Zapojení do kolektivu

Časem přijdete na to, že kdo umí naslouchat - opravdu vnímat, co druhý říká, bývá oblíbenější než "střed pozornosti". Ten sice pobaví, ale taky může být rychle otravný. Když všichni "pořád řvou a tak a baví se dělají srandu", jen si hledají svoje "místo na slunci" - stejně jako byste chtěla vy, pouze hlasitěji.

Nemusíte být "stále "ukecaná" - stačí když se naučíte (a naučit se to dá) různé situace glosovat poznámkou, která "sedne". Vydá víc, než dvacet minut "žvanění".

Podle mne na to jdeš špatně. Nemá smysl se snažit "zapojit do kolektivu" lidí, s nimiž si nemáš co říct. Je potřeba vyhledat společnost lidí, s nimiž si budeš mít co říct (s nimiž budeš mít společné zájmy), aniž by ses do mluvení musela nějak nutit.

Já jsem takový introvert, ve škole jsem taky neměla kamarádky, nadávaly mi do šprtů. No vida a teď, když jsme dospělé a scházíme se, je vše OK.

Nenuť se do toho, co tě nebaví, projev své zájmy, časem určitě někoho podobného najdeš nebo si najde tebe. Být středem pozornosti knepovažuji zrovna za dobré řešení.

Buďte sama sebou, jinak se rozdvojíte a budete mít duševní nemoc. Netroufám si říct jakou, těch poruch a nemocí je dost.

Zdravím. Nechtějte být středem pozornosti a nenuťte se do přetvářek. Buďte sama sebou a pokud si nemáte s druhými co říci, pak klidně jen naslouchejte. Pár tipů: Chovejte se přátelsky, buďte vstřícná, netvařte se jako kakabus. Zapojujte se do diskuzí které Vás zajímají a nebojte se říkat svůj názor. Dávejte najevo svůj zájem zapadnout do kolektivu, nestraňte se. Komunikace Vám půjde lépe když si k ní vyberete toho, s kým si máte co říci. S kým třeba sdílíte stejné zájmy, o koho se opravdu zajímáte atd.

Ten kdo nemá vlasy by je chtěl,ten kdo je vysoký by chtěl být malý...atd.Každý by chtěl,to co nemá a myslí si,že to co má je málo nebo špatně.

Netlač to na sílu,chovej se tak jak to umíš,protože jakákoli snaha bude umělá,nucená,nepřirozená.Zbytečně si potom lidé udělají o tobě obrázek,který nebude pravdivý.My měli sraz po 15letech a ti co byli ve škole tiší,zakřiklí,jsou takoví doteď,ale takové jsme je chtěli,takové je máme rádi,patřilo to k nim a na přátelství to nic nezměnilo.Zachovej si své povahové rysy,změny udělat jdou,ale musí nastat samy,přirozeně a né tím,že se budeš snažit.