V čem všem shoda před (po) početím dítěte?

Zdravím,

na úvod upozorňuji, že nejsem těhotná a těhotenství v dohledné době neplánuji. Jen je okolo mě stále více těhotných žen, což mě nutí se nad určitými věcmi zamýšlet. Veškeré moje myšlenky a otázky budou buď hypotetické, nebo inspirované páry, ženami, muži v okolí.

Máme pár. Dejme tomu, že mají dlouhodobý vztah. Rozhodně se jim musí shodovat názory v tom, jestli oba dva vlastně dítě chtějí, a v jakém časovém horizontu. Ale co už třeba mi není jasné, tak dejme tomu, že se pár shodne, dítě bychom chtěli do XY let. A teď se třeba neshodnou na počtu. Například žena si představuje děti dvě a muž jen jedno. Nebo si žena představuje jedno a muž chce mít tři. Jak na tomhle padne shoda? Měla by se ta shodla řešit ještě před prvním dítětem nebo až po něm? Podle vás. Za prvné na koho je pak brán větší důraz při konečném rozhodování, jestli na názor muže nebo ženy? A také, jestli je tohle vůbec možné oodhadnout dopředu, ve stylu chci třeba tři děti, ale po prvním zjistím, že i jedno je moc.

Dále například situace, kdy je jeden z rodičů dejme tomu vegan, a druhý jí normálně všechno. Tak třeba muž je vegan a nejí maso, vejce ani mléko. A žena v tom páru jí dejme tomu všechno. Jak se například tento pár domluví na tom, že co bude jíst jejich potencionální dítě? Co kdyby ten muž zastával stanovisko, že naše dítě bude jíst to, co bude chtít, a když něco nebude chtít, tak mu to prostě nebudu dávat (tj. kdyby nechtělo ani mléko, ani vejce, ani maso, tak je prostě jíst nebude a nebude do toho ani nuceno). Já osobně mám na tuto situaci názor takový, že by dítě mělo být stravováno pestře a rodiče by mu měli zajistit dostatek všech základních živin, a to, živočisné i rostliné bílkoviny, sacharidy, zdravé tuky, ovoce, zeleninu apod. A až bude ve věku, kdy si bude moci o své stravě rozhodovat samo, ať si klidně zvolí na svoji vlastní odpovědnost jakýkoliv alternativní druh stravování. Jak v takovém páru například nastane shoda o jídelníčku dítěte?

Další věc, o které přemýšlím, je, pokud máme pár, a jeden z rodičů má například nějaké hodnoty a priority, ve kterých by dítě chtěl vychovávat. Když vezmeme v potaz, že se dítě učí nejvíce nápodobou, má jeden z páru právo například upozornit druhého, ještě před tím, než se dítě narodí, že jeho vlastnost nebo návyk, se neslučuje s tím, v čem by ten druhý partner chtěl vychovávat dítě, a aby tu vlastnost nebo návyk měnil? Dám příklad, dejme tomu, že otec by chtěl vychovávat dítě tak, aby například po sobě uklízelo, nebo aby si po příchodu domů ze školy umývalo ruce vodou i mýdlem. Ale má partnerku, se kterou to dítě plánuje, ale ta jeho partnerka třeba nedá tomu úklidu tolik, co její partner, a s umýváním rukou po příchodu z práce to také není vždy až tak moc ideální. Je oprávněné, aby partner na toto svoji partnerku upozornil zejména s apelem, že pokud budou mít děti, tak by chtěl, aby se učili nápodobou a že kdyby to ona činila i tak nadále, tak jejich výchova nebude mít valný efekt. "Pepíčku, umyj si ti ruce, přišel jsi ze školy a z města. Pepíček: Ale tatínku, maminka přišla před chvílí z práce a taky si ručičky neumyla..."

Co se týká například toho, kdy by jeden z partnerů prokázal silné neznalosti v oblasti například zdraví a pečování o dítě. Nebo prostě měl jiné názory. Dám příklad. Například muž z páru odjakživa léčí vysoké teploty vypocením v posteli, a odmítá jakékoliv léky na snižování teploty a bolesti, protože zastává názor, že jen prodlužují délku a závažnost celého onemocnění. Zatímco žena je například zvyklá u sebe, snižovat vysokou teplotu nad 39 stupňů například paralenem. Jak se to pak bude řešit, až jejich dítě dostane vysokou horečku, a muž bude praktikovat svoji praxi, s tím, že přistoupí maximálně na zábaly dítěte, nikoliv na čípky nebo sirup proti vysoké horečce nad 39 stupňů, ale matka by čípek nebo sirup podala? Podle mě je pak pozdě na poslední chvíli řešit, jak vlastně budou svoje dítě léčit. Když má například v tomto případě daná matka pochybnosti o tom, jak by potencionální partner dítě léčil, může třeba partnerovi navrhnout, aby si přečetl pár knížek pojednávajících o dětských nemocech a jak je léčit? Ještě před tím, než to dítě počnou?

To je jen pár bodů, nad kterými se zamýšlím. S jakým časovým předstihem by toto měl pár řešit? Až bude mít děti, tak pak se o těchle věcech až bude diskutovat nebo kompromisovat, nebo by to měl vyřešit všechno ještě před početím? A co všechno teda před početím prodiskutovat? Napadá mě: 1) finační stránka (máme na dítě finance?), 2) zajištěné bydlení nebo kde se bude bydlet, 3) zdraví a věk obou partnerů (i v ohledu, kdy by dítě plánovali až za YX let, tj. nejen aktuální zdravotní stav), 4) jak druhý partner nebo partnerka, podle toho, kdo se primárně bude o dítě starat, hodlá pomáhat s dítětem, 5) kdo bude na rodičovské dovolené, 6) očkování dítěte, 7) zdraví a léčba dítěte, 8) hodnoty a priority, ve kterých chci dítě vychovávat, 9) stravování dítěte.

Máte ještě nějaké okruhy nebo témata, které by měli potencionální rodiče spolu probrat před plánovaným dítětem? Nebo která témata jsou důležitá a podstatná probrat před a která "tak nehoří" a nejsou tak zásadní, že s jejich diskuzí lze počkat, až bude dítě na světě?

Třeba jsem vám dala také zajímavé téma k přemýšlení, a těším se na vaše názory, podněty a odpovědi.