Jedna se o panské nebo dámské boty

Pokud vím, tak toto jsou dámské boty.
Ostatně, máte to také napsáno v popisku.

Já si myslím, že jsou uni, tedy pro všechny pro muže i žěny, pro chlapce i pro dívky. Ale za tolik peněz bych je raději vyzkoušela.

Jedná se o dětské, viz popis:

...Pogodlná, šněrovací dětská kotníková obuv značky adidas...

U některých bot je to jedno, zda jsou pánské nebo dámské. Tedy pokud to nejsou lodičky. Muži by měli teoreticky mít nohu delší a širší, ale mnohé ženy je v rozměrech úspěšně dohánějí.

Nejednou jsem si koupila pánskou obuv. Učila jsem v MŠ, šlo mi tedy spíš o pohodlí při vycházkách s dětmi, než o parádu.

V městysi byl "partiák". Levné látky, oblečení, obuv, hračky, občas, světe, div se, i levný alkohol. Za pár kaček. Jenže lidé paní vedoucí zkazili. Začala prodávat "něco za něco."

Jednou jsem tam zavítala a měli nečekaně právě po zboží. V krabici se na mě smály polobotky, s ozdobnými dírkami, na nízké podrážce, šněrování, barva smetanová. Podobné nosívali lékaři ke svým uniformám. Ale líbily se mi, velikost mi přesně padla. Materiál - pravá kůže, cena? 20 korun! Hned jsem se rozhodla, že si je vezmu. Paní vedoucí s nimi ovšem už asi měla jiné úmysly. Proto mi medově, jak měla ve zvyku, sdělila: ALE PANÍ UČITEKO, JSOU TO PÁNSKÝ!

Myslela si asi , chudák, že mě od koupě odradí. Ale já řekla, pánský, dámský, na ty vycházky s dětmi se hodí všechno a nikdo to v lese nebude zkoumat. A vzala jsem si je. Sloužily mi moc dlouho, za tu dvacku byly k neroztrhání.

A když občas došlo k nějaké nesrovnalosti ohledně módy, ve školce se ozvalo okřídlené: ALE PANÍ UČITELKO, JSOU TO PÁNSKÉ! A všichni věděli, o čem je řeč. Jaga.

A víte, že dnes je to jedno? Ještě za komunistů by žena, která by si vzala k sukni vysoké kotníčkové boty za divnou. Dnes je to normální a jedinec se prezentuje jako svobodomyslná bytost. Já třeba doma chodím v riflích a když jedu nakoupit do města, tak si je často nechám, protože nevidím rozdíl v mých domácích riflích a kouscích za tisíce, z kterých koukají nitě do všech stran. Nebo to chození v teplácích. Před 40 lety chodili na veřejnosti jen ti, kteří byli nějak postižení a dnes je to normální oděv.