5x
Mámu už nepředěláte. Ona jedná tak, jak viděla sama u svých rodičů. Ona vyrostla v takovém citovém vakuu a její máma možná taky. V nějaké předchzí generaci možná chyběl doma chlap, byla zlá doba a matka musela být tvrdá...Nekoukejte dozadu, myslete na to, aby Vaše děti takové postoje nezažily. Nejste dítě, berte věci, tak jak jsou. Nikdo na Vás neútočí, nikdo Vás neomezuje. Hledejte lásku jinde - i v tom, co Vás baví. Mějte se ráda, určitě za to stojíte.
Přítelova sestra za to nemůže a možná proto jednou ve své sebejistotě narazí. To, že je tak vyzdvihována, taky není dobré.
4x
Možná Vás Vaěe matka nechtěla, nebo ji připomínáte něco špatného v jejím životě.
Nepociťuje k Vám mateřskou lásku.
Ale tu nevynutíte.
Co otec? Pokud je, ho znáte, stýkáte se. S ním si rozumíte?
Nepitvejte to, nerýpejte vztahy tchyně s její vlastní dcerou. Budete se jenom trápit, žárlit. Neporovnávejte, nesuďte, to je cesta do pekel.
Žijte si svůj vlastní život. K matce jděte dvakrát ročně na návštěvu a hotovo.
Najděte si nějakou blízkou duši, kamarádku. Nemáte lepší vztah k nějaké babičce, tetě v rodině a ony naopak k Vám?
Jsou matky, které se svého děcka vzdají, Vy alespoň víte, o své matce a rodině všechno.
Věřte, že všude je něco, někde rodiče pijí, bijí, týrají děti, mají exekuce, nebo jsou vážně nemocní /tělesně, psychicky/.
Jste mladá, časem vše přejde, jakmile budete mít svoje děti, nebudete mít tolik času vše porovnávat.
3x
smir se stim, mamu uz nezmenis, pokud ona nezmenila nazor za tolik let tak je to marne...nejak te chce videt a tak te tak bude videt a muzes se snazit jak chces. Vim, rikas ji mama ale kdyz ona tebe nema rada bezpodminecne jako sve dite tak na tom tolik nelpi. Ona si muze mit rada koho chce a pritelova segra neni vina, ze ji ma nekdo (zrovna treba tvoje mama) rad.
Spis mas vetsi duvod byt nastvana na mamu nez na tu segru. A kdyz prestanes hledat lasku u mamy tak prestanes zarlit i na tu kamaradovu segru a tim padem i na sebe nebudes nastvana
Veci jsou proste tak dane, karty jsou nejak rozdane tak s nimi hrej jak nejlepe umis. A treba ma tvoje biologicka mama pravdu...ber mamu od pritele jako svou vlastni "duchovni" mamu.
To ze je tvoje mama biologicka mama neznamena, ze ti bude mamou i v zivote. Utni ztraty a smir se s tim.
Muzes mit vic "matek"
treba se muzes povazovat "dite zeme" a mit planetu jako svou matku a tu co te porodila tak povazovat jako vychovatelku(kdyz to teda jinak nejde).
nebo Boha jako sveho otce...co ja vim ..jen me to napada
ale mezery/potřeby je treba necim zaplnit
si muzes vybirat jak si to v hlave usporadas.
a nezalezi na tom, jestli je to pravda...zalezi na tom jestli ti to prinasi ulevu a funguje to pro tebe lip.
Ja se treba ridim pravidlem: nevnucovat se tam kde me lidi nemaji radi. To ti usetri spoustu starosti.
nesmis ten hnev predavat dal... ja si treba na svem psovi vylival zlost kdyz sem byl sikanovany na zakladni skole ("zakon padajiciho hovna"). Doted me to mrzi jaky sem byl cu.ak. Dalsimu psovi to vynahrazuji.
Mela bys to pretnout a nešířit svoje problemy na ostatni lidi. Nutkani je velke ale svet tim lepsi nebude.
gordon - Je dobře, že jste našel správnou cestu. A navíc to umíte veřejně, byť na dálku přiznat.
To je od Vás opravdu hnusné, jak jste k tomu psovi choval. Ale dnes, když už si to umíte vysvětlit, tak klobouk dolů, no, mládí je někdy hnusné, protože neznáte, nevíte, nemáte zkušenosti a přehled.
Jak se říká, kdo bez viny ...
3x
Zdravím. Myslím, že se trápíte zbytečně. Myslím, že s tím, jak se pro lidi stala Amerika a její manýry vzorem pro ty, kdo chtějí být taky světoví, se začala fůra lidí chovat nepřirozeně. Jak se "zlaté" maminky, které se jdou "pobavit" se sousedem či kolegou z práce (když partner má noční), srdceryvně loučí se svými dítky, objímají a líbají je a opakují jim, jak je milují. A pak je klidně nechají doma samotná a vyděšená celou noc brečet, protože dítka se sama bojí a psychicky je to deptá. A tyto matky, lépe než nejlepší herečky, demonstrují svou bezmeznou lásku byty vycpanými fotkami, neustálým hlazením, pusinkováním a opakováním slov o lásce ke svému dítěti (je to méně namáhavé, než prát a uklízet, a nebolí z toho ruce ani záda). Je jednodušší neustále opakovat, jak je dítko krásné a jak mu to sluší, než čekat hodiny u zubaře na rovnátka (protože dítě má křivé zuby), chválit, jak dokonale vypadá (i když by s ním měla chodit na cvičení, protože má křivá záda) vždyť v tom čase a za ty peníze si může v klídku nechat udělat nehty nebo vytetovat obočí. Zatímco opravdu milující a starostlivá matka sjede dítko pohledem a vidí, že je hezky a čistě oblečeno, umyto, učesáno, najedeno, spokojeno, a že mu nic důležitého nechybí. Maximálně vytkne nevyčištěné nehty, nebo narovná límeček. Tím je pro ni její dítě dokonalé. (A nemusí to demonstrovat). Řekne hmm, a jde si po své práci. Aby se dítko vrátilo do čistého a uklizeného domova, kde nemusí dýchat prach a je mu tam dobře. Ale porovnejte si, jakou práci dá pravidelný úklid, a jakou položení "foteček" v blýskavých rámečcích. Já bytostně nesnáším tyto falešné "tyjátry". A mezi těmi, kterým je toto divadlo předváděno, se najdou i ti, kteří jim na to skočí. Radila bych vám, nebuďte hloupá, a zamyslete se, co těmi divadelními představeními matka vašeho přítele skrývá. Nemá už ta sestra vážné problémy? Protože jednoho dne si nutně musela uvědomit (nebo ji ten šok teprve čeká), že její matka něco jiného říká a něco jiného si myslí a dělá, a o samotě a před lidmi se nechová stejně. Po pravdě, raději se nechám každý den poslat do háje s dětským obrázkem, nebo blbým nápadem na pomoc při vaření (kde bych nejspíš zdržovala), než muset snášet falešná představení. Vy dáváte přednost falešnému pochlebování cizí ženské, před upřímností své mámy? Proboha, přemýšlejte. A tu holku spíš litujte. To ona je chudák. Ida
3x
Vztah matka dcera je vždy extrémnější než s otcem. Buď jsou kamarádky nebo se k sobě chovají jako sokyně. Jednadvacet, to už je čas přestat se nimrat v křivdách. Nebydlíte s ní, což je výborné... navštěvujte rodiče jen jednou za měsíc na pár hodin, ahoj mami, oběd, neutrální konverzace a hurá zas pryč. Dodržujte tento režim a nenechte se zatáhnout do osobních debat a kritik. Žádné hádky, žádné důvěrné rozhovory, slušnost. Nevyžadujte po ní uznání, snad máte své přátele a pokud žijete tak, aby bylo co obdivovat, oni to ocení. Máte svůj život, tak si ho žijte a matku, s kterou si nerozumíte berte jako toho, kdo vám dal život, vychoval vás a basta. Fakt není každý tak srdečný a chápavý jak byste chtěla. Nehrabejte se v tom, co bylo, máte život před sebou.
2x
Nic s tím nenaděláš. Ke mně se mamka taky nechovala jako mamka. Všechno jsem dělala špatně. Podle ní jsem šišlala, šmajdala. Nebyla to pravda, prostě na taťku si netoufla, aby ji neposlal kamsi, tak se vozila po mně. Mám hezké vzpomínky na dětství, ve škole, s kamarádkami, ve vesnici, ale konkrétně hezké zážitky s matkou ne. Cítila jsem, jak mě na rozdíl od mé mladší sestry nemá ráda. To děti poznají.
Když jsem se vdala a odešla z domova, pokaždé sundala z hrobu to, co jsem tam dovezla pro taťku. Umřel velice mladý. Matka si nedovolila věci ode mě úplně vyhodit, ale položila to na zem vedle hrobu, nebo dokonce až za hrob dozadu. I když to bylo sebehezčí. To mi bylo moc líto. Proto jsem se naučila časem jezdit na hrob jen na Dušičky a na Vánoce a koupila jsem pokaždé jen velikou svíčku ve svítilně. To nevyhodila. A na tátu jsem vzpomínala doma.
Uběhly roky. Dneska je matka v léčebně, je jí 88 let. Leží jenom na zádech, nepohybuje se, nesedne si, je krmena, potřebu dělá do plen. Přesto mám pocit, že ví, že mi ublížila. Občas při návštěvách na mě utkví takovým zvláštním pronikavým pohledem, připadá mi, jako by mě odprošovala, jako by chtěla říct "promiň". Nevím. Je to prostě všechno pryč a jen díky ní jsme nemohly prožít hezký láskyplný život jako matka s dcerou.
A co nadělám? Snažím se, abych nebyla stejná, snažím se být vlídná na své děti i vnoučata. Tím nemyslím je rozmazlovat dary a penězi, ale porozumět jim, chápat je. Chci, aby si na mě jednou vzpomněly lépe, než já na svou matku. Jaga.
A ani nevíte, jak moc je mi to líto. Už zase bulím...
Nesmutněte, jaguško, nejste v tom sama. Ale my, takto chladně vychovávané, jsme silné soběstačné ženské a známe cenu vřelé bezpodmínečné lásky, kterou dáváme svým dětem, kdykoli o to budou stát.
Děkuji za podporu, děvčata. Nebylo to pěkné mládí. Hlady jsem rozhodně netrpěla, to ne, ale hlad byl v duši. Po pohlazení, přitisknutí, obejmutí, svěřit se s nějakým problémem. To nešlo. Proto jsem si řekla, že tohle dál mezi své potomky neponesu.
Problém byl možná v tom, že matka byla jedináček, rodiče dost zámožní a i během války, kdy byl velký nedostatek, ona přesto měla, na co si ukázala. Přitom její mamka /moje babička/ byla hodná a mírná stará paní. Jaga.
2x
Je to asi smutné, ale zjistiš, že cizí lidé Tě mohou mít radši než vlastní rodina... Vím, že to zamrzí...Ale život je takový.
Mám okolo sebe několik lidí, co to tak mají, jsou to fajn, slušní, pracující lidé a něco ve vztahu jejich rodiny nefunguje... A myslím, že ve vztahu s "cizími" lidmi dostávají víc než z rodiny... A taky to tak cítí...
2x
Tak to je jasné, že vám to musí být líto a že vás to moc mrzí. Vaše máma to má asi v povaze, že je taková chladnější. Neumí projevovat takové ty city, co vám chybí. Přímo zlá ale asi není. Možná máma cítí i nějakou nespokojenost se svým životem, neumí být veselá. Když nereaguje na váš podnět, aby se mezi vámi komunikace zlepšila, tak s tím asi nic neuděláte. Smiřte se s tím, že jiná už nebude, máte už svůj život a jste také máma, tak ať vaše dcerka s tím aspoň netrpí. A máte přece kolem sebe dost přátel,, kteří vás umějí ocenit a pochválit. To je také hodně.
To je známá věc, že cizí lidé jsou často lepší, než vlastní rodina, nevím, proč to tak je, ale osobně jsem se o tom přesvědčila.
2x
1) Učte se přijmout svoji matku takovou jaká je, přijměte ji s jejím citovým chladem. Dala Vám život, bez ní byste tady nebyla, i kdyby Vám už nikdy nic jiného nedala (úsměv, chválu, lásku, důvěru), tak je to pořád to nejvíc, díky ní tu existujete.
2) Přestaňte ji srovnávat s matkou přítele. Srovnáváním zraňujete především sama sebe, ale i ubližujete i jí.
Proč asi Vás "posílá do hajzlu, ať jdete za matkou přítele"? Nevíte, co ona cítí ve svém nitru a bohužel to, zdá se, nevnímá cele ani ona, protože se zřejmě úplně odřízla od svých citů. Cítí tak možná "jen"Vaši nespokojenost s ní. Což ji pouze utvrzuje v tom, jak důležité je "nic necítit", protože pak Vás může s Vaší nespokojeností a výčitkami poslat do hajzlu. Je to její obrana, jinak to neumí. Vy svoji matku (ani nikoho jiného) nemůžete donutit s tím pracovat! Vaším úkolem je smířit se s tím, jaká je a nechtít to měnit. Ve chvíli, kdy ji budete respektovat takovou, jaká právě je, můžete začít účinně pracovat na své vlastní osobnosti. Člověk má ve svém nitru mnohé vzorce chování, které jsou potřeba od základu změnit, aby mohl prožívat plnohodnotný život, aby uměl být milován a milovat, a zároveň měl v sobě pevné hranice, aby se nenechal manipulovat či využívat okolím.
3) Píšete, že chodíte k psychologovi a "vůbec mi to nepomáhá". Tak si najděte jiného, který Vám víc sedne a u kterého budete cítit, že Vám pomáhá.
4) Pokud jste studijní typ, zkuste si vypůjčit z knihovny knihy Artho Wittemanna, který je dlouholetým terapeutem (žádným esoterikem): "Inteligence duše"a její pokračování "Architektura vnitřního světa člověka", díky nim jsem začala vnímat a poznávat samu sebe doopravdy.
A dodatek: pokud Vás teď návštěvy u matky nějak vyčerpávají, tak je omezte na nejnutnější či přerušte. Někdy je to potřeba, člověk tak může pracovat sám na sobě. Není přímo ovlivňován tím, co nemůže změnit a zatím neumí přijmout tak, aby to bral jako pouhou součát reality (zkušenosti) čili bez citového zranění (rozrušení).
1x
Gordon odpověděl úžasně přesně. Taky jsem si hledala jiný vzor.
Mateřskou lásku pak člověk stejně nějak nahrazuje tou partnerskou.
Žádný pocit bych se nesnažila potlačovat, ale najít to, co se Vám na Vašem "neoblíbenci" líbí. Soustředit se na to hezké. Také pochopit, rozumět svým pocitům. Ne, že něco je tak. Ale proč? Sledovat takovou lásku a užívat si její krásu, to, že ji někdo umí. A Vy ji pro ostatní chcete umět taky. Možná, že není důležitý cíl, pro koho ta láska je, třeba Vás tahle zkušenost má naučit, jak se máte posunout Vy, protože jinak třeba právě nebudete umět milovat své děti více, než jak to znáte z domova. (Klidně můžete tajně zkoušet procítit co nejsilnější lásku k té přítelově mámě, jestli by se Vám cítit takovou lásku líbilo, ale to se trénuje déle, postupně. A její chlubení se dcerou pak ani nebudete vnímat). Můžete sledovat, co cítí, když o dceři mluví, ne tolik to, co o ní říká. Zkuste vnímat něco jiného, než jen slova. Ono to na Vás musí působit, že vy jste ta horší a špatná obecně, když je tam někdo tak dokonalý. Nenechat se ničím takovým zranit.
Zatím jste tím nějak řekla, že budete žárlit jednou na své děti, protože ony dostanou o hrozně moc víc lásky od babiček, než jste dostala Vy doma. Je důležité své pocity změnit. Tedy najít v situacích to, co by Vám pomáhalo být šťastnější, najít si to hezčí.
Výhodou toho, že jsem se o moji mámu nemohla opřít i v době, kdy jsem to nejvíc potřebovala bylo to, že jsem se okamžitě musela naučit se pořádně opřít sama o sebe, najít v sobě hodně síly. Za to jsem byla hodně moc vděčná.
Bohužel další vlna toho "nejsi ideální dcera", byla " nejsi ideální matka (.. zatímco tvoje děti jsou bezva). Já bych byla lepší matka". Ale nesmyslnost tohohle postoje už pochopí i školní děti a vztah to nějak nepoškozuje. Ale my to máme takové neemotivní. Babi (moje máma) to už musí říkat ze zvyku holt.
1x
Vezměte si z toho ponaučení, abyste byla jiná, než je vaše matka, abyste jednou měla vždycky dostatek lásky pro své děti. Vždycky budete pro někoho důležitá, pro svého přítele, v budoucnu pro své děti a další lidi. Své matce její chování odpusťte, až se vám to podaří, velmi se vám uleví.
1x
Ahoj. Zkuste své emoce vůči sestře svého přítele držet na uzdě. Píšete, že jejich máma je pro Vás víc než máma vlastní. Tak si to nepokazte zbytečnou žárlivostí a nesnášenlivostí. To, že se Vám nedostávalo dostatek mateřské lásky a pozornosti, neznamená, že to tak funguje všude. Chápu, že Vás to poznamenalo, ale není důvod zazlívat jiným to, že u nich to funguje jinak. Smiřte se s tím, že jsou i rodiny, kde se mají lidé rádi a dávají to najevo. A buďte ráda, že jste se do takovéto rodiny dostala. Neškoďte a neubližujte druhým jen proto, že Vy jste to nikdy nezažila. Pak by snadno mohli členové rodiny zanevřít na Vás a mohla byste si tím zničit i vztah s přítelem. Snažte se vycházet se sestrou přítele kamarádsky a přejte jí, že má milující mámu. Právě proto, že Vy jste takovou neměla. Pokud se budete užírat žárlivostí a závistí a budete to dávat takto najevo, stanete se nesnesitelnou. Mámu nezměníte, ale sama si můžete život zařídit jinak a chovat se ke svým blízkým laskavě. Ne nadarmo se říká - nechovej se k druhým tak, jak nechceš, aby se oni chovali k Tobě!
0x
doplněno 02.09.20 06:51: Já jsem z rodiny, která byla zaměřená na pořádek. Otec kvůli tomu terorizoval mámu i mě a ségru, honil mě po bytě kvůli každé prkotině. A přítelova rodina moc neuklízí.
doplněno 02.09.20 10:44: Moje máma by mohla uklízet v 5* hotelu. Máma mého přítele v hostelu.
Dobré srovnání a donutilo mě k přemýšlení.
Co člověk, to jiný názor, to jiná výchova.
Moji rodiče byli pořádní, vedli nás k pořádku, čistotě, a bohužel i tvrdě. Takže u nás přísnost, dril, naklizenost, žádné hračky, časopisy, žádné společné zážitky, málokdy společné obědy a večeře. Studený odchov. Jak jsem byla vykolejená, když jsem přišla ke kamarádce, která měla dva sourozence a tam všude nějaké věci, trochu i špíny, nelad, všude nějaké krámy, oblečení, ALE vřelost, žádná nervozita, kde se mnou maminka kamarádky hezky mluvila, kde bylo vidět a cítit, že matka má své děti ráda. Kde jsme se hrabali ve Čtyřlístku, o kterém se mi ani nesnilo, kde jsme si bezvadně zahráli. Byla jsem tam jenom jednou a přesto na to vzpomínám.
Druhá návštěva u kamarádky. Také jsme si fajn pohráli, byl tam ale pořádek, a největší šok pro mě byl, že jsem dostala svačinu! To jsem byla vykulená. My doma svačiny nedostávali, když jsme měli hlad, vzali jsme si chleba a kousek salámu.
Další zážitek. Ptala jsem se kamarádky, koho má doma raději, kdo je hodnější. Ona řekla - táta je přísný, ale mamku mám moc ráda, ona je moc hodná. Já jsem na to řekla, že moji rodiče jsou velmi tvrdí a ani jeden není hodný, hodně křičeli a bili nás, neznám, že bych se k někomu přitulila a řekla maminko, tatínku.
---------------
To jenom, že každý je nějaký, každý měl nějaké rodiče a vztahy, povětšinou člověk co zažil ve své rodině, tak předává dál. Také jsem vyžadovala pořádek.
0x
dobrý den, děláte dobře, že si to uvědomujete, dokážete přesně definovat,, co Vá vadí a aktivně to řešíte i s psychologem i s matkou. já si svůj problém s ndostupnou matkou neuvědomovala a snažila se její pozornost si koupit, já jak hloupá dávala, ona aktivně brala, pořád měla málo..., nakonec se mi vždy vysmála a poslal mě do hajzlu. Odstřihněte se od ní, HNED, přeruště v tichosti s ní kontakty . néé se pohádat, ale omezit to tak, až do nuly. Když už bydlíte jinde, nenavštěvujte jí a nevolejte, bude to bolet, ale to její věčné odmítání taky bolí. Budujte svůj vlastní život, ona možná pochopí a ozve se ... nebo nepochopí... škoda času, co s ní ztrácíte, vemt si, ona je nějak v mém věku a oproti Vám má plno životních zkušeností a pokud toto, ž Vás zraňuje svých cováním nechápe... tak je buď odpusttě velmi omezená a hloupá, nebo tak sobecká nebo je jí to prostě jedno... držím Vám palce, hodně mých kamarádek přes 40 toto také řeší - ztráta času!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.