Je to hodný kluk? Jak vám přijde jeho chování?

Na podzim minulého roku jsem se přirozeně seznámila v práci. Byla jsem strašně šťastná. Milý, laskavý kluk, introvert, 28 let. Měli jsme stejné zájmy- četba knih, turistika, posilovna, nikde se nevystavuje na sítích, skromný z vesnice, nemá rád pozornost lidí. Dal mi najevo svůj zájem, čekal na mě po práci, vyhledaval se mnou kontakt, přidal si mě na fb do přátel, pozval mě na rande. Ráno se před prací se mnou dával do řeči. Hrozně se mi líbil, můj typ, introvert. Říkala jsem si že určitě se z toho nevyklube žádný zlý člověk- manipulator, narcista apod.

Začali jsme spolu chodit a pomalu se sbližovat. Přišel mi hrozně empaticky, laskavý, hezky se bavil o lidech i okolí. Chodili jsme spolu na výlety, hrady, zámky, do přírody, do kavárny...Až teprve na osmé schůzce mi dal pusu, připadala jsem si jako v pohádce. Navodil mi důvěru, že mi řekl, že by mi měl říct jednu vec o sestře, že se tenkrat zapletla s fetakem a brala drogy. Cenila jsem si, že i přes takovou věc je přímý ke mně. Byl mi oporou, když jsem šla na oční operace...že mě tam doprovodí a vezme si volno v práci, když nebylo mojí babičce dobře, tak se zajímal a byl mi velkou oporou, když zemřela. Když mi nebylo dobře, tak mi vždy něžně psal, zajímal se a dokonce si hledal i léčebné preparáty, aby mi bylo lépe. Cítila jsem se naprosto sama sebou s ním, že je to člověk, kterému mohu cokoliv říct a tak jsem jsem se mu otevrela jako kniha a vše mu říkala. I jsem se ujistila jak se mu tady v Praze líbí, tak mi odpověděl, že vždycky chtěl do Prahy z té vesnice.

Když jsem měla nemocné oči po operaci, tak každý den hodinu se mnou volal. Byl pro mě opravdu vším. Bylo mi hrozně dobře.

V květnu letošního roku jsem se najednou začala cítit zmateně. Začalo to tím, že jsem se ho zeptala jak se mu tady v Praze líbí...řekl mi Já vlastně nevím, uvidím. Pak jsem se ptala zda se chce někam stěhovat a on že uvidí. A začal vtipkovat, že se odstěhuje za kamarádem do Valencie a že se spolu uvidíme 1/2× do roka. Řekla jsem že když půjde do jiného města, tak mě ale musí vzít s sebou. On se smál a říkal že Když mu budu vařit, tak mě vezme s sebou.

Hrozně mě tohle ranilo...on se smál, že to jsou jen vtipy. Říkala jsem si, jak se může takhle zamilovaný člověk bavit.

Pak najednou psal, že ho mrzí, že mi to nepřišlo vtipné, že kdyby někam šel, tak by to samozřejmě se mnou probral, ale že teď se nemá v plánu někam stěhovat. A že druhou noc už nemůže spát kvůli tomu nedorozumění.

Do května jsme spolu neměli nic intimního. Ani mě nepozval nikdy do svého bytu, kde žije se svými spolubydlicimi. Intimní styk jsme měli až na můj popud, když jsme odjeli na wellness dovolenou.

Všimala jsem si, že se po intimním sblížení začal choval jinak od toho května. Najednou mě třeba ve srande zatahnul za cop, nebo mě začal zuřivě líbat. Do té doby byl vždy něžný. Najednou na mě začal používat sarkasmus, který mě zmatl...např. Máš nějaký flek na kalhotech...Našla si ten flek na kalhotech?

(měla jsem flek na kalhotech, ale stejně mě znejistil...). Pak mi řekl Loupe se ti lak na nechtech (mně se loupal, ale stejně mě to znejistilo..). Nebo nechceš tady do autíčka? Já jsem se zeptala a proč? A on že se tam vejdu (jsem menší postavy...).

Pak mi najednou začal říkat jak piju a ať mu to ukážu a před ním se napiju. Tak jsem před ním pila a on se smál jak piju, že je to zvláštní, že si tam nenechám prostor má bublinky a že ho to učili takto. Nebo jsem mu zapomněla popřát dobré ráno a napsal mi Ani dobré ráno jsi mi nepoprala...a k tomu smutný smajlík.

Najednou jsem znejistila z jeho poznámek a sarkasmu.

Začal mi ale dělat velká gesta, koupil mi ale drahý náhrdelník za tři tisíce, celou dárkovou tasticku, pozval mě k sobě domů k rodičům. U rodičů jsem si všimla že se baví jinak s jeho mámou než se mnou. Jeho máma mi nabídla kolu. Ví že ji nepiju a hned ji řekl:" My nemáme multivitamin?" Jakto že nemáme...takovou vycitavou formou...Pak nám jeho mama měla připravit palandu na spaní. A hned jí řekl Ty jsi nám nepovlikla prosteradla...zase vycitavou formou. Máma tam dělala první poslední.

V červnu jsem měla těžký den v práci, oznámila jsem výpověď, a do toho jsme měli jít plavat. Předtím mi psal o trase přímých tramvají. Já jak jsem byla rozrušena z práce, tak jsem to popletla a jela jsem na jinou stranu. Ptal se do zprávy kde jsem. A já že jsem jela jindy a že mi to pak došlo o těch přímých tramvajich. Najednou mi napsal Z tebe vykvetu Jsem za chvíli u bazénu. Zase jsem byla zmatená zda je naštvaný nebo je to sarkasmus. Hned jsem mu volala, omlouvala se a on působil hrozně mile do telefonu. Když jsem dorazila na místo, tak byl naštvaný. Byla jsem zase zmatená, omlouvala se, že jsem to popletla. Najednou u bazénu začal vyčítat "Vždyť to jsou přímé tramvaje...za 20 minut by jsi tu byla" A byl odmereny. Téměř se se mnou nebavil a odpovídal holymi větami. Byla jsem zmatená, zda se se mnou nebaví kvůli tomu zda jsem se opozdila anebo proč. Ptala jsem se na práci, na to zda mu není dobře atd. Nic kloudneho jsem se nedozvěděla. Doma jsem mu psala zprávu že jsem měla starosti. On napsal, že měl blbou náladu. Ptala jsem se zda z čekání nebo proč. On že částečně z čekání, pak ze studené vody, z moc lidí v bazénu, z jídla, kvůli paní co mu více nakasirovala.

Říkala jsem mu že mi není příjemné, že se se mnou nebaví na plovárně a nejprve mi řekl že měl blbou náladu ze všeho a jiný den že je introvert, že se uzavírá do sebe a se mnou to nemá nic společného.

Dále jsem mu psala aby se se mnou prosím takhle nebavil že ze mě vykvete. On že jojo, jsem přehnal, omlouvám se.

Napsala jsem mu zprávu že některé věci pro mě jsou nečitelné, nejasné, jak jsem se ptala na plány do budoucna apod. Zobrazil si to a vůbec neodpovídal. Začalo mě to znejistovat. Odpověděl za den a půl že si zavoláme. Ptala jsem se proč se mi neozval den a půl a on že mi chtěl dát prostor. Pak jsem se ptala proč se s mamkou takhle baví. Odpověděl že mamku neznám jaká je a že jim dělá s tatou problémy. A já se ptala jaké. A on že mi to pak poví. A jestli se ptám na plány do budoucna, tak klidně za rok, za dva...Úplně jsem byla zmatená, že najednou je to to co bych zrovna chtěla slyšet.

O víkendu jsme byli spolu v jeho rodném městě na vesnici. Chtěla jsem si tam vyfotit recept a vycitave mi řekl Vždyť to jsou jen tři věci...to si myslím (znejistilo mě to). Pak jsem chtěla vytrit talířek ubrouskem. Najednou přestal chvíli mluvit, tak pichlave na mě koukal a vycitave řekl My to máme umyté...

Pak se ptal večer v devět. Co si dáme k večeři? Já že nevím. A on A na co máš chuť? Já že půjdeme do krámu a tam něco vybereme. Měla jsem z toho sviravy pocit. Další den jsem se ptala zda tahle večeře mu stačí a on že jo, že to takhle už bral co si koupil v obchodě nebo Jestli si já nechci uvařit...

Pak v intimní oblasti jsem už něco nechtěla dělat. A on A proč? Jakože by jsi řvala...já že už je mi to nepříjemné...on se jakoby obrátil na bok a že jinak je to hezké a on že jo a že jsem to právě utnula v nejlepším. Pak jsem byla hrozně unavená z celého týdne kdy jsem vstavala v šest hodin. Prospala jsem se u něho v rodném městě jeden den do jedenácti a druhý den do deseti. Děkovala jsem mu že jsem ráda, že jsem se prospala a odpocinula si. Při zpáteční cestě autobusem mi najednou řekl tak vyčítave "To nebudeme vstávat takhle pozdě že ne" Já nechci prospat celé dopoledne." Já jsem znervoznila a řekla jsem Nevím. A on mi odpověděl "Já tě budu budit v 8.30." Tak jsem se na něho podívala a zeptala se a v kolik chceš vstávat a on že v 9.00.

Jsem z toho naprosto zmatená. Prvních pár měsíců se choval laskavě hodně a empaticky. Zvedal paní z chodníku a říkal Chudák paní...nebo že sefova měla slzy v očích, že něco řešila a jaký je to hodný člověk. Pomáhal přede mnou paní s kočárkem. Říkal že mu v psychotestech vyšlo, že je empaticky a že potřeby druhých jsou pro něho důležitější než druhých. Vždy mi říkal "Jak chceš"...jak chceš ty...uděláme to Jak chceš...já se přizpůsobím..."

Co myslíte? Teď jsem zmatená. Hledám toho laskaveho hodného kluka s dobrým srdcem. Dost se trápím co se najednou stalo...