Nejste přihlášen/a.
Prosím o radu, názory jak se vypořádat s tímto.
Rád bych se už usadil. Našel partnerku se s podobnými hodnotami jako mám já, založil rodinu atd.
Je tu věc, kvůli které tohle pořád odkládám. A rád bych se dozvěděl jak se s tím vypořádat. Dohání mě věk.
Z předchozích vztahů mám zkušenost, že špatně snáším závislost partnerky na mě. Jedna bohužel byla na mě tak závislá, velmi mě to dusilo. Byla tam přehnaná blízkost a ta ten vztah udusila. A straší mě to do dnes. Bylo to víc než jsem byl schopen pobrat.
Určitě nechci abych se stal jejím "středem vesmíru".
Já jsem velmi samostatný, nezávislý. Že jsem štastný není podmíněno jestli mám partnerku nebo ne, prostě jsem. Také dělám práci co mě baví. A mám i další koníčky co mě baví.
Rád bych partnerku a s ní rodinu a domov. Po tom toužím. Ale není to pro mě středem vesmíru. Je to spíš takový základ, domov. Který by mě udělal více šťastnějším, naplněnějším než jsem.
Obava je tedy - partnerka by byla příliš na mě závislá.
Rád bych rozptýlil tuto obavu. Nebo se dozvěděl, že se to týká jen malé skutiny žen apod.
Proto žádám vás, jak to cítíte. Děkuji
@tigo - Já jsem velmi samostatný, nezávislý. Že jsem štastný není podmíněno jestli mám partnerku nebo ne, prostě jsem.
Takže partnerku ano, ale aby vám pokud možno nenabourávala vaši nezávislost, práci a koníčky, jen vás "udělala více šťastnějším, naplněnějším".
Jenže, milý pane, takhle to nefunguje. Pokud pro ni nebudete, když ne "středem vesmíru", tak aspoň jeho podstatnou součástí, proč by něco takového měla sakra dělat?
Vy si poněkud odporujete. Rodina, domov je to, po čem toužím, je to takový základ a zároveń dodáte, že tohle není pro Vás středem vesmíru. Vy byste měl kus té svobody obětovat, aby se partnerka necítila nejistě, jestli vůbec patří do okruhu Vašich zájmů. Jestliže máte rodinu, domov, kde nechcete spolupracovat a být jejím pilířem a jistotou, ale jen se tam vracet, tak žena, pokud Vás miluje, bude ta podřízená, které bude muset čekat, jako maminka na děcko, jestli na ni zbude čas mezi Vašimi koníčky. Pak Vám bude časem dávat najevo nespokojenost ve vztahu. Bude Vás dusit. Asi bude potřeba, abyste pro rodinný život víc uzrál, nebo volil stejně nezávislou a svobodomilovnou partnerku.
Vy nepotřebujete rodinu, vy chcete ženu, který vám porodí dítě a když vám zbude čas, tak se na něj přijdete mrknout. Máte vše, jste spokojený, tak proč mezi své koníčky nezařadit dítě.
Vztah a rodina je o něčem jiném než jakou máte představu. Jde především o velkou dávku tolerance i odříkání k tomu patří.
Pokud pro Vás fungující vztah a rodina nejsou prioritou a obojí chápete jen jako doplněk k svému životu, pak nejste na rodinný život ještě připravený. A možná nebudete nikdy, pokud se nezamyslíte nad svými požadavky. Jen aby to nebylo jednou obráceně a Vy jste nechtěl být tím středem vesmíru pro ženskou která je samostatná, soběstačná, má své koníčky a partner a rodina jsou pro ni jen zpestřením v životě. Protože se nedá nikým a ničím v životě omezovat...
Víte, co vyprdněte se na nějakou partnerku, když jste tak šťastný i bez ní. I kdybyste nějakou našel a měl s ní dítě, co to chudák dítě, mít takového sobeckého otce? Jsem úplně fascinována tím, jak někdo "touží" v dnešní době po dítěti a přitom se nemíní vzdát svého pohodlíčka, radši si babu ani nevezme a při nejbližší příležitosti prchá ze vztahu, protože mu dítě narušuje jeho klid. Dnes se řeší všelicos, ale co z těchto dětí ze vztahů - nevztahů vyroste, nikoho nezajímá. Divná doba.
"Rád bych partnerku a s ní rodinu a domov. Po tom toužím. Ale není to pro mě středem vesmíru. Je to spíš takový základ, domov. Který by mě udělal více šťastnějším, naplněnějším než jsem."
- Takže vy chcete, aby vám nějaká žena porodila a vychovala děti, vytvořila domov a udělala vás šťastějším a naplněnějším... A co teda nabíte na oplátku vy jí? Proč by ona měla chtít být právě s vámi, když chcete být nezávislý, samostatný a dělat to, co vás baví?
Ano, znám minimálně jednu takovou ženu, která to má velice podobně, jak byste si to představoval i vy. Jenže ten její chlap je multimilionář a nabízí jí na oplátku vysoce nadstandardní životní úroveň, a proto ona tohle všechno snáší a ledacos mu toleruje (ačkoli úplně šťastná nejspíš taky nebude). Takže jestli vyděláte skutečně balík a dokážete ženě zajistit, že nebude muset nikdy pracovat, a přesto se bude mít jako princezna, tak je možné, že se vám ty vaše představy o rodinném životě při troše štěstí i vyplní. Ale jestli jste nějaký obyčený jouda s lehce nadrpůměrným příjmem, tak vás s takovou každá pošle k šípku.
Několikrát jsem tady psala, že láska toho druhého může být jako těžká peřina, může dusit. Nikdy jsem nedokázala spolehlově vysvětlit, že je rozdíl mezi tím být milován a být něčím smyslem života, centrem vesmíru. Vlastně to nedokážu vysvětlit dodnes, ale mám to tak jako vy. Jenže u mě je to lhostejné, milovaného a milujícího partnera už nehledám. Vám přeji z celého srdce, ať najdete takovou ženu, která půjde spolehlivě vedle vás, ale ne s vámi, za všech okolností. To, co jsem napsala, vypadá jako velký nesmysl, ale neumím to lépe formulovat.
Váš požadavek mi připadá velice sobecký, Chcete od partnerky jenom brát , ale málo nebo skoro vůbec nic dávat. I ona bude chtít domov , rodinu, ale i partnera, na kterého se může spolehnout, opřít se o něj. Spousta žen má k rodině a manželovi a domácnosti i své zájmy a koníčky, práci. Ale víte co dělá rodinu a manželství tím pravým? Společně prožité chvíle, společné drobné denní rituálky. Dlouhodobý vztah, rodina, domov je o toleranci obou, o domluvě a porozumění. Oba dva musí dávat a i brát, oba dva musí z něčeho slevit a přizpůsobit se tomu druhému, společně. A čím je člověk starší, tím to platí dvojnásob, protože mladí jsou ještě tvární a svým způsbem se ještě vyvíjejí, s přibývajícím věkem je člověk pohodlnější a nerad se vzdává některých věcí. Vím o čem mluvím, protože mám v současné době přítele, kterého miluji, kterému se snažím vytvořit zázemí, ale zároveň ve svém věku máme spoustu zlozvyků, návyků z minulých vztahů a manželství , ale přesto se snažím stále "bojovat" o nás vztah, protože jsem přesvědčená, že je to ten pravý chlap pro mě. Musela jsem v některých záležitostech trochu změnit pohled a názor, snažím se k tomu nenásilně vést i jeho. Někdy to není jednoduché, ale jsem přesvědčená, že to stojí za to. A to jsme se ani jeden nevzdali svých zájmů a koníčků a ani svých přátel.
Tak přece nejdříve musíte s dívkou začít chodit, poznávat se.
Proto člověk má vztahy, aby poznal, jakou má partner povahu, jestli se k sobě hodí.
U Vás to nevyšlo, necítil jste se dobře.
Vztah má být vyvážený.
A zároveň byste se měli doplňovat.
Měli byste být spolu rádi.
Slečna, která vás ,,dusila,, nebyla ta pravá a nemyslím si, že by byly takové všechny. Prostě jste na ni natrefil.
Každá, každý máme něco, co druhému nevyhovuje.
Slečna byla asi málo sebevědomá, více nejistá. Nebo jste si našel křehkou květinku, zrovna tak můžete nalézt silnou paní ,,Rambovou,, a na ní bude vadit, že se bez Vás skoro obejde.
Doporučuji hledat a poznávat další ženy a slečny.
Určitě nějakou naleznete, se kterou si budete vzájemně vyhovovat. Jenom po nezdařeném pokusu neztrácejte víru.
Chtělo by se říci: Každá rada drahá. Zřejmě jste nenarazil na emancipovanou, vzdělanou ženu. A nejspíš nenarazíte. Taková dáma hledá spíš domácký typ muže se smyslem pro rodinu, který zvládně děti a domácnost s chutí. A jestli ji potkáte, bude z toho po čase domácí válka.
Češi si v 90. letech navykli aroganci, že jim patří svět a nikdo od nich nesmí nic žádat. Stejné uvažování si přenesli i do vztahů a teď jsou překvapení, že se rozpadají. Na dnešní vztahy klademe daleko větší nároky, ale přitom se do nich bojíme investovat. "Bereme je jako doplnění naší identity," nutno dodat na adresu současných žen, které stále zůstávají mentalitou Popelkami. Vztahy se oproti dřívějšku častěji rozpadají, rozvodovost přesahuje padesát procent a průměrná délka manželství je 13 let.
Podle vás nemá být žena závislá, ale o tom že má být úžasná se nijak nerozepisujete. Jak bude samostatně trávit volný a jiný čas?
no - stačí, abyste se zamiloval (pokud jste ovšem psychicky normální) - a budete třeba sám závislý - jak tady píše "kapka naděje"...
Dokud uvažujete takto chladně a racionálně, tak je nezodpovědné k sobě nějakou ženu vázat, protože normální žena je vždycky závislá na své rodině a tudíž samozřejmě i na partnerovi. Nedostatek vzájemných citů a soudržnosti se pak nutně musí projevit i ve výchově dětí - a pak je pozdě se třeba u soudů dovolávat faktu, že mladistvý pachatel měl "nešťastné dětství" .
Ale zase na druhou stranu je to možná v dnešní době normální a ženy potřebují muže jenom kvůli penězům a "oplodnění" - a já uvažuju staromódně. Hledejte mezi ženami, které chtějí dělat kariéru.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.