Váhám jestli je už čas na děti

V r. 1980 jsme na blbosti nemysleli a děti měli i bez milionů na účtech. Naše děti neměly pytel hraček a každý týden nové hadry, kolo byvalo poděděné a stejně tak i spousta dalšího. Výhodu jsme měli: práce a bydlení, MŠ a jesle téměř v každé vesnici. Dnes je to složité, velká rozvodovost, soc. začlenění (co kdo má a kde byl na dovolené). Děti bych ale i tak chtěla a určitě mladá a ne ve 40.

Nedá se to ale srovnávat. Děti jsem měla zhruba před 40 lety. Bydlení jsme měli vlastní, na vesnici u manželových rodičů. Přistavěli jsme si patro nahoru v jejich domku. Na vesnici se pěstovala zelenina, brambory, měli jsme králíky, čuníka, domácí vajíčka. Měli jsme práci, oba. Našetřeno jsme neměli, protože co bylo, dali jsme právě do té stavby.

Na zařízení už mnoho nezbylo. Vzali jsme si novomanželskou půjčku a koupili si základní zařízení. Pak jsme prostě dokupovali postupně. Bylo to 30 tisíc, pořídilo se za to dost.

Na miminka jsem dostala dost použitého oblečení po dětech příbuzných. Nevadilo mi to. Bylo to v té době běžné, i já jsem pak dávala dál věci, které zůstaly pěkné a ze kterých děti vyrostly. Nějaký luxus, značkové zboží apod, nebylo. Dneska není zvbykem něco podědit, to by maminky byla hanba. Kočárek jsme měli pěknou novou Libertu, za 1.100 Kč. Hodně jsem si na děti sama ušila a upletla. I tím se ušetřilo.

V dnešní době je to všechno horší. Zvláště konkrétně nyní. Ale i kdyby tady ta hrozba nebyla. Nůžky rozdílů se otvírají čím dál víc. Za mého dětství a mládí jsme na tom byli všichni tak nějak stejně, dneska jsou mezi různými lidmi a jejich možnostmi opravdu značné rozdíly.

Děti bych chtěla v každé době, to ano, ale chápu, že o tom přemýšlíte a nedivím se Vám. Přemýšlela bych taky. Jaga.

Já si nedovedu představit život bez dětí. Za nás se rodilo první děcko nejčastěji mezi 19. a 23.rokem. Nic jsme neměli, akorát čerstvej diplom a jeden pokoj v činžáku v bytě u manželových rodičů. A první rok s děckem u nich. Všechno postupně a bez vymožeností. Náročné, ale krásné roky. A narození dítěte je opravdu ten nejkrásnější zážitek.

dobrý dotaz. Já mám děti čtyři, dnes už to nejsou děti, ale kdybych se zítra probudil a bylo mi pětadvacet, pak bych si pořídil další čtyři.

Osobně z duše miluju lidi, kteří přepočítávají děcka na peníze. Lidsky to je hloupost a společensky zrovnatak. Nějaký psycholog by vám řekl, že přepočítávat děcka na peníze je denegerativní změna ve společenském chování. Pod ten názor bych se podepsal. A proč bych se pod něj podepsal. Protože jsme neměli nic, jen dvě malé děti, třetí na cestě a starý domek. Přišla potopa, domek zbořila a mého zaměstnavatele poslala do bankrotu. Skončili jsme bez peněz, bez majetku, na ubytovně pro tmavší jedince. Naše jediná radost byly právě ty dvě dětičky. V takové chvíli poznáte co cenu skutečně má a co ne. Hodně velká většina těch předražených krámů, které jsme si od té doby pořídili, jsou samé zbytečnosti. Dodnes jsem za tu životní lekci velmi vděčný a řeči jako Ježišmarjá, přece nepřivedu děcka do takového světa, ty bych prostě neřekl.

Radím : Neváhejte, je čas.

Já su stará baba, dětství jsem měla za hovno, pak pořád cosi, být váma, tak se na děcka vykašlu, stejně je lidí víc než dost, jak říká jeden náš známý, který to nějak "nestihl". ono je kolikrát lepší zůstat bezdětný než mít "vypiplané" dítě, z kterého vyroste kdovíco.

Proč bys měla hned skončit s dětmi pod mostem? Takové černé scénáře jsou úplně k ničemu. Pokud je ten tvůj chlap alespoň trochu zodpovědný a má alespoň špetku svědomí, tak určitě nedovolí, abys skončila s vašimi společnými dětmi pod mostem. A jestli máš o něm v tomto ohledu pochybnosti, tak si s ním radši žádné děti nepořizuj a porozhlédni se po jiném muži. Jinak typ a způsob bydlení se vybírá podle toho, na co jsou peníze. Práce, když se chce, tak se taky nějaká najde a ta mateřská opravdu není tak nízká - teď navýšili rodičák na 300 tisíc, takže kdo má nárok na PPM a pak si zvolí rodičák do 3 let věku dítěte, má měsíčně cca 10 tisíc a ještě si u toho může neomezeně přivydělávat. Na malé děcka se dá navíc všechno koupit za pár korun z druhé ruky - tohle všechno se dá v pohodě zvládnout. Drahé jsou různé vstupy na atrakce, jído v restauraci pro celou rodinu, příměstské tábory, kurzy pro děcka, Montessori školky apod., ale bez toho se dá žít.

Děti už mám, a to víc než průměrně. To nejdůležitější, možná jediné je: vybrat pro ně nejlepšího tatínka. Ostatní se zvládne. Neměli jsme bydlení ani úspory, dnes jsem ráda, že ty děti mám.

Nepíšte kolik vám je roků, ale aby pak nebylo pozdě. Já chtěla dítě až od 30 let. Můj tehdejší muž mi tenkrát řekl, že děti stojí moc peněz, že už jednoho z předchozího manželství má a že nechce. Rozešli jsme. Dalších pár let jsem se tak nějak plácala, šetřila a hledala vhodnýho tatínka. V 35 letech jsem potkala chlapa který chtěl taky dítě i když z předchozích vztahů 2 dcery měl. Bydlení jsme měli, peněz taky dost, ale počít se nedařilo. Pak už se to řešilo i přes doktory, ale nezadařilo se. Za dva roky mi bude padesát a i když to tenkrát hodně bolelo, tak jsem dnes ráda, že to nevyšlo. Mám svůj klid a nedokážu si představit, že bych teď řešila problémy puberťáka. Možná mě to rychle přebolelo i tím, že v té době měla sestra malý děti a já byla u ní pečená vařená a tudíž i "vymazelná" .

Takže, pokud po dítěti opravdu toužíte jděte do toho hned. I lidi bez peněz mají děti a dávají to.

Jsou dva extrémní pohledy.

Ten horší: V dnešní době /a nemyslím jen pandemii/ bych už děti na svět nechtěl přivést. Prostě bych se zbláznil hrůzou jaký svět je čeká.

Ten lepší: Vždycky nějak bylo a bude. Za krize měli lidi spousty dětí /9,10,11,12/ a nějak se uživili. Jde to.

Já si myslím, že vám nikdo nemůže správně odpovědět. Každý to máme v sobě nastaveno jinak. Moje generace neměla antikoncepci a tak se "stalo". A vlasně všechny generace před námi, za nespočetně válek, hladomorú, bojů, bídy a hladu, děti měly. Odchovaly, vychovaly, postavily do života. Dnes často slyším, že děti do tohoto světa nemá cenu přivádět. Ten člověk, který si to myslí, to má tak. Já jsem už 2x prababičkou a nikdy jsem si to nemyslela. Bez dětí mi příjde život nesmyslný, nesmírně prázdný. Nebýt dětí, vnuků a pravnuků, neměla bych, jak to říci, kotvu? Ano kotvu. To je to, pro co stojí žít.

Lipánku

Netroufla bych si někomu radit, jestli děti ano či ne. Děti se rodily vždy a všude i za hrozných okolností, třeba v koncentráku, kde mimonko schovali a vypiplali /to jsem četla, ale nevím, jestli je to možné/. Ve válce, v bídě... ale nyní se vůbec neodvažuji myslet na to, co třeba čeká naše vnoučata, která jsou na prahu života, před maturitou, před přijímačkama a j. kdy by si měla plnit sny, užívat života, cestovat, studovat.

Na jednu stranu to chápu. Na druhou stranu vám řeknu tajemství. Nikdy nebude vhodná chvíle. Takže jde spíše o zvážení rizik a volbu správného partnera, protože ve dvou to zcela jistě zvládnete. Je tady ještě jedna věc. My jsme s manželkou byli oba zdraví a bez problémů. Od nějakých 24 let věku jsme se dítěti nebránili. Ale trvalo to 8 let! Takže i na tohle je potřeba myslet. Mělo to ale zase výhodu - za těch 8 let jsme si vybudovali nějaký společný základ, užilil jsme se spolu až až a teď jsme všeobecně spokojení. Ale to už uběhlo mezitím zase dalších 10 let.

Jak tak sleduji tuto diskuzi a celkové dění ve světě a u nás, tak si myslím, že jste tu nejlepší dobu na pořízení svých dětí propásla.

Ale nezoufejte. I za války a v době bídy se rodí a rodily děti.

Ceny nemovitostí půjdou prý dolů o nějakých 10-15 %.

Možná se Vás gynekolog ptal, abyste se rozhodla včas, neboť zná, jak to pak chodí a žádostma o asistovanou reprodukci, s tím martyriem vyšetření a zákroků s nejistým výsledkem. Určitě zažil víc takových váhavých, co to pak prováhaly a už ztratily šanci.