Co mam dělat

Vypadá to, že máte kromě syna ještě dceru, jak jste se zmínila. A Váš dům jste celý dala synovi. Dceři jste nedala nic? Proč jenom synovi, proč ne každému napůl? Vím, jak to bolí. Moje matka dala vše jen mé mladší sestře, mně nic. Je mi to líto. Proč jste tedy nepodělila obě děti stejně?

Na synovi Vám zřejmě vadí, že ti dva kluci nejsou jeho, jsou jen jeho družky. A vy byste asi ráda vlastní vnoučata. Chápu Vás, ale ti kluci za to nemohou. Pokud se k Vám pěkně chovají, přijměte je jako svoje. A všem bude dobře.

Proč máte averzi k synově družce? Je to snad feťačka, alkoholička, neuvaří, neuklidí,...? Pokud je to ženská pořádná, pak nechápu, co Vám na ni vadí a proč máte tu averzi. Stačilo by si sednout u kafe a domluvit se. Třeba je to příjemná paní, s kterou si můžete rozumět. Ale musí chtít ona i Vy. Jaga.

Chyba byla, že jste rozdávala už za života. Jednou, až tady nebudete, Vaše děti by se porovnaly. Takhle jste to neudělala dobře. Ale řešení nějak není.

Třeba se dá dům přeměnit na dvojgenerační, nebo s vejminkem pro vás abyste žili trochu odděleně.

Edarino, omlouvám se, že neodpovím na váš dotaz, ale všeobecně těm, kdo to čte. Vzpomínáte si, kolikrát jsem vyvolala odpor v diskuzi, kdy jsem tvrdila, že je potřeba se o sebe postarat na stáří a jak je obrovským nesmyslem se všeho zbavit, hlavně střechy nad hlavou, jenom proto, aby mladý neplatil poplatky?! Kolik lidí bylo proti, že je dobře mít vypořádané dědictví pokud je člověk na světě. Vzpomínáte? Tohle peklo jsem měla na mysli.