Nejste přihlášen/a.
Ale před pár dny jsme se viděli, byla jsem mu vrátit nějaké věci a on mi nějaké(neplánovaně) půjčil - a o to jde. Proč? Proč mi něco půjčuje ,když ví, že mu to budu muset vrátit?
Proč se mi dívá na profil a na to co v něm sdílím. Ale přitom sám nezavolá, nenapíše. Dokonce se mnou ten den co jsem se viděli(vracela jsem věci), někam jela (něco jsem zařizovala) a on jel se mnou a pozval mě k sobě na kávu.
Proč?
A pritom na druhé straně když jsem za ním jela s těmi věcmi, které jsem mu vracela, tak ani neodepsal, zda mám přijet nebo ne. A psal mi úplně mimo mísu jednu věc, která neměla absolutně smysl ...
Miluji ho, ale snažím se zapomenout. Ale nechápu jeho chování a jednání
7x
Pánové se k tomu jistě vyjádří..Ale už jen to, že jste se ho snažila přesvědčit, aby se s Vámi nerozcházel, vidím jako chybu. Když s Vámi být nechce, mějte svoji hrdost. Ne vždy když se dva rozejdou, přestanou se o toho druhého zajímat úplně. Dejte tomu čas, nerozebírejte co má jeho chování znamenat atd..Živíte tím v sobě naději, že se k Vám vrátí. I kdyby ano, slepované vztahy málo kdy fungují tak jak by měly.. Přestaňte sledovat co dělá nebo nedělá on, soustřeďte se na svůj život.
6x
Pokud jste se nerozešli ve zlém, chová se jako normílní muž, nebere to na rozdíl od vás "tragicky" a chová se k vám nadále jako k "dobré známé".
Vy se naopak patrně nadále chováte jako zamilovaná žena, což je u žen po rozchodu docela časté, a nechcete se s tím smířit. Vím, že je to těžké, ale zkuste se buď chovat tak, jako on, tedy jako dobrá známá a pokud to z citového hlediska není snad možné, bylo by nejlepší se mu zkusit vyhýbat alespoň do doby, než nejbolestnější stav přejde. Pokud vůbec přejde.
4x
Tím, že jste se rozešli přece neznamená, že se zavřela voda, že neexistujete.
Je velice rozumné, když se ti dva dokáží i přes rozchod ještě spolu bavit, stýkat se nebo pomoci.
Ano, on Vás ještě občas na sítích zkontroluje, protože se ještě oba máte pod kůží.
Nic pod tím nehledejte, žádný návrat. I to ujištění, že jste v pořádku k tomu patří.
Nedělejte hysterické scény, vyplačte se se doma, bude to chvíli bolet.
Možná, že časem /rok - dva/ zjistíte, že jste získala dobrého kamaráda. Ale nechte to náhodě, zbytečně se nekontaktujte, nevtírejte.
Až si najde třeba za nějaký čas známost, bolelo by Vás to, pořád na něj můžete myslet, jako že je Váš /žárlivost/, ale i to přejde a budete v pohodě.
1x
Nejspíš mu funguje něco jako ochranářský reflex, kouká jestli jste v pořádku. Že vás pozval na kávu, nebo vám něco půjčil, může být jeho snaha udržet dobré vztahy i po rozchodu.
Že s ženskou nechci chodit ještě nemusí znamenat, že si jí nevážím jako člověka. To musíte vědět vy, jak a proč jste se rozešli.
0x
Já bych ho určitě nepřemlouvala a nepřesvědčovala, protože on se už rozhodl.
Tak to prostě v životě chodí, nic není jisté a ani natrvalo, ani když to trvá leta, velmi často se z takového vztahu stane spíš nuda a stereotyp.
Možná tam nějaké náznaky k rozchodu byly třeba už dřív, jen jste je nevnímala?
Asi vidí, že ten rozchod nesete špatně, spíš bych to viděla na nějaký soucit z jeho strany.
Já tedy nejsem pán.. ale klidně by v tom mohla být nová přítelkyně, nechala bych to plavat, život jde dál...
0x
Problém je ten, že vy ho ještě milujete, ale on už ne. A asi není takový ten pruďas, co se rozejde s partnerkou a prudí, ale je pravý opak toho pruďase. Přesto, že už vás nemiluje, tak chce zůstat slušným. Pozve vás i na kafe a tak. Vy ale nemusíte pozvání přijmout. Asi by jste to neměla tak rozebírat, co on dělá.
Od té doby je na tom zlé, neholí se, je vidět, že je na dně, nejí.
Ale opravdu, nechápu a viděla jsem za tím, že se chce vrátit, ale neví jak to jeho, že mi půjčí knihy, že jede se mnou, ač nemá důvod, že mi koupil nějaké věci ... Ale asi se pletu. Kamarádka nedokážu být, ani teď, ani za čas - nemám to v povaze a nejde mi to, s někým koho jsem milovala.
Nechci vám dávat falešné naděje, berte mou odpověď s rezervou, ale je možné že vás stále miluje, ale nechce vám kazit život. Jak píšete, může se cítit starý na váš vztah a chce abyste byla šťastná s někým sobě rovným.
Jeniffer doplnila, ale když ho milujete a on bez Vás pustne, to je problém ho obejmout a prostě nepustit, říkat, jak ho máte ráda. Já bych milovaného člověka, ke kterému něco cítítm a on by mě chtěl, tak bych mu dokazovala svoji lásku neustále.
Vy musíte vědět sama, zkuste jeho odpor zlomit, být aktivnější, udělat opět první krok. Denně se o něj snažit, opečovávat.
Ale jestli bude nepříjemný, razantní, tak už ne, musíte vycítit, kde je hranice.
Nevím, proč jsou lidi ještě po tom všem, co se děje okolo nás na FB: Buďte spolu skutečně, ne virtuelně, komunikujte.
---------------------------
Pokud někoho skutečně miluji, tak věk nehraje roli. Mám ráda a dám svému milému duši. Co přijde jiný, tedy mladší?, tak jemu dám jen své tělo, ale duše a láska bude patřit jenom tomuto, co od Vás odešel.
Ale rozum mi říká ,že je konec. Už jednou to udělal, ze stejného důvodu. Ale tenkrát to bylo pár dní a i sám komunikoval, po čase. Teď je to týden, nezavolá, nenapíše, a ani na mé vzkazy neodpovídal, když jsem je v pondělí psala. Pak jsem se ozvala ve středu skrz to vrácení knihy a on odpověděl úplně mimo - naprosto to nedávalo smysl.
Vím, že to nebyl flirt z jeho strany. Znám jeho rodinu, účastnila jsem se i oslav, byli jsem na dovolené, kupovali si dárky, vycházeli si vstříc - ruku na srdci i v posteli už nebyl nic moc, ale snažil se, hlavně v poslední době, měsících. Což mě hodně překvapilo. A pak najednou střih - dva dny byl divný a nakonec přišel s tím, že je konec.
Brečela jsem první den, jsem předním brečela. Ten následující a další co jsme se od rozchodu viděli už ne. Stydím se za to, on slzy bere špatně a jsou mu nepříjemné, ale já nemohla jinak.
Holt stalo se a já už nevím co dělat. Nesleduji ho, ale na Fb trávím docela čas - přátelé co jsou pryč, procitání diskuzi. A vím, že první co udělá po přihlášení nebo jednu z prvních věcí: podívá se co jsem vložila. Buď tam pak celé dny není, a nebo naopak se přihlašuje každou chvíli ... Ale vím ( omlouvám se co napíšu ), že kromě děti a příbuzných není s nikým v kontaktu. Kolikrát jsem mu vylepšovala mobil a podívala se a i teď naposled - pro mě by bylo jednoduší zapomenout, když bych věděla, že na jinou. Ale nemá.
Po naší dovolené, po které mi napsal dlouhou zprávu, kde se otevřel jak byl šťastný, jak to byl jeho nejkrásnější čas v životě atd tak pár dní potom mi řekl sbohem a také že stejného důvodu. Se mnou nemáš budoucnost, jsme neperspektivní vztah, jsem pro tebe starý, najdi si mladšího, budeš mít děti.
Jenom že, bylo to pár dní a přešlo ho to. Teď je to jiné, naprosto. Takhle dlouho jsme bez kontaktu přes mobil a bez toho aniž bysme se viděli, nebyli.
Nevím co dělat. opravdu nevím. mSlela jsem ,že to zvládnu - šla jsem za ním vrátit mu tu knihu s tím, že se otočím na podpatku a jdu. Nenapadlo mě, že mě pozve k sobě, že se mnou někam pojede, dá mi další knihy ... A dnes, dnes to na ně nějak padlo. Od rána jen brečím.
To nic, přeji Vám, ať se najde nějaké schůdné řešení, anebo se Vám také uleví.
Já to mám horší, přes 25 měsíců miluji jednoho muže, ale je to láska nenaplněná a za celý život jsem takový hluboký cit nezažila. Nepřeji tu bolest ani nepříteli. Bohužel, nejde to. Ale někdy cítím, že už se mi ulevuje, že už to mám za sebou, když na něj vzpomenu, tak už mi nesvírá, ale pocit marnosti ten tu je, proč až tak dlouho, v mém věku /už v důchodu/?
Mně tam něco nehraje... přála bych si, abychom se k sobě vrátili, i když vím, že to nebude napořád...Jak to víte? Tak chcete ho se vším všudy a napořád, nebo jen na nějaký čas, než se najde jiný? On je opravdu za zenitem, že takhle couvá? Netrápí ho třeba nějaký zdravotní problém a nechce být na obtíž?
Dřív, když jsme o tom mluvili, že já to beru tím, že žiju teď a tady plánovat rbma smysl, tak se rozčiloval. Že ho už pohřbívám, že za tři roky dle mě umře apod nesmysly. A teď? Sám říká, že umře. Nechápu to
A jéje. Tak tady bude zakopaný pes. To mám docela obavy. Má on někoho, kdo by ho dokopal k lékaři? Kámoše, dospělého potomka ap. Je možné, že to rozhodnutí rozejít se, v sobě nějaký čas nosil, a to pak má dopady na zdravotní stav. Neměl by rezignovat 
Nemá pravidelnou stravu. Nechce jíst. A kolikrát mi přijde, že se mu objeví deprese. Někdy je měsíce klid, někdy přijdou v krátkém časovém období. Nemá nikoho, kdo by s ním šel. Děti mají svůj život, kamarády nemá. A mě odstřihl. Já bych s ním zašla. I jsem mu dřív říkala, ať zajde nebo půjdeme - odmítl.Můj soused, 73 let, zemřel začátkem ledna na sepsi organizmu - prasklý žaludeční vřed. Týden v nemocnici, dvě operace a konec. Doteď tomu nedokážu uvěřit. jeho žena mi řekla, že měl zdravotní potíže výrazné asi 2-3 měsíce, ale nesnesl, aby se o tom mluvilo, a lékařů obecně se prý bál. Šílený a zbytečný konec, celoživotní sportovec, mohl tady být klidně ještě 15 let ve zdraví. Nevím, co to v těch chlapech je za zabedněnost.
Vzdávám to. Nemá smysl, když neodpovídá ,nekomunikuje ... A je jedno, že potom mě třeba pozve zase na čaj jako naposledy, nebo se mnou někam půjde. Důležité je, že nekomunikuje po telefonu, nijak.
Knihy co mi půjčil mu možná někdy odvezu, a nebo spíš odešlu zpět poštou. Tentokrát je vidět, že se zatvrdil a něco se opravdu stalo, že už mě nechce.
Před pár dny jsem se ho zeptala, kdy se prostě uvidíme, že je mi s ním hezký?
A jeho odpověď: nevím. Já jsem přestal být v tom našem vztahu šťastný.
Zajímalo mě, proč se tak stalo a co za tím stojí, tak jsem se za ním druhý den stavila. Napsala jsem mu zprávu, přečetl si ji, neodepsal.
Ani nevím jak, ale přijela jsem a on hned vyšel, asi na mě čekal, i vydržel přestože jsem měla víc jak hodinu zpoždění.
Ale když jsem přijela nemluvil o tom, a já nezačínala.
Povídali jsme si, docela nasmali, zahráli si jednu hru a já zas najednou viděla ty jeho oči(chvilkami ), kterýma se na mě díval, když byl zamilovaný. Nevím možná si to namlouvám, hlava mi říká, že to skončil, ale srdce a intuice, která je u mě silná, cítí, že je tam šance. Objala jsem ho a on to opětoval, a mrucel - to dělá vždycky, když se mu něco hodně líbí. Přitiskl se obličejem, ale nic víc...
Když mi udělal druhý čaj, aniž bych si o něj řekla(došlo mi, že nechce, abych sla-tohle dělal hlaveň v létě, Lil do mě všechno možné, až to bylo okatě, abych neodešla ), snažil se mi nacpat vše co měl v ledničce a pak ještě jel nakoupit + věci co mám ráda - vím, že pro některé to může znamenat, kupuje ti, aby si nepřipadal hloupě, ale znám ho. On je klasický typ chlapa, který nakupuje ženě květiny, jídlo, které má ráda, proto aby dal najevo sympatie, zájem. Když jsem pak odchazela, tak na mě vytrestil oči a prý kam spěchám? Ani jsem druhý čaj nedopila.
No, spěchám… Jak se říká v nejlepším je čas odejít. Samozřejmě, že mě zajímá co se v něm změnilo, ale nechtěla jsem vyzvídat, když sám nezačal.
Nevím, hlava mi říká, ať si naděje nedělám, protože z jeho strany není žádný dotyk, pusa. Ale jen se na mě dívá, pozoruje. Ale srdce a instituce cítí opak...
Proč si děláte naděje, když zároveń píšete, že to nemá perspektivu, když je mezi Vámi velký věkový rozdíl. Pořád není jasný Váš věk.
To je Vám 25 a jemu 60? 
To vypadá, že už ho splín přešel. Ale na vztah už nemá, spíš jen tak na kamarádství, návštěvu, popovídat.
Zjistil, že je mu s vámi příjemně, má k Vám blízko, není uplně v bytě sám, návštěva a přitulení je fajn.
Určitě k němu opět zavítejte na návštěvu, netlačte ho do něčeho, budete jistě velmi dobrými přáteli i když ta intimní sféra se neobnoví. Ale bude mít k sobě velmi blízko.
Uvědomil si, že někoho potřebuje.
Záleží na Vás, chcete-li plnohodnotný vztah, uvědomte si, že s tímto přítelem už asi nebude.
Možná si časem dokážete někoho najít, kdo bude blízký Vašemu srdci, na tohoto přítele /bez sexu/ ale nesmí žárlit a zakazovat.
Až tento starší uvidí, že jste po boku mladšího šťastná, ale přitom ho jako kamarádka nezanedbáváte, tak bude také možná spokojený.
A víte, dějí se různé věci. Až bude tento bývalý přítel někdy potřebovat pomoc a nablízku bude třeba jen ten Váš nový ... tak může všechno dobře dopadnout a získáte dobrého ,,rodinného,, přítele.
Nepospíchejte, chce to čas, vyrovnat se s novou situací.
Myslela jsem ,že je naděje, že se vrátí. Dokonce mi koupil zas nějaké věci, které já jim, řekl ( až budu odjíždět, zas na dva měsíce pryč ), že mám počítat, že od něj výslužku zas dostanu. Dokonce se zas zajímá o věci týkající se mě. Ale žádná pusa, dotyk minimni - jen ne chytl dvakrát za paži, když se vymachal ve studené vodě a opětoval me obejmutí. Nic jiného. Když jsem mu poslala foto, že věci od něj mám už snezene. Odpověď přišla rychle: dokoupim
Víte, na jedné straně... A je to věc, která se mi začíná hnusit. Vidím, že z mého auta se mu špatně leze - je to nízký sportacek. Dřív tomu tak nebylom vidím, že stárne.
Splín ho asi nepřešel, pořád je fyzicky zanedbaný. Jen zjišťují, že když přijdu já, chce se se mnou najíst - to je změna. Ale sám nenapíše , přijet , a praktický, když jsem mu to napsala teď já naposledy - zas neodepsal a potom bylo vidět, že na mě čekal. Sleduje do vkládám na Fb, ale nezavolá, nenapíše.
Dnes je Valentyn a já mám z toho splín. Nějak to na mě v noci padlo a jen brečím... Mám ho v srdci. Nechápu pořád co se tak rapidně změnilo, že mi napsal , že přestal být v našem vztahu šťastný , a beru to tak, že mu, ani nestojím za to, aby se pokusil to vrátit, napravit, a nebo ní sám řekl přesně co se změnilo. Začínám i pochybovat, že mě kdy miloval... Udělala jsem velké gesto - vrátila jsem mu peníze za dovolené, které platil. Nechtěl je opět a zas, ale když jsem mu podruhé řekla, aby si je nechal, už nic neřekl. A teď jsem viděla, že je má na skříni, vystavené.
Nechápu...
Tak to je ta životní, osudová láska. Tu budete mít stále v srdci. I já si říkám, už k nikomu /asi/ nebudu cítit, to co jsem cítila k tomu jednomu muži.
V našem kraji neříkáme milovat jako /znamení/ Ryba, to jsem neslyšela, ale milovat jako labuť. Ty mají též jednoho partnera v životě. A po smrti jednoho druhá mnohdy hyne též.
Jinak máte velice silnou intuici a potřebujete vedle sebe silného partnera, který Vám projevuje lásku. Já jsem Lev a bohužel i Lvi mají v životě jenom jednu lásku, pro kterou by obětovali všechno.
Kamarádky mi řekly, že v životě se člověku objeví dvě opravdové lásky, ke komu opravdu cítí to veliké pouto. No, nevím, nemohu to potvrdit, už nemám před sebou moc času. Je to veliká náhoda, Vy jste mladá, tak Vy možná, Vás někdy v daleké budoucnosti potká.
Mě hodně pomáhá vědomí o tom všem si číst. Třeba stránky a videa Petra Casanovy /FirstClass/, který takovouto lásku potkal v mládí a tenkrát z toho stál na mostě a odhodlával se skočit. Ten prožitek byl tak silný, že ho v sobě nese dodnes a svými procítěnými, lidskými radami hodně lidem pomáhá ve svých souženích.
Také co dále pomáhá, je vědomí, že to jsou jenom hormony v hlavě a jednou se snad vyčerpají. Člověk je zdrogovaný a tu bolest, co cítíte, to je právě odepření té chemie, té drogy. Už víte, jak se cítí narkoman, když nemá svoji dávku. I když Vám láska ubližuje, tak ji chcete znova a znova.
Já bych také už nikoho vedle sebe nechtěla bez lásky, když bych necítila to velké uau k tomu druhému, když už vím, co cítit, co jsem za celý život nepoznala.
Kamarádky radí, ať si někoho najdu, ale vím, že to nepůjde. Ráno, přes den, večer, mám toho dotyčného stále na mysli. Ale trošku se to lepší, a také si popláču.
Občas jsem nad věcí, nic necítím, spíš odstup, bagatelizuji to, že už zvládám. Ale ne, opět se to vrací. Je to jak na houpačce. Kdo může chodit do zaměstnání, mezi lidi, tak má výhodu.
Takže buďte silná. Buďme silné obě.
------------------
Nedělejte gesta, žijte v klidu, neurážejte i mimoděk ty druhé, když si myslíte, že to je tak dobře, také je to může bolet.
A opravdu ho nechápu. Dneska jsem ho pozvala k sobě na oběd, přijel. Komunikace přes tel nulová. Komunikace v reálu o trochu lepší. Pusa nic. A tak jsem ho objala a bylo vidět, že se mu to líbí. Ale odvahu se ho zeptat co tohle celé má znamenat jsem nesebrala.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.