Nešťastně zamilovaná do kolegy

Co máte dělat? Nic.

Jste vdaná, máte dítě. Již jste dala slib. Dle toho se chovejte. Nejste přece puberťačka. Pokud se neumíte ovládat, změňte zaměstnání. Ale i tohle se může opakovat. Spíš bych tuto vášeň dala svému manželovi.

Píšete, že vzhledem ke kolegyním vypadáte asi nejlépe, ale na tom vůbec nezáleží. Jsou i jiné hodnoty pro muže.

Zdravím.

Nic jiného, než že jeden z vás změní zaměstnání a nebudete se vídat, nepomůže. Jestli ten pojem neznáte, koukněte se, co znamená limerence. Třeba se pak v sobě víc vyznáte (ne že by vám to nějak výrazně pomohlo).

Třeba napiště, jestli jste se v tom pojmu limerence poznala.

Jste vdana. Tim se to resi samo.

Nemusite delat vubec nic.

Inymi slovami, ak by si on niekoho nenasiel (a asi aj tak), tak mu na vianocnom vecierku alebo nejakom timbildingu date, ked sa predtym obaja trochu napijete. Ak budete takto pokracovat, skor ci neskor si rozvratite manzelstvo. Tuto konkretnu osobu viete vyriesit led odchodom zo zamestnania, ale na novom pracovisku alebo aj inde sa objavi dalsi "zaujimavy" chlap a budete tam, kde teraz.

Nejprve co se děje a proč: Příroda funguje nezávisle na naší kultuře a monogamii lidí v plánu nemá. Právě naopak. Cílem je porodit jakkoliv a s kýmkoliv co nejvíce potomků. Proto klade na ženu i muže v různých údobích různé léčky. Předchozí léčkou byla vaše hormonální bouře a porod, kde se testuje muž, jestli to s vámi vydrží a neuteče (protože správně dle přírody by vás měl opustit a najít si jinou - neoplodněnou - kterou odplodní také). To patrně zvládl a míč je nyní na vaší straně. Další léčka se chystá pokud po mateřské odejde žena znovu do práce - zde je najednou spousta nových mužů a jsou najednou divně moc přitažliví, daleko více než kdy jindy, zatímco může ženě doma na tom svém moulovi pomalu začít vadit i to jak dýchá (zde zase příroda chce aby žena odkopla muže (s ním už potomka má), protože tím rozmnoží genetiku s jiným - genetická různorodost je v přírodě žádoucí)). O nic nejde. Nedělejte nic, ono to přejde, nebo změňte zaměstnání. Sejde z očí, sejde z mysli. A vůbec se nebojte, za pár let zase bude testován váš manžel, protože budete stará a vytahaná a na něm bude, aby byl natolik zralý a stále pěstoval váš vztah, místo toho aby si našel mladší a hezčí milenku bez závazků. Jak vidíte, nacházíte se v úplně přirozené fázi života, není na tom nic neobvyklého a netřeba si z toho dělat hlavu

Já jsem měla pocit, já jsem doufala, já jsem vdaná...On i ten Váš kolega možná zauvažoval o tom s Vámi zažít románek. A nejspíš si včas uvědomil dopad. Mně se jeden kamarád v podobné situaci svěřil, že by nedokázal z toho jejího chlapa dělat blbce. Zajímavá úvaha. Asi to tak někteří chlapi vnímají. Každopádně sám sobě nechce komplikovat život. Řešení je vzdálit se od sebe, na jiné pracoviště.

V krátkosti.

Přesně tohle se mi stalo. No..po 2-vou letech vztahu musela dát moje milenka výpověď..už to nešlo vydržet s kolegy a celkově v práci...celkem 7 dlouhých let jsem to s ní "táhl"...zažil jsem spoustu "hezkého" ale také pocity odloučení a strádání,že nejsme spolu.že nejde se vidět,že si chybíme a že vždycky po našem třeba společném víkendu se musím..musíme vrátit do dané reality.Okolí to bralo všelijak...

Nakonec se to stupňovalo a stupňovalo,že přišlo na lámání chleba a třeba mě došlo,že... děti a co s nimi bude,případný drahý rozvod,...alimenty...můj status quo...bývalá manželka a co s ní bude..nakonec roky jsou a nevím co bude zítra...No a všechno zkočilo.

Takže bylo to všechno dá se říci zbytečné.Tedy to hezké v paměti je.Ale za tu cenu je lépe investovat čas a peníze a energii do své rodiny.Tím ovšem neříkám,že povést štěstí se Vám může.

držel bych se hesla nemohu vás mít všechny ale za pokus to stojí...

No jasná odpověď je jak píší ostatní kolem nedělat nic a být věrná - to je správné. Je to nejlehčí cesta bez rizik.

Jenže "Dělat, co je správné a rozumné, je v každém období lidského života především nudné." A jak se také říká "Naplněná touha je strom života."

Pokud si nedokážete pomoci tak vězte že cesta mileneckého vztahu v manželství je možná a také skrytě v mnoha párech praktikovaná. Ačkoli nám morálka a rozum velí jinak tak příroda a to jak jsme založeni mnohdy vítězí. Mohu k tomu napsat jen to že tato cesta není pro hloupé a amatéry a skýtá mnoho rizik o kterých zatím netušíte - šuškanda a drby o Vás na pracovišti, prasknutí nevěry doma, pohlavní nemoc, psychické/citové trable, možný rozchod se stávajícím partnerem a tak dále. Ano zisk z toho bývá zpravidla sladký a doslova opojný - bývá to fičák (pokud si oboustraně sednete), ale také za toto se v životě platí. A to adekvátně draze ! Dobře si tedy rozvažte zda jste ochotna toto podstoupit, představte si jak řešíte z toho vzniklé problémy (a ty budou) - není to pro každého !

Přímo to neschvaluji, ale ani to neodsuzuji - všichni jsme jen lidé a i tyto věci k životu patří. Ať chceme nebo ne. Na někoho tato zkouška čeká, někdo se jí vyhne . . . . .

Když jste měla jako svobodná dívka šanci vybírat, vybrala jste si svého manžela, máte s ním děcko. Měla byste tedy rodinu držet a kvůli cukrbliku kolegy v práci nerozbíjet rodinu. Co dělat dál? Hezky se chovat k manželovi i děcku, aby viděli, že mají dobrou manželku a mámu.

Znám případ, kdy paní se zaláskovala také už v manželství. Objekt jejích tužeb dělal, jak ho přitahuje, ale ve skutečnosti o ní mezi kamarády říkal, že je vtíravá a že je to taková Svrběna. Tak se ještě ráda rychle odláskovala.

Važte si své dobré rodiny, zdravého děcka a prima manžela. Na podobná rádoby dobrodružství jste už přece velká holka. To nechte -náctiletým. Jaga.