Jak se s tím mám vyrovnat?

Je to Váš život, Vaše dítě.

Ve 30 letech byste již měla vědět, jestli to děcko chcete. Ptejte svého srdce, svědomí, otce sítěte vůbec neposlouchejte, on má již svoje děcko, Vy nebudete mít nic. Uvedete ho jako otce, bude Vám přispívat na Vaše těhotenství, na Vaši výživu, alimenty. Nebudete na to sama.

Do smrti budete mít v hlavě, že jste byla těhotná, ale šla jste na potrat.

Nikdy to z hlavy nevymažete.

Máte několik možností.

Dítě porodit a dát k adopci. Do smrti Vás to bude opět trápit, že někde žije a vy nevíte, jak vypadá, co dělá atd... ...

Poradit se s vlastní rodinou. Nemáte svoje rodiče, sourozence, setřenice atd.?

Ti se za Vaše dítě nepostaví? Nepomohli by? Finančně, fyz. pomocí?

Babička by se na vnouče netěšila? Nepokouší se někdo z Vašeho okolí otěhotnět a nejde jim to. Nechtěla byste jim porodit dítě o které by se oni starali?

Můžete dítě porodit, ale nevzdat se ho. Nechat ho na výchovu v kojeneckém ústavu a třeba za nějaký měsíc se ve Vás objeví silný mateřský pud a Vy budete svoje děťátko chtít.

Můžete rodit jako utejený porod - cs.wikipedia.org/...

Hraniční řešení je dát ho do babyboxu.

Další možnost je najít si již v době těhotenství novou známost a společně děcko vychovat. Tuto variantu bych já zvolila. Nejděte proti sobě, ale mějte se ráda a vytvořte si svoji vlastní rodinu. Myslím, že byste mohla najít muže, který by byl pro Vás a Vaše dítě dobrým partnerem. Nebojte se toho.

Jak půjdete na potrat tak si určitě uvědomujete že se může stát že další dítě už nemusíte mít? a co ty výčitky svědomí do konce života?

Dítě si samozřejmě nechte. Jsou oblasti, kde platí rozhodnutí ženy.

Proč by mělo zemřít vaše milované děťátko kvůli chlapovi, který vás docela zklamal. Být vámi díte si nechám, donosíte ho a přivedete na svět. Ono je těžké žít sama s dítětem, ale ještě těžší je přijmout fakt, že další těhotenství už nemusí přijít. A také je tu ještě ta možnost, že až on své dítě uvidí, určitě neřekne, že ho nechce. Na dítě se přece těšil, tak je možné, že ho někdo ovlivnil, prostě zblbnul svým názorem.

Znám z okolí případ, kdy muž měl z prvního manželství dvě dcery a s novou partnerkou dítě nechtěl. Stačilo mu, že nová partnerka má předškolní holčičku. No a nová partnerka načekaně otěhotněla. Chtěla to. Asi vysadila tabletky. On prý ne a že se cítí využitý, že tohle nechtěl, že na to nemá, že má 45 let a platí hypotéku a výživné na dvě studentky. Vnucoval nové partnerce peníze na potrat, ale ona dítě přes jeho remcání a hádky porodila. A najednou tu byl malý klouček, celý tatínek! A milý tatínek otočil ! Roztál, a do děcka se zamiloval a nedá na něj dopustit. Věnuje se mu daleko víc, než jiní chlapi.

Kašlete na chlapa! Nechoďte na potrat! To dáte! Může to být první a taky poslední Vaše těhotenství. Polovina žen jsou samoživitelky. Když ne tento, může přijít jiný, co přišel rozvodem o děti. Jestli obrátil, tak se po čase může zase vše otočit o 180 stupňů. Chlapi se bojí neznámého. Chlap Vám kolikrát řekne, že dítě přijal, až když umělo kopnout do balonu. Když se ale ptáte lidí na najkrásnější zážitek, tak všichni řeknou, že narození dítěte...

Dítě si nechte. Podívejte se do inzerce, najdete tisíce inzerátů od mužů, kteří hledají partnerky. I třeba s dítětem. Ale najděte mi jeden jediný, který nabízí vlastní biologické dítě. Nenajdete, protože to nejde. Dítě je to nejcennější na tomto světě a můžete si ho jen odnosit a porodit (když vyloučíme náhradní mateřství). Muže nahradíte snadno, těch po světě běhá...

Když si dítě necháte, dost možná budete mít nejen dítě, ale i onoho partnera, který se nejspíš jen zalekl. A i kdyby vás partner opustil, pořád budte mít to nejcennější na světě, svoje dítě. Ovšem když půjdete na potrat, zůstanete sama. Nebudete mít dítě a ani partnera. Protože ho sama opustíte. Nevydržíte být s někým, kvůli komu jste zabila vlastní dítě. Každý pohled na kočárek vám to připomene.

Jakékoliv "konečné řešení" vás bude mučit a pronásledovat do konce života, potrat i adopce.

Je vám 30, začínají tikat pověstné hodiny a vy chcete jít na potrat? Nechápu. Pochopila bych to pouze v případě, že by vaše těhotenství bylo následkem znásilnění, nebo by lékaři už nyní věděli, že bude postižené.

Co by za to daly některé ženy.

PS - ten váš přítel to velmi pravděpodobně ještě znovu zváží , bojujte!

Co řešíte? Věk na děcko máte a další už být nemusí, je to vaše dítě a být s ním sama zvládnete jako tisíce dalších žen samoživitelek. Dítě si prosaďte a když to nepůjde jinak, zbavte se chlapa. Jste dobrá jako uklízečka, kuchařka a opatrovnice cizích dětí, jako matka ne?

Nikdy jsem v takové situaci nebyla, ale bojím se, že si tím potratem způsobíte uzlíky na duši, které vás pak budou trápit. A po stránce fyzické, kdy je vše přichystané k donošení děťátka je to pro organizmus šok. Ale je to vaše zdraví a vaše miminko, tudíž to musí být pouze vaše rozhodnutí.

Myslím, že na dítě jste už zralá, dokonce až přezrálá. Ve 30 letech jsem měla 7 letou školačku a jejího 5 letého brášku. Je možné, že je to Vaše jediná šance mít děťátko. Tím nemyslím, že by Vás snad nikdo nechtěl, ale schopnost otěhotnět postupně klesá. U 30 leté ženy je to zhruba o 33%.

Pán je sobec, rád si užívá /jestlipak používá ochranu, když děcko nechce?/, ale starat se, to ne. Je jako nehotový puberťák. Nejdřív se raduje, pije na slávu potomka, vybírá už kočárek a najednou se otočí o 180 stupňů.

Být Vámi, mimčo bych si nechala. Nemohu za Vás mluvit, každá z nás je jiná, ale je to pro Vás opravdu výzva. Pána uveďte jako otce, aby na děcko platil, ale pošlete ho do pryč. Takový člověk si nezaslouží lásku Vaši ani dítěte. Určitě časem najdete někoho lepšího, než postaršího sobeckého dědulu, který se dokázal starat o cizí dítě, ale své by dal utratit.

Přeji Vám dobré rozhodování. Takové, které by Vás jednou nemrzelo. Jaga.

Já bych potrat nezvládla. rozbod out se muste sama, ale dnes je jiná doba, je spousta svobodných matek, spousta se jich dokázala vdát a najít dítěti dobrého otce, jste ještě mladá, třeba byste se s tímto partnerem později rozešla, neboť se stále budete uědomovat, že jste dala dítě pryč kvůli němu a pak můžete potkat jiného a třeba díky potratu už dítě nebudete moci mít.

Dítě jste počali v lásce a kvůli tomu, že partner se partner najednou lekl a začal couvat, ho chcete dát pryč? Jinak si myslím, že i on po narození miminka bude rád, že ho má (soudím i podle toho, co o něm píšete). Byla by velká škoda, kdybyste se dítka zbavila a opravdu si myslím, že by vás to mrzelo do konce života. Dítě se pokuste si prosadit a pokud se to nepodaří, raději od partnera odejděte (to je má rada).

Vzhledem ke svému osobnímu příběhu jsem proti tomu, aby se rodily nechtěné děti, ale nějak cítím, že vy to dáte, rozhodně si dítě nechte, zvládnete to, dnes je jiná doba než třeba před 40 lety, prostě je to tak, jak má být, kdybyste šla na potrat, tak si neulehčíte, budete pak na tom psychicky ještě hůř. Někde v dálce se dočkáte pomoci, o které dosud nevíte. Nechte to zatím plynout a dítě si rozhodně nechcte.