Mateřství po 40, ano či ne?

Žena, která by měla dítě ve 40 a ještě předtím žádné neměla, pro tu je to asi těžší. Ale vy už jste měla 2 děti, tak víte co vás čeká, na co se máte připravit. Také gynekolog vám něco poradí, vysvětlí i co se týče vašeho zdravotního stavu, jak píšete. A manžel dítě chce, tak to bude pro vás velká opora i během těhotenství.

Nechte si miminko! Dva starší za chvíli vyletí z hnízda a budete ráda, že ještě máte další, které vám bude dělat radost.

Já jsem měla to štěstí až v 37, jedno jediné, tehdy jsem byla nejstarší mamina v porodnici. Tak mě zbláznili, že jsem měla strach, abych dítě vychovala do jeho dospělosti. No a brzy bude slavit 34 a mám 3 vnoučátka.

Dítě je dar.

Určitě ano. Užijete si ho víc. Máme to podobně a samozřejmě, že někdy je to na špunty do uší, ale nebudete, doufám, jediný den litovat.
Já si vždycky vzpomenu na Vesničku:

"... Ale nakonec vstaneš, ne?"

"No poněvač musim!"

Nehledal jsem přesný text, ale takhle to je. Prostě vstanete...

Já bych už do toho nešla. Děti odrůstají a je čas myslet na sebe a na své zájmy a koníčky. To 20leté může mít za chvíli své a potom se potěšit z vnoučátek-toť můj názor

Zdravím,

tohle je přesně otázka na kterou nelze zcela jasně odpovědět, protože obsahuje tolik proměnných. Ano, věk je jedna jistá konstanta, kterou máte, ale dle mého osobního názoru nezáleží ani tak čísle, ale taky jak se cítíte a hlavně kolik máte životní energie. Strašně těžce se pojem "životní energie" popisuje a každý si pod tím třeba představuje něco jiného. Dle mě je to náboj, určitý životní pohon, síla, odhodlání..

Ano, druhým lícem je zdraví. Věk 40+ určitá rizika nese, to nelze zpochybnit ani vyloučit. Ale taky záleží na vašem konkrétním zdraví - jestli máte třeba těžkou nadváhu, problémy s tlakem nebo ba naopak jste štíhlá, rozumně sportujete atd. To všechno jsou indície, které by vám měli napovědět, jak se rozhodnout.

Zdravotnictví je na vysoké úrovni a oni si vás už pohlídají. Když si vezmu, že mám v okolí minimálně dvě ženy, kterým je cca 42 a druhé 44 a stále se snaží s odhodláním o své první dítko a pořád je ta touha žene ku předu, tak vlastně na tom, že neplánovaně čekáte ve svém věku třetí dítko nevidím nic špatného. Spíš si říkám, jestli je to opravdu o té volbě si dítko ponechat (hledání důvodů proč ne) a nebo prostě už jste třeba vnitřně byla naladěna na jiné plány budoucnosti - víc času pro sebe, třeba cestování s manželem nebo cokoliv jiného. To všechno je potřeba zvážit..

Nechci nijak podceňovat pomoc muže, ale vy budete ten hlavní element, který bude primárně v noci vstávat na přebalování, kojení, zoubky, potom školka, škola... A tady bych asi hledala odpověď, zda na to tu životní energii ještě mám a nebo už se vidím někde v ušáku s knížkou. Ani jedna volba totiž není špatně a je to čistě o vašem rozhodnutí.

Přeji správnou volbu a opatrujte se ve zdraví

Pokud dítě čekáte, nechte si ho. Obě moje babičky porodily poslední děti po 40, vše proběhlo bez problémů (ač předtím úplně zdravé taky nebyly).

Mám kamarádku. První holka ve 20 druhá ve 30 a třetí ve 40 letech. Nelituje toho, že tu poslední má, ale říkala mi, že kdyby věděla jaký to bude / těhotenství- pořád záněty ledvin, porod prý katastrofa, protože prý neměla tu sílu jako před lety a teď nervy s distanční výukou - 3 tř. / , tak by do toho nešla. Nevím jak jste na tom fyzicky i psychicky, ale hodně bych popřemýšlela. Čistě za sebe, pokud už bych měla tak velký děti jako vy, tak bych šla na přerušení. A to jsem proti potratům.

Rozhodnutí stát se potřetí matkou, záleží nejvíce na tobě. Manžel je pro, zajištěni jste. Moje příbuzná se stala potřetí matkou v 38 letech. Dcera je inteligentní, zdravá, má vysokoškolské vzdělání, společenská, prostě super. Samozřejmě je zde možnost potratu. Přiznám se, že pokud bych neměla závažné zdravotní problémy, dítě bych si ponechala. Rolozhodnout se ale musíš ty. Rozhodni se tak, jak ti srdce a rozum dovolí.

Tak nějak příliš nevěřím, že muž, od určitého věku, miminko chce. Je celý den v práci a miminko zastihne večer, při koupání a krmení. A je rád, že děti zalehnou a je klid. Žena v tomhle věku už je běžec na krátkou trať. Když na ní leží péče o domácnost a o děti a nevyspí se, unavená těhotenstvím, kojením, je to na pováženou. Není to na týden nebo měsíc! Je to na hoooodně dlouho. Jsem moc skeptická? Asi ano, ale stížnosti žen, jak jsou unavené, nevyspané, izolované, bezmocné, čtu poměrně často. Mladých žen, ne tak žen, které už mají kus života za sebou, všechno musí být bolestivější.

Podle mne je nejdůležitější, jak to máte s tím tlakem, v jaké jste obecně kondici a zda berete léky. To posoudí lékaři. Jestli O.K., tak bych byla pro si to nechat.

Pamatuji si, že se mnou byla v porodnici paní 42 let. Styděla, že my byly všechny mnohem mladší. Jediný vymodlený syn jim odešel na vojnu a najednou se jí podařilo otěhotnět, když už to "zabalila". Nakonec přivedla na svět krásnou holčičku. Když jsem ji pak potkala s kočárkem, tak omládla, byla šťastná.

3. dítě s 2. ženou jsem měl ve 46 letech. Švára mi říkal, že se o něj budu bát a je to pravda. To je myslím to nejhorší. Člověk má už zkušennosti a nadhled a ví co se tomu prckovi může stát. To bylo hodně těžké.

Pak se narodil a bylo to přesně to, co jsme čekali. Kluk inteligentní, milý, vtipný. Užil jsem si jeho dětství bohatě. Jsem za to vděčný. Jenže pak přišel rozvod. Odstěhoval jsem se nedaleko, ale bylo to hrozné. Bylo mi smutno i když byl u mě skoro denně. Jenže ta moje péče se projevila a matka se trochu změnila, takže se kluk rozhodl žít se mnou. Trochu jsme zabojovali se soudy a bylo. Teď spolu válčíme a je nám fajn. Naučil se co by se v běžné rodině nenaučil. Musí pomáhat a je samostatnější a odpovědnější.

Jen z jednoho mám starch. To když mě něco píchne, nebo zabolí. Co by s ním bylo? Vrátí se k matce? Ta by si na něm zgustla. Naštěstí mu už do dospělosti zas tak moc nechybí. Finance moc neřeším i když už počítám čas odchodu do důchodu.

Když se ohlédnu, šel bych do toho znovu. Jen kdyby se nezadařilo a narodila se ukňouaná protivná holka, na kterou bych pak v důchodu platil alimenty, asi bych litoval.

Se zdravím vám neporadím. To musíte vědět sama.

Jiný úhel pohledu: Hodně žen se snaží otěhotnět a ve Vašem věku musí platit obrovské částky za reprodukční léčení. Někomu se nedaří otěhotnět poprvé nebo děti mají a chtěli by další. Po 38+364 dní zdravotní pojišťovna již nepřispívá na umělé oplodnění. Tyto ženy a jejich partneři by byli určitě nadšeni, kdyby se podařilo otěhotnět. Zamyslete se nad situací i z tohoto opačného pohledu. Mohla byste být vlastně ráda, že máte možnost třetího dítěte.

V současné době je možné umělé oplodnění IVF hrazené z veřejného zdravotního pojištění provést ženě ve věku 38 let + 364 dní.
V roce 2011 se na nátlak odborné společnosti změnil zákon a pojišťovny začaly proplácet čtyři cykly umělého oplodnění IVF místo původních tří, ale za podmínky, že v prvních dvou léčebných cyklech bude do dělohy přenesen pouze jeden zárodek.

Hlavně si zajděte na preventivní prohlídku k praktickému lékaři, jestli jste za poslední dva roky nebyla. Od 40 let máte nárok na EKG v rámci prevence. EKG udělá buď praktik přímo v ordinaci anebo Vám dá žádanku. Zjistíte,v jakém stavu máte srdce. Ve 40 letech se odebírá cholesterol, cukr a preventivka by měla být trochu podrobnější.

V těhotenství byste také měla mít v pořádku zuby, chodit 2x ročně k zubaři. Těhotné ženy mají nárok na 2 prohlídky během těhotenství. Špatné zuby škodí miminku a můžou vést až k potratu.

Doplňte si ultrazvuk prsu. Zdravotní pojišťovny zpětně proplácí. vzp.cz/... Při výskytu rakoviny v rodině a u předků, zvažte preventivní onkologickou prohlídku vzp.cz/... Případně vyšetření kožních znamének vzp.cz/...

Je to už spousta let. Hlavní postavou je moje kamarádka Maruška.

Její mamince bylo 53 let, měli s manželem už 3 velké děti. Paní si myslela, že přišel přechod. Nebyl to ovšem přechod, ale Maruška. Na interrupci už bylo pozdě a stejně se to tehdy, v 50. letech, příliš nedělalo. A tak se malá narodila. Měli ji všichni rádi, starší sourozenci byli takřka jako její rodiče. Prožila hezké dětství.

Jenom té maminky si mnoho neužila. Paní zemřela, když Marušce bylo asi 20 let. Jaga.

To rozhodnutí je jen a jen na Vás, ať tu všichni napíšeme cokoliv.

Já bych do toho určitě nešla, pokud bych již měla 2 velké děti. Asi by mě nejvíc odrazovalo to, že až dítě dostuduje, může mi být 65 let, jak na tom budu v dalších letech zdravotně a navíc nepíšete, jak je starý manžel?

Navíc ty starosti, než miminko vyroste, ono se to chlapům hezky píše, ale vše bude především na Vás...místo abyste již měla celkem klid a mohla si užívat.

Do čtyřiceti jsem byla úplně v pohodě, po čtyřicítce encefalitida, kdy jsem byla půl roku vyřízená, nemohla jsem ani pořádně artikulovat, problémy s hybností, pochybovala jsem, že se z toho dostanu bez následků..

A potom se to už jen vezlo a přidávaly další zdravotní problémy...

Jedna známá měla 4. dítě ve 40 letech. Sama říkala, že to bylo neplánované, že se hodně rozhodovali, protože má genetické onemocnění, ale zrovna v tu chvíli na tom byla velmi dobře, tak těhotenství zachovali. Teď na FB vídám fotky roční holčičky. Během těhotenství přišel zvrat ve zdravotním stavu, chvilku se zdálo, že bude zle. Pak jim vážně onemocnělo nejstarší dítě, ale snad to také nakonec skončilo dobře. To vše v téhle době (covid, výuka...) a navíc sama celou dobu trochu pracuje. Myslím si, že kdyby to byla jiná nátura, tak se mohla už tisíckrát složit. Takže...jaká nátura jste Vy?

Manžel miminko chce - tak ať manžel doma s dítětem a Vy budete pracovat., když Vás neláká strávit další roky na rodičovské. Tatínků, kteří jsou doma s miminem, přibývá. Společenský trend.