Nejste přihlášen/a.
Já si myslím, že neoplatí. Nejen neoplatí, ale je naprosto jiná doba, jinak se stravujeme, jsou k dostání jiné suroviny, preferujeme jiné "kuchyně": Ještě nedávno bylo důležité umět uvařit omáčku, knedlíky, maso s hodně šťávou s výpekem, zelí. Zavařit kompoty, naložit čalamádu, zelí, okurky. Aby toho bylo hodně, za málo peněz. Říkávali jsme: Ušetřit se dá jen na jídle. Dnes je jídlo úžasné, ale příiš mnoho surovin. Nákup na jeden oběd obrovský, ale použiju z toho jen část a zbytek se překládá v lednici. Jen tak co mě první napadlo-salát. Kolik druhů nakoupím, na jednu misku salátu, kolik surovin na zálivku nebo drezik? A druhý den už na salát nemám chuť.
@matiseli - Proč tištěná kniha...
Právě proto Já je sbírám, mám jich hodně, ale zdaleka nekupuju všechno, co je k dostání. Spíš lovím po antikvariátech, občas něco podědím - "likvidujeme knihovnu po babičce, přijď si vybrat" - a mám radost, když se povede najít. Ovšem sebekriticky přiznávám, že se jedná o lehkou úchylku
, protože si kuchařku čtu jako beletrii. Internet mě zdaleka tak nepotěší
Tištěnou knihu jsem již roky neotevřela, když si nějsem něčím jistá, juknu do PC. Je fakt, že klasika je jistota, kdyby třeba mel poruchu nebo nešel proud.
Ty recepty se někdy dost rozchází. Každý si něco přidá a dělá dle toho co mu chutná.
Já osobně si přečtu dva nebo tři recepty na netu a objektivně zkusím jeden či dva pokusy dle sebe a to si zapíšu a podle toho už si vařím svoje.
Na kuchařkách mi vadí, že nejsou přesně psané.
Jak má laik poznat, kolik je lžička a jaká lžička? Polévková nebo kávová?
Špetka je co? Kolik gramů?
A podobné koniny ještě z dob Rettigové.
Přelouskám si to tedy do své řeči a funguju. Rozhodně nekupuji k vůli tomu knihovnu kuchaře a nehledám v tom zdlouhavě.
Na internetu vylustruji recepty na konkrétní jídla daleko rychleji a proč si plnit byt knihama.
Jasně, internet nemusí fungovat vždy, ale právě proto si píšu svoje
Lžička je lžička kávová a lžíce polévková lžíce. Špetka je nabrat štipec soli mezi palec, ukazovák a prostředník. Solím tak ceý život a málokdy se mi stalo, že bych přesolila. Nesnáším solení lžičkou a nebo mlýnkem. To je jen můj skromný názor.
Jinak dostala jsem v 18 Kuchařku naší vesnice, podle které jsem zpočátku vařila a pekla. Teď už mám všechno v ruce a nerada experimentuju, vařím většinou to co máme rádi a léty prověřené.
Také mám "Kuchařku naší vesnice", v ní pár založených stránek, už ani není potřeba do ní koukat. Špetku soli po celý život chápu jako trochu mezi dva prsty, při pochybnostech tam dám všeho přiměřeně přiměřeně
Dám špetku a jako bych tam nedal nic .
A to solím málo.
Kuchařku naší vesnice, Kuchařku na celý rok nebo Krkonošskou kuchařku mám taky ještě po mámě. Ale ty recepty, kdy se používá Hera nebo jiné rostliné cosi v době, kdy byla krize a bylo normální z toho vařit.
Nic moc. Zastaralé. Když už si vařím, tak na sobě nešetřím nějakými margarýny a náhražkama.
...
Mlýnek mám raději. Zvláště u pepře. Namletý pepř natáhne vlhkost a má po chuti. Čerstvě mletý chutná líp.
Nebo necháme dojít... Jako kdyby nemohli napsat při teplotě 250C pečeme na obě spirály s větrákem nebo bez přesně 40 minut. Místo toho necháme dojít a člověk tam sedí jak na rybách a čumí do trouby
Ty kuchařky fakt píšou ženský pro ženský...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.