Umět uvařit vs. umět vařit

Maminky jsou různé, některá uvaří sama v pohodě třeba pro 10 lidí, jiné to dá moc práce a stěžuje si, co s tím měla. Stejně tak některá nechá dceru samotnou uvařit, jen zpočátku radí /taková byla moje mamka/, jiná si myslí, že by to nikdo neudělal líp než ona. Mamka mě pustila ke všemu. Jednou jsem dělala svíčkovou, pekla jsem v troubě maso a zeleninu. Když se to osmahlo, měla jsem to podlít. Zazvonila kamarádka, já vyběhla ven a drbaly jsme tak, že jsem zapomněla na svíčkovou a připálila ji v té troubě. Mamka mě sice nechválila, ale nedělala z toho problém a řekla, že příště si určitě už dám pozor. A koukala tak trochu potměšile, když mi taťka při obědě svíčkovou chválil, jakou že má pěknou tmavší barvu, jo, to mamka ji takhle udělat neumí! /přitom mu mamka o tom řekla pravdu/.

Tak to záleží na domluvě. Sedněte si spolu, připravte jídelníček - co máte doma, nebo co byste rády vařily. A pak jeden den mamka, jeden den Vy. Proč ne? A můžete i vyhlásit soutěž o nejlepší jídlo /ale aby z toho nebyly nějaké domácí rozbroje/.

Jinak: je-li polévka příliš mastná, nechám ji úplně vychladnout /na zemi ve špajzu/ a pak svrchu ten ztuhlý tuk lžící vyberu a nechám ho tam jen trošku. Polévky z pytlíku naprosto neuznávám, maximálně o dovolené na Sázavě a to je ještě pokaždé vylepšuji /brambory, zelenina, kousek šunky apod./

Omáčky: dělám raději kapánek řidší, pokud se má jíst ještě druhý den, trochu zhoustnou a pak nezbývá nic jiného, než je ředit, jak píšete Vy. A třeba do gulášů či španělských ptáčků, roštěnek používám na zahuštění místo mouky střídku staršího chleba /ne ale tvrdého/. Rozsekám si ji v el. kafemlejnku /kávu v něm nemelu/, drobné kousky se pak v omáčce rozvaří. A tato omáčka Vám zaručeně nezhoustne do druhého dne.

Křenová omáčka bude říznější, pokud místo krenexu a podobných náhrad použijete čerstvě vykopaný křen. Navíc jej dát až ke konci vaření, aby se dlouho nepovářel, ty pikantní látky by se z něj vyvařily. Stejné je to s česnekem do polévek, třeba do gulášovky, dršťkovky, bramboračky...Polévku uvařit se vším všudy, prolisovat do ní česnek, zamíchat a už nevařit. Česnek se tak nevyvaří a polévka po něm bude bezvadně vonět i chutnat.

Tak ať se Vám daří a na tu křenovku jsem ochotná přijít. Mám ji hrozně ráda. Jaga.

Neříkejte nikomu, vůbec ne své mamince, že neumí vařit. Tím by jste ublížil nejvíce sobě.

Je jednoduché někoho urazit, vypustit slovo, které už nejde vzít zpět.Vaše maminka si myslela, že když celý život vaří a celá rodina to jí, tak vaří dobře. Nechte jí tu iluzi, zůstane jí dobrý pocit a vy zůstanete v pohodě. Mám sestru o dost let starší, vždy nás chce pohostit, ale víme, že nám to nechutná, tak když volám, zda bude doma, tak jí řeknu, že mám báječný recept a donesu jí ochutnat, co jsem uvařila. Není problémvždy nějaképikantní jídlo udělat a dvě porce jí donést na ochutnání. Už nám žádné jídlo nenabízí, jen řekne, já vím, že pro mě máte zase něco dobrého. Starší lidé už mají svůj svět, proč jim ho ničit, na tu krátkou dobu, co tady jsme?

Nejde jen o vaření, někdo umí to a jiný ono a také mu neříkáme, ty to neumíš! Má snahu a ta se musí ocenit.

Také neumím psát, ale snažím se, dělám chyby, ale dělám to ráda, věřím že se oko občas přimhouří. Tak berte i to vaření.

Tak já si netrounu hodnotit samotný problém, jak kdo vaří, ale na okraj poznamenám, že polévky z pytlíku jsou, aspo%n podle mne, většinou velmi dobré. Jen je jich omezený počet, a po nějaké době už všechny znám. Ale to koneckonců platí i o domácích polévkách jedné kuchařky/kuchaře,

Krásná otázka Já, i když nejsem holka, doma vařím asi od 12 let pravidelně. Takže teď to je přesně 10 let. Vaření mě hrozně baví, protože téměř z ničeho tvoříte "něco" I proto jsem po základní škole šel na hotelovku, kde jsem přišel na nové tipy a fígle. U nás byla maminka moc ráda že vařit nemusí, v tom to máme odlišné. Zkuste se mamince víc plést pod nohy, dělat i jiné věci než jen loupat bramobry nebo cibuli. Občas uvařte i něco sama. K těm omáčkám, nevíte, čím je zahušťuje? Rád Vám poradím, klidně pište

Možná by nebylo od věci hledat podporu u ostatních členů domácnosti. Dobrým řešením by mohlo pro Vás být vařit na střídačku. Pokud to Vaší matce ušetří čas, věřím, že Vám časem vaření přenechá.

Moje maminka nikdy moc nevařila, a když se teď snaží občas něco uklohnit, je to něco na způsob kuřecí prsa v mikrovlnce (ale jsou docela dobrý rizoto či luštěniny jo a nudle s mákem, já už s ní 10 let nebydlím, ale vzpomínám, že víkendové obědy jsme jako malí vařili s tatínkem a to jsem si to vždy navzájem pochválili jinak k těm omáčkám, pokud někdo preferuje české množství a konzistenci "českých" omáček tak to prostě jinak než s moukou a konečným efekten rosolu nejde. Hodně se mi líbí Pohlreichův pohled na vaření, tak se toho držím a můžu říct, že opravdu uvařím lépe, než maminka ...

Domlouvat jídelníček dopředu a nabídnout rodině alternativu, kterou máma neumí.

Kačena. Obyčejná kačena, dá se jen upéct. Nikoliv. Cibule- asi 5 velkých, nakrájených na kolečka. Na plech dáme trochu oleje, jen nepatrné množství,cibule, naporcovaná kačena, alobal a do trouby na 240, ztlumit jak se začne dělat na 130, nedávat vodu, cibule pustí šťávu, pomalu péct. Jakmile je v pekáči už jen sádlo, přiléváme vodu, jen trochu, maso otáčíme do cibule. Kačena získá úplně jinou chuť. K této kačence se udělá růžičková kapusta. Kapustičky se očistí jen vrchní lístečky a nakrájí se na kousíčky, asi pět dílků, aby to dobře vypadalo. Cibule se nakrájí osmaží a do zlaté cibulky se dá očištěná a nakrájená kapustička, podlije se vodou, jen trochu a dusí se. Kapustička zůstane krásně tuhá, není to břečka, přidáme z kačenky trochu pečené cibulky a omastku a tím získáme výraznou chuť. Podávat můžete s brambory. Dobrou chuť.

tak jí tajně naznačte, že vařit neumí.

ještě připomínka k těm zahuštěným omáčkám. už jsem tu v jedné diskuzi řešil kvalitu dnešní hladké mouky, jelikož zahustit, provařit a nemít ten Vámi zmiňovaný nákyp druhý den, je dnes záhada. někdy se naopak druhý den omáčka rozpadá (řídká). vařím už cca. 20 let a tak píšu" dnešní mouka stojí za prd"

No, tak pokud chcete vařit, tak třeba uvařte dřív, než maminka a je to

Ale jinak pokrytecké "nikde jinde nevaří líp, mami" neznám ani ze své rodiny, ani z rodiny manžela. Prostě je zvykem poděkovat za jídlo, případně i pochválit, pokud chutná a v každé rodině jsou recepty, které někdo umí naprosto "nej"... ale paušálně vynášet do nebes Asi holt nejsme "slušná rodina".

JInak ono při vaření taky může záležet na chutí těch, kterým se vaří... a možná jenom maminka nepostřehla, že vy už jste velká a chutě se vám změnily. Taková sladká křenová omáčka může vycházet z toho, že ostrá vám nechutnala, tak si navykla dělat ji na sladko a hutné omáčky zas třeba má ráda ona nebo váš tatínek. Ostatně jak v naší, tak manželově, rodině jsou omáčky (pokud zbydou) druhý taky hodně husté a musí se ředit (rozhodně ne potají) a manžel je tak má rád, tak mu je tak doma obvykle dělám (ne vždycky). A třeba polévky mají moje děti nejradši od tchýně, které jsou hutné a mastné... moje láska k rodině nejde až tak daleko, abych takové dělala i já, ale umím si dost dobře představit, že některé ženy je vařit začnou, jen aby se zavděčily.

Neumím vařit, ale v létě jsem se naučil od jedné vynikající kuchařky, dělat sekanou. Rohlíky se máčejí v mléce, nastrouhá se do sekané menší syrová brambora, cibulka polovina osmažená na anglické slanině a polovina syrové cibule a nastrouhá se tam dostatek křenu no a ještě petrželka česnek, sůl, pepř, vajíčko, majoránka a vymačkané rohlíky.Dělám šišku a když je řídčí přidám strouhanku. Pekáč vymažu sádlem a malinko sekanou podleji a upeču. Je krásně nadýchaná a pikantní.

Dnes máme zase kuřecí prsa obalovaná v bramboráku, olomoucké tvarůžky taky v bramboráku a ještě sýr niva (kostičku) také v bramboráku, vše se osmaží na oleji a k tomu kyselé zelí.

Claire,když si maminka stěžuje ,že "zas musí vařit",tak bude určitě ráda,když iniciativu převezmete Vy.Když byly děcka malé,tak jsem vařila tak,aby to mohly jíst a manžel si to dochutil.iDnes už jsou velcí a dcera skoro vůbec nesolí a pepř snad ani nepoužívá.Když uvařil manžel guláš,který mimochodem vaří velice dobře,tak ho děcka / už puberťáci / nejedli,že je na ně moc ostrý.Moje máma uměla uvařit brambory,řízek a snad zeleninovou polévku.Vždy jsem záviděla mým kamarádkám,které chodily s celou rodinou v neděli na oběd k rodičům.Nás když pozvala tchýně,tak to dopadlo tak,že jsem nakonec musela uvařit všem.Ještě k té mouce,je to tak jak už někdo napsal přede mnou.Jednou se vytvoří kyt a jindy stačí za hodinku omáčku jen ohřát a už je to voda.Takže,mamku posaďte a zavelte,že dnes vaříte Vy.Určitě se bude cukat,ale bude ráda.

Ahoj, zajímavý námět k přemýšlení.

Moje máma umí vařit, Na její koprovku nebo rajskou nedám dopustit, Svíčkovou od ní nechci, nevěřím že by byla tak dobrá jako od mé babči, taková svíčková už asi neexistuje - s láskou dělaná, zeleninka přes pasírák, dneska už asi spousta lidí neví co to pasírák je. Ale klasickej gulášek si udělám lépe než máma. Já si uvařím podle svý chuti, máma vaří trošku jinak, Bramborovou kašičku si umíchám sametovou s pomocí "moderní techniky", máma používá klasické šťouchadlo. Vždy se nabízím, že kaši dodělám, většinou jsem ale pozván k hotovému obědu a pak v kaši koušu brambory, Důležité věci jsem si s mámou vyřešil, s těmi názory na společné vaření musím pomalu - nechci ji nijak urazit, nechci jí ublížit.

Asi to také nemáte jednoduché...