Věkový rozdíl dětí 6-7 let

Obecně platí, že děti s rozdílem nad 5 let jsou jako 2 jedináčci - jiné potřeby i zájmy. Vztah vzájemně je určitě dán i atmosférou v rodině a povahou, příp. pohlavím. Je fajn asi nečekat bůhvíjaké souznění , v lepším případě spíš "opatrovnické" tendence staršího, ale do života dospěláckého je to skvělé, mít pak sourozence (věkový rozdíl se setře a pokud jsou tam vybudovány vztahy pevnější, v dospělosti si to vynahradí ) ). Žárlivost podle mě potká i takhle velké dítě, opět obecně žárlení (u mladších ) má 2 fáze - nejprve po příchodu z porodnice (mimino mi vzalo mamku, dosud jsem ji měl pro sebe - usměrňuje se to nějakým dárečkem, co je jako pro staršího sourozence od mimča, myslím, že nepohrdne ani 7leté dítko) a pak asi za rok druhá vlna,kdy dítě sahá staršímu na jeho věci, zasahuje do jeho výsostného území. Ale opakuji -pokud hodláte dítěti pořídit sourozence, tak minimálně pro život je to dobrý vklad. Hodně štěstí!

Já mám dva syny 7 let po sobě. Starší mladšího strašně buzeroval, vychovával a miloval. Vždycky byl větší spoleh na toho mladšího chudáčka - byl mnohem zodpovědnější. Když chodil do první třídy (a starší do osmé, do téže školy), seděl ráno v 7 hodin v předsíni, nasnídaný, nachystané věci, a plakal, protože starší brácha tvrdě chrněl a vypadalo to, že nevstane (do školy to měli 5 minut cesty).

Spíš to byl záhul pro mě - nekonečné roky chození s dětmi k lékaři (15+7), na třídní schůzky (noční můra), neskutečné množství hraček... vlastně nejmíň 20 let jsme kupovali hračky, hrůza. Pořád bylo doma nějaké malé dítě. Musím říct, že kdybych si byla mohla vybrat, byla bych chtěla děti tak maximálně 3 roky po sobě... ale když měl starší (tenkrát jediný) syn 3 roky, rozvedla jsem se, takže na mazlíčka jsem si musela počkat.

Byla bych uvítala víc pomoci ze strany staršího dyna, třeba vyzvedávání bratříčka ze školky (máme to kousek), ale na to prostě vždycky zapomněl, takže jsem to přestala zkoušet. Ale dnes jsou oba dospělí a mají se rádi, vědí, že až nebudu já, mají jeden druhého (proto jsem měla dvě děti, sama smutný jedináček).

Já sama jsem měla sestru starší o necelé tři roky - ona vzteklejší než já a tak jsem od ní dostávala "pěkné kapky". Až když jsme byly dospělé, tak mi prozradila, že ji strašně štvalo, že mi taťka nadržoval a že u něho jsem byla jednička. Měla pravdu. Já sama jsem měla jedináčka - dceru. Co mi nejvíc vyčítala, že nemá sourozence. A tak v každém případě, bez ohledu na věkový rozdíl, je lepší mít sourozence o 1 až třeba 15 let staršího/mladšího než žádného. Dcera měla snad i proto - děcka tři (díky) v rozmezí pěti let. Normální sourozenecké hádky a rvačky skoro na denním pořádku. Ale myslím, že dnes už jako dospělí na sebe nedají dopustit a jeden druhého by podržel, kdyby bylo třeba. Jsem přesvědčená, že tolik nezáleží na věkovém rozdílu, ale na tom, zda rodiče neprotěžují některé děcko. A také, jak je starší sourozenec připraven na příchod miminka. A i když je větší šrumec okolo miminka, nesmí se starší děcko odstrčit do kouta.

Jsem o deset let starší než má sestra. Nikdy jsem s tím neměl problém, docela jsem z toho měl radost. Záleží na celé rodině a atmosféře v ní.

Já jsem s bráchou o 5, se sestrou o 12. Rvali jsme se všichni tři, hráli jsme si spolu, milovali se i nenáviděli. Já jako nejstarší nepociťuju žádnou újmu, naopak.. Bylo s kým si hrát, večír zlobit, brácha po mě i dědil hračky, knížky, trika na ven. Neřešte to a mějte radost z miminka, dejte staršímu děcku znát, že je to jeho sourozenec, kamarád-to v první řadě. Já už děti mít nemůžu (ucpané vejcovody po zánětech) a manžel má jedináčka. Pokud srovnám dětství své a její, vybrala bych si znova to své. I když mě někdy brácha pěkně štval, hlavně když jsem chtěla na rande a musela jsem hlídat :D.

Prostě radši sourozence, než samotu.

pokud je mezi sourozenci problem neni to vekem ... vzdy zalezi na celkovem stavu rodiny. pokud v rodine vladne stress a hadky tak i deti budou neuroticke vuci sobe a naopak.. nemyslim si ze by na veku zalezelo. neni nikde psano jaky rozdil je optimalni .. je to o necem jinem... takze pokud mate nutkani privest na svet dalsi ditko tak hura do toho vsechno ma svuj smyl ... kdybyste mela mit deti stejne stare tak by ste je uz davno mela ( neberte to osobne to je jen vseobecne)

Já mám brášku o šest let mladšího a mé dcery jsou od sebe také o 6 let. Ten kdo psal, že jsou to dva jedináčci, má pravdu. Ale ten jeden se cítí spíše jako rodič a chce se po něm zodpovědnost k malému a malý to tak necítí a zoufale se brání. Nemají společného vůbec nic, kromě rodičů a trvaloho místa pobytu. Ani zájmy, ani hračky, ani způsob myšlení a hry, pohybu. Jen se na toho staršího neustále povykuje-musíš mít rozum, malý je malý, ustup, dej mu to, ubližuješ mu, pohlídej ho, proč jsi se nedíval. A tak. A malý naprosto odmítá autoritu staršího a křičí, že ho poslouchat nebude a schválně dělá trucy. Není to fajn. Oba se cítí znevýhodnění, ukřivdění, žárlí. Větší nebo menší věkový rozdíl je pro děti výhodnější.

Vlastně původně jste se ptala na příchod miminka. Starší dceru jsem na příchod miminka připravila a ta se velice těšila. Pokud to bylo miminko. Je pravda, že jsem se starší velice věnovala aby necítila malé jako křivdu. :D Ale už od batolete se to začalo měnit.

my jsme od sebe 4 roky a osobně to považuji za hraniční, své děti bych rád tak 2-3roky od sebe... ale vše je individuální, sestra má holky 12let od sebe - až čas ukáže jak to bude

Sestra má kluka a holku , rozdíl 10let a nemůže si to vynachválit.zvláště nyní kluk už maká a holka vychází ¨ZŠ-úžasně si rozumí.

Já bych řekla že už si spolu nepohrají. Já jsem s bratry a 4 a 8 let a už to nebylo ono. Každý jsme měli jiné zájmy. ted v dospělosti už je to dobré. já mám děti od sebe 1,5 roku a pěkně si spolu vyhrají, ale na hádky taky nekdy dojde.