Vztah s pritelem

To o pořádku už víte. Jen bych byla ráda, kdyby jste si uvědomila, že život, to není jen pořádek v bytě. Život je i o výletech, divadle, kině, posezení s přáteli, procházkách, o nějaké kultuře, o nějakém soužití, sdílení. Je to veliké neštěstí, když tohle všechno chybí. Život je pak strašlivě chudý, nesmyslný, stávává se pak jen jakýmsi přežíváním ze dne na den. Je to pak smutný příběh. Asi si budete muset uvědomit, co od života chcete a něco pro to udělat. Hodně štěstí!

sama vidíte, že nežijete spolu, ale vedle sebe. Lepší už to asi nebude, protože člověčí charakter je prý víceméně hotový už ve věku patnácti let.

Takže co s ním? Berte ho takového jaký je nebo se s ním rozejděte.

No a jestli se vám moje rada nelíbí, tak snad bych ještě dodal, že posedlost úklidem je taky hodně nefajnová vlastnost.

Představte si, že žijete s někým, kdo kolem sebe dělá takový binec, že si nemáte kam sednout. Nic moc život s někým takovým, že ne?

A teď si představte pravý opak. Žijete s někým, kdo věčně uklízí. Nemáte si kam sednout, protože židle stojí na stole, podlaha v kuchyni se vytírá dvakrát děnně, polštáře a přehozy ze sedačky najdete na balkoně, protože křesla a sedačka se musí přejet vysavačem a vyvětrat, papuče vám někdo sebere, utře a dá sušit, nemůžete nechat někde položený televizní ovladač, protože zmizí kamsi do šuplíku, dnešní noviny se večer musí odnést do tříděného odpadu a když už si náhodou konečně sednete k televizi s rohlíkem v ruce, hned kolem vás někdo šmejdí se smetákem a lopatkou. Atd.

S kterým z těch dvou je život snesitelnější?

Nevydržíte s ním, protože jeho chování Vám vadí již teď. Pokud trávíte volný čas každý podle svého a netrávíte ho společně, nepodnikáte žádné společné akce, nepojí Vás žádné společné zájmy, pak v takovém vztahu nebudete nikdy spokojená a šťastná. Pokud se to nezměnilo za tři roky, nezmění se to ani za deset let. Komunikujte s ním o tom co Vám vadí a pokud neprojeví snahu a zájem, rozejděte se a najděte si vhodnějšího partnera pro život.

Nikoho nezměníte, dokud nebude chtít sám - a přítel zjevně nechce.

To, že mu "pořád říkáte", ho spíš obtěžuje, ruší a pravděpodobně se už naučil vaše říkání nevnímat víc, než otravný hmyzí bzukot. Taky proč ne, když je to jediné, co musí snášet a o všechno ostatní se postaráte sama - dobrá cena, ne? Dokonce vás možná ani nemusí "venčit" - vážně, chodíte společně někam, máte vůbec něco "spolu"?

Protože jestli jen ten byt a postel, pak vás (asi) čeká chmurná budoucnost - představte si, že jste celé dny doma s jedním či dvěma dětmi - a tatínek po návratu z práce "vecne sedi u pocitace nebo spi". Jo, ještě se může dožadovat teplých večeří, čistého prádla, manželských povinností a neobtěžování čímkoli, protože on je teď ten jediný živitel.

Nemůžu nereagovat :D. S přítelkyní to máme stejně. Ona nonstop na pc a doma nic. Mě teda uklízení taky nebaví, ale bohužel a je to smutné, u nás platí pravidlo "co si neudělám sám, to na mě počká". Občas se povede ji přesvědčit, aby taky něco udělala. Vím že je flegmatik a je jí vše jedno, ale někdy jsou to extrémy. Víc asi není co říci no :D. Pořád čekám že se to změní, ale tuším že se nedočkám.

Ahoj, s takovým člověkem žít je samozřejmě peklo a nesmysl. Časem by ti to vadilo víc a víc, až by se to projevilo i na tvých citech k němu. Promluv si s ním o tom ve vší vážnosti. Buď to pochopí a začne s tím něco dělat, nebo se rozejdete. Jen se snažte to vyřešit, než přijdou děti.

Toho nezměníte. Je to prostě dětinský typ naprosto nevhodný pro společný život, nedejbože ještě s ním mít dítě. Jak já říkám, jsou dva druhy mužů - pro život a na hraní. Ten váš přítel je to druhé.

Dobrý den. Žádného člověk nepředěláte k obrazu svému. Jak se chová váš přítel nyní, bude se chovat stále. Navíc časem ty horší vlastnosti se stávají ještě horšími. Je vám 18 let, dost málo na to, abyste celý svůj život trávila s někým takovým. Dala bych příteli nůž na krk (obrazně) a řekla mu, že jestli hodlá nadále pokračovat v takovém způsobu života, že odcházíte. Možná, že se vzpamatuje - na chvíli, aby pak zase pokračoval ve starých vyjetých kolejí.

Člověk může změnit jenom sám sebe, pokud k tomu má motivaci. U Vašeho partnera (Kolik mu je? Měl doma nějaké povinnosti?) ji ale nevidím a Vám se jej změnit nepodaří. V ostatním souhlasím s odpovědí Babkyzov.

K zamyšlení: Píšete, že partner pořád sedí u PC → nejde už o závislost?

Vždy je soužití s nějakým problémem. Lidi nejsou stroje podle programu. Udělejte pokus: chovejte se týden, dva stejně jako on. Neuklízejte atd. V pohodě. Třeba mu dojde, že alespoň po sobě trochu uklidí. Je ale otázkou, co je pro vás pořádek a co už nepořádek.