Nejste přihlášen/a.
Já si myslím, že neoplatí. Nejen neoplatí, ale je naprosto jiná doba, jinak se stravujeme, jsou k dostání jiné suroviny, preferujeme jiné "kuchyně": Ještě nedávno bylo důležité umět uvařit omáčku, knedlíky, maso s hodně šťávou s výpekem, zelí. Zavařit kompoty, naložit čalamádu, zelí, okurky. Aby toho bylo hodně, za málo peněz. Říkávali jsme: Ušetřit se dá jen na jídle.
Dnes je jídlo úžasné, ale příiš mnoho surovin. Nákup na jeden oběd obrovský, ale použiju z toho jen část a zbytek se překládá v lednici. Jen tak co mě první napadlo-salát. Kolik druhů nakoupím, na jednu misku salátu, kolik surovin na zálivku nebo drezik? A druhý den už na salát nemám chuť.
@matiseli - Proč tištěná kniha...
Právě proto
Já je sbírám, mám jich hodně, ale zdaleka nekupuju všechno, co je k dostání. Spíš lovím po antikvariátech, občas něco podědím - "likvidujeme knihovnu po babičce, přijď si vybrat" - a mám radost, když se povede najít. Ovšem sebekriticky přiznávám, že se jedná o lehkou úchylku
, protože si kuchařku čtu jako beletrii. Internet mě zdaleka tak nepotěší ![]()
Tištěnou knihu jsem již roky neotevřela, když si nějsem něčím jistá, juknu do PC. Je fakt, že klasika je jistota, kdyby třeba mel poruchu nebo nešel proud.![]()
Ty recepty se někdy dost rozchází. Každý si něco přidá a dělá dle toho co mu chutná.
Já osobně si přečtu dva nebo tři recepty na netu a objektivně zkusím jeden či dva pokusy dle sebe a to si zapíšu a podle toho už si vařím svoje.
Na kuchařkách mi vadí, že nejsou přesně psané.
Jak má laik poznat, kolik je lžička a jaká lžička? Polévková nebo kávová?
Špetka je co? Kolik gramů?
A podobné koniny ještě z dob Rettigové.
Přelouskám si to tedy do své řeči a funguju. Rozhodně nekupuji k vůli tomu knihovnu kuchaře a nehledám v tom zdlouhavě.
Na internetu vylustruji recepty na konkrétní jídla daleko rychleji a proč si plnit byt knihama.
Jasně, internet nemusí fungovat vždy, ale právě proto si píšu svoje ![]()
Lžička je lžička kávová a lžíce polévková lžíce. Špetka je nabrat štipec soli mezi palec, ukazovák a prostředník. Solím tak ceý život a málokdy se mi stalo, že bych přesolila. Nesnáším solení lžičkou a nebo mlýnkem. To je jen můj skromný názor.
Jinak dostala jsem v 18 Kuchařku naší vesnice, podle které jsem zpočátku vařila a pekla. Teď už mám všechno v ruce a nerada experimentuju, vařím většinou to co máme rádi a léty prověřené.
Také mám "Kuchařku naší vesnice", v ní pár založených stránek, už ani není potřeba do ní koukat. Špetku soli po celý život chápu jako trochu mezi dva prsty, při pochybnostech tam dám všeho přiměřeně přiměřeně![]()
Dám špetku a jako bych tam nedal nic
.
A to solím málo.
Kuchařku naší vesnice, Kuchařku na celý rok nebo Krkonošskou kuchařku mám taky ještě po mámě. Ale ty recepty, kdy se používá Hera nebo jiné rostliné cosi v době, kdy byla krize a bylo normální z toho vařit.
Nic moc. Zastaralé. Když už si vařím, tak na sobě nešetřím nějakými margarýny a náhražkama.
...
Mlýnek mám raději. Zvláště u pepře. Namletý pepř natáhne vlhkost a má po chuti. Čerstvě mletý chutná líp.
![]()
Nebo necháme dojít... Jako kdyby nemohli napsat při teplotě 250C pečeme na obě spirály s větrákem nebo bez přesně 40 minut. Místo toho necháme dojít a člověk tam sedí jak na rybách a čumí do trouby ![]()
Ty kuchařky fakt píšou ženský pro ženský...![]()
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.