Svatba po padesátce?

Jste spolu dost dlouho, abyste poznala, že to není žádný manipulativní sňatkový podvodník. V tomhle věku už máte i jistotu, že se nebude chtít rozvádět, jen aby vás odrbal. Je možné, že vaše děti pouze respektuje, ale nemiluje. No jo, ale vaše děti už dávno nejsou dětmi a je obtížné milovat dospělé lidi, které vidíváme občas, vlastně neznáme je. Jen to, co nám někdo poví. Máte ho ráda, vážíte si ho? Jste sžití, není o čem přemýšlet. Teď trošku racionální pohled. V nemocnici toho druhého nemusí pustit na návštěvu, nemusí mu dát informace. A až, když jeden zavře oči, ten druhý bude mít s domkem, s majetkem a úspory velký problém. Navíc, ve věku, kdy už potřebuje klid, bez stěhování a nějakého nepříjemného řešení. Nejste manželé, ale přímí dědicové tady jsou a je třeba se s nimi vypořádat. A to žádná sranda není. Pěkný kostýmek, krásná kytka, 2 svědci. Po svatbě rozeslat oznámení, že jste byli oddáni a budete i nadále používat svá přijmení. Dobrý oběd se svědky v dobré restauraci a taxi domů. Tak bych to řešila já.

Moje sestřenka se loni v létě vdávala a v prosinci slavila 59. S partnerem spolu byli 27 let, oba rozvedení. Jejího přítele jsme znali celá rodina, je hrozně fajn. Myslím si, že za ty roky soužití by ho už byla "prokoukla". Oba mají děti a ty mají už své rodiny. Svatbu měli malinkou, jen oni dva a dva svědci. Příjmení si nechali každý svoje. Rodině (tetě) to řekli až za týden, když se vrátili ze svatební cesty. Všichni jsme z toho měli radost. Jsme velká rodina a pravidelně se scházíme, kdyby se na tom někomu něco nezdálo, už by se to přetřásalo.

Každý máme nějakou minulost. Je jasné, že Vás to trápí, co kdyby tam byl nějaký důvod, který byste nedokázala strávit. Na druhé straně, rodiny se rozkmotří často kvůli banalitě, protože jeden není ochotný ustoupit a druhý to nedokáže přejít. Možná Vám dostatečně neobjasnil, za jakých okolností odešel od rodiny, a proto cítíte nejistotu. Ptát se ho nemá cenu. Jestli se o tom nechce bavit, stejně se nic nedozvíte. Zjišťovat nenápadně po jeho příbuzných nebo známých nepovede k úspěchu, každý viděl tu situaci svýma očima a hodnotil skrz vlastní zkušenosti.

Stejně tak rádci tady na poradně Vám mohou jenom sdělit svůj náhled. Vy jste ta, která s tím mužem mluví, ta, která se mu dívá do očí a zná ho. Nikdo jiný ho lépe nepozná. Myslím si, že 13 let se snad nikdo přetvařovat nedokáže. Ale zase - píšu po zkušenosti se sestřenčiným sňatkem, kdy to celá rodina přijala s nadšením.

Přeji Vám, abyste dospěla k rozumnému rozhodnutí.

Je jedno, jestli máte děti nebo ne, ale třeba kvůli zdravotnímu stavu se Vám bude HODNĚ hodit, že budete manželé. S příjmením máte asi tři možnosti:

1) necháte si své

2) budete mít dvě příjmení

3) on si vezme Vaše příjmení

Žijete spolu 13 let a nechal se několik let od svatby odrazovat, tak bych teda nečekala, že byste se neshodli na nějaké variantě. Nedávejte mu to jako podmínku, že chcete své příjmení, jen se mu svěřte, co Vás od té svatby odrazuje a jistě Vám vyjde vstříct nebo najdete kompromis. On asi nechce svatbu kvůli tomu, že budete mít jeho příjmení.

Děvče siece nejsem, ale já bych se v tomto věku do ženění nehrnul, jelikož by mi to nic nepřineslo. Buďte obezřetná, může to být dobrý manipulant, bude vám roky mazat med kolem huby a po svatbě se jeho chování rázem změní. Kdyby byl tak dobrý, jak ho líčíte, tak by ho rodina nezavrhla. Pořád platí a platit bude moudro že "láska je slepá".

No, pokud chcete radu, neznáme vás, tak napište, proč se svadbou váháte?

Věk je irelevantní, příjmení si můžete nechat svoje. Ten domek je váš, máte tam blok ohledně majetku? Nebo jej máte úředně rozdělen napůl? On "společný domek" neznamená, že v něm společně bydlíte, musí to být ošetřeno legislativně.

Jinak nevím, co by vám ve svatbě bránilo. Jedině, že se nechcete vázat. Jistě je jednodušší někoho "vykopnout" v případě "psí knížky" než složitě řešit společný majetek a jiné vztahy v případě zákonného manželství.

Na druhou stranu, pokud se s partnerem něco stane, má ten druhý podstatně omezené možnosti, než v případě manželství.