Tradicni velikonocni jidla

Ano, jidáše se pečou vždycky na Zelený čtvrtek, potírají se medem. Dělávala je babička a přiznám se, že mi nikdy příliš nechutnaly. Ale vzpomínám, že jsme na Velikonoce koupili kůzle. Naštěstí už zabité a stažené, jinak bych bulila. A to kůzle se dělalo:

1/ pečené na másle s nádivkou a brambory

2/ smažené jako řízky

Bylo to velice jemné měkkoučké maso a hrozná dobrota. Vzpomínám dodnes.

Dneska už peču jen mazance, občas i beránka, aby se forma na něj aspoň jednou do roka použila. A k obědu o Velikonocích obvykle máme pečenou kachnu s knedlíkem a zelím. Já vím, to není ta pravá tradice, ale nám to tak chutná. Nehledě k tomu, že dnes už nevím, kde to kůzle sehnat. /a zdali by ho vůbec manžel jedl / Jaga.

Jo a z těch kachních drůbků pravý, mírně zahuštěný kaldoun se žemlovými knedlíčky. To je dobrota.

Beránka nebudu vzpomínat, protože se o něho maminka pokoušela mnoho let a vždycky spálila uši. A když stála s formou nad odpadkovým košem, zachránila jsem ji a pověsila na zeď. U nás vždycky muselo být uzené, zelí a chlupáče. A také pečené kuře a hlavička-nádivka. To když jsem byla dítě. Má rodina na tradicích nikdy nelpěla, takže nic víc, než to uzené a pečené kuře.

Zelený čtvrtek - špenát, Velký pátek - půst od masa a různých dobrot, Bílá sobota - pečení beránka a mazanců. Na maminčina beránka nemám z dětství dobré vzpomínky, měla přesazený recept a já hodně sladké nerada. Ještě za maminčina života si formu odvezla snacha, tak už beránka nepeču. Neděle - Hod Boží velikonoční. V tento největší křesťanský svátek jsme mívali velmi slavnostní oběd. Slavnostní spíš způsobem stolování než typem jídla. V neděli navečer barvení vajec. Kluci chodívali na mrskut už od časného rána. Červené pondělí - co jsme jedli v dětství, už nevím. Já jako hospodyně už měla něco nachystáno od neděle, na velké vaření nebyl dopoledne čas. Čas byl ráno jen na chlebíčky.