Jídla našich dětství

Veškeré placky pečené přímo na plátu kachlových kamen. Nejraději jsem měla placky, které se pomazaly rozpuštěným sádlem a sypaly mákem s cukrem. Uf, dětství, to byla paráda.

Uhlířina, škubánky s mákem, jazyky v polské omáčce, vařený květák se smaž.strouhankou, slepice na paprice, fazolky na smetaně se ztraceným vejcem, mřížkový koláč

Taková vařená králičí hlava, Ňam. To už se dnes nedá sehnat, teda nikdo neprodá

Svítek. To už dnes asi nikdo nezná. Buchičky s krémem zná každý, jsou oblíbené stále.

"Šťáva" bývalo oblíbené pití pro děti z ovocného sirupu u Fruty Krč s vodou - opravdový sirup z jahod, rybízový sirup, lesní směs, zahradní směs, jablečný sirup, opravdové čisté ovocné sirupy bez přibarování nějakými hnusy, přislazované poctivým řepným cukrem. Mnohé dnešní nápoje jsou samá chemie a kdovíjaká sladidla.

Ementál. Dřív běžný krájený sýr. Výborný s dírami jako v ementálu. Obalovaný ementrál s tatarskou omáčkou v hospodě U dvou koček za čtyři padesát. Nebo ementál nakrájený na kostičky, změklý na pánvičce a pak zalitý vajíčkem, to ajdam neumí a nemá tu chuť ani konzistenci.

Chleba. Poctivý bochník chleba s křupavou kůrkou, kterou děti okousaly dřív, než ho donesly domů. Dal se jíst jen tak nanamazaný, nebo se sádlem. s máslem.

Lívanečky nalévané na lívanečník se čtyřmi důlky pro čtyři lívanečky najednou. S borůvkovou nebo jinou marmeládou, nebo omočené ve skořicovém cukru. K tomu bílá káva nebo kakao z poctivého kakaa.

Nudle s mákem.

Husí krev na cibulce se slaným(!) rohlíkem, smažené vemínko, smažené "bejčí koule" - někdy mám dojem, že se dneska zvířata na maso množí nepohlavním dělením

Křupavé dalamánky, pečivo z pekárny v Mostecké (pamatujete někdo?), oblžené "sypané" chlebíčky - vyzkoušela jsem různé a nikde to není to ono. Bramborové placky pečené přímo na tálech, maštěné husím sádlem... a obyčejný hospodský guláš. Ten ještě před zavřením vařili moc dobře v Písku U Reinerů.

Třeba "dělobuchy" - kynuté knedlíky s povidly, ovesná kaše, mléčný koktejl z mixéru s jahodovým džemem, brambory na loupačku s kyškou. Při kopání brambor jsme taky brambory házeli do žhavého popela po spálení bramborové natě a jedli jen tak osolené, u nás se tomu říkalo pečáky. Občas to bylo malinko černé (zkoksované) a popel skřípal mezi zubama, ale to byla panečku pochoutka!. Nepočítaně jídel a polévek z hub - to nemělo konkurenci. Rebarborový, švestkový, třešňový koláč s posýpkou, za něj bych vraždil i dnes. Bylo toho hafo.

Milovala jsem maminčiny Boží milosti, recept mám, ale jsem líná si je udělat.

Děkuji za připomenutí, že bych měla zapátrat v paměti. Stalo se a už vím, že zítra nebo pozítří si udělám jídlo mého dětství - kaiseršmorn.

Plíčky na smetaně. Ty jsem neměl snad 40 let.

Kupodivu nejvíc vzpomínám na jídla, co dělal táta. Bramborové placky na litinovém tálu (nejlépe se škvarkama), cmundy (bramboráky), šulánky a ručně vyráběl pelmeně - ty dodnes s octem nebo zakysanou smetanou (dnes se dají koupit, dá se to, ale není to ono jak ty tátovo). A na vánoce houbovej kuba, to byla dobrota. Maminka ještě žije a je také výborná kuchařka, tam už taková jídla jako svíčková, prostě omáčky, polévky. Ale ta jednoduchá tátovo si vybavuju nejvíc.

Vzpomínám na horké nadýchané vdolky s bílým kafem nebo pečený svítek se sladkou bílou omáčkou. A samozřejmě pekáče /placky/ z plotny maštěné sádlem a sypané cukrem naskládané v plechové smaltované míse. Ještě na zelňačku s horkými bramborami a škvarky.

Moje babička nám vždycky na chalupě dělala placky - dávala se tam myslím mouka, cukr, vajíčko, mlíko, špetka soli, asi trošku droždí a tuku(?) Zpracovalo se těsto, nechalo se odpočinout a dělaly se placky na plát na rychlo opéct. Nejlepší byly ještě teplé. Prý se u nás v rodině dělají dlouho, maminka si je pamatuje z dětství, že je dělala její babička, babiččina maminka. S kakaem ráno na snídani to byla na chalupě největší mňamka.

Vzpomínaný svítek ve špenátové polívce, udělalo se ho víc a já se pak došťouchl nadoraz, bílá polévka s fazolovými lusky. Hovězí v křenové omáčce s mandlemi, krupicová kaše se skořicí. Tátova gulášová polívka, co v ní stála lžíce, jablka v županu - ty jsem neměl od doby, co onemocněla babička, to mi bylo pět.

Dost jídel, na která tady s nostalgií vzpomínáte, vařím běžně dodnes. Bramboráky manžel miluje, proto jsou zhruba 2 x do měsíce. Zhruba 1x měsíčně udělám hrachovou kaši s uzeninou a volským okem, knedlíky s vejci. K nim přidávám vlastnoruční pikantní zeleninový salát. Komu se zdá obyčejný bramborák málo, může dovnitř přidat opečernou vepřovou krkovičku, z obou stran osmažit v bramborákovém těstě a má specialitu - řízek Ondráš. K tomu zel. salát.

Ráda dělám rýžový nákyp s meruňkami. To je dobrota. Někdo vzpomínal na plíčky. Mívala jsem je jako dítě ráda, babička pak umřela a já neměla recept. Získala jsem ho od jedné paní kuchařky doslova od boha. Dobrota. Jenže manžel na to nebyl zvyklý a nechtěl je. Tak je nedělám, ale občas by mi dobré navinulé plíčky vůbec nevadily.

Slepici na paprice dělám často a máme to rádi. Se sladkou smetanou. Když některá moje "dorostenka" už nenese, zabiju ji. Nebo občas se dá mražená slepice i koupit v Kauflandu nebo Penny.

Pro Juraje: králičí hlavy se prodávají v Globusu na tácku balené po 4 kusech a stojí to pár šprdíků. Ale nic na tom není, nechtěla bych to. Snad jenom na vývar.

Po své babičce mám plno receptů - na koblihy, vánočky, bábovky, dorty. Mám třeba i na kdysi oblíbené boží milosti, ale ty nemám ráda. Je v nich jen nafoukaný vzduch, mám ráda třeba marmeládu. Po dědovi pekařovi mám recept na jeho proslavené amprecle a taky je nedělám. Tohle suché pečivo mě nikdy neoslovilo, jak tam není marmeláda či povidla, je to smutné.

Plno dávných jídel se dosud vaří. Jen jsem už dlouho nikde neviděla /a neochutnala/ uhlířinu a grenadýrmarš. Jaga.

Od babičky mám recept na nádivku na celý plech. Z 15 rohlíků, s uzeným. Peklo se to na plechu, krájely se čtverce, k tomu kyselá okurka. Maso žádné. Připomněli jste mi to, budu to zase muset někdy udělat.

Tak já mám s dětsvím spojenou dobrotu, kterou jsem od té doby nejedl - byly to podlesníky - bramborová placka pečená v zelném listu na plotně. Možná by mi to dnes ani nehcutnalo, kdoví, ale ve vzpomínkách to byla obrovská delikatesa. A také tu někdo vzpomněl mřížkovaný koláč, ten si také pamatuji jen z dětství, později ho maminka nedělala, asi je moc pracný, ale vzpomínám si, jak se při jídle úplně rozsýpal. Velká laskomina.

Válečný dort (Cukr, vejce, máslo, mouku, kakao a mléko v míse dobře smísíme, přidáme nastrouhanou citronovou kůru a znovu promícháme. Těsto na válečný dort nalijeme do formy - vymazané a vysypané. Upečeme ve vyhřáté troubě. Po upečení a vychladnutí rozřežeme a válečný dort namažeme marmeládou a polijeme citronovou polevou. Po ztuhnutí krájíme válečný dort na kostky a podáváme.)

Žižlo: Tenké oplatkové dortové placky asi 10ks, promazané kávovou náplní, opravdu se pak trojúhelníky dortu "žižlaly".

A mnoho druhů knedlíků: Šiška - tvar: Houskový, karlovarský vařený v utěrce v páře a bramborový.

Koule - tvar: blbouni (ovocné) posypané tvarohem, tvarohový překrojený na 1/2 a posypaný osmaženou strouhankou a cukrem, knedlík X rozvařenými švestkami hojně potřený

Neděle: Maso bývalo spíš jen v neděli - svíčková, španělské ptáčky, vepřová pečeně, holoubě s nádivkou, králík na smetaně...a pro dorty po obědě chodil vyslaný člen s vypsanou "objednávkou" do cukrárny, každý měl nárok na 3 kousky dle vlastního výběru. Krásné neděle, sváteční, poklid.

Hm, občas nebylo peněz, takže takový junior na centimetrový kolečka osmažený v trojobalu s brmkaší, to samé s játrovkou,otevřít z obou stran,vytlačit s piksly,nakrájet na kolečka,opéct v trojobalu... Dlouho jsem už neměl brgul.

Ještě jsem si vzpomněl na jednu chuťovku. Ve městě je pečovatelák,dost drahý. Jedna zákaznice tam měla maminku a ptala se mě, jestli znám "ostravský knedlík". Kolečko houskového knedlíku v trojobalu,na tom kopeček šlehačky,ozdobeno brusinkou! Prý oběd pro klienty.

Jste se dnes trefila do Parlamentních listů, kde pan Troška vzpomíná na jídla svých dětských let. On byl z Jížních Čech a své vzpomínky na ta léta dětství vtělil do svých filmů. Ten kluk, který tam mamce Růžičkový odmítá králíka, tak to je vlastně on.

Kupodivu, ta jídla má stále v oblibě, přišel jim na chuť.

Vzpomíná také na kulajdu.

parlamentnilisty.cz/...

V Chomutově jsme chodili do veřejné jídelny na mozeček jako řízek, s bramborem. I když měli jídel víc, tak tohle jelo, jak na běžícím páse. Levné to bylo, asi za 4 Kčs. A v Brně na náměstí bývala taková jídelna v patře, kde Vám dali krupičnou kaši, koprovku nebo lečo,... i v poledne hrnek kakaa.

Mlíčňáky /mléčné bary/ mi chybí. Kolik různých koktejlů, palačinek, chlebíčků a pečiva tam bylo!

Tak nevím, pokud se vám po nich stýská, proč si je neuděláte? Jsou to běžná jídla, snadná na přípravu. Já už jsem např. dost dlouho nejedla koprovku, ale jen proto, že ji moc nemusím. V opačném případě bych ji určitě občas udělala.

Rajská polévka i rajská omáčka. Někdo se ihned otřese hrůzou a nechutí, jiní s nostalgií vzpomínají jak pomáhali(y) mamince pasírovat rajčata skrz síto nebo cedník. A další přísady (prý snad i nastrouhaný perník a další koření) z ní udělaly lahůdku. Takže rajská s dobrým vařeným hovězím.

Koprová polévka i koprová omáčka tu už byla zmiňovaná. Když se udělá dobrá, třeba i se ztraceným vejcem, děti dlabaly až přestaly při jídle švitořit a jen mlaskaly.

Domácí kompoty a domácí marmelády, z poctivého ovoce, mňammmm.

Brambory "na loupačku" typicky hned dna začátku podzimu. Lepenice - brambory rozšťouchané se zelím atd. Nemůžu psát, slintám, končím.

Moje babička dělala vynikající brambory na kyselo a fazole na kyselo.

Později jsem br. na kyselo zaměnila na kulajdu. Také návyková záležitost.

Jó pličky na smetaně, nebo smažený mozeček s bramborem, ňamka.

Králičí hlavy kupujeme v Albertu, v plastové vaničce jsou 2 ks a 2 hřbety - myslím že se to jmenuje polévková směs.