Je to jen kolenovrt?

Ani si to nechci představovat. Podle toho co píšete je to lakomec. Psychicky to dlouho nevydržíte. Pryč od takového!

Záleží na tom, jak se kdoz vás podílí na platbách, což nepíšete.

Jestli si dotyčný zapisuje, nechala bych ho - kdyby měl řeči, poslala bych ho tam, kam se obvykle tihle posílají. Ale na druhou stranu dokážu pochopit, že pokud skutečně plýtváte, nemusí se mu to líbit - v tomhle totiž nezáleží na tom, že "na to máte".

Pokud máte dostatek peněz, (tj. nemusíš při nákupu přemýšlet, jestli si můžeš dovolit k televizi balíček čipsů nebo láhev merlotu navíc a když se vám pokazí pračka, nemusíte si brát půjčku), tak takové chování je psychopatické a život s takovým člověkem bude opravdu velmi obtížný.

Tak zřejmě je zvyklý na jiné hospodaření, než zažívá s Vámi, možná jste ho něčím vystrašila, např. více perete, myjete nádobí, topíte, svítíte... budete si muset vyjasnit, kde je asi optimální spotřeba s ohledem na vaše finance a pak také způsob hrazení těchto nákladů. Např. chodit v nevypraných šatech, neumytí, to sice lze, ale ne každý se s tím smíří, na druhou stranu, sprchovat nebo koupat se několikrát denně snad taky není nutné atd. Prostě se zkuste domluvit, raději dříve, než později. To můžete tak jako tak, ať je to kolenovrt, nebo psychopat, nebo obojí, ale hlavně v klidu !

Možná se mu nedivím. U nás ve společné domácnosti (byt a 2 děti přítelkyně), když si dospívající hoši dopřávali skoro denně oba dvojité vany, neb milují horké koupele, jsem taky dával obden důrazné výchovné přednášky, měřil to v excelu a lepil na dveře reporty, kázal jsem, že není normální že kubík teplé vody stojí 500 Kč a my máme druhou největší spotřebu z celého sídliště, jak jsem zjistil, a že to chlapcům škodí na varlata a ať se naučí sprchovat jak námořníci na ponorce - úsporně. Ta moje to nechtěla slyšet, jen ať si prý hoši dopřejí nějakou radost. . Že prachy tečou do kanálu jí moc nevadilo, peněz máme taky docela dost, prý to jde z inkasa, tak je to ok, že to není vidět

Takže tak. Není to černobílé

Já jsem nikdy neměla nadbytek, ale přece jen si myslím, že je potřeba žít. Pracovat a vydělávat proto, abych mohla já a mé děti žít. Ale pracovat proto, abych mohla šetřit? To si myslím, není vůbec dobře. Místo malých radostí z toho, co den přinesl pěkného, mít radost z toho, že jsem spotřebavala méne elektřiny, plynu nebo vody? To je podivné uvažování, jaksi mimo normu. Tak si život nepředstavuji. Myslím si, že kdo s takovým člověkem bude žít, bude mít peklo.

Pamatuji si na jednu samolepku z mládí ,, Spořílek je správný kluk a kamarád."

Já bych s ním hrál jeho hru. Kupoval mu jenom naproté minimum jídla, nepral, neumýval po něm talíř, když se jde sprchovat , tak mu hlídat vodu, atd. Šetřit se prostě musí za každou cenu. ...

Zbytečně rozhazovat to ne , ale život je velice krátký a rubáš kapsy nemá.

Dobrý den. Já snad jen ještě takovou doušku k lakomci. Takový většinou nešetří jen peníz a energii, ale šetří i na citech vůči druhým. Společnou domácnost s takovým šetřílkem bych sdílet nemohla, neboť bych z toho zblbla. Šetřit umím a také šetřím, ale nikoliv proto, aby mi ve štrožoku cinkaly peníze, ale proto abych si občas i něco hezkého v životě užila. Vodu, plyn ani elektřinu nezapisuji, jelikož máme přibližně stejnou spotřebu, tak co bych to zapisovala. Ten váš přítel je kolenovrt, který se v šetření vyžívá. Tak ho nechte, ať si vše zapisuje, ale vy se nenechejte od něho buzerovat. Ale to asi půjde stěží, že.

jj, lakota je neléčitelná a navíc se prý časem pouze a jedině zhoršuje. Takže jestli už teď máte pochybnosti o jeho duševním zdraví, pak raději zavčasu rychle pryč.

Kdyby se jednalo jen o statistiku pak by to značilo neuvěřitelnost trpělivost, což je celkem vzácná a pozitivní vlastnost. Ovšem následované přednášky o úsporách už takové terno nejsou. Možná mu chybí prozření: "Peníze si do hrobu nevezme".

Zajímala by mě konfrontace s tímto "objevem".

Načrtla jste nám jenom jeden úhel pohledu. Nevíme, kam směřujete, jestli bydlíte v nájmu a šetříte na vlastní bydlení apod. Navíc "mít dostatek peněz" neznamená, že se musí všechny utratit...

Zapisování a hledání možných úspor podle mne špatné být nemusí. Ovšem v případě, že se na takovém způsobu hospodaření partneři dohodnou.

Pokud jeden vyčítá druhému plýtvání, je zřejmé, že je každý zvyklý na jiný způsob hospodaření. Potom by to chtělo buď najít takový systém, na kterém se shodnou oba nebo hospodařit každý sám za sebe (případně i každý ve svém).

PS: Jakou měrou se kdo z Vás podílí na příjmech domácnosti?

Tak já bych to nevydržela ani týden, jděte od toho dokud je čas, to nemá budoucnost

Pryč...PRYČ od něho!

Představte si, že byste založili rodinu. Šetřit na dítěti se nedá. Aby mi někdo krmil dítě zlevněnými potravinami, nebo vymýšlel místo jednorázových plenek nějaké hadry...to bych nevydýchal. A tohle se bude stupňovat, za to dám ruku do ohně.

Dobře vám tu radí, pryč, pryč...Moje matka od mého otce odešla taky kvůli jeho přehnané šetřivosti. Napřed jí to imponovalo, ale když jsem se narodila já, tak se to už nedalo vydržet... Taky jí rozpočítával peníze a jen takovou zajímavost, dnes je mi přes padesát a dodnes nedokážu pochopit, že otec neměl nikdy zájem mě navštívit, i když jsme bydleli 4 km od něho.

Je pěkné snažit se šetřit, ale ne být "strýček Skrblík". Vodu máme z vlastní studny, měsíčně sice počítáme zhruba spotřebu plynu, abychom věděli, zda se vejdeme do záloh, ale počítat toto každý den, to by nebylo nic na mě. Jak se říká: odtud až potud. S takovým člověkem je těžko žít.

Je dobře nebýt marnotratný, ale zase ne skrblík. Občas si člověk musí udělat radost. Přece nežije jen proto, aby hamounil peníze. Do hrobu si je nikdo z nás nevezme. Přijde smrt, udělá škrt a budeme mít prd. A že si dědici juchnou? Z toho my už nic mít nebudeme. Tím nechci říct, že musíme všechno rozházet, ale nemusíme ani škudlit.

S takovým člověkem bych žít nechtěla, aby mi počítal i rýži do polévky. Pokud vydělávám /nebo mám důchod či jiné příjmy/, mohu se svobodně rozhodnout, co si koupím. Nebudu dělat dluhy, musím vyjít s tím, co mám. Ale aby mi děda poroučel, co si koupit mohu a co ne...to by nebyl dobrý tah.

Pokud se jedná o dražší věc /lednička, pračka, auto.../ vždycky je dobrá domluva mezi oběma manželi. Jaga.

Kolenovrta bych nechtěla!

Zdravím. Zdrhejte, jak nejrychleji dovedete. Je to psychopatický kolenovrt. Ono to je velmi nebezpečné. Protože pokud s ním zůstanete, časem uděláte sem tam ústupek, až se mu, aniž si všimnete, přizpůsobíte, a najednou koukáte, že už nemáte žádné kamarádky ani přátele ani známé. A zůstane vám jen lakomec, který se teť, na začátku, ještě krotí. A to to nezkrocené teprve přijde.

Ještě pro zajímavost. Měla jsem takového švagra. Dělal vše, co jmenujete. A taky např. vyčítal ségře, že do kompotů dává cukr, že dětem žehlí trička, ikdyž pod mikinou nejsou vidět, - a toho proudu zbytečně!... Po rozvodu si vzal děti (2) na 3 týdny na prázdniny a chtěl za toto období vrátit alimenty! No a jak šel čas, přišel důchod a skleróza, a teť chodí po našem krásném městě a postává před všemi bankovními úřady a marně vzpomíná, do kterého si své milióny uložil, a marně doma hledá smlouvu. Tak nevím, je to zákon schválnosti, nebo boží mlýny? Ida

Různých názorů je tu dost. Podle mě se z otázky nedá pořádně soudit, zda je špatný, nebo ne. Každý den si psát spotřebu, to je zbytečné. Ale přednáška večer o plýtvání? No - a plýtváte? Jestli ano, tak se nedivím. Mně se plýtvání hodně příčí i kdybych na to měl. Pokud se třeba někde svítí zbytečně, to znamená, že se někde zbytečně kopala díra a bouraly vesnice, aby bylo uhlí, pak se jinde pálilo a kouřilo a ničily se lesy, mezitím se to přepravovalo a zase se ničilo vše kolem, ... a to vše jen proto, že nějaký líný debil nechce zhasnout, protože "na to má".

A ohledně úspor: je rozdíl, na co se spoří. Máte-li domek, musíte spořit víc, než někdo, kdo bydlí v bytě. Protože nevíte, co se na domku najednou může přihodit, a s placením vám pak nikdo nepomůže.