám nyní skryté. To, jaká jste výchovou získala přesvědčení o sobě a druhých, dle kterých žijete a která vás nyní nutí se určitým způsobem chovat a o sobě smýšlet.

Zkuste si na papír napsat všechny libé aktivity, které jste dříve dělala, které nyní děláte, u každé si napište % (od 0-100%), kolik potěšení vám daná aktivita dává. Zkuste je zařadit do svého života, naplánujte si je. Buďte k sobě laskavá a dopřejte si chvíle, aktivity i rozmary, které vám přináší potěšení. Nebuďte na sebe přísná. Mnoho lidí s přísnou výchovou si připadá špatně, když jde např. do kavárny, místo toho, aby doma uklízel. Jde večer do kina, místo toho, aby studoval, ...zkrátka mají pocity viny z toho, že si užívají. Výchova jim dala do vínku pocit, že je to zakázané ovoce, a že jen dril, disciplina a práce jsou patřičné. Pokud to i vy takto máte, tak si dovolte pravý opak.

Možná by stálo za to si ke všem aktivitám i napsat, nakolik máte možnost je skutečnit (klidně za se v procentech). Zjistíte pak, např., že projížďka na kole lesem vám přináší 90% potěšení, ale zrealizovatelnost je v současné době jen 20 %. Můžete se pak zaměřit na to (sestavit si plán), jak to udělat, jak svůj život uzpůsobit, jak si to naplánovat, aby jste tuto aktivitu mohla dělat častěji.

Držím vám palce. Buďte na sebe hodná.

Ten komplex méněcennosti patrně tedy pramení z dětství. Když člověk zjistí příčinu, proč se cítí tak, jak se cítí pak se teprve může snažit, odstranit jí. Dodávat si sebevědomí po troškách. Prolomit uzavřenost a začít se mít ráda. Vidět to, co je na Vás pěkného udělat si z toho přednosti. Když nedovede přijmout sama sebe, nemůžete to očekávat ani od ostatních. To, co Vám schází nenajdete u ostatních, dokud nezačnete sama u sebe. Změňte svůj vztah k sobě samé a pracujte na sobě. Nesrovnávejte se s nikým, to je největší chyba, jakou můžete udělat. Vy jste Vy a musíte si umět se sebou poradit. Když to nezvládnete sama, je zde možnost vyhledat pomoc psychologa. Ale důležité je, začít s problémem něco dělat, nepodceňovat ho, aby nepřerostl v případné deprese. Z toho se potom člověk dostává hodně špatně.

Když nevíte, co si s životem počít, je dobré dát si cíle a hledat motivaci. Co byste chtěla v životě dokázat, čeho dosáhnout..Ujasnit si, po čen toužíte, co by Vás učinilo šťastnou a přineslo Vám radost do života. A postupně si to začít plnit. Někdy jsou to třeba jen maličkosti pro někoho, ale pro jiného to může znamenat mnoho.

Ahojky, ta holčina co psala, úplně ji chápu. Mám následky z dětství a k tomu i ze života a docela mě to kolí. Po dětství jsem začala srovnat si hlavu v dospělosti, boj s utajeným znásilněním, aby se to nikdo nedověděl, boj najít si partnera...v závěru jsem našla, ale láska po pěti letech zanechala mýho krásnýho syna a jeho nezájem ke mě. Stěhování - Kam? - další útrapy života. Fajn, opět jsem zvládla, žiju, miluju kluka, ale všeho až nad hlavu...Promiň, dnešní doba Ti nedává na výběr, buď se zhroutíš a musíš to ustát, nebo jsi v blázinci. Což já čekám, kam se dostanu, ale prcka v tom nenechám...

joudic: i ty "prasnice" mohou být fajn holky, nemyslíte?

Ale pokud máte opačný vkus (za váš výlev děkujeme), jde to pochopit.

jiste, ze mohou, vsiml jste si, ze to nebyl vypad ..nicmene jsem toho nazoru, ze pokud neni divka nemocna a ma v 18-ti letech 100kilo, tak by mela popremyslet, co s tim, a jak je mozne, ze uz v si v 80 kilech nerekla.. safraporte, to uz je nejak moc

Osobne mam okolo 80 kil, a jsem dokonce extra vysoky, a kdyz si dobre sednu, tak mam prsa vetsi nez moje pritelkyne, a to pneu kolem bricha, by bylo na nekolik sklenic sadla se skvarkama... tyhle projevy tela mizi kdyz mam okolo 65-70 kil. Musim rict, ze to vypada hnusne, a neco s tim delam..., naopak nechapu lidi, kteri si toto objektivne rict neumi, a jdou si snist radeji vetrnik nebo venecek, aby zapomeli na ten hrozny obraz v zrcadle