Nevím jak na to?

My chlapi jsme "jednodušší" od přírody, narozdíl od většiny žen. Nic nemůžem ztratit ani pozváním na kafe, maximálně ta útrata Pokud jsou u vás nějaké slavnosti piva, vína, pouť nebo podobné akce, tak ho pozvi, že tam nechceš jít sama, normální chlap neodmítne. Pokud je inteligentní a má už nějakého partnera, napíše to. Neznáme ho, ale jsou i lidi, které musíš popostrčit aby se pohnuli(stydlivější).

Z pozice mužského to vidím takhle:

------

ON klidně mohl uvažovat takto:

Přidala si mě do přátel - to je tak jedno kliknutí

V zápětí se mi za to omlouvá - to je už kliknutí spousta, když by stačilo mě z přátel jednoduše na pár kliknutí odstranit - asi to z nějakého důvodu vnímá jako jako velkou chybu na své straně. Já proti ní nic nemám, mě to neublížilo, nepoškodilo mě na majetku ani cti a jsem slušně vychovaný, tak ji uklidním, že z toho nedělám žádnou vědu Ahoj, v pohodě.

Teď se představila, a vypadá to, že bych se měl ze slušnosti představit taky, protože bonton, ale ona přece vidí, jak se jmenuju, ale nebudu to řešit, prostě odpovím a můžu to pustit z hlavy.

----

JÁ uvažuju takto:

Zatím v tom nic zajímavého není. Na FB sice nejsem, ale přátel po síti mám desítky a s mnoha se v životě nikdy nesetkám. Běžně mě oslovují lidi, které neznám a já v tom problém nevidím. U spousty lidí vlastně vůbec nevím, jakého jsou pohlaví, neřeším to a ani mě to nezajímá, pokud s tím sami nezačnou. U spousty mám něco defaultního přiřazeného na základě ikonky, nicku, nějaké drobnosti, která taky mohla být překlep ... dokud se neukáže, že je to jinak a že na tom nějak záleží, tak mi na tom nezáleží.

Takže pokud si mě takhle přidala nějaká dávná bývalá spolužačka, tak bych to neřešil víc, než kdyby si mě přidal bývalý spolužák a nečekal bych od toho víc, než že mi tak třeba jednou do roka napíše o třídním srazu, nebo já jemu/jí, podle toho, kdo se to dozví dřív a vzpomene si. Dokud by se dotyčný/á neozvali dřív s něčím jiným, tak bych to neřešil.

Pak by záleželo na tom, o co by šlo. Pokud o nějaké společné zájmy (koncert známé skupiny, retropočítače, anime ...) tak bych to bral jako normální společný zájem (príma, že věci co baví mě baví i víc lidí, rád se o nich bavím s kamarády (pohlaví nehraje roli, manželský stav taky ne, tose toho netýká)).

Pokud by šlo o osobní setkání v první řadě (zajdem někam na kávu/pizzu/posedět a popovídat), tak bych zauvažoval i o tom, že v tom může být i něco víc a pokud by mě dotyčná neodpuzovala a nebyl bych zadaný, asi bych šel ze zvědavosti a uvidělo by se, jestli si nějak víc sedneme a jestli dáme za týden/měsic další kafe, nebo i něco jiného, nebo jestli jen zůstaneme přáteli.

Ale když mu to ty neřekneš, tak počítej s tím, že on to nepochopí, natož aby následně jednal podle tvých nevyřčených přání.

A neřeš, jestli je to blbé nebo ne, takhle to prostě funguje.

Že o mě má moje manželka zájem jsem poznal tak, že mi to řekla. Když jsme se už znali asi tak rok. A mě to překvapilo a řekl jsem, že si to musím promyslet, ale proč ne? A pak jsme spolu začali tak nesměle chodit no a jedno vedlo k druhému a žijeme spolu šťastně přez 30 let.

Kdyby to neřekla, tak spolu nežijeme, možná jsme stále kamarádi a máme společné zájmy, možná ne. A asi bych si časem našel nějakou přítelkyni a třeba se s ní i oženil a byli bychom šťastní nebo taky vůbec ne.

A vůbec bych nevěděl, co mohlo být.

Když mu to neřekneš, tak z toho nic nebude a konec.

Když mu to řekneš, tak tě v nejhorším případě slušně odmítne a aspoň se nebudeš zbytečně dlouho bezvýsledně trápit, výsledek bude stejný. A nebo tě neodmítne a třeba zjistíte, že jste pro sebe ti praví. Kdy mu to neřekneš, tak tahle lepší alternativa zaručeně nenastane.