Lze označit za jídlo: zavářku do polévky, pomazánku a jíšku?

Asi jste se překlepl, nepíše se objed, ale oběd.

Já se překlepávám furt.

@kami: Vaše poznámka: Já se překlepávám furt ve mně vyvolala vzpomínku.

V dobách hodně hluboké totality pořádal lesní závod pro své zaměstnance levný pobyt v Rumunsku u moře. Jelo se autobusem. Sestava byla různá, lidé z kanceláří i obyčejné babky, které plely, svazovaly, sázely a počítaly stromky. Taková všehochuť. V pořádku dorazili na rumunské hranice. Do autobusu vlezl pohledný celník. Prohlédl si cestující a obrátil se na jednu z nich s datazem: U VAS LEIE? Měl tím na mysli, zda lidé s sebou vezou rumunské peníze /lei/. Jenže narazil na babku, které nebylo právě "shůry dáno." Ta naštvaně odpověděla: NO JO, U NÁS LEJE FURT. PROTO TAKY JEDEME K VÁM.

Že se skoro celé osazenstvo autobusu válelo smíchy, není třeba zdůrazňovat. Jaga.

Jaguško, já bych se asi i počůrala smíchy

Co se vaření týká, jsem absolutní diletant. Ale názvy "vložka do plévky" a "pochucenina" jsem za posledních 50 let nikdy neslyšel (ovšem odborné názvy neznám).

A ona "vložka do plévky" a "pochucenina" nejsou jídlo? Já myslel, že jídlo je všechno, co se jí .

Magdone, ten výraz "vložka do polévky" opravdu existuje. Jedná se třeba o celestýnské nudle, nebo svítek z vajec nebo i maso, které bylo uvařené mimo tu polévku a tyto ingredience se pak individuelně vkládají až do talíře. Nevaří se v polévce současně. Dělávalo se to v případě čirých polévek, silných vývarů, kdy se podával čistý vývar a tyto "vložky" si stolovník sám do talíře s polévkou přidával podle své chuti. Říká se tomu "vložka", protože se do talíře vkládá až na stole a do hotové polévky. Já si to pamatuji ještě ze základní školy, kdy jsme měli ve škole také výuku vaření a ruční práce. To už dneska dávno neexistuje. Dokonce si pamatuji jméno té učitelky, jmenovala se "soudružka Linková" a byla z Kolína. Možná, že sem do poradny dokonce chodí nějaký potomek té paní učitelky. Já ji měla hodně ráda. Také učila přírodovědu. Psal se rok 1960...