Mám stále ten samý problém. Cítím se být strašně sama ohledně kluků. Je mi 19, jsem sice mladá, ale problém je v tom, že jsem zatím neměla plnohodnotný vztah trvající dýl jak týden. Ošklivá nejsem, nepřátelská nebo protivná taky ne, dá se říct že jsem v pohodě, ale jak konečně někoho najít? Nebo... aspoň jak se zbavit tý špatný nálady z toho, že jsem sama? Po večerech mi je z toho do pláče, ale bojuju s tim.
Děkuju .)
2x
S Tvou otázkou se mi vybavila písnička Nadi Urbánkové, stará nejmíň 40 let: Jmenovala se Půlnoc je období zlé a při našich Večernících /taneční večery pro mládež/ byla velmi oblíbená. Pokud znáš melodii, zazpívej si se mnou:
Mně říkávali: Jen buď hodné dítě, seď tiše v koutku, vyšívej a pleť, až přijde ten, co si tam objeví tě. A JENŽE JÁ HO CHCI MÍT PRÁVĚ TEĎ!
A to je asi ta chyba. Nechci Tě navádět, jako Naďa Urbánková, ať v koutku pleteš, ale nesmíš na věc spěchat. Chceš ho právě teď a to nejde. Většinou se člověk s někým seznámí, když to nejmíň čeká. Třeba ve vlaku, nebo při pochodu Praha-Prčice. Uvidíš sama. Jsi mladá, jistě pohledná a příjemná dívka a nevidím nejmenší důvod, proč by se Ti mládenci měli vyhýbat. Nesmutni, neplakej, uvidíš, že ta pravá láska přijde. V šedesáti může klidně taky, ale už obtížněji. Ovšem v devatenácti je to tutovka. 
Jinak by mě zajímalo docela, co myslíš tím, že jsi neměla plnohodnotný vztah, který by trval déle než jeden týden. Co myslíš tím plnohodnotným vztahem? I sex? Mohu Ti říci, že za týden přece nikdo nikoho nepozná. Nevím jak dnes, ale během týdne jsme se akorát tak pozdravili, usmáli se, i pouhé vzetí za ruku trvalo déle, než týden. Dneska je ale uspěchanější doba. Přesto jsme o nic nepřišli. Tak jak můžeš mluvit o týdenním plnohodnotném vztahu? Přijde mi to komické. Co znamená jeden týden v lidském životě?
Pokud nemáš partnera a jsi příjemné děvče, máš jistě přítelkyně, kolegyně z práce apod. Tak vyraz s nimi, do kina, divadla, třeba i na disko, ale netvař se hlavně, že jsi "na lovu" a nech věcem volný průběh. Nemysli si, chlapi to dokáží vycítit a někdy toho i zneužít. Bohužel. A když se Ti nepovede seznámit se napoprvé, napodruhé, naposedmé, věř, že do nekonečna to takhle nebude a třeba napodesáté potkáš někoho, s kým Ti bude fajn. Přeji Ti to. 
Jaga.
1x
Časem si možná budeš říkat, že máš chlapa plný zuby a bude to pravda. S náma chlapama je to někdy těžký a bez nás taky. Stejně je to k vám ženám. Pamatuju si, že ve tvém věku převládá a většinu pocitů a nálad ovládají hormony a chemie. Což je úplně vpořádku. Neboj se, přítel či fešák bude. Člověk sám sebe potřebuje najít. Mám dospělé děti (4), se kterými jsem to prožíval a vnoučata začínají dorůstat taky. Nespěchej a dej se do klidu. Příjde to samo a ani nebudeš vědět jak. Uvidíš
Hodně štěstí a laskavý osud.
0x
MOzna chces pritele tak moc, az to proste nejde. To same maji pary, co se snazi leta otehotnet. Kdyz se na to vykaslou a nechaji vecem volny prubeh, tak se nahle zadari
Rikas, ze jsi mlada, pekna, spolecenska... presto jsi jeste nemela vztah. No, popravde, clovek sam sebe vidi malicko jinak, nez ho vidi okoli, zkus se poptat kamaradu na rovinu, zda na tobe neni neco, cim bys mohla davat ooli signal "dejte mi vsichni pokoj". Kluci tenhle signal pomerne brzy vyciti a kolikrat to radeji nechaji byt.
Ale jak rikam, neni podminkou, aby mela 19leta slecna mela kluka. Pokud je sama, rozhodne to neni nic menecenneho...
Mladá jsem, ale psala jsem, že nejsem ošklivá, tzn. kluci po mě koukaj, ale tím to hasne. Už kdysi jsem to neřešila, nehledala vztah, ale pak zas příjde ta doba, kdy mi to začne vadit a já jsem prostě v háji. A už nevim co dál, mám po večerech menší depky... Kdybych si někoho aspon uměla přičarovat
0x
Nezoufejte, ten pravý vztah někde čeká. Dcera chodila s přítelem od střední školy, na vysoké se k nám nastěhoval a vypadalo to, že je nic neodloučí a pak on chtěl najednou poznávat život a hlavně jiné ženy a tak byla sama, stále doma-práce, škola ... Sice stále někoho hledala ale byly to jen povrchní a krátkodobé vztahy, byla z toho nešťastná a říkala že snad zůstane sama. V 27 letech se seznámila v MHD při cestě do práce s mužem a vzalo to rychlý spád, dnes už je to 2 roky její manžel a já mám vysněnou vnučku. Choďte mezi mladé a dívejte se kolem sebe, uvidíte, že sama nezůstanete.
Po škole se jdu projít do města, i cestou na nádraží potkávám kluky, jsou všude. A pak přijedu sem, kde nikdo, ale opravdu nikdo v mém věku není a trávím tu zbytek dne ..
Hmmm ja taky cestou do skoly nebo prace potkam plno kluku...a sance, ze by me chteli oslovit v tm spechu, kdyz se vidime par vterin, je miziva
Prijedu sem, kde nikdo neni a travim tu zbytek dne. A co si treba vymyslet nejaky program v miste, kde se pohybuji lide? Delas nejaky sport? Pokud ne, zacni. Proste hledej konicka, u ktereho se schazi lide - a hned budes mit pratele a mozna i kluka Sezenim doma fakt na nikoho nenatrefis...
Sporty, hudba, umeni, kina, divadla... to vsechno lidi sblizuje. Chce to jen chtit. Kdyz porad sedis doma, nediv se, ze jsi osamela
S tim koníčkem je to těžký, neustále mám nové zájmy, který pak mizej, jediný v čem jsem vytrvalá je focení Ale doma nesedim, chodim ven do večera, jen je blbý, že tu ve vesnici nikdo neni.
Tak se seznam s nekym v okolo, nebo dojizdej do mesta. Je ti 19, nikoli 10
Fotografovani je sice krasny konicek, ale tak nejak osamoceny, chtelo by to neco akcnejsiho, pri cem se potkavaji lidi... musis u neceho vytrvat, kdyz skaces sem a tam, tak ani nemas sanci poradne nove lidi poznat.
No snad až bude nějaká párty, tak mě někdo pozve ze třídy. Ale nejsem moc na nějaký akce... Zkusim to změnit
0x
Nebudete-li se zlobit, když trochu odbočím, ale u tématu zůstanu. Jen mi Váš dotaz připomněl rubriku, která vycházela na pokračování asi před 30 lety v časopise MLADÝ SVĚT a jmenovala se Namlouvání. Čtenáři tam psali své vlastní příběhy o tom, jak se seznamovali, zajímavé redakce vybrala a otiskovala je na celé jedné (nebo dvou?) žluté stránce (větší formát než běžný dnešní) - tak to trvalo asi celkem sedm let a za tu dobu se otisklo příběhů opravdu hodně. Čtení to bylo vždy zajímavé, každý příběh byl jiný.
Možná by se v některých příbězích jistá inspirace vyčíst dala, ale dnes už asi časopisy z té doby v knihovnách k dispozici nebudou. Po ukončení byly některé příběhy vybrány do knihy se stejným názvem (1985). Ta se dá sehnat snad ještě dnes, nečetl jsem ji, ale dá se předpokládat že v ní jsou příběhy čtenářsky zajímavější a tedy kurioznější, v reálném životě méně pravděpodobné. ( ipuda.cz/... nebo melnicky-antikvariat.cz/...
Tak to je spíš taková vzpomínka než rada. Možná by bylo dobré si najít kamarádku, s tou pak zajdete i tam, kam byste třeba sama nešla. Bude to chtít ale trochu času, někde se tu mihlo, myslím, že jste se přestěhovala, a i to přátelství se musí chvilku hledat.
0x
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.