Zdravím,chtěla bych se zeptat na názory, zkušenosti ohledně létání s dětmi na dovču.
Rádi s dcerou cestujeme, od malička hodně jezdíme zatím ale ČR nejdále Slovensko. Dcera cesty vždy perfektně zvládá.Je opravdu velmi bezproblémová a hodná. Nyní přemýšlíme, že by jsme někam letěli k moři.Letěli by jste?Máte zkušenosti?Případně jak dlouhý let maximálně?Díky za tipy rady.
5x
Náš syn v tomhle věku zvládal lety po Evropě běžně, od jeho nějakých deseti let už jsme si žádný limity v tomhle směru nedávali a zvládal v pohodě i jihovýchodní Asii. Spíš je to o tom, jak se dítě cestou zabaví. Takže určitě na palubu tablet s pohádkama, sluchátka. Dnes je naší ratolesti čtrnáct a létá s námi bez řečí kamkoliv. Sedne do letadla, zatáhne roletu na okýnku, nasadí sluchátka a promluví zase když přistaneme... 
Ale nezastírám, že když občas vidím ty malé hady, co běhají po letadle, lezou pod sedačkama a vřískají jak kdyby jim trhali mandle za současného shovívavého úsměvu svých (většinou) BIO matek, uškrtil bych je hadicí od kyslíkové masky...
2x
Myslím, že 4leté dítě z té dovolené celkově mnoho nemá. Nerozlišuje, zda bylo v létě ve Lhotě nebo na Kanárech. Prostě jen, aby mu tam bylo dobře. Zažila jsem dost letů, některé příjemné, jiné méně.
1/ Rodina v letadle do řady za nás umístila 3 své děti ve věku od 4 do 12 let. Děti řvaly, pištěly nám do uší, pouštěly naplno hudbu, houpaly se na našich opěradlech, kopaly do nich. Rodiče v pohodě seděli o 2 řady dál a bylo jim úplně jedno, jak se jejich zlatíčka chovají. Za celou cestu ani jednou děti nezkontrolovali, nenapomenuli.
2/ Cestovali rodiče a prarodiče s asi 4 letým hošíkem. To byl takový zmeteček, jakého jsem dosud nezažila. Vřískal a ječel na celé letadlo, drápal se ven ze sedačky, pobíhal v chodbičce a když ho letuška usadila na místo, řval jak protržený. Rodiče mu dovolili všechno. Jen jsme se s mužem modlili, aby pak nejela ta rodina do stejného hotelu, jako my. Nejeli. Takže měl dovolenou pokaženou někdo jiný.
Děti mám ráda a to hodně, jinak bych nemohla s nimi pracovat celý život. Dneska už jsou ale děti často takové, že je to "osobnost" a nikdo ho nesmí ani napomenout, křivě se na něj podívat, aby neutrpěl trauma. Pak to vypadá, jak to vypadá.
Jenomže je to kus od kusu. Pokud se Vaše dítě umí slušně chovat, neřve bez příčiny, při letu si v klidu prohlíží obrázkovou knížku, proč by nemohlo letět? Zato ty druhé bych přepravovala v kleci v zavazadlovém prostoru. Protože mezi slušnými lidmi si cestovat nezaslouží. Jaga.
Osobně jsem přesvědčena, že dítěti cestováním rozšiřujete duševní obzor i v jeho 4letech. 4 roky je věk, kdy dítě velice vnímá.
claymane, neumím Vám to vysvětlit, ale pozorovala jsem a nejen na svých dětech, ale i dětí, jak kolegů z práce, tak z jiných cizineckých manželství, že děti, čím více cestovaly, tím více se stávaly příjemnými společníky na cestách. Možná, že to odsoudíte, ale synovi, který byl podnikavější, než jeho sestra, jeho aktivity vynášely čokoládu a bonbony a to tak, že překládal. Vždycky se totiž našli lidé, co by si spolu rádi povídali, zvláště mladí a tehdy neuměli jazyky. Tak syn hbitě začal překládat a jako bonus si syslil bonbony a čokoládu. Pak je dával všem doma, ale s dovětkem, že si to vydělal...ted mi napadá, že vlastně podnikal už v předškolním věku. 
Takový malý socialistický kapitalista...
Právě od čtyř roků dcery jsme začali létat na dovolené. I víckrát do roka. Nebylo to kvůli našim zážitkům a rozmarům, ale jejímu zdravotnímu stavu. Bez moře by jsme její problémy těžko zvládli.
Co se týká nevychovanosti některých malých cestovatelů v letadle, mohla bych vyprávět. Ale doba je bohužel taková, že víc než na výchovu se hledí na mamon. Aspoň v některých rodinách.
Ano, to je pravda, na to jsem zapomněla, že hodně rodičů létá s dětmi do zahraničí kvůli zdravotnímu stavu dítěte, že lékař doporučí moře. Většinou jsou to kožní problémy. Například ale na astma není moře vhodné. Tam je dobře používat 1x týdně saunu a hory, dítě se uzdraví. Dcerka to měla také tak. Těžké astma po svém otci, až jsem z toho byla zoufalá, pak socialistický stát udělal program, který mohly školky využívat zdarma - naučit děti plavání a sauna. Pak ještě školka vzala děti do Beskyd na hory, od té doby neměla jediný astmatický záchvat. A dnes je dospělá, plíce má zdravé. Proto jsem přesvědčena, že nepomáhá moře, k tomu jsme běžně jezdili u rodičů, ale sauna a hory.
2x
1x
Osobní zkušenost nemám, ale určitě bude příjemnější, resp. zábavnější pro děcko cesta letadlem, než autobusem někam do tramtárie. Zkuste nějaký 1 - 2 h let, krajiny jako Itálie, Francie nebo Řecko.
Vezměte nějaké mechanické hračky, hlavolamy nebo hrací karty, aby ste se hráli před odletem a příp. během letu.
Všechno kolem přípravy na odlet (kdy se máte dostavit na letiště atd.) najdete na stránce konkrétní letecké společnosti nebo cestovní agentury.
1x
O nic nejde. Pokud letite malym letadlem kde nejsou obrazovky, nahrajte si do mobilu filmy, pohadky, par her a vemte s sebou sluchatka. O diteti celou dobu nebudete vedet.
1x
Myslím, že malé děti do cca 4-5 let vůbec nepatří na tak dlouhé cesty kamkoliv. Nic z toho nemají, je jim jedno, zda jsou v Egyptě nebo u Máchova jezera, potřebují svůj režim, spolehlivé zdravotní služby a nekontaminované jídlo. Rodiče, pokud si pořídí dítě, musí pochopit, že si na pár let tyhle tadovánky odpustí. Buď pečuju o dítě a chci to nejlepší a nebo musím být u moře jako sousedka. Ani rodiče z toho nemůžou nic mít. Člověk si musí vybrat. Tyhle cesty mají smysl, až když z toho má něco i dítě. Já bych volila tak věk kolem 8 roku.
0x
Pokud se bojíte embolie, tak zakoupit obvazy na stahování žil a zavázat si nohy, jako se to dělá lidem před operací, právě kvůli možné embolii. A před letem si vezměte jeden acylpyrin na ředění krve a na to pulitr vody. Žádný alkohol. Nic se Vám pak nestane. Obvazy sundáte až v hotelu. Stačí zavázat lýtka. Pokud Vám otékají nohy, dejte si je v hotelu na 20 minut nahoru. S tímhle opatřením můžete i na transoceánské lety. A nebudete se muset procházet v uličce.
honzasi, já to o té embolii nepsala jen pro Vás, to jste snad pochopil. Hodně lidí se embolie bojí, tímto způsobem jí lze dokonce zabránit, tak proč neříci něco, co opravdu víte ostatním, aby si věděli rady? Vždyt je to tu poradna a rad není nikdy dost. Pokud se bojíte embolie u dětí, třeba po nemoci, po zápalu plic, u astmatiků, tak raději s nimi nelítat, až po souhlasu doktora, ale pokud je to opravdu velmi nutné, lze u nich postupovat jako u dospělých, jen acylpirin se jim musí dávat ten dětský, protože acylpirin pro dospělé je příliš silný, děti by mohly dostat křeče. Rozumní rodiče ostatně mívají tento acylpirin pro děti doma v lékárničce. Pokud bych dělala "chytrou", tak potom by tu dělali "chytré" všichni diskutéři, kteří se snaží poradit i cestou sdílení vlastních zážitků...
0x
Když to tady čtu, jak se chovají děti při letech do ciziny, tak to nějak nechápu. Mají přece nějakého rodiče sebou, ne? Moje děti létaly každé prázdniny samy do ciziny ke své babičce a dědečkovi a nikdy mi neřekli na letišti, že by s nimi byly potíže. A byly docela malé, nevím jak dnes, ale tehdy smělo dítě samotné cestovat od 6 let bez doprovodu.
Tady je převzala ode mně stewardka, tam si je vyzvedl švagr na plnou moc, kterou jsem mu zaslala doporučeně. A samozřejmě děti se hlásily ke strejdovi, u celníků švagr ukazoval své doklady.. Takže děti samotné se chovají asi lépe. No, ale cestovali jsme s nimi i my občas a také se nechovaly jak puštěné ze řetězu. Zrovna tak se chovaly kultivovaně i v cizině v restauraci.
Doprava je doprava. do tramvaje jsem jim také nedávala sluchátka a pohádky. Výhody to má, ale děti mají být hodné i tak. Děcka neměla ani malé kapesní radio a také lety vždy přežily. Zapomněla jsem, že čtenářka dcera si brala knížky.
Takže cestování se 4letým dítětem považuji za zcela normální, pokud dítě není zvyklé, že je vždy středem pozornosti a tu pozornost si vynucuje. V takovém případě špatně vychované dítě otráví let ostatním a tak je lépe s ním cestovat později, až mu je aspon 10 let. Takže je nutné si přiznat, co jsme si to vychovali a proč a z čeho máme obavy...Je to tak.
Já vůbec neschvaluju, aby se malé děti tahaly přes půl zeměkoule jenom proto, aby se maminka nebo tatínek mohli v práci honosit, kde že to letos byli na exotické dovolené. Tomu dítěti stačí pískoviště na chatě a bazének a je spokojené. To jen maminka potřebuje být bronzově opálená a předvádět své nové bikyny.\tatínek zas potřebuje bar inklusiv, aby si dal do nosu zadarmo. A jinak 4 leté dítě vychované tak, aby se umělo chovat v letadle... nevím, ale pisatelka Dolga je asi milovník scifi a nějak toho ví málo o dětské psychologii nebo měla tak vycepované děti, že to už asi ani nebyly děti..
Je možné, že to neschvalujete, ale asi nic vůbec nevíte o lidech, cizincích, kteří pracují ve světě. A mají děti.
Měla jsem za manžela cizince, pracovali jsme různě na československých zakázkách v cizině a samozřejmě jsme sebou brali i děti. Navíc jsme s nimi lítali i k manželovým rodičům domů. Byly to tedy děti, zvyklé nejen hodně cestovat, ale i se pohybovat ve světě cizinců. Už v předškolním věku mluvily plyně nejen česky.
Zrovna tak se naše děti uměly chovat i v restauracích, kultivovaně se najedly a nikdy s nimi nebyly žádné problémy, já bych to nazvala, že tehdy žily v jiném světě než většina českých dětí a nebyly zvyklé, že jsou středem pozornosti, ale byly zvyklé, že máme o ně zájem a všude je bereme sebou.
Malé děti svět kolem sebe hodně vnímají. Dokonce se mi stalo, že na jednom mezinárodním letišti jsem chtěla koupit do letadla čokoládu a nerozuměla jsem hlášení, že začíná startovat letadlo - to naše..
Syn, který rozuměl, mi řekl, co se děje, běžela jsem k terminálu, tam nás už nepustili, až nakonec se slitovali a dali hlášení do věže a já na to dodnes s dětmi vzpomínám jako na velký nečekaný zážitek, když letadlo zhaslo vrtule, naštěstí ještě nerolovali na start a pro nás přijelo letištní auto, přistavili můstek a my jsme nastoupili do letadla a odletěli.
Neskutečné, málokdo mi to věří, ale stalo se to.
No, jinak manžel zemřel a děti pak už jen lítaly k babičce a dědečkovi, kteří je měli moc rádi a já jsem tam pak letěla pro ně na dovolenou, abychom se vrátili do Prahy, protože začal školní rok. Nebyly tedy vůbec vycepované, byly jen zvyklé cestovat a uměly se chovat. Tenhle život byl pro nás naprosto normální. Nic zvláštního na něm nevidím. Takže proč scifi?
S moji psychikou to snad nebylo zle, vhledem k tomu, ze mamka byla ucitelka ve skolce s kladnym vztahem k detem. Navic casto jsme jezdili cele party a stejne byl klid. Zato ja jednou zazila v pendolinu takove 4 smrady, ze z nich byl vycerpany cely vagon. 2 stali na sedadlech na jednom konci vozu, 2 na druhem a jeceli na sebe, pak po vagonu litali a vrazeli do lidi... A matky nic, klidecek.
Tedy ano, 4 lete muze klidne cestovat, ale musi byt vychovane
lee
Naprosto s Vámi souhlasím, že to není o věku, ale o výchově dítěte, aby se umělo chovat ve společnosti nejen dětí, ale i dospělých. Ale někdy si ze zkušeností myslím, že děti tristní chování k druhým, často až bezohlednost, odkoukají od rodičů, protože nejen děti se neumí v dopravních prostředcích chovat.
Jednou jsem prodělala uplný šok, byli jsme s dětmi v restauraci na letišti v Instabulu, než poletíme dál. Bylo tam dítě, ve věku asi 8 let. Neustále stálo naproti za naším stolem a vytrvale nam koukalo do ust. Myslela jsem, že dítě nebude rozumět anglicky.
A tak jsem mlčky nabrala lžící jídlo a nabídla tomu děcku s pobídkou, posunkem, chceš?
V ten okamžik k nám přiletěla jako furie jeho matka a představte si, že ČESKY začala na mě křičet, co si to dovoluju, že její dítě není žádná socka a podobné nesmysly,. jak to umí hysterky. Protože před překvapenými dětmi na mě ječela, tak jsem chladně řekla, že nemůžu jíst, když přede mnou stojí hladové dítě, tak jsem jejímu děcku nabídla, at se nají s námi.
Já snad ani nebudu psát, jak ta ná.na vyváděla, ale i s kuriozitami se člověk v životě setká...
Kolega z práce mi pak říkal, že to byla sestra manželky našeho velvyslance v Ankaře...
letěla na návštěvu, ti museli mít z ní radost...
0x
Rodiče s takto malými dětmi na cestách vyloženě nesnáším a osobně ani nechápu, co rodiče vede k tomu, aby tak malé dítě brali někam k moři. Ty děti se na letišti a v letadle nudí, takže zlobí, kopou do sedaček, jsou hlučné, dělají nepořádek a motají se pod nohama. Navíc dítě z takového zahraničního cestování a z moře stejně většinou nic nemá. Daleko lépe by mu bylo na koupališti tady u nás v nějakém čistém teplém bazénku pro děti než u špinavého studeného moře. Zahraniční cestování bych nechala na starší věk dětí - však času na cestování a poznávání světa bude ještě dost. To jenom rodiče si nejspíš nejsou ochotni odpustit si jediný rok bez zahraniční dovolené a taky se asi potřebují všem pochlubit, že ten jejich malý cipísek už má v pěti letech procestovanou půlku zeměkoule a plynule ovládá angličtinu 
kovis včera 22:06
I tady Vám dávám plně za pravdu. Ano, lidé necestují proto, aby se chlubili, kde všude byli, protože vědí, že to v podstatě nikoho nezajímá, ale lidi zajímají zážitky, které ostatní na cestách potkali. Mně aspon ano. Neohromí mně, kolik států kdo procestoval, protože dnes můžou už naštěstí cestovat jakkoliv a kamkoliv všichni a nemusí už pracovat u PZO, jako dříve, ani nemusí mít souhlas svých ambasád a jiných překážek, které lidé museli dříve překonávat. Mohla bych o tom vyprávět dlouhá story...Jinak se převážně dostali leda jen do Bulharska, nebo do NDR.
Takže radost lidí, kteří sobě i svým dětem mohou cestování dopřát, trvá i po 30 letech a je zcela normální. Tu možnost má každý, někdo šetří na byt, nebo na auto, druhý cestuje, každý máme jiné priority, já bych cestovala, ale zdraví mi to už nedovolí.
@kovis: Ten pětiletý cipísek většinou tu angličtinu až tolik neovládá - lidi to přehání, co se týče schopností jejich dětí 
A skutečně mám pocit, že jedna z hlavních motivací, proč lidi cestují, je nějaký ten společenský status, aby ostatní viděli, že na to mají, že jsou světoví a že si jakože užívají živoa. Já totiž moc nevěřím tomu, že by to cestování až tolik lidi vnitřně naplňovalo - alespoň já jsem žádné naplnění v cestování nenašla. Ono na obrázku to všechno vypadá vždycky super a dobře se s tím chlubí jiným lidem, ale ve skutečnosti je tráva všude zelená a voda mokrá a nic tak světoborného na tom není. Mně osobně je nejlépe doma a když mám cestovat někam třeba pracovně, nikdy se mi moc nechce. Jenže in je právě to cestování, poznávání a užívání si, takže je třeba, aby to lidi dělali, jinak by byli za outsidery
danka86 dnes 18:27
alespoň já jsem žádné naplnění v cestování nenašla
--------------------------------------
Víte, největší problém je, že se lidé často srovnávají s druhými a přitom jsme každý naprosto jiný. Každého z nás formovala jeho minulost, jeho rodina, jeho vzdělání, lásky, zájmy...
Pokud totiž začnete cestovat v mladém věku, tak Vás to baví, většinu z nás, změna prostředí, nové zážitky, srovnání života v jiných zemích a naší a zvláště je to zajímavé, pokud do té země necestujete jen jako turista. Když v cizí zemi žijete, pracujete s domorodci, sdílíte s nimi zvyky i stravu, pomalu se někdy mění i Vaši osobnost.
Je to jiné, než vycestovat občas na 14 dní - 3 týdny do turistické oblasti, kde většinou mluví spousta turistů česky, takže si připadáte jak doma, než vycestovat někam, kde nikdo ani neví, z jaké země pocházíte, nikdo Vám nerozumí a je na Vás se naučit jazyk a rozumět jim. Mohu doporučit číst noviny nebo knihy v tom jazyce, opravdu se naučíte do 3 měsíců dobře mluvit i rozumět, s gramatikou to je delší...
Já jsem třeba v reálu dost mlčenlivý člověk, dokážu celé hodiny lidem naslouchat a moc ráda jsem naslouchala starým lidem o minulosti, o jejich mládí a životě..Někdy jsem až nechápala, jak mohli ti lidé přežít, vydržet a nezoufat si...
Plně rozumím tomu, co jste napsala, protože já sama si nejsem jistá, zda bych milovala cestování, kdyby bylo spojeno jen s faktem, že se na pár dní nastěhuju do hotelu, budu se opékat na slunci a nebudu rozumět těm lidem, kteří mi to pohostinství ve své zemi poskytli..
Dříve k nám jezdilo mnoho cizinců, dnes už nikdo, jak šel čas a spojení s mojí nemocí, mně zbyly děti a vzpomínky..ale jedno vím určitě, nelituji ani jedné vteřiny ze svého dospělého života, protože jsem ho žila, nepřetrpěla jsem ho a líbil se mi.
0x
Asi hodně záleží, jestli je to krátký let nebo přes více časových pásem. To děti může rozhodit mnohem více, protože mají mít třeba poledne, ale musí jít spát, protože v cílové zemi je už večer. Nejhorší jsou cesty na východ, např. Japonsko, Jižní Korea apod. O něco lépe se cestuje do Ameriky, kde se dá jít spát trochu později a je stále večer. V Evropě je to pohoda protože jsou časové rozdíly minimální a několikahodinový let děti zvládnou.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.