Co s žárlivým chlapem?

Slečno to je těžké Vám nějak poradit co se žárlivým mužským.Jednou jste ho podvedla,pravda je to již dávno,ale ono mu to třeba přišlo na mysl a nedá mu to.Ale zakazovat Vám,aby jste ani nemohla pomoci známému,to je již napováženou.A že i marodí,aby Vás měl pod kontrolou?To Vás bude stát hodně sil,aby vám věřil a že žárlí zbytečně.Někdy to opravdu snatkem skončí,ale někdy je to pak ještě více neunosné.Sedněte si spolu a vše si vyříkejte.Řekněte mu,že když se s někým bavíte,tak to není proto,že máte o ně zájem,on je ten lejlepší,ale jsou to jen kamarádi.Takový muž potřebuje stále ujištování o Vaší věrnosti.Bude to těžké,ale se snatkem,bych také posečkala.Mějte jistotu,že nebudete jednou se bát s někým promluvit,že se nebudete bát, vytáhnout paty z domu.Že jeho žárlivost je unosná a nepřeroste v chorobu.Jinak budete trpět oba.A navíc nejhorší,jsou pak kamarádi.Když uvidějí,že žárlí mohou si začít dělat legraci a popichovat ho.A každá lež najde v lidském sluchu více živné půdy než čistá pravda.V manželství musí být rovnováha rozumu,citů a důvěry.Jinak ten teplý krb domova vyhasne.Mějte s ním ještě trpělivost,ale promluvit si s ním je nutné a třeba několikrát.A ujištujte ho neustále o vaší věrnosti a lásce.Když to nenajde u něj odezvu,tak ještě je možnost psycholog.Majdalena

Je to nemoc, takže léčit. Nebo odejít. Čím víc ho budete přesvědčovat že nic není, tím víc si bude myslet, že něco tajíte a může to skončit špatně. Pak si jednoho dne řeknete, když si myslíš, tak ať je proč ... . Lepšího chlapa nenajdete ...

Nic jineho nez rozchod radit nedokazu. Zarlivost ma spoustu podob, ale toto uz je nemoc. Bude Vas omezovat vice a vice, az nakonec budete vezen ve vlastnim vztahu. To, ze pokazde vyhrozuje rozchodem, svedci o jeho dusevnim stavu. To, ze jde marodit s Vami, berete jako hodneho chlapa? To snad ne - a svadet vse, co dela, na jednu kdysi provedenou neveru nelze.

Naprosto Vám rozumím, před pěti lety jsem měla něco hodně podobného. Chodila jsem ještě na střední, čekával na mě po škole, doprovázel mě do školy (i když jsme měli na 6h!) vždy jsem mu musela odvykládat celý den jak probíhal (přišlo mi to hezké, že má zájem), a vůbec mi nedocházelo, že jediné, co vnímal, bylo jestli jsem přišla do kontaktů s klukem. Když jsme šli večer s přáteli někam posedět, vždy mě doprovázel, když jsem si potřebovala odskočit, popř. když jsem si chtěla jít pro pití pokaždé se nabídl, že půjde on sám. V téhle chvíli mi to už začínalo docházet ale pořád jsem do něj byla maximálně zamilovaná, tudíž i zaslepená. Nikam jsem nemohla jít bez něj, popřípadě bez mé kamarádky, kterou znal. Dokonce jsem si musela na důkaz lásky vymazat všechny kamarády z icq a mobilu (pochopitelně jen kluky), musela jsem mu i on mě dát všechny hesla na mail apod, jelikož před sebou jsme přece nemohli mít žádná tajemství ne..? Jednou, když jsem jela s rodiči do zahraničí (což jsem měla povolený pouze, když se nebudu bavit s klukama, protože jediný kluk, s kterým se mohu bavit byl on a snad jiný nepotřebuji..) tak se mi "vloupal" do mého icq (změnila jsem si tam pro jistotu heslo a neřekla mu to, jelikož jsem tam měla kamaráda, o kterého jsem nechtěla přijít a měla jsem ho uloženého jako "Hanka") a to málem zešílel...Tak šíleně mě "pomátl" hlavu, že jsem si já o sobě začla myslet, jak mu tímto šíleně ubližuji, a ať jsem vůbec ráda, že je ke mě tak pozorný (zval mě pořád na večeře-později jsem se dozvěděla, že to dělal, abych nabrala a abych se nikomu nelíbila). Tohle vše jsem vydržela 2 roky..Rozešla jsem se s ním, když jsme měli se školou možnost, když bychom vyhráli v jedné soutěži, odjet na týden do zahraničí a když jsem mu to celá nadšená zdělila, tak se na mě šíleně naštval, jestli tohle myslím vážně jak mu to můžu udělat apod.. V téhle chvíli mi to vše došlo, začal se mi omlouvat že mě má prostě rád a že je takový ale kvůli mě se změní (tohle se opakovalo asi po sté) ale i když to šíleně bolelo, protože i přes tohle všechno jsem ho opravdu milovala a hlavně se bála s mým nulovým sebevědomím, že nikoho nemohu najít, tak jsem to ukončila.. Ne nešlo to ukončit naráz, ještě asi půl roku po tom všem mě chodily od něj různé sms jak život beze mě pro něj nemá smysl a jak si něco udělá, dokonce mi chodily dopisy, že mi chtěl vyloupat prášky z antikoncepce a nahradit je nějakýma bonbónama, abych otěhotnila nebo mě dokonce vyhrožoval, že jestli se k němu nevrátím, že mě bude na poště čekat nějaký balíček a až si ho doma otevřu tak zešílím jelikož bude plný pavouků (věděl, že z nich mám fobii). Opravdu nechápu, jak jsem tohle vše mohla celé 2 roky vydržet..Nějakou dobu na to jsem si našla nového přítele, a mám zase naprosto opačný problém, jelikož je takové "trdlo" a cokoliv mu řeknu, tak to udělá, ale až po tom, co mu to já musím říct, což mě docela mrzí (například aby mi vzal tašky s nákupem, doprovázel mě domů, když mi je chladno aby mi nabídl kabát, prostě naprosto banální věci). Ale protože ho opravdu miluju, tak s velikou trpělivostí se ho snažím mě přizpůsobovat a je to dřina, ale jde to Snad jste došla až sem, a omlouvám se za tak dlouhý článek, ale chtěla jsem, abyste poznala i jiný příběh. Já osobně Vám nic radit nemůžu, žárlivost ke vztahu patří, ale jak je tomu u všeho "méně je více", tudíž jestli Vám chování Vašeho přítele nepřijde normální, tak to opravdu nemá cenu lámat přes koleno, protože jestli je tak žárlivý, jak jsem Vám popsala já svého bejvalého, tak to jde až do extrému a je to nemoc, která se potřebuje léčit a vůbec v tomto nejde o lásku ale o potřebu "někoho vlastnit" a manipulovat s ním. Opravdu záleží jen na Vás

Vlastní zkušenost nemám, ale takoví ti rodiní psychologové tvrdí, že se žárlivcem (a ještě s někým, už ale nevím s kým, že by s alkoholikem?) se vyjít a žít nedá. A napravit ho taky prý nejde.

No, já nevím, já bych asi ženu, která mi při pozdravení/odvezení/návštěvě kamarádky řekla, že "se se mnou rozejde" nechal, at se raději rozejde a našel si někoho normálního, kdo nemanipuluje, nedává ultimáta a nevydírá.

Vztah je o důvěře; pokud vám partner nevěří, myslíte si, že se to zlepší? Třeba jo, ale třeba taky za pár let skončíte s monclem na oku, pak přijde s kytkou a bude se omlouvat, vy budete říkat, jak je to hodnej chlap a že za to valstně nemůže a ve čtyřiceti vás zabije, protože si najde mladší oběť?

Přiznám se, že nevím, jestli je to dobré řešení; možná že i ano. Asi takhle; kdysi jsem býval dost žárlivý. Ale co je žárlivost; vlastně taková inverzní nedůvěra, žejo. Nedůvěřujete partnerovi (tedy on vám) a proto si vás hlídá. On za to na jednu stranu nemůže, na druhou se to ale musí naučit sám, opravdu.

Nevím, jak jsem se to naučil sám, teď už skoro nežárlím, ale je pravda, že mě to naučil až život.

Pokud věříte, že je dokonalej, tak super!

Kažodpádně já na takovéhle "domácí boje" nejsem, protože pokud mu tohle budete dělat, může vám přestat věřit také úplně, žejo. Já jsem pro takovej ten pokec. Prostě nechte to být a v momentě, co se "věc" znovu projeví zabouchněte dveře, posaďte se naproti němu a naférovku se ho zeptejte "ty vole co ti vlastně vadí?" (to přeháním, ale víte, jak to myslím ) A uvidíte, jestli (a co) vám odpoví; pokud to budou nesmysle, třeba dojde sám k tomu, že je to kravina, co dělá.

Hlavně mu nevyhrožujte rozchodem, to je prostě hnusné a za to to nestojí. Nevyhrožujte mu žádnými ultimáty, ale třeba mu řekněte, že pokud na vás bude žárlit, tak za každý neoprávněný žárlivý exces vám dá 1000 korun. (nebo něco, co máte ráda)

Požádal vás o ruku? Tak to asi myslí vážně, já bych roli žárlivky nehrál, aby to náhodou nepochopil špatně... ale to, že jste mu to takhle řekla, tak to je přesně ono; dokud vám nebude věřit, nedáte mu svůj život, žejo

Hezká odpověď S tou buchtou je to fakt povedené (a okny)

Krystino, žárlivost u chlapa je nemoc, těžko se léčí a postupem času se zhoršuje. Nerad to říkám, ale pokud on sám od sebe se nezačne kontrolovat, tak to lepší nebude. Asi jsem moc nepotěšil, snad nemám pravdu, jen popisuji zkušenosti nejen své...

Co s žárlivým chlapem?

Žárlivého chlapa nepředěláte,můžete ho ujišťovat jak chcete,čím více ho budete ujišťovat,že ho milujete tím více v něm bude hlodat podezření,že to děláte aby jste zakryla nějaký svůj prohřešek...Žila jsem s takovým chlapem, pracovala jsem "bohužel" v firmě kde byla převaha mých "kolegů". Dopadla jsem tak, že mi kontroloval příchody a odchody z práce ( např. končím ve tři,z práce to mám deset minut, je 15.10 jakto že nejsi doma...),navštívit kamarádku v Brně? Neexistuje,ať přijede ona sem...,zase jdeš navštívit otce?a mohla bych pokračovat...to jsou začátky...Já věrná jak pes,do práce z práce,ven nikam,kamarádky zmizely,firemní večírek?Ani omylem...

Dopadlo to tak,že nakonec poměr si našel on...

Odešla jsem a strašně se mi ulevilo...nikdy více...

Někde jsem četla, že žárlivost je lampička lásky ale pravda, čeho je moc toho je moc. Partnerský vztah není o tom, že toho druhého vlastním a mám na něj výhradní práva. Nevím co by říkal váš partner na to, pokud by ste odjela na relaxační pobyt, šla s přáteli na dvě decky a podobně. To by asi vyšiloval a s takovým partnerem bych žít nechtěla. Nepřesvědčíte ho nijak a můžete jen předpokládat, že podle sebe soudím tebe a tak kdo ví, jak se chová on sám když je bez vás. Zaobírat se nevěrou co byla je nesmyslné, hlídat druhého na každém kroku rovněž. Kdo chce, ten to stejně udělá i kdyby ho hlídala celá sledka. Tak jak to popisujete je partner zralý na léčení a vy moc dobře zvažujte zda s takovým partnerem chcete žít, pokud se nebude léčit, bude se to jen zhoršovat.

S žárlivým chlapem to samý co s žárlivou ženskou Bič a pryč. Znal jsem jednu co dokonce vzala na svýho manžela nůž pak skončila v Bohnicích a on už je podruhý štatně ženatej.

Takového chlapa okamžitě "odhodit do koše". Krystino, jestli si vážíte sama sebe, tohle fakt nemáte zapotřebí. A chlap, který tak strašně žárlí, má možná máslo na hlavě... To byste se ještě divila. Každopádně vás nic hezkého nečeká, pokud v takovém vztahu zůstanete a budete se to jen stupňovat. Rychle z toho ven a najděte si jiného přítele. Rozumných ještě po světě běhá dost.

Ahoj, já sám mám problém s tím, že jsem dost žárlivej... s přítelkyní o tom občas mluvíme... vím, že to ničí náš vstah, ale je to těžký se někdy ovládnout a pak, když se to rozjede tak to končí špatně.. dost mi pohlo pročíst si články na mujvztah.cz/... s největší pravděpodobností žárlivost vašeho přítele pramení z negativní předchozí zkušenosti.. tuhle zkušenost je potřebu v podvědomí odbourat.. to minulost ho vede k součásným pochybám... je potřeba na tom pracovat.. nejvíc si to uvědomí až když vás bude opravdu ztrácet... tady je možný návod jak žárlivost odstranit..: mujkouc.cz/.... přeju hodně štěstí ať sem vám podaří váš vstah udržet a zkvalitnit... Lukassz

Žárlivost je strašná věc a dovede rozbít každý vztah. Měla jsem kamarádku, ten její byl neskutečný žárlivec, ona se chovala jako jeptiška, vůbec mu svým chováním nezavdávala příčinu k žárlení a stejně mu to bylo málo. Když ona šla na nákup, on řekl, že bude doma, přitom vzal auto, jezdil za ní po městě, hlídal ji a běda, kdyby promluvila cestou s nějakým známým. Hned byl oheň na střeše. Řekl jí přímo, že pokud by ji někdy viděl v autě s nějakým chlapem, byl by to konec. Ona dělala objednávky potravin, jezdila proto po vesnických prodejnách a on zpovzdálí za ní. A pak jí řekl, že si přeje, aby jezdila jen do těch krámů, kde jsou ženské, kde je vedoucí muž, tam prý nesmí. Že ji viděl, jak se v krámě s panem XY smála. No tragédie. Však ten jejich vztah skončil brzy rozvodem z její strany, prostě to už neustála. Odborníci tvrdí, že žárlivost je vlastně nemoc, jako kterákoliv jiná psychická úchylka. A žárlivec je chudák a současně i blázen.

Od žárlivce pryč, lepší to nikdy nebude, spíš se to naopak bude stupňovat. Však i Jakub Smolík o tom zpívá: Jen blázen žárlí, až umírá, holku krásnou neuhlídá... A je to pravda. Žárlivec zničí celý vztah a nemá cenu se s ním o ničem domlouvat, vysvětlovat mu, stejně se nic nezmění a bude to spíš k horšímu. Jaga.

Dobrý den.Jedna opdověď z druhé strany.Já mám opačný problém.Já jsme ta která,žárlí a dělá scény.Dělám je,i když odveze kamarádku a i když odveze stopařku.Proč?Mně to připadne přespříliš.Kamarádku svezl,měla stejnou cestu,ale napřed čekala v autě,než si něco vyřídí u rodičů a pak byli spolu nakupovat v Tesku.No přece nepůjde na autobus,když jede stejným směrem.Stopařka,jede s ní o tři km dál,no když už ji veze,proč by nezajel.Jo,v pořádku,ale když vezl mně a mou kamarádku z práce,nechal ji jít pěšky půlhodinovou cestu,protože on je doma a nebude si zajíždět.A když chci odvézt někam já?Jeď autobusem,nemáme peníze,benzín je drahý.Teď jsme řešili a vlastně ještě řešíme Facebook.Založil si účet,přidal přátele i přítelkyně.Přišel z práce,něco zamručel,mračil se,byl protivý.Sedl si k FB,začal se usmívat,jako zamilovaný studentík a odepisovat kamarádkám.Jedna byla častější,než ostatní a já začala žárlit.Mně se nevěnuješ,nezajímáš se o mně,o dceru,o domácnost a pod.Nepomohlo to jen se tvářil naštvaněji,než před tím.A já jsme byla ta nemocná,která se má jít léčit.Začala jsem dělat přesně to,co bych nikdy neudělala.Prolézala emaily,telefon a pod.Proč?Protože mi lhal a já na to vždycky přišla.A nacházela jsem,její zprávu,že podprsenku má takovou velikost,jde si ji zítra koupit,pojď se mnou,pomůžeš mi.Vím,jen flirt,ale co má co flirtovat s mým chlapem,zadaná ženská.Dopis,ketrý jí psal,ale neodeslal.Začínal slovy.Dobré ráno,kočenky (zdravil i její 6-ti měsíční dceru) a končilo -nevím,kdy to budeš číst,jestli ráno nebo večer,tak ti posílám políbení na dobrou noc,či probuzení.Řvala jsem jako tur a poprvé jsem ho i ve vzteku pleskla přez hlavu,málo,ale přece. Nikdy,NIKDY dřív bych to neudělala.To ta zrada,ta bezmoc.Co dál slíbil,nedodržel.Věděl,že kontroluju,posílal SMS.Dokonce na mé narozeniny.Chtěl jet na paintballovou hru.Říkám,nevadí jeď,oslavíme to na druhý den.Nejsem malý děcko,že?Přijel,měl se perfektně. A já na druhý den našla v telefonu cizí číslo.Ale nic,to mohl být někdo z kluků.Za pár dní znovu to samé a pak znovu.Zavolala na něj a dozvěděla se,že je to ta kamarádka z FB.Zase řev,zase sliby.Chtěla jsem,aby se odstěhoval.Zase jsme se domluvili.Ale psát si s ní bude,je to kamarádka a on se jí nevzdá!Náhoda tomu chtěla,že když šel někam,vždycky ji potkal.Žijeme spolu patnáct let,máme dceru 11 let.Já byla vždycky ta žárlivější a ano,taky mně na začátku našeho vztahu podvedl.A ano,velký podíl na tom všem má nedůvěra.Ale není to všechno,je to jeho sobecké chování,kdy se vůbec nepozastaví nad tím,když ho někdo známý uvidí v Tesku s jinou ženskou a zeptá se mně na to,jak se budu cítit já?Proč dokáže zapomenout na naše 15.výročí,urazit se,když mu něco řeknu,jet se projet a vrátit se stím,JÁ JSEM JI POTKAL.V očích radost a spokojenost?Vždycky jsme byla někde na druhém místě,ale protože mně měl rád,dokázal to skrýt,.Nikdy se ke mně nechoval,jako bych měla být ta nejdůlležitější a pro něho ta jediná.Ale bylo mi s ním dobře.Mám ho ráda a to moc.Navíc jsem na něm finančně závislá.Není to až tak důležité,já vím.Za dobu našeho vztahu vyrostl z obyčejného zaměstnance,díky dvěma školám na místo podstatně vyšší a lépe placené.Ale vyšší je i jeho sebevědomí a jeho sobeckost.Nedávno jsem se náhodou dozvěděla,co je paní zač a od třech lidí nezávisle slyšela,že je ku...Protože měl můj přítel doma problémy,tak zrušila přátelství na FB (můj jí hned psal a žádal znovu o přátelství) a já myslela,že už o ní v životě neuslyším.Omyl,paní je od víkendu zase v přátelích.A já udělala zase něco navíc,co bych nikdy neudělala.Napsala jsem jí v 11 večer zprávu a napsala,co si o ní myslím.Nevybíravým způsobem.A to samé méhu chlapovi.Byl na flámu.Není na vodítku.Žárlím,ale není zamčený doma .Samé sprosté slova.Byla jsem nepříčetná.Kde bere tu drzost?Nadělala mi doma málo pekla?

Jsem v koncích,opravdu přemýšlím o ukončení vztahu,protože chyba je PRÝ jen u mně.Musím napsat pro spravedlnost,že můj chlap změnil spoustu svých chyb v chování,už nevysedává tak často u FB a neusmívá se na něj jako debílek.Že už se mnou mluví,občas se zajímá,co já,co dcera.Já mám pořád málo,myslím si,že vztah je založen na vzájemné konunikaci a je pro mně velice důležitá.Po tom,co jsem poslal ty SMS,mu kamarádka ráno volala,řekla,že mně dá na policajty (nedivín se,nebudu se trestu bránit,tohle se opravdu nedělá.Myslet si můžu co chci,ale psát to lidem a navíc v noci..)Víte co řekl můj chlap?Klidně to udělej,tohle přece nemáš zapotřebí,tohle si nenech dělat.Já nevím,neměl by se mně zastat?Zkusit to vyřešit jinak?Říct neblázni,já s ní promluvím?Vím,že měl právo být naštvaný a uražený,ale i tak,neměl by mně MŮJ chlap bránit,pomoct mi?Nebo se aspoň snažit mně pochopit?Žárlivost nikdy ,NIKDY nevznikne tím,že je jeden nemocný.Paní,jestli Váš partner žárlí,máte na tom podíl i Vy. Vždyť i při léčení žárlivosti se vychází z předpokladu,že partner musí pomoct.Už jsem se o to zajímala.Pokud nebudete chtít pomoci VY a změnit se,tak abyte ho zbytečně nedráždila,nikdy to fungovat nebude.

Můj názor,moje zkušenost.Můžete to příjmout a nebo nechat být.Ale věřte,že žárlení je bezmoc.A já jsem vyčerpala všechny možnosti.Prosby,nabídka pomoci (myslela jsem,že je zamilovaný a chtěla mu pomoct) výčitky,výhružky,zákazy.Je a bude to pořád dokola,pokud on to nebude chtít změnit.Já už se snažím, se střídavým úspěchem.Vydržím být 14 dní v klidu a pak mně starý problém v nové situaci dokáže takhle vyprovokovat.Jen pro pořádek,je mi 43 let,mému příteli 36 let.Máme oba stejné vzdělání-střední.Já vydělávám 8 tisíc,on 25.Já jsme tu pro rodinu,on pro peníze.

Prosím, abyste při psaní používala diakritiku. Psaní bez těchto znamének považuji za neúctu k čtenářům.

Na Fb tam se dějou věci, dala jsem si do přátel jednoho velmi pohledného Turka co studoval na Oxfordu, má doma fabriku na bonbony, která se jmenuje jako on, už jí mají asi 100 let. Mého přítele je Švýcar to tak rozpálilo do běla, viděl to samozřejmě a přidal si pro změnu 5 velmi pohledných žen, které ho žádaly o přátelství a měl je asi uložené. Nedivím se, že je tak žádaný, je velmi pěkný. Koukala jsem na to jak blázen a jen asi dva dni jsem s tím bojovala, ale nedobojovala, zrušila jsem Facebook a je konec. To má za to říkala jsem si, ted trpím, ale už není cesty zpět.

Já udělala něco podobného,zrušila jsem s ním přátelství,abych se nemusela dívat na jeho \\vtipné komentáře\\ a nemusela z nich šílet.Někdy mně to mrzí,ale nedokážu se přes tyhle věci přenést.Prostě si myslím,že zadaný člověk by některé věci dělat neměl.

Jednoduchá a jediná rada BIČ A PRYČ! Bude se to zhoršovat. Chorobná žárlivost je nemoc. Neléčitelná.

Bič a pryč je pěkná rada a že žárlivost je neléčitelná?To se jen říká.Pravda je jiná.A jestliže jsem nemocná,kdy jsem onemocněla?V předchozím vztahu a také dlouhodobém jsem žárlivá nebyla.Přesněji byla,ale jen trochu.Žádné výstupy,scény a pod.Nic takového.Takhle jsem "onemocněla" až se svým nynějším partnerem.Není to zvláštní?Nemůže tím pádem mít na to vliv i chování mého současného partnera?Co myslíte?