Vadí mi úlety přítelkyně před vztahem

A z čeho jste na dně? To se stane, že ženu zasáhne rozvod natolik, že pak se bojí navázat vážnou známost a "užívá si". Buďto ji máte rád a nebudete to řešit, nebo se hned rozejděte. Neřešte minulost, nebo se v ní utopíte.

Na dně jsem z toho, že by mě mohla totéž provádět, například úlet se spolužákem an abiturenském večírku,kdy byla zadaná atd... Prostě žárlím, mám nízké seběvědomí, přitom sám jsem atraktivní, ženy mají zájem... Dík za reakci.

..."Prostě žárlím, mám nízké seběvědomí"... - no, buďto se běž ´léčit´ k psychologovi a zapracuj na sobě, na svém vnímání přítelkyně, světa i sebe samého a nebo pusť přítelkyni k vodě (dopřej jí svobodu) a najdi si nějakou ´šmudlu´, o kterou nikdo mít zájem nebude ani teoreticky...

Žárlivostí zničíš jakýkoli vztah...

No to právě není pravda, že mě bude vadit každá minulost nějaké ženy.. Vysvětlím: Kdyby žena řekla, že se to stalo, lituje, mrzí ji to, ale ona prostě byla nadšená, že ji někdo "chtěl", přitom je hezká, atraktivní, vzdělaná... Řekl jí, že lacino prodávala svoji kůži, prý to ale potřebovala.. Bral bych, kdyby měla vztahy, které se ukázaly být neperspektivní, ale úlet v autě se ženáčem, úlet na večírku... Tak nevím...

Nechápu, proč Vás zajímá ženina minulost. Vy jste nikdy neudělal nic, na co byste raději zapomněl? Existuje jedno rčení: když potkáte ženu po spoustě let její cesty životem, musíte počítat s tím, že s sebou povleče kufry... Sice nevím, proč Vám o tom říkala (chtěla se pochlubit?), ale najděte v sobě proboha trochu velkorysosti a zapomeňte na to, jiná cesta není. Pokud to nedokážete, rozejděte se s ní. Nebylo by k ničemu jí každou chvíli zkazit náladu nepříjemnými poznámkami o její minulosti.

Sama za sebe Vám řeknu jenom jednu věc: mám přes 50 a lituju jenom toho, co jsem neudělala. Teď už to nedoženu

Mně se chování vaší partnerky (to v minulosti) zdá minimálně nezodpovědné. Myslím, že to, co pociťujete, není žárlivost - mně by se to také nepozdávalo (jsem žena). Zkuste si s ní o tom ještě promluvit, asi má opravdu nízké sebevědomí. Nějak jí dokažte, že není třeba se takto zahazovat.

Vaše odpověď je perfektní, díky. Rád bych probral i více. P

A vy jste dosud žil jako mnich? Pokud o sobě píšete, že jste atraktivní a ženy o vás mají zájem, tak jste jim odolal? A když se s tím neumíte vypořádat, tak ji nechte být. Stejně byste jen žárlil a otravoval život sobě i jí.

Máte dvě možnosti: buď ji berte takovou, jaká je, nebo se rozejděte.

Jestli měla ty úlety až po rozvodu, tak co, no? Kdyby se zařekla, že už nikdy s nikým, tak ji teď nemáte. Takže Vám asi její povaha i trochu pomohla k seznámení. A proč by teď měla litovat? Asi to má opravdu ráda a tehdy ráda byla (ten ženáč by se měl ale zamyslet) a dodnes na to ráda vzpomíná, tak proč by se najednou měla před Vámi přetvařovat a říkat něco o lítosti? Řekl bych, že je lepší, když s Vámi mluví otevřeně, než aby něco tutlala a Vy byste se třeba časem nestačil divit.

Takže zopáknu znovu: Je prostě taková. Jestli se s tím smíříte, berte. Jestli je to pro Vás nepřijatelné (a to nemyslím nijak špatně), rozejděte se.

chlape proboha čo bolo to bolo neřešte to a přítelkyni poradte že mlčeti je někdy nad zlato

Díky, velmi mně pomohly, posílily vaše odpovědi... Budu se muset zamyslet se nad sebou... Dík!

Já bych neřešila to, co Vaše přítelkyně dělala, než poznala Vás... To bysme všichni měli plnou hlavu blbostí.. Žijte přítomností..každý jsme a byli jsme nějací..

Zdravím,. před časem jsem tady položila otázku přesně na tuto situaci: zda říci svému novému partnerovi o sobě a své minulosti upřímně všechno, nebo "být tajemná". Odpověděli mi jen dva lidi, a to, že je lepší upřímnost...

Váš příspěvek mi potvrdil, že lepší je ta druhá varianta, a to, radši se nesvěřovat. Co se neví, to srdce netrápí, alespoň takhle nějak se to říká...

Jinak za prvé buďte rád,že jste si našel přítelkyni a že máte blízkého člověka, jsem stejně stará jako Vy, takže vím, jak je těžké se v tomto věku seznamovat.

A za druhé být na Vašem místě bych ocenila její upřímnost, a už bych to nerozmazávala.

Pracujte na svém sebevědomí, a přítelkyni netrapte nějakými žárlivými výlevy. Buďte rád, že ji máte...

Ještě upřesním, snad nebudu již otravný svými výlevy: ta paní je hezká, VŠ vzdělaná a zdůvodnila třeba toho ženáče tím, že si chtěla upevnit sebevědomí, že někoho prostě potřebovala mít, nepotřebovala prý ani ten sex, jako spíše pohladit, být u někoho v náručí, posílit...

Jinak jak to vše vím? Samozřejmě jsem se nevyptával, spíše se sama svěřovala a to v době, kdy jsme byli jen kamarádi, svěřovali se, oba zadaní, ovšem najednou oba zůstali sami, a jiskra, velká jiskra přeskočila, začali se scházet a asi po měsíci, kdy vypadá, že by t mohla být životní láska, mě toto, tyto "schízy" přepadlo...

JInak nic ve vztahu nemá chybu...

Člověk, který jednou někoho podváděl, to má prostě v sobě a pokud se dostane do podobné situace, podvede znovu. Prostě se s ní rozejděte. Buď můžete věřit bez výhrad, nebo nemůžete věřit vůbec. Je to tvrdé, ale tak to prostě je.

Nikdo ze zdejších rádců ani Vy sám nemáme/te právo soudit minulost Vaší přítelkyně.

Nevím, proč se Vám Vaše přítelkyně se svou minulostí (do níž nikomu nic není) svěřila, ale vím, že Vám projevila značnou důvěru, a že o Vás má poměrně vysoké mínění (jinak by se Vám nesvěřila).

Vypořádat se nemáte s čím, do její minulosti totiž nic není ani Vám. Hoďte minulost své přítelkyně za hlavu a važte si důvěry své přítelkyně.