Prodej věcí přes bazar, zkušenosti

Také mám podobné zkušenosti s prodejem věcí přes internetový bazar. Problém je v tom, že na takové bazary chodí socny hledat levné věci a podle toho to také vypadá.

Doporučím inzerovat v okresní, případně krajské inzerci. Málokdo pojede přes půl republiky pro nějakou drobnost, muselo by to mít hodnotu. Jsou otevřené i bazary, ale s cenou je potřeba jít hodně dolů. Každé zboží má svého kupce, někdy je ale potřeba slevit.

Dát si inzeráty na nástěnky v obchodních centrech. Je to možné takřka všude. Prodáte snáz, protože je to blízko. Na Bazoši jsou inzeráty z celé republiky a málokdo si pro to pojede .

Sedačku do auta bych taky prodala. Ještě mě napadlo zkusit Mimibazar. Ale dětské oblečení jsem vždycky rozdala po známých, co bylo ještě pěkné. Horší jsem vyhodila. Protože mi připadá trapné, když někdo dokáže nabízet dětská zapraná a vytahaná trička po 50 Kč/kus. Na to musí mít člověk opravdu žaludek. Jaga.

Před lety jsem prodala hluboký kočárek paní ze sousední vesnice pro její 3. dítě. Přišla sama, prý ví, že jsme měli pěkný. Sedačku /kočárek/ jsem zdarma dala kamarádce. Čekala neplánovaně 3. dítě a všeho se po těch prvních dvou už zbavili. Tak byla ráda.

Někteří lidé jsou ovšem práskaní. Nabízela jsem ZDARMA funkční kuchyňskou váhu TESCOMA. Dostala jsem totiž k Vánocům jinou. Zájemce se ozval, byl asi 20 km od nás, ale trval na tom, že mu ji musím přivézt. Věc zadarmo a ještě dát až pod nos! Tůůůdle.

Zdravím,

je to jako všude, lidé jsou různí. Inzeruji taky na internetových bazarech spoustu let a dle zkušeností jsem udělal také určitá opatření. Důležité je nenechat se odradit a mít trpělivost. Mám zkušenost, že do tří let se prodá všechno, opravdu každá věc má svého kupce, i za cenu, kterou si nastavíte vy. Co se týče zájemců, mám zkušenost, že pokud má někdo seriozní zájem, dohodne se ihned a ihned zaplatí, není problém.

Telefonní číslo nikde taky nemám, pouze mail. Pouze v případě, že je vidět, že píše nějaký důchodce, co neumí s pc, dám číslo v interní komunikaci, ale jinak ne. Zrušil jsem posílání na dobírku, výsledek je, že se zásilky válí na poště měsíc a pak to stejně přijde zpátky a jen člověk tratí poštovné. Zrušil jsem i osobní odběry, celé dny čekám doma, nikdo si nepřijede, pak mi ani nezvedají telefon nebo to chtějí rezervovat měsíc, až budou mít cestu a pak si stejně nikdo nepřijede, takže časově je to dražší, než když to zabalím a dám hned na poštu. Pokud osobní odběr, tak platba předem, pak až inzerát stáhnu. Jinak adresu taky už nesděluji. Vyberu neutrální místo ve městě, kde se se zájemcem sejdu. Přijde mi, že hodně lidí chce adresu a pak se stejně neozvou, tak už taky nesděluji, ještě by mě někdo vykradl. Prodávám drobnosti, tak není problém předat někde na neutrální půdě. Naprostou většinu stejně posílám.

S posíláním problém nemám, sám sháním spoustu věcí, které u nás neseženu, tak jsem rád, když mi je prodejce je ochoten zaslat, takže tím "splácím dluh" zase těm, kteří shání věci, co mám já. Poštovné nastavím tak, aby mi tam zbyla rezerva i na balné a čas, který tím strávím, jak říkám, pokud má někdo seriozní zájem, nemá problém zaplatit, je rád, když se mu to pošle a zároveň chápe, že vše něco stojí a že nejsem charita.

Taky prodávám občas přes net věci co už nepotřebuji. Někdy mě fascinuje, že napíšou i lidi z druhého konce republiky, ale pokud lze a zaplatí poštovné a celou částku předem klidně pošlu. Jindy zase věc zadarmo a dostal jsem aspoň čokošku. Ale je opravdu spousta kret-nů, ale bohužel co s tím. Proto nikdy nerezervuji kdo přijde dřív je to jeho.

Jednou mně něco na Bazaru zaujalo. Jistě mohl jsem koupit. Prodejce prodával stovky položek od špendlíku po lokomotivu. Jen toho zlata. Vše vyfocené na těch sametových platech jak to Klenoty vystavují ve výloze. Neměl jsem to daleko a tak jsem napsal, že přijedu. Už se neozval.