Potřebovala bych s něčím poradit. Nedávno jsem se seznámila s mužem. Já 24 a on 27. Oba vyřešené minulosti. Je to hodný, pozorný, sympatický a milý chlap. Viděla jsem se s ním třikrát, všechno bylo fajn. Došlo i na intimnosti, které byly taky super. Ale najednou to ve mně nějak hrklo, že to asi není to co chci. Nejspíš jsem se i lekla, že to on už bere docela vážně a nějak jsem ztratila zájem, zavřela se v sobě. On to samozřejmě poznal a já mu to napsala, že momentálně nemám jasno ve svých pocitech. Nechce na mě s ničím tlačit ani mě do ničeho nutit. Přesto to ze mě nějak opadlo. Komunikace už není několik týdnů žádná. Nicméně mi začal chybět a s pocity jsem to dost uspěchala. Udělala jsem chybu. Co teď? Mám se mu ozvat, má ještě zájem? Stalo se vám, zkušeným ženám, že jste zazdili hodného může a pak toho moc litovali přes nejasné pocity na začátku? Za odpovědi moc děkuji a ať se všem daří. :srdce:
9x
7x
Myslím, že po 3 schůzkách a nějakých intimnostech se nedá tak úplně dobře poznat charakter.
Několik týdnů se neozval...to se ani nezajímal, jak se máte? Jste si jistá, žeby Vás časem opět nějaké pochybnosti nepřepadly?
Nestalo a nechala bych to volně plynout..
To je kravina, to samé si může říkat on ... "Ona se mi znovu neozvala, nemá to smysl" , pokud žena nějak takhle chlapa setře, ukončí to .. pošle to do kytek a chlap má nějakou svou hrdost a sebereflexi. Tak je to pouze a jen na ženě, ONA to ukončila, pokud toho lituje je to právě ONA kdo to má zase nakopnout.. né chlap, ten dal své emoce a svůj postoj k ní najevo, co víc měl on udělat? 
Proč by se měl chlap shazovat a měl se snažit dolézat, když to ta žena očividně neocení? :P
@pravoslavv : Svatá pravda. Kéž by takových mužů bylo více, co nejvíce.
Dnešní doba je tak nemocná úpadkem ve vztazích, že už ženy začaly považovat za normální, že ona něco posere a on se jí za to bude omlouvat, udobřovat se s ní... Ona se odmlčí a on ji bude shánět... Atd.
Fialový hnus...
Dnešní doba je taková, že chlapi 20-25 let jsou více feminní než ženy. Pak se tady děje to co se děje :D , chlap nemusí být zmrd, mlátit svou babu a nevím co dál aby si ho vážila. Stačí si stát za svým , nestavět si jí na první příčku a to je to přitažlivé, být hodný, splnit jí vše co jí na očích uvidí je blbé, ženy si všeho přestanou strašně rychle vážit.
Tady jde navíc krásně vidět, že se jí neozval, očividně si uvědomil jak to je .. a slečna má z toho domotanou hlavu.
To "stát si za svým" je tady ukázané v praxi.
6x
A to je právě ten problém. Jak ženská o chlapovi řekne, že je hodný, tak je to vlastně pohrdavá urážka, vlastně říká, že je to ňouma, který ji tak trochu nudí. Nemlátí ji, nezahýbá, nechlastá, nezažije s ním žádný odvaz.. prostě nuda. Sice jsou to vlastnosti, které ženské rozum radí preferovat, ale současně chcete něco víc. Ale obojí současně mít nelze.
4x
Je možné a myslím i pravdivé, že jste si uvědomila, že chemie není tak silná jako pocit novoty. To novum strašně rychle vyprchalo. A teď na vás dolehla samota a máte pocit, že jste o něco přišla, co stálo za to. 
Věřte instinktu. Nevracejte se. A ani v myšlenkách a litování. Svět je veliký a tento vztah prostě neměl být. Ten správný teprve přijde.
Ale to je dobrá blbost že? Ženská má tu výhodu, že můžeš znova za chlapem dolejzat. Chlap, když mu ženská kopačky tak dolejzat nesmí! tím se totiž shodí na úroveň rošlápnutýho howna.
podle všeho tazatelka jenom zařadila zpátečku, protože to na ní bylo moc rychlý, ale to musí vědět ona, a přiznat to tady
4x
Nevíte sama, co vlastně chcete. Hrála jste si na abatyši a najednou Vám chybí? Myslíte, že v noci postává pod Vaším oknem a čeká, až ho pozvete do pelíšku? To je omyl. Pokud je to normální rozumný chlap, už dávno pustil z hlavy tu, která neví co by. A která mu dala najevo, že o něho nemá zájem. Uběhlo už několik týdnů, on jistě už má zájem o nějakou jinou ženu, která ho neodmrští jako Vy. Nekazte mu život, vezměte si z toho ponaučení, najděte si časem někoho jiného a pokud s ním budete stejně spokojená, neztrácejte o něj zájem, jak tomu bylo minule. Zavinila jste si to sama.
Připomínáte mi jednoho stařičkého dědečka za mého dětství. Byl vdovec, sám. Mamka, když pekla buchty, pokaždé mu jich pár poslala. Bydlel nedaleko a buchty měl nade všechno rád. Vždycky jsem hlásila: Pane Ch., nesu vám buchty. On začal prozpěvovat: Nechci, nechci, nechci...ale přitom ruku natahoval po talířku.
Vy mi připadáte stejná, děláte, že nechcete, ale současně byste ho popadla. Proč jste se tedy nechovala přirozeně? Mohlo to všechno dopadnout jinak, líp. Jaga.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.