Zdravím, prosím o radu a Vaše názory. 
Jsem ve vztahu s partnerem necelý rok, asi 8 měsíců, a je fakt naprosto skvělej, hodnej, rozkrájel by se pro mě, fakt ho mám ráda, vše je perfektní.. Já i tak ale často přemýšlím nad tím, že bych se rozešla, i přesto, že vlastně nemám žádný důvod.. Kolikrát ani nic neudělal a vše klape, ale i tak se ty myšlenky objevují a říkám si, jestli by mi nebylo třeba líp bez něj.. (přitom jako vím, že nebylo..) . Taky mám problém, když mi vyznává lásku, občas se mi stane, že je mi to nepříjemné, přitom to tak sama k němu cítím taky, ale prostě nejsem obecně moc na nějaké doteky a cukrování atd.. Měla jsem to tak vždy s každým partnerem, ale tady jsem už od začátku cítila velkou lásku a myslela jsem si, že to bude jiné, ale bohužel není.. Myslíte, že se s tím dá nějak pracovat? Shánět psychologa mi přijde asi zbytečné, jinak nějaké psychické potíže nepozoruji.. Ale nechci, aby se mi kvůli tomu vztah rozpadl. Děkuju za Vaše rady a názory.
2x
Zdravím. Pokud uvažujete o rozchodu, pak Vám ve vztahu něco schází a nejste spokojená. Potřebujete jiného partnera. Měla byste si ale především ujasnit co vlastně chcete. Zdá se, že tohoto hodného a pozorného partnera nedokážete ocenit.Počáteční zamilovanost holt vyprchala...
2x
Já myslím, že budete lesba. Nemyslím to nijak pejorativně. Jen jste na to ještě "nepřišla". Ale je to jen má domněnka z vlastní rodinné zkušenosti, kdy dotyčná osoba, přesto, že má rodinu a děti, na to přišla až po padesátce. Předtím podobné symptomy. Ty coming outy v pozdním věku mají příčinu v nějaké blokaci v mozku prostě.
1x
Máte doma tzv. hodného troubu. Možnosti jsou v zásadě 2:
1. Srovnáte se s tím a budete si ho vážit. Pokud ne, najdete si nějakého agresivního týpečka co vám bude každou chvíli nevěrný a třeba vás i profackuje, abyste dostala ten správný vztahový "drive", a pak poznáte že ten původní byl stejně lepší (nejste-li opravdová sub). Otázkou je, zda on už dávno nebude s nějakou co si ho bude vážit v té podobě, jaký skutečně je.
2. Řeknete mu to a naučíte ho občas být místo beta šášuly za alfa samce, tedy v mezích zákona vám vyčinit, abyste měla "akci" a cítila přitažlivost. Tento bod je ale sporný, ne každý se dokáže změnit či přizpůsobit jen proto, že chcete, i když by určitě rád.
Já jsem právě před ním měla tyto agresivní týpečky, tam jsem nad rozchodem uvažovala tisickrát za den a nedokázala jsem jim ani to miluju tě říct zpátky 
V tomto vztahu jsem konečně schopna aspoň toho.. Podle mě to tím nebude, že by byl moc hodný, já si toho právě naopak po předchozích zkušenostech vážím.. Ale něco je ve mně očividně i tak špatně.
Je dobré že si to takto uvědomujete. Pokuste se vzpomenout si, jak to dělali vaši rodiče, resp. paní maminka (jsme kopií svých rodičů - dívky matky, chlapci otce), a vyvarujte se stejných chyb, abyste se posunula dál..
tak to mám ještě dost času.. Ale ani tak se nechci rozejít, nevím proč si nedokážu 100% času plně vážit toho, co mám.. 
1x
To je ta jistota, kterou oceníte později, zatimco teď máte věrného a oddaného psa, tak není po čem toužit. A láska je touha. Jen jeho nenapadne někam mizet, což by Vás možná nakoplo.
Není to taky nudou? Jako že jste stále spolu? Pak se ani nemůžete na sebe těšit. Máte každý nějaké koníčky? Podnikáte něco společně, co by Vás bavilo, naplňovalo? Máte stejný humor?
1x
Já myslím, že tyhle myšlenky můžou být částečně i produktem sučasné blahobytné doby. Když jsou oba partneři soběstační a ten život není "o život", kdy by si partneři vzájemně často mohli dokazovat, že se jeden o druhého dokáže a chce postarat i v těžké době, možná by se Váš současný partner dokázal projevit tak, že by bylo snažší se do něho zamilovat. To jestli jsou toho druhého schopni a ochotni milovat se dost často prokáže až při nějakých složitých nebo vyhrocených situacích.
Vašeho partnera neznám, neznám váš způsob života, ale na to zamilování skutčeně nestačí jen žít vedle sebe a mít oddaného partnera. K tomu je potřeba jednak v tom druhém vidět osobnost a i trochu nejistoty, pocit, že o něho mohu i přijít. S partnerem, který Vám bude bezmezně projevovat lásku a sotva pohlédnete na dveře hned Vám je poběží otevřít, aniž by byl sám sebou a aniž by jste v v něm viděla osobost, se sice bude snadno a bezstarostně žít, ale zamilovávát se do něj budete těžko.
Nicméně netvrdím, že je to Váš případ, na to jste toho napsala málo, navíc ani nevíme, čím Vás současný partner "oslovil".
0x
Ve 24 letech letis na badboye, co te profackuje, ty už budeš vědět za co ...
Takového beta bl.. budeš hledat v těch 30 letech, až ti začnou tikat hodiny...
asi to je způsobené tím že se ve vztahu nudíš, díky sociálním sítím máš spoustu pozornosti a myslíš si, že máš na víc...
Vše se odvíjí od toho, kde se vidíš za 2-3-4 roky A co vlastně chceš.
Ono totiž slintající pejsek je někdy skutečně k breku...
0x
Myšlenky na rozchod už byly u předešlých vztahů. To mi připadá jako že se mysl vrací k tomu, co zná, jako chce najít bezpečí a chce si porovnat, jestli je výsledek dnes jiný. Bezpečí známých myšlenek, bezpečí vedle muže, který třeba neublíží. Je ten muž jiný? Chtěla bych teď zůstat? Otázky, které pomohou najít pravdu a důležité pocity.
Váhat se smí, jak jinak najít sama sebe a pochopit, co je to důležité a co zase to nepodstatné pro mne.
Vyznání lásky partnera. Píše se o tom, že se muž také musí naučit vyznat lásku ženě, jinak o ní ona neví a odejde. Jenže v případě zlých bývalých partnerů se to podle mého názoru mění. Po takovém podobném zážitku, jsem já třeba přestala věřit slovům mužů. Takoví muži často slovy zraňují. Pak ta žena začne pochybovat o slovech vyřčených nahlas. Třeba i o všech. Co když je pravda jiná? Co když on i já říkáme trochu něco jiného, než to, co přesně cítíme. Popsali jsme to co nejpřesněji? To při delším bloumání umí vytvořit zmatek, poničit jistotu. Slova neumějí úplně věrně popsat to, co umí cítit srdce. Riskla jsem a svému partnerovi jsem vysvětlila, že miluji klid a pocit bezpečí. A když existuje láska, je pro mne nutné, prioritní ji cítit, vědět o ní, ne o ní slyšet. Prostě to poznám. Jinak u slov začnu pochybovat. Nejsou to jen slova?
Mne například lichocení dokonce zlobí, protože mám pocit, že mi někdo maže med kolem huby. Od cizích mužů to bývá emotivní, bývají to muži, kteří lichotí kdejaké ženě. Nerada bych se nechala splést. Já na to zrovna neslyším. I když to je něco jiného, než u mého partnera. Ale taková slova mne ruší vlastně vzdycky.
Já věřím, že v dobré komunikaci je základ, a partner porozumí tomu, co se mu dobře vysvětlí. Samozřejmě bych o pochybnostech nemluvila, když je výsledek kladný a dopadne to dobře, nebylo by bezpečné probudit u partnera strach nebo nejistotu, že je ohrožena důvěra nebo vztah. Ale mluvit spolu o tom, co by vám pomohlo a proč. To ale nejprve musíte u sebe najít sama a porozumět tomu.
Při vyznávání lásky beze slov, třeba dotyky, pokud něco není příjemné, podívala bych se do svých pocitů proč. Že by se objevoval záblesk strachu, pak proč, co cítím a od kdy. Kdy se to objevilo poprvé jako nový pocit. Varuje před čím, chrání mne před čím. Dá se to přepracovat. Je to můj pocit, tak ho můžu proměnit.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.