Nejste přihlášen/a.
Na období vzdoru je to moc brzo! Pro první období vzdoru je charakteristické uvědomění si svého já. Už neříká: Alenka sama, ale JÁ sama. Aby si dítě prosadilo svou, sekne sebou, řve, vzteká se i válí po zemi... To bývá kolem třetího roku věku, nejdřív po druhém roce. Konzultujte to s dětským lékařem! Zrání mozku je u každého dítěte jinak rychlé a někdy bohužel i nějak problematické. Obrňte se trpělivostí a buďte laskavá, nevíte-li proč se tak děje.
5x
Nejprve ho začněte vychovávat. Jakmile ho začnete vychovávat, tak začne poslouchat. Když ho vychovávat nehodláte, tak se nedivte, že s vámi takto zametá, zkouší vaši trpělivost a manipuluje s vámi.
Lucko, proč jste si to dítě dělala, když nevíte, jak ho vychovávat? Začněte tím, že si pořídíte kvalitní špunty do uší. Nebude vás tím pádem iritovat jeho řev. Následně dítě vychovávejte dle dobrých mravů, dávejte mu najíst a napít, uspávejte ho v jeho posteli v pravidelný čas, měňte mu plínu, i když se bude vzpouzet. Taky si s ním hrajte. Chcete mi snad říct, že nedokážete při přebalování přeprat dítě, co má 16 měsíců? Také ho pravidelně koupejte a choďte s ním hodně ven na čerstvý vzduch. Jakmile mu začnou růst zuby, tak mu je důsledně čistěte kartáčkem. Udělejte dítěti pravidelný řád a nenechte se sebou mávat.
Špunty do uší moc nepomůžou, ty hluk jen ztlumí, ale že dítě řve budete stejně slyšet víc než dobře.
Matička příroda (ta @#$%$^ jedna) dobře věděla jak sladit dospělé uši a dětské hlasivky aby problém nebyl přeslechnut.
Neřvěte, pokud zvládáte, tak pochovejte a chlácholte přijemným hláskem, pokud nezvládáte, šetřte si hlasivky a zhluboka dýchejte. Ono to přejde. Všechno vždycky přejde.
@runner2 anzionka normální není a co o sobě sama povídá, tak v ní výchova zanechala takové otevřené rány, že se z toho dodnes nevzpamatovala.
@gilhad: Pokud špunty do uší uspokojivě nepomohou, pomůžou sluchátka s uklidňující hudbou. Některé děti prostě řvou, a řvát nepřestanou, protože tak manipulují tak rodičem. A rodiče to akorát tak dostane do stresu a úzkosti, začne na dítě řvát taky, a nic z toho. Lepší klidná máma se sluchátkama na uších, co se náležitě a v klidu stará o potřeby dítěte, než psychicky vydeptaná matka, co sebou nechá ze strany dítěte vláčet, jak si co dítě náležitým řevem vynutí.
Navíc nechat dítě vyřvat je prostě špatně. Takový přístup není správný. Dítě potřebuje lásku a něhu a ne ignoraci. V 16 měsících naschvály fakt nedělá...něco si o tom zjisti.
@runner2: Vidíte, kolega vám vysvětlil víc než dobře, já jsem zcela normální. Nenormální byla moje výchova, která na mě prý zanechala takové stopy, že jsem se z té výchovy doteď nevzpamatovala.
@mettaxa: Když je přebalené, najezené, napité, dostatečně oblečené (nebo vyslečené) dle teploty okolí, dostatečně venku vyběhané, hrou náležitě přes den zabavené, zdravé, není unavené, a stále vyřvává celý den jako na lesy, tak to dělá proč? No protože takhle ví, že dospělí okolo něj budou lítat jak šašci na pérku. 16 měsíců to je skoro rok a půl věku. V takovým věku je dítě dostatečně bystré na to, aby vědělo, že dostatečným řevem si zajistí, že okolo něj budou dospělí skákat jako šašci na pérku.
@mettaxa: A co když ho budete celý den mazlit a zalévat tunami něhy a lásky, a to dítě u toho bude stále řvát? To pak co? Prohlásíte, že má stále málo něhy? Potřebujeme více něhy? Tak se s neustálou něhou přidá i tatínek? Také řve, tak se přidá babička i dědeček, stále řve? Tak se přidá sousedka a řidič MHD. A co dál? Stále řve... Přidáme se s něhou a milováním toho dítěte i my všichni rádci z internetové poradny, ale dítě stále řve... To je mi ale záhada.
Můj přítel (Ital), nechal děti vyřvat, zabíralo to a děti si uvědomily, že tak si pozornost nevynutí. Vyrostli z nich úplně normální lidi.
Asi bych dal kvalitní kameru a při řvaní bych mrknul na obrazovku, jestli je v pohodě, jestli není dítě třeba hlavou dolů kdy by se mohlo případně udusit zvratky atd... Nevím jestli je to nejlepší způsob. Ale jeho syn a dcera jsou dospělí, soběstační, vztahy s rodiči v pořádku, ča)sto se navštěvují.
Mnoho dětí si chce vydupat pozornost. tím neříkám že se mají na dítě půl dne vyprdnout
@boban: Však já taky neradím nechat ty děti někde samostatně vyřvat. Já jen radím, jak se ta žena nemá hroutit z toho, že dítě neustále řve. Maminka si nasadí špunty do uší, přes to sluchátka s relaxační hudbou, a s dítětem si třeba hraje, přebaluje, krmí ho, mazlí ho, pusinkuje ho, koupe ho, jde se ním ven na hřiště, uspává ho, ale není vydeptaná tím neustálým řevem.
já ti neoponuju, píšu že tvá prvotní rada se kamarádovi osvědčila. Dcera i syn jsou v pohodě. Už je to děda, ze strany dcery má vnuka.
Horší než nechat děti vyřvat je kupovat jim ty hnusy v obchodech a ničit jejich tělo syntetickým jídlem. Strašný co jsou rodiče schopní dětem koupit k jídlu
, sladké drogy, dítě si to vyřve že to chce, bílý rohlíky...
@boban: V tom s tebou naprosto souhlasím. Pokud dítě není správně živeno, tak prostě řve, nemá v těle dobrý pocit. Nedopovat ho cukrem ani dalšíma srajdama. Krmit výživně. Domácí vajíčka, sýry z farmy, skutečný mlíko, kvalitní maso, máslo, živé jogurty, domácí kvašená zelenina, čerstvá zelenina utržená přímo ze zahrady či uskladněná ve sklepě přes zimu, to je základ správného vývoje mozku a tělíčka dětí. Pak to dítě určitě nebude řvát z hyperaktivity a ADHD způsobené nekvalitní stravou z hypermarketů.
4x
A co tatinek, zapojuje se take, nenechava to jen na Vas? My mame deti rok od sebe, stridali jsme se se zenou ve vsem, v prebalovani, v uspavani, v myti. Zena mela moznost jit s kamoskou, nebo si cvicit az jsem prisel z prace. Spolecne jsme s detmi chodili hodne ven, i kdyz byli takhle male i v zime. Taky jsme se stykali se znamymi a s jejich detmi. Kazde dite je jine ale pokud jste vycerpana, mel by se zpojit i tatinek, nebo jiny z rodiny a vy si obcas udelejte volno.
3x
Tak doporučuji, v první řadě, najděte pomoc pro sebe.
Ať na to to dítě nedoplati.
Skoro rok a půl staré dítě už pozná odstín hlasu a výraz v obličeji, po kterém následuje třeba lehké plácnutí.
A také pozná, kdy je s ním maminka ráda. Naopak, když je hodné, tak je pochovejte.
Pokud není hluché, tak vás slyší i při normální hlasitosti. Slyší a nedbá, ale to větší hlasitost nevyřeší. Nenechte se vytočit, udělejte s ním co potřebujete, ono se s tím smíří (že je přebalené, že je v postýlce, že je oblečené, že je v kočárku, ...), když už mu nic jiného nezbude.
Když táhnete plnou nákupní tašku z obchodu, taky na ni neježíte, že je těžká a neskladná, ale zatnete zuby a donesete domů jídlo. Zní to cynicky, ale s děcky je to dost podobné, ječení to nespraví, člověk to prostě odře silou a zaťatými zuby, protože mu nic jiného nezbývá.
3x
Dobrý den.
Péče o tak malé děťátko je náročné. Ale jistě se to zlepší, vyroste. Je potřeba si udělat nějakou pravidelnost. Udělat si čas na hraní, povídání, chodit pravidelně ven na procházky, do parku, do herničky, někam tam, kde jsou i ostatní maminky. Děťátko si v klidu pohraje, vy si popovídáte a pak opět domů a spát. Pak máte chvilku klid na ostatní činnosti. Pokud děťátko již sedí, je potřeba ho pravidelně posadit na nočníček aby se co nejdříve zbavil plenek. Pak nebude co řešit.
Po příchodu otce z práce, si tatínek jistě rád chvilu s děťátkem pohraje.
Hlavně vše v klidu. Nekřičet. Je třeba být na děťátko hodný. Je to malý človíček, který potřebuje hlavně Vaši lásku a klid.
Zdravím.
2x
Nastavte pravidla a denní řád. Již bylo psáno výše.
Zapojte tatínka a prarodiče, ať si děcko zvyká na dalsi osoby. Na jaře šupky na dětské hřiště, ať vidí ostatní v jeho věku.
V tomto věku je nutné si s dítětem hrát, povídat a popisovat věci a činnosti a věnovat se mu na 100%.
Nebojím se říct, že mobilní telefon rodičům do rukou nepatří. Nicméně moje zkušenost z dětského hřiště byla...maminky sedící na lavičce, čučící do telefonu. Škoda slov.
Křičet ne, to jen dítě vystrašíte a situaci ještě zhoršíte, vynervujete dítě a ještě více sebe. To je jako hádka dospělých, co myslíte, že ji ukončí nebo zmírní, když na vás začnu řvát, nebo když vás obejmu a řeknu nechme toho, lásko, pojďme si radši povídat. Ostatně, když jste to děťátko dělali, tak jste hádali, nebo hladili? Takže když začne řádit, obejměte ho a ukažte mu svoji lásku, ono mu to dojde, že to tak je lepší. Ostatní jsem tady už napsal jinde. Nebo přijeďte, uděláme kurz.
2x
2x
Stará kantoka s praxí víc jak 35 let, s mnoha vzdělávacími programy, náslechy a přednáškami vím, že do dvou let se dítě příliš nevychovává. Vede se určitým směrem, předchází se situacím, o kterých víme, že jsou konfliktní a jde se příkladem. Slůvko NE se používá co nejméně. Myslím si, že vy děláte všechno dobře a jak nejlépe umíte. To, co popisujete, to vypadá jako negativní reakce dítěte na každou změnu, na každou činnost. Vím, že si troufám jen tak od pasu střelit diagnozu, ale takhle vypadá chování dítěte s aspergrem, s poruchou auristického spektra. To, co popisujete to není běžná negace, ale něco mnohem víc. Tohle musíte nanést dětské lékařce, která odešle ke specialistovi. Kéž bych neměla pravdu. 
1x
Je to těžké, ale pokuste se to nějak přežít v klidu.
On řve, protože toho zase tolik víc moc neumí. Vy jste starší a zkušenější, snažte se udržet klid.
Říct mu NE můžete i docela klidným hlasem, je blízko, uslyší to. Asi to respektovat nebude, ale to nebude ani když budete žvát jak na lesy a předvedete mu ukázkový hysterák. To se maximálně tak poplaší a začne řvát s vámi (místo sám za sebe), což vám nepomůže.
Přebalujte ho kdy uznáte za vhodné, sílu na to máte a víte, kdy to potřeba je. Moje děcka taky kopala, dokud jsem jim ty nožičky nepřidržel, pak už kopat nemohla a prostě jsem je přebalil a bylo. Jim se to sice mohlo nelíbit, ale to bylo asi tak všechno, co s tím mohly dělat. Vy jste dospělá žena, 16 mesíční dítě se vám vůbec nemůže rovnat ani silou, ani váhou a ani rozumem při plánování, co s ním uděláte. Tak si to rozmyslete a udělejte to s ním. Až vám do toho zvládne rozumně kecat, tak už přebalovat nebude potřeba.
Když na něco ukazuje, zkusil bych mu o tom povídat, on potřebuje slyšet řeč a pochopit co je co v souvislostech. Ano, klidně mu za den desetkrát řekněte, že tohle jsou dveře, ty se zavírají aby do pokoje netáhlo a nebyla tu zima. A támhleto je okno, kterým se dá koukat ven na domy a stromy a lidi a auta. A tohletoje budík ... Možná ho to časem zaujme, určitě to slyšet potřebuje a s trochou štěstí to nenáročné povídání trochu uklidní i vás. Určitě je to na hlasivky lepší než ječení.
Mě se to povídá, moje děti už jsou dospělé, ale tímhle jsem si prošel taky a nejspíš každý rodič. Nejlepší co pro malého můžete udělat je hodná maminka, která se z něj nezblázní. A samozřejmě ano, u druhého dítěte už budete otrlejší a dál už to bude jen lepší a lepší.
Jak se říká, když si vaše první děťátko strčí něco do pusinky, tak voláte sanitku, když si do ní něco strčí druhé dítě, tak ho plácnete přez ruku a seberete mu to, u třetího se po pěti minutách kouknete, jestli nezvrací a když ne, tak to pustíte z hlavy, u čtvrtého spratka v duchu počítáte, o kolik míň mu bude stačit k večeři ...
Teď jde jen o to přežít tuhle dobu v co nejlepším stavu.
1x
Všichni už napsali všechno.
Jen bych chtěla podotknout, že maličké dítě se teprve formuje, pomaličku z něj vzniká člověk. A dá to práci.
Dítě potřebuje pocit lásky, sounáležitosti, měkké náruče, kde mu je dobře. Pokud, jak píšete, jste na něj zlá a řvete na něj, dítě si nezasloužíte. Chtěla jste jej vůbec, nebo to byla "nehoda"?
Malému dítěti se zpívá, vypráví, uklidní ho příjemný hlas jeho nejbližších. Ukazovat mu obrázky v knížkách - zvířátka - jak dělá to a to...Později i jednoduchá říkadla.
Vy jste zřejmě hysterka a nemáte trpělivost. Jistě jste jako mimino neležela jako poleno a potichu, ale to si nikdo z nás, bohužel, nepamatuje. Dejte se dohromady. Svými nevhodnými výlevy uděláte z dítěte buď rozklepaného bojácného chudinku, nebo naopak agresívního trapiče. Uvědomte si, že jeho život máte ve svých rukou. A podle toho se chovejte. Je mi z Vás smutno, dítě potřebuje lásku.
Vaše ocenění - že jsme tady chytří jako rádio? Děkujeme. Sama jsem s manželem vychovala dobře 2 děti, pomáhala s výchovou vnoučat a učila hodně let v MŠ. Tak o chování k dětem něco vím.
Ještě by mě zajímalo - co Váš manžel? Jak ten se k miminku chová? Pohladí ho, pochová, nebo je stejného tvrdého ražení, jako Vy? V tom případě by malému bylo lépe v jiné rodině, která by ho milovala. Tolik jen můj názor. Jaga.
A že nemáte kamarádky a nikoho neznáte? Od toho má člověk pusu. Potkáváte jistě maminky na procházkách, na jaře to bude třeba i na hřišti. Tak si klidně začít povídat a seznámit se. Ale pokud jste opravdu zlá a neurvalá, jak sama píšete, asi těžko budete hledat spřízněné duše.
0x
nedokážu poradit s malým, i si myslím, že to takhle vzdáleně nejde. ale jsem si jistý, že by vám pomohlo mít někoho s kým se o tom můžete osobně pobavit a poradit se. záleží odkud jste, od toho se budou odvíjet možnosti. někdy může zafungovat i dětský lékař. nám pomohlo: ranapecekuk.eu/... může také zafungovat církev, která má ped.psych. poradny a nemusíte se bát, že by šlo o tlačení někam kam nechcete. je to jen služba pro lidi, kterou oni zřizují.
0x
A co když ho něco bolí?
I tak malé dítě může být nemocné, že jej bolí svaly a nervy. Není mu zima?
Kolik máte stupňů doma, jak teple je oblečené.
Ukazování a házení hraček se učí, zkouší nové věci, třeba 20 krát hodí něco na zem a dospělý by měl pomáhat, zvedat, děcko se tím opakováním učí.
Má herničku odsaď pocaď: proč si pro to, co chce, nedoleze?
Jste na děťátko sama? Pokud ne, střídejte se. S tetami, prarodičemi, s tatínkem (manželem, přítelem).
Možná děcko nemá podněty z venkovního světa, zjistěte si v blízkém okolí, kde jsou dětské koutky na hraní (větší obchodní centra), nebo se podívejte na plavání kojenců, cvičení rodičů s dětmi.
Zajistěte si hlídání i třeba placené, vyhraďte si jedno odpoledne pro sebe. Běžte ke kadeřníkovi, nakoupit oblečení, nebo ke kamarádce. Spokojená klidná maminka přenáší svůj klid i na dítě.
Pokud křičíte, máte nervy v kýblu, je toho na Vás moc, tak dítě znervózní také. Potom to je boj, kdo z koho.
Nebojte se tedy požádat o pomoc, není pravda, že musíte vše zvládat sama a každé dítě je jiné. některé klidné, milionové a některé vyžaduje opravdu velkou péči. Není to tedy o Vás, ale jaké děťátko se Vám narodí, má tu nervovou soustavu vysoce citlivou.
0x
0x
Napred se musite dat do klidu vy! To dite zkousi svoje hranice a vydupava si pozornost. Nenechte se od nej vyprovokovat, pokuste se, odlakat jeho pozornost nenicm jinym. Kdyz treba breci, posadte ho na zem a zacnete delat nejakou blbost - treba kolem nej behat dokolecka a tleskat nebo si zpivat. To ho zaujme a treba se i prida.
Prihlaste se na na nejake cviceni matek s detmi, na plavani na cokoliv, kde budou i jine deti. A nebojte se, tam vam maminky poradi, protoze tyhle situace znaji take.
Na tomhle webu asi moc rad nenajdete, podivejte se na e-mimino.
A budte trpeliva, i tahle faze prejde. I kdz po ni nastane dalsi. Prectete si nejakou knizku u vyvojovych fazich deti, lepe ho pochopite a budete pripravena.
Hlavne mu porad ukazujte svoji lasku. To je to, co dite nejvic potrebuje.
0x
Dudlík co nejdříve vyřadit, plenky taky, pokud se stalo ee ihned po přebalení a jen už schopno využít nočník, tento přihrát a rozumně přebalení "odložit" o nějakou minutku. Časem člověk pochopí, že poklad v plenek příjemný není a začne hlásit že se blíží ee samo. Jinak jak to věkově vycházelo, tak první léto se kompletně b zbavit plenek a pěkně luftovat.
0x
Taktéž se moc neupínejte na nějaké vývojové brožurky, vše je pouze orientační. Pokud máte podezření na nějakou vadu, choďte do poradny dětského lékaře/specialisty.
Ani nechci vidět, až Poradte.cz nahradí třeba AI.
Mimochodem, proč používáte znak 8453 ℅ místo normálního procenta (znak 37 % z klávesnice, stejně jako tady z výběru speciálních znaků % )
0x
Lucinko, napsala jste něžně "děťátko", takže je máte ráda. Jenom nezvládáte jeho emoce. Za to, co vaše děťátko provádí, nemůže, nedělá naschvály, na jeho naschvály si ještě pár roků budete muset počkat, ale taky přijdou, dočkáte se. Malé dítě potřebuje lásku a ne buzeraci, vy taky určitě máte raději pohlazení a ne řvaní! Tak se předně musíte v jednání uklidnit vy. Pokud to nezvládáte, zkuste vyhledat psychologa nebo i psychiatra, není to žádná ostuda, ale poradí vám, jak své emoce ustát. Kde bydlíte? Možná je pomoc blízko, nebojte se a napište. A pozor na rádobyrady od anzionka® která tady už někomu napsala: Nenormální byla moje výchova, která na mě prý zanechala takové stopy, že jsem se z té výchovy doteď nevzpamatovala. Ano, nevzpamatovala se z toho. Nevěřila byste, co mi napsala, když jsme si vyměnili e-adresy a napsali si pár mailů. Takže buďte trpělivá a milujte svého drobečka, ono bude líp! Přeji vám oběma krásnou neděli i všechny další dny, pozdrav a pohlazení letí do dálky!
0x
Nejprve je potřeba si uvědomit, že děti se nerodí podle nějaké šablonky, aby se dalo předpovědět jejich chování a byly navždy absolutně vzorné. Všichnijsme byli děti a učili jsme se poznávat svět. Malé děti se setkávají s velkým množstvím vjemů, musí se naučit velké množství věcí a seznámit se se vším okolo sebe. Jsou různé fáze vývoje mozku, vnímání apod. Je normální, že se dítě chce v určitém období nosit, vyhledává blízkost, znamená to pro něj bezpečí. Je potřeba s dítětem být, vnímat víc, jak se chová, jak reaguje. Postupem času také zkouší hranice, které bychom mu my dospělí měli citlivě nastavit. Zákazy, příkazy, křik nebo dokonce bití nic nevyřeší. Vím, že je to náročné. Často si neseme různé vzorce z dětství a je potřeba s nimi pracovat, abychom je pak nepřenášeli dál. Ztrácet nervy je taky normální, nejsme roboti, jen je potřeba si uvědomit, že dosplěý člověk dokáže svoje emoce regulovat, pro dítě je to těžké a všechno se učí, to je i ten důvod, proč se děti vztekají, křičí, protože tím dávají najevo nějakou nepohodu. Chce to trpělivost, naslouchat, ale zároveň vytyčit hranice.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.