Mám u něho šanci?

Šance je vždycky... ale upřímně řečeno, takovýmito trapnými dětskými hrami, že jako zavoláte jako někdo jiný a vyzvídáte, jsi v jeho očích možná trochu klesla, protože jsi ukázala velké dětinství.

Záleží, kolik je jemu a kolik tobě. Dva roky nehrají roli, pokud je jednomu dvacet a druhému osmnáct, ale třeba čtrnáct a dvanáct už jsou dva zcela odlišné světy.

Když jste se přiznaly, jak reagoval? A řekl ti, že máš přijet, nebo za ním jedeš z vlastní iniciativy?

Lorinko, z Vašeho příspěvku se toho nedá moc poznat. Záleží hodně na tom, jak na něj zapůsobíte, jak se bude ve Vaší blízkosti cítit atd. Jestli u něj budete mít šanci, záleží jen a jen na Vás a vašem chování. Takže buďte upřímná, přátelská, usměvavá a vyjadřujte se slušně. Věřím, že to ocení a tu šanci Vám dá. Třeba zatím jen jako kamarádce, ale i to je hodně, protože se obyčejně nekamarádíme s každým. A od toho už je třeba jen krůček k dalším citům. Takže si to nepokažte a držím palce.

Není zač.

Milá Lori, chováš se opravdu jako děcko. Jen děti si lásku představují jako mlžení, vyptávání, chichotání, skrývání se, konspiraci. A kluci, zvláště pokud jsou už trochu zralejší, tohle dívčí pištění a schovávání opravdu nemají rádi.

Znám to podle sebe, v sedmičce jsem se "zamilovala na celý život" a chovala se podobně jako Ty. Samozřejmě, ani si mě nevšiml, zbyla jen trapná vzpomínka. Kamarádky věděly, že se mi líbí a smály se mi pak.

Nejlepší bude, když to necháš tak, budeš se věnovat učení a na chlapce myslet až když trochu víc duševně dozraješ. Kdy nebudeš mít potřebu vydávat se za nějakou Míšu Vrbovou, či třeba Anču Vopičkovou - to bývá hrozně trapné. Získáš jiný rozhled, jiný přístup k opačnému pohlaví a začneš být normální a férové děvče, které si na nikoho nehraje. A uvidíš, kluci Tě pak budou brát jako prima holčinu. Dej tomu pár roků čas a uvidíš, že jednou mi dáš za pravdu. Jaga.