Vadí mi úlety přítelkyně před vztahem

Minulost Vaší přítelkyně se Vás přece netýká. Je to jen její věc, jak žila...Píšete, že se s tím neumíte vypořádat...Pokud jí máte rád a záleží Vám na ní, pak ji nesuďte, žijte přítomností a dívejte se do budoucna. Berte jí takovou jaká je se vším všudy. Pokud je to pro Vás opravdu překážka nepřekonatelná, pak si najděte jinou... Myslím si, že nikdo nemá právo řešit minulost a život kohokoliv. Každý máme nějakou minulost. Z čeho jste na dně? Že Vaše vyvolená není neposkvrněná a muži nedotčená? Každý má právo žít svůj život tak, jak uzná za vhodné. Člověk by neměl soudit život druhých lidí, není-li soudcem...To je můj názor, Váš je to život...

PS: Pokud o sobě dokážete říci, že jste atraktivní a ženy o Vás mají zájem, pak bych neřekla, že máte nízké sebevědomí...Žárlivost je ovšem pouze Váš problém, tudíž s ním něco dělejte (nebojte se vyhledat pomoc odborníka - psycholog, psychiatr...) Protože Vám bude vadit minulost každé ženy tím pádem...

Přesto je to jen její věc a věc její morálky a Vás se to vůbec netýká. Jak jsem řekla, pokud Vám to vadí, najděte si jednoduše jinou, ale nesuďte nikoho za jeho život...Na jedné straně Vám na ní toto vadí, na té druhé na ní žárlíte...To mi nejde moc dohromady.

A z čeho jste na dně? To se stane, že ženu zasáhne rozvod natolik, že pak se bojí navázat vážnou známost a "užívá si". Buďto ji máte rád a nebudete to řešit, nebo se hned rozejděte. Neřešte minulost, nebo se v ní utopíte.

Máte dvě možnosti: buď ji berte takovou, jaká je, nebo se rozejděte.

Jestli měla ty úlety až po rozvodu, tak co, no? Kdyby se zařekla, že už nikdy s nikým, tak ji teď nemáte. Takže Vám asi její povaha i trochu pomohla k seznámení. A proč by teď měla litovat? Asi to má opravdu ráda a tehdy ráda byla (ten ženáč by se měl ale zamyslet) a dodnes na to ráda vzpomíná, tak proč by se najednou měla před Vámi přetvařovat a říkat něco o lítosti? Řekl bych, že je lepší, když s Vámi mluví otevřeně, než aby něco tutlala a Vy byste se třeba časem nestačil divit.

Takže zopáknu znovu: Je prostě taková. Jestli se s tím smíříte, berte. Jestli je to pro Vás nepřijatelné (a to nemyslím nijak špatně), rozejděte se.

Chování Vaší partnerky se mi také nelíbí. Kdyby si třeba zkoušela budovat další vztahy, s někým žila, ale po čase se to ukázalo jako nevyhovující, pochopila bych. Ale dát každému, koho vidím třeba poprvé, kdykoli a kdekoli, na to už musí být opravdu dobrý žaludek. Navíc mohou hrozit i různé pohlavní nemoci, kterými by mohla podarovat i Vás.

Ale musím se jí částečně i trochu zastat:

1/ Její upřímnost, s kterou se Vám svěřila. Ovšem bylo by lepší, kdyby o tom raději mlčela, její vyznání nadělalo více škody než užitku.

2/ Je možné, že její první manžel ji držel velice zkrátka, nesměla nic a nikam. Proto po rozvodu byla jako utržená ze řetězu a chtěla si vynahradit, o co přišla. Trochu ji i chápu, i když bych se sama podobně nechovala.

A teď je jen na Vás, jak to Vy rozřešíte, máte také 2 možnosti.

Buď mávnete rukou a řeknete si: "čo bolo, to bolo, já jsem také nebyl vždycky svatý". A už o tom spolu nebudete mluvit.

A nebo se s ní rozejdete. Když jste hezký, jak píšete a žena o Vás mají zájem,:Djistě najdete snadno náhradu. Ono je fakt, že každému nevyhovuje bonbón, který už ocucali ti před ním. Jaga.

Nikdo ze zdejších rádců ani Vy sám nemáme/te právo soudit minulost Vaší přítelkyně.

Nevím, proč se Vám Vaše přítelkyně se svou minulostí (do níž nikomu nic není) svěřila, ale vím, že Vám projevila značnou důvěru, a že o Vás má poměrně vysoké mínění (jinak by se Vám nesvěřila).

Vypořádat se nemáte s čím, do její minulosti totiž nic není ani Vám. Hoďte minulost své přítelkyně za hlavu a važte si důvěry své přítelkyně.

A vy jste dosud žil jako mnich? Pokud o sobě píšete, že jste atraktivní a ženy o vás mají zájem, tak jste jim odolal? A když se s tím neumíte vypořádat, tak ji nechte být. Stejně byste jen žárlil a otravoval život sobě i jí.

chlape proboha čo bolo to bolo neřešte to a přítelkyni poradte že mlčeti je někdy nad zlato

Já bych neřešila to, co Vaše přítelkyně dělala, než poznala Vás... To bysme všichni měli plnou hlavu blbostí.. Žijte přítomností..každý jsme a byli jsme nějací..

Zdravím,. před časem jsem tady položila otázku přesně na tuto situaci: zda říci svému novému partnerovi o sobě a své minulosti upřímně všechno, nebo "být tajemná". Odpověděli mi jen dva lidi, a to, že je lepší upřímnost...

Váš příspěvek mi potvrdil, že lepší je ta druhá varianta, a to, radši se nesvěřovat. Co se neví, to srdce netrápí, alespoň takhle nějak se to říká...

Jinak za prvé buďte rád,že jste si našel přítelkyni a že máte blízkého člověka, jsem stejně stará jako Vy, takže vím, jak je těžké se v tomto věku seznamovat.

A za druhé být na Vašem místě bych ocenila její upřímnost, a už bych to nerozmazávala.

Pracujte na svém sebevědomí, a přítelkyni netrapte nějakými žárlivými výlevy. Buďte rád, že ji máte...

Člověk, který jednou někoho podváděl, to má prostě v sobě a pokud se dostane do podobné situace, podvede znovu. Prostě se s ní rozejděte. Buď můžete věřit bez výhrad, nebo nemůžete věřit vůbec. Je to tvrdé, ale tak to prostě je.