Vztah s rodinou

Dobrý den,

jsem jediné "dítě" v mojí rodině. Mám biologickou mamku a nevlastního otce, problém je, že moje mamka chce odejít, jenže mi je okolo dvaceti a sama jsem měla v plánu, najít si vlastní bydlení a začít žít, ale mamka, chce žít se mnou. Což vím, že není dobře, protože vím, co způsobuje závislost "dítěte" na rodiče a naopak a já nechci svou matku na mě způsobit závislou. Jenže když jsem jednou řekla, že bych chtěla odjet z republiky a začít svůj život tak dostala panický záchvat. Tak jsem souhlasila na městě poblíž. Jenže v té chvíli to začalo: Budu u tebe jen přespávat,, pak k tomu, můžeme bydlet spolu... Ještě jsem se neodstěhovala, ale sama utíkám odsud, abych byla nezávislá, ale nechci aby mě nenáviděla a brala to jako zradu. Jen se cítím dospěle a chci být samostatná a žít jako dospělá osoba, což nebude možné, dokud budu žít s rodiči. Nevím, jak jí to říct, aby se mnou ještě mluvila. Četla jsem dost textů o nutnosti vyletění z hnízda a rodičů, kteří se potýkají se syndromem prázdného hnízda, ale nikde se tam nezmiňují, jak to sdělit rodičům. Vím, totiž co mamka pro mě obětovala, ale cítím, že je můj čas odejít. Jenže vím, že pokud odejdu jí zbude možnost být sama (syndrom osamělosti) nebo zůstat u člověka s kterým zůstat nechce. Jo cítím se jako hrozný člověk.

Moc děkuji za rady.