ahoj, docela jsem se styděla za svůj problém, ale četla jsem v nějakém časopise článek s Marií Rottrovou - ani já nemám jméno, můj partner mě neoslovuje . je to hrozně ponižující, připadáte si jako "nic". Až zjištění, že to není jen moje trápení, ale i známá zpěvačka se s tím trápí mě přivedlo na myšlenku, že to není moje chyba...Tak se ptám - znáte to někdo?Co s tím děláte?Dík
Jsem s manželkou 10 let a 2 roky jsme manželé.Už ani nepamatuji, kdy jsme si naposledy řekli jménem
3x
Děkuji, v tomto vysvětlení jsem našla určitou útěchu. Je pravda, že to koresponduje s mužským způsobem myšlení- některé věci jim prostě nedojdou, ani kdyby do nich upadli obličejem. 
A jak vás oslovuje...? Hele ty tam...pojď mi udělat kafe? Nebo prostě jenom řekne: Uděláš mi prosím kafe? Ja řeší problém s nevyslovováním vašeho jména? Nebo když o vás s někým mluví, tak to už používá vaše jméno?
3x
Také mám to štěstí, že si s mužem říkáme tak krásně. Říká mi Jarmilko a já mu Pavli a to i v případech, když máme na něco jiný názor. Každé jméno je krásné a ještě když se krásně řekně - to je balzám na duši. Přeji všem ženám, abych jejich jména byly jako korunka na hlavě královny.
doplněno 23.02.10 16:34:Když Vám, Magdi, budeme na něco odpovídat, tak alespoň my ti správňáci ,Vám budeme říkat krásně.
2x
Ahoj, znám hodně párů, které se oslovují různými přezdívkami např. zlato
atd. a nikdy ne vlastním jménem. Dokonce i já s přítelem používáme přezdívky , ale je pravda, že když mě osloví jménem, je mi to příjemné. Záleží zda Váš přítel Vás oslovuje alespoň těmi přezdívkami anebo vůbec
. Zřejmě má nějaké zábrany, které se nemusí týkat přímo Vás, ale možná ho také nikdo neoslovoval třeba v dětství a není na to jenom zvyklý. Néjlepe bude, když se ho přímo zeptáte, promluvíte s ním a uvidíte třeba zábrany povolí!
dík za odpověď - já bych byla ráda za přezdívku, ale já jsem vážně to "nic" , jsme spolu víc jak 30 let, na otázku se tváří, že neví o co jde a doma, to vím, měl jméno, asi je to pro spoustu lidí nepochopitelné, ale u nás to tak je
...
Hm tak po 30-ti letech to je vážně asi těžké ho přesvědčit, aby Vás začal oslovovat. Ale když se chce tak to jde!Nevím zda Vás vůbec někdy oslovoval anebo v průběhu manželství přestal.Jaké může mít zábrany? Nepříjemná vzpomínka na ženu s vaším jménem
nebo je to prostě o kontaktu s Vámi? Ale po třiceti letech by se neměl za nic stydět...Chtělo by to z něj opravdu vydolovat odpověď, ale to asi nebude lehké, ale jedině tak zjistíte co mu v hlavě probíhá, on to určitě ví, že Vám to vadí...Možná ani pro něj to není lehké,ale proč?To ví asi jen on sám...
ne, on mně vážně nikdy neoslovoval(= v dopisech i jinak "ahoj", fakt jsem si myslela, že jsem tak nehodna oslovení,) ale nejsem si jistá, snad v "Ona" z Mladé fronty o tom psala Rottrová - zažila to samé a měla toho partnera ráda, tak mě napadlo, že není třeba chyba jen ve mně...
Ve Vás to zřejmě opravdu nebude.Zajímalo by mě teda, jak Vás prezentuje před ostatními třeba před přáteli. Jak Vás označuje, když o Vás mluví, nějak přece musí- má žena, nebo vašim jménem, nebo používa jen ona
.Možná mu to ani nedochází, že Vás nijak neoslovuje, nebo prostě nechce a nepříjde mu to ani důležité a neví, že vy se nad tím trápíte.Je pravda, že manželé mají mezi sebou větší problémy, ale tohle je kuriózní případ. Zkuste mu dát více najevo , že i vy máte své jméno! Mluvte klidně nahlas sama se sebou a oslovujte se před ním sama, třeba pochopí
Milá Magdi! Docel mě zaráží, že Vám to vadí až teď. Vím, že to mrzí, ale jak Vy jej oslovujete? Sedněte si spolu a z očí do očí si to vyříkejte. Vždyť život je tak krátký a, ještě takovéto věci. Člověk si pak říká co se stalo, že mi neřekne jménem, ani mě nepojmenuje. To je fakt divné. Víte moje maminka se jmenuje Anděla. Vím,že vždycky říkala taťka ten neví jak se jmenuji, stydí se za moje jméno. Mě to připadalo divné, ale skutečně jsem nikdy neslyšela,že by jí jmenem řekl. A´t je mu zem lehká , ale nyní si to mamka užívá. Můj vnuk ji začal říkat hned když začal mluvit Andělko. Prostě se ptal jak se jmenuje a my jsme mu to řekli . Od té doby jí tak říkáme a ona je šťastná. Trvejte na tom ať se dozvíte co mu brání Vás oslovit . Vždyť jméno MAGDA je nezvyklé a krásné. A existuje tolik zdrobnělin. Třeba to dopadne...držím Vám palečky, Magdo!
Dík za odpověď - o mě mluví manžel jako o "moje žena" , naprosto vyjímečně, ale fakt naprosto - jméno, dceři o mně říká "mamina"
doplněno 21.02.10 14:46:a nevadí mi to až teď - naprosto marně se s tím potýkám už přes 30 let, pak už člověku i vadí, když na každou sekretářku do telefonu používá automaticky oslovení jménem.
2x
ze svých prvních lásek a dotyčný mě osloví pěkně, jménem vysloveným s bývalou láskou. Pak si vždycky říkám, že ale určitě má spoustu neblahých vlastností a zvyků a pěkné oslovení není všechno. Tuším se tomu říká kyselé hrozny.Inžinýrko, jako by jste psala o mně. My jsme spolu s manželem 15 let a za tu dobu mně pojmenoval asi třikrát. Také nevím proč - přitom já ho oslovuji křestním jménem,i zdrobnělinou, ale on jakoby se styděl. Já netrvám na tom, aby mi říkal prdelko, lásko, drobečku apod, ale on mi prostě neříká nijak. Přitom všichni ostatní - i z jeho rodiny, mi říkají jménem, jsem Lenka, takže Lenko, Leni, ale on nic. NIC! Ale už jsem si zvykla. Už ho to prostě nenaučím.
Lenko, tak přeji vše nejlepší k dnešnímu svátku a netrapte se mužskými podivnostmi, hlavně, jestli vás má rád.
Díky, Dejavu. Jak říkám - já se tím netrápím,prostě to tak je a já s tím nic nenadělám. Ona vlastně ta dnešní gratulace zněla - "já ti přeju k tvýmu svátku hodně zdraví ..." atd. Možná kdybych na tuto otázku narazila dřív, z legrace bych se ho zeptala, jestli ví, které jméno je tam dnes napsané... ale nevím, jsetli by pochopil, nač narážím
0x
Znám. U nás je to obráceně. Nepamatuji si, kdy jsem svému muži řekla jménem. Už je to asi hodně dávno. Vím že zpočátku jsem ho oslovovala vždy nějakou milou přezdívkou. Teď už ani to ne, snad proto, že náš vztah není už žádná idylka, možná proto, že u nás doma si moji rodiče jménem ani přezdívkou nikdy neříkali...
0x
Děvčata, chvíli pozoruju vaší debatu a s přibívajícími příspěvky jsem se rozhodl reagovat. Nevím kde žijete, ale po delším přemýšlení jsem mezi mnoha svými známými nenašel jediný podobný případ a jsem z toho trochu udivenej. Za sebe mohu říct, že oslovit partnerku jménem, by mě nedělal sebemenší problém. Za chlapy můžu jen říct, že je celkem běžné, že když mluví mezi sebou, tak řeknou - ta moje, stará, mladá atd. Ale pokud slyším že se oslovují, tak jménem, přezdívkou nebo zdrobnělinkou. Tak nevím ...
Dík za názor, proto jsem sem tuto otázku dala - právě že nevím... a popravdě mě to pořád trápí, někde jsem četla, že v některých muslimských zemích se používá pro ty nejníž postavené termín "yebid" = bezejmenná a vyjadřuje to opravdu to nejnižší, co může být...
I když mě zlobí a někdy trápí, že mě manžel osloví jménem až na můj hrubý nátlak, nezabírám si to v tom smyslu jako Vy. Jenom mám jakoby pocit, že mu nestojím za tu nepatrnou námahu, vynaloženou na vyslovení mého jména, a to mě dohání k lítosti a zuřivosti. Jeví se mi to jako nepřiměřená pohodlnost. O lhostejnosti bych nemluvila - většinou se ke mně chová laskavě.
0x
To je mi vás líto ale pokud vám říká třeba sluníčko nebo květnko tak je to v pohodě. Před 30ti lety jsme si s manželem začali říkat Myško a teď si musíme dávat před přáteli pozor aby jsme se oslovovali jménem i tak je to všem divné,manžel mi říká Lidunko nebo Dunko i já ho slovuju zdrobněle.Když náhodou chce zvýšit hlas tak zavolá Ludmilo a to mě naštve já jsem Lidmila a dělám že se mě to netýká.Zkuste s partnerem promluvit o tom, že vám to vadí.Dceři říká manžel Zuzičko ale ti jsou spolu teprve rok.
(Ono pamatovat si u každého jméno, příjmení a ještě přezdívku, to už je moc) :D
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.