Pubertální děti

Dobrý den. Lilu, puberta je opravdu někdy hodně náročná a u holek zvlášť. Když se začnou šprajcovat, je třeba přtvrdit a být důsledná. Nesmí zapomínat na to, že Vy jste rodič a ona ta, která byla vychovávána k poslušnosti atd. Pokud k Vám necítí respekt a neposlouchá, pak jedině přitvrdit, jinak Vám přeroste přes hlavu. Určete jí práci a vyžadujte jí po ní..Když nesplní, zákaz Tv, pc a odevzdání mobilu. Když je nejhůř, domácí vězení. Život se s ní také mazlit nebude a když se nenaučí respektu doma, nebude ho mít později k nikomu a k ničemu. Ona ta úroveň kamarádství musí mít také své hranice. Komunikujte s ní, domluvte si jasná pravidla. Nedodrží je, následuje potrestání. Pokud řeknu, budeš mít v pokojíku a ve svých věcech pořádek a uklizeno, pak si to také zkontroluji. Není - li to tak, pak máš smůlu a trest je na místě. Já chci ve svém životě to a to, Tobě se to líbit nemusí. Nepotřebuji Tvé svolení, prostě to respektuj, jsem dospělá a svéprávná. Až budeš sobestačná a výdělečně činná, též budu respektovat Tvůj život, ať je jakýkoliv. Ona když uvidí, že jí neprojde žádný šprajc, srovná se. Vždyť i pro ní je důležité mít klid a být s Vámi zadobře. Jenomže to chce opravdu důslednost a nepovolit, dokud se zase trochu neukázní. Je to vysilující pro obě dvě, to mi věřte, ale nesmíte ustupovat. Boj s dětmi prožil snad téměř každý, takže nezoufejte a pevné nervy Vám přeji.

Na mě a bráchu vždycky platilo - nechceš doma nic dělat? Fajn, žádná televize, počítač, lítání po venku s kamarády. Až si uděláš tu a tu práci, můžeme si o tom promluvit. Samozřejmě jsme nedostali žádné kapesné

Taky jsme se chovali jako puberťáci, ale tím pádem přišli o výsady "skorodospělých".

Chápu, že pokud jste na dceru sama, je to složitější. Ovšem to neznamená, že k vám dcera nebude mít respekt. A pokud ho k vám nemá, nemá ho ani sama k sobě. My to měli doma s bráchou dané jasně. Už od základky jsme měli na starosti umytí nádobí, vynesení odpadků, zalévání kytek, vytření zádveří a postarání se o domácí drůbež. Měli jsme týdenní "šichty". A když něco nebylo?! Tak jsme si šichtu museli zopakovat. Jasná byla i pomoc na zahradě, dojití pro nákup apod... Kapesné jsme dostávali, až když jsme dojížděli na střední do jiného města. Když bychom se šprajcovali, tak jak psala Martina... bez TV, bez kina... a učit se a učit se a makat doma. S dcerou si sedněte, řekněte jí, co od ní očekávate. Vysvětlete jí, že jste za ni zodpovědná, dokud nedoštuduje a nebude plnoletá. Zeptejte se jí, co má za problém, co chce ev. řešit, s čím jí můžete pomoci. Její názor na váš život můžete vyslechnout, ale neznamená to, že se jím musíte řídit. Až bude dcera dospělá a bude mít vlastní život včetně práce, pak ať se staví třeba na hlavu, když jí to bude dělat radost. Vydržte, snad ji to přejde!

Napíšu, jak jsem to řešila já, u vás to třeba platit nebude nebo bude? Zakazovala jsem moc málo a trestala jsem pokutami, z kapesného, které odmala dostávaly obě dcery. Takže jsem nezakazovala televizi, ale když si mladá stěžovala, že má tričko malé a potřebuje nové, zeptala jsem se, proč si myslí, že bych jí ho měla koupit. Já chodím do práce a za to mám peníze a obstarávám domácnost zadarmo a ona chodí do školy a měla by obstarávat domácnost také zadarmo, ale dostává kapesné. Takže nic nic, je to jako bych nešla do práce a tedy nedostala výplatu. Bude muset v tom tričku ještě chvíli vydržet a vlasy umýt mýdlem, na šampon si nevydělala a čipsy jsem taky nekoupila, protože na ně nemám chuť a ona si na ně nevydělala. Možná, že by stálo za to, postavit se na balkon a koukat, jestli nepoletí okolo pečené kuře. :D Je pravdou, že mám podivnou pravou ruku. Dovede lísknout dříve, než to promyslím. Je rychlejší, než myšlenka, když mladá štěkala. Hysterie? To je stejné, jako když se válí malé dítě po zemi. Bude to dělat, dokud bude mít obecenstvo. Také pomohl nezájem. Překročit, odejít, neřešit! Zbytečný pláč? Neva, budeš méně čurat. Kolegyně říkaly, že jsem tvrdá. Ale já jsem na ně byla sama a měla jsem co dělat, uživit je a vychovat. Dnes jsou to vzdělané ženy, které vědí, že od života nedostanou nic zadarmo, že se na každou korunu musí popracovat. A já jsem na ně pyšná!

Duslednost,snazit se vysvetlovat,ikdyz neprijima,zachovat klidnou hlavu.Zarli na vas?Ja kdyz jsem si nasla protejsek,s kterym jsem dnes cca7 let,tak bylo synovi asi 12-13let.priserne se sprajcoval,ze nekoho mam byt se k nemu choval vyborne a mel spoustu trpelivosti.Uz je to taky povahou.z dnesniho pohledu,ale vim,ze jsem moc uspechala,ze jsem mu pritele predstavila hned a dost brzy zacal u nas bydlet,Svym zpusobem mel na to syn pravo,jenomze kdo mohl tusit jeho reakci.Zalezi na celkovem vztahu od zacatku,u nas byl vyborny,ale pak umrel tata a dost ho to poznamenalo.je to zas jiny ,kdyz se clovek rozejde,treba ji chybi otec a trucuje,ne?Ja bych si stala na svem,ale snazila se ji vyhovet v cem mohu,aby ocenila ze muze treba to,ci ono a pochopila,ze kazdy ma pravo na zivot,s tim rozdilem,ze vy jste dospela a nepotrebujete nekoho svoleni, a pokud ji vylozene neco vadi,pokuste se kamaradsky zjistit proc.ono nechapat ,nevyznat se v jistych vecech,na to ma ve svem vek narok a spatny pristup by byl,rict ja jsem dospela a ty bud ticho.Pobavte se o tom,co ji nejde pod nos a snazte se spis dovtipit proc,ona se sama nemusi vyznat v pocitech.Kamaradsky pristup,nejdse ale vytvorit ze dne na den,jak vy mate postaveny vztah.?ja si myslim,ze s dcerou by to melo jit spis,ale priznam se,ze s klukama jsem to moc nemela dceru mam teprve 4 letou,presto ze vychova 3 synu a 2 jiz dospelych.Proste jsem jim otce nemohla nahradit.

Stejné problémy řeším i já , nepomáhají zákazy ani nic jiného. Na ní platí pouze otec, který si s ní sedne jako s dospělákem a umí jí to vysvětlit. Ona je velmi inteligentní a rozumná. Manžel mi připomíná, že má telecí léta a nemůžeme po ní chtít, aby dřela v domácnosti. Mladší syn je totální flegmatik. Ten nedělá nic a nic s ním nepohne. Jen když mu řeknu, že mu nedám jídlo. Vyšly celkem dobré knihy na výchovu dětí , musíte zkoušet a být trpělivá ( to se lehce řekne . ) Děti odmítají domácí práce. Odmítají cokoli dělat. Občast se uvolí a milostivě dojdou s košem či se věnují myčce. Říkám si, že mají dobrý základ a snad je to přejde.

S hysterickou dcerou je na místě návštěva lékaře, hysterii sama nezvládnete.

Ano, je to složité. Také to znám. Jen si myslím, že pubertální "děti "mají tolik problémů sami se sebou, že těžko ovládají své chování k nám rodičům. To ovšem neomlouvá veškeré jejich výstřelky. Je třeba stanovit hranice a těch se držet. Vždyť oni u nás vlastně hledají jistotu a potřebují nás, i když to nepřiznají.

A teď z jiného pohledu. Někde jsem četla, že nesnesitelná puberta je vlastně "žádoucí". I to, že nás rodiče už nevidí jako dokonalé. Jen tak můžeme méně bolestně své dítě pustit" do světa ".Přiznejme si, že když byli malí, nedovedli jsme si představit, že se někdy odstěhují, že budou žít svůj vlastní život bez nás. A po pubertě a období adolescence? Nedovedeme si představit společný byt. A je to i naopak. I oni se od nás musí odpoutat, aby se bezbolestně osamostatnili...Dá se o tom dlouho přemýšlet.