Dobre dopoledne vsem,
na zacatek se chci omluvit za psani bez diakritiky.
Chci se s Vami podelit o muj pribeh ci trapeni jestli to mam uvest na rovinu.
Mam kamaradku, ktera jeste do nedavna byla tim nejblizsim clovekem v mem zivote. Byly jsme nejlepsi kamaradky kam mi pamet saha (zname se od 1. tridy, takze asi takovych 15 let pratelstvi).
Pred 3 lety jsem se odstehovala do zahranici, zlepsit si jazyk a rozhodla se uz zustat. Vzdy jsme byly v kontaktu, nic se nezmenilo, navstevovaly jsme se a vsechno bylo fajn, az do ted, respektive do ledna. Mely jsme jednu velkou hadku na podzim min. roku kdy mi rekla ze ji schazim a ze breci kazdy den apd. tak jsem ji na to rekla ze mi taky moc schazi a ze mi je to lito ze se tak citi, ale ze by nemela sedet doma v depresich a brecet k vuli tomu. Ona mi na to odpovedela ze to asi kazda citime jinak, a ze ja to neberu vazne, ja ji rekla ze to kazda bereme jinak, ze mi taky chybi ale ze kvuli toho nebudu sedet doma na zadku a uzirat se tim. Na to mi zavesila a odpojila se ze vsech soc. sitich na vic jak tyden, takze jsem ji nemohla kontaktovat. Nastesti jeji sestra mi odpovedela na dotaz jestli je vse v poradku a bylo. Na konec jsem se omluvila, ale od te doby se to trosku zmenilo, ne radikalne ale bylo to trosku uz jine. Jestli jste jeste neusnuli a jste porad semnou, moc si toho vazim, protoze tohle je neco co me uzira, a navic se ted chystam do CR a nevim co delat. Ale o tom pozdeji.
V lednu na Silvestra me muj nynejsi manzel pozadal o ruku. Vzdy jsme mluvily s kamaradkou o vsem, sdilely kazde tajemstvi... A tak ona byla prvni clovek kteremu jsem o zasnubach volala. Nezvedla to. Pak mi po par min napsala ze nemuze mluvit a ze mi blahopreje. A to bylo vse. Nedovala jsem se ji asi dalsi tyden... Prehlizela jsem to. V kvetnu byla svatba, kde prileteli rodice, bratr a kamaradka s pritelem. (tyden pred priletem mi kamaradka sdelila ze nemaji moc penez a ze tim padem vubec netesi. Bomba jak hrom od nekoho tak blizkeho ze se netesi. protoze jsem vedela ze penize jsou jelikoz kamaradka rada za sebe utraci. A tak jsem se ji zeptala proc neco nerekla drive ze bych ji finance pomohla a ona na to ze me nechtela stresovat... Misto toho to na me vybalila tyden pred svatbou). Bylo to u nas trosku hekticke, meli jsme na starost 6 hostu a svatbu na krku. V den svatby: kamaradka miluje byt stredem pozornosti, pres ty roky uz jsem si na to zvykla, ale co me dojalo bylo ze alespon tento jeden vyjimecny den nemohla udelat vyjimku. Mela jsem sama co delat nachystat ten den snidani pro vsechny a pak nalicit a udelat si vlasy, ale i presto jsem byla pozadana udelat jeji vlasy.
Svatba probehla. A hostina byla na poradi. Meli jsme hodne hostu mluvicich anglicky a tak kamaradka sedela v koutu s pritelem a nebavili se(oba mluvi anglicky). Hodne nasich znamich prislo a snazilo se o rozhovor, ale vite jak to je, kdyz nekdo nechce tak je to jak kdyz se bavite se zdi. Nevadi, ja a muj manzel jsme obchazeli vsechny hosty. Po jidle jsme se premistili do hospudky. Kamaradka s pritelem sedeli u stolu s mou rodinou ale stale se nebavila, tak rikam az budou chtit jit domu at mi reknou, na to mi jeji pritel odpovedel ze tohle je muj den a ze si to mam uzit. Tak si rikam huraa nemusim se ted citit spatne ze pujdu pokecat s dalsimi hosty a prateli. Ovsem po 20 minutach ke me jeji pritel prisel a rekl ze kamaradka chce jit domu. Tak rikam OK. Sbalila jsem je a jela s nema domu, neni to jako ze bych je mohla posadit do taxika a tu mas klic a cau. Citila jsem se provinile, ale kdyz na to ted vzpominam mela jsem se na to vyprdnout a udelat to.
Byla jsem zklamana ale nedala to najevo. Odleteli. Po jejich navratu jsme si psaly s kamaradkou a ja ji rikam ze me mrzi ze si to tak neuzili a ze kdybych to mohla udelat znovu bylo by to v cesku. Ona mi na to odpovedela obratem ze ji to taky mrzi ze jsme to neudelala v cesku. A to pro me asi byla posledni kapka. A tak ji rikam WOW... uvedomujes si jak tezke to je kdyz tvoje nejlepsi kamaradka neumi byt za tebe stastna kdyz te nekdo pozada o ruku? Ona na to ze nemuze pro me byt stastna protoze to znamena ze se odstehuji jeste dal (manzel je american) a uz se neuvidime vubec. Se slzami v ocich ji na to odpovidam ze se uvidime, ze vsechno jde kdyz se chce. (vedela jsem ze mi to nepreje, ale tohle bylo poprve kdy mi to na rovinu rekla) A pak mi dala jeste jednu a asi pro me uz posledni ranu pod pas.. rekla: vy jste se prece taky vzali k vuli toho at muzes zit v Americe...
Musela jsem si to trochu srovnat v hlave a rikam to si delas srandu ne? A ona na to ze at to nevytrhuji z kontextu ze rekla "taky" jako jeden z duvodu. Chtela jsem kricet ale nemohla jsem, rekla jsem ji na to ze chapu co rika, a uz neodepisobala protoze bych dosahla jen nikdy nekoncici hadky. Od te doby jsem byla stroha a moc nekomunikovala. pop par mesicich jsme zacli mluvit normalne ale uz to nebylo jako driv. Nesverujeme si zadne intimnosti, i kdyz se snazim mluvit o necem dele dostavam jen jednoslovne, bezvirazne odpovedi.
Za par dnu se chystam do CR. Bude to poprve co se uvidime od te svatby. Pravdepodobne posledni navsteva na dlouho protoze pak uz se stehujeme do Ameriky.
A koncene na zaver, ta dlouho ocekavana otazka ( moc si vazim jestli jste vydrzeli az dokonce tohoto slohu)
Mela bych delat jako ze nic spatneho nerekla a nechovala se jako absolutni sobec a nechat to byt? Nebo se zbavit takoveho cloveka, k vuli ktereho se citim spatne? Muj manzel a par pratel mi odpovedelo, ze ona neni dobry clovek, zavidi a neumi se ovladat. Ale prece jenom, tam nebyly jen spatne zazitky. Ty dobre prevazuji, jen ne posledni rok. Co si o tom myslite? Potrebuji nazor nekoho kdo vylozene neni na me strane, pripadam si hloupe a potrebuju to uz nejak uzavrit, protoze me to uzira zaziva.
Predem Vam moc dekuji za trpelivost a rady,
Kaca
4x
No, hezký román 
. A co si myslím? že jsi jedna z těch holek, co sebou nechá manipulovat nějakou kamarádkou. Jojo, "nejlepší" kamarádkou. Ale je opravdu nejlepší? Asi ne, viď? Život je příliš krátký na to, nechat si ho kazit nějakým manipulativním sobcem. Takže bych se s ní sice bavila, ale nenechala bych si kazit náladu. Chceš být normální? Dobře. Nechceš? Tvvůj problém a čau.
4x
Zdravím, nejdřív tvrdí, jak každý den pláče, že nejste spolu a pak si jednu ze vzácných příležitostí, kdy jste spolu, neumí užít? K tomu Vám zkazí Vaši svatbu a nestydí se říct o svatbě, že je to kvůli tomu, abyste se dostala do Ameriky? V tom vidím jediné. Vaše "nejlepší kamarádka" je závistí zžíraná egocentrická osoba. Taková osoba Vám štěstí nepřeje a to by skutečná kamarádka měla.
Můj osobní názor? Pokud sama projeví zájem, zajděte s ní na kafe. Jakmile se bude snažit Vás citově vydírat, jako jste popsala výše, odejděte a vymažte ji ze svého šťastného života, ona Vám už kamarádkou nebude (těžko říct, jestli Vám někdy byla). Vzpomínejte na to dobré, co jste spolu zažily, ale to je vše. Ona už taková není a proto nečekejte, že se to někdy vrátí zpátky. Je ztracený případ, nejspíš taková byla vždycky, jen jste to neviděla, protože jste se pokoušela vidět v ní jen to dobré.
Je sice škoda tak dlouhého přátelství, ale Vás by takové "přátelství" pocitově zničilo a mohlo by to poznamenat i Váš nový život.
1x
Zdravím. Zbytečně se stresujete. Skutečná kamarádka by Vám přála jen to nejlepší a nechovala se k Vám tak, jak zde popisujete. Vykašlete se na ni, neřešte to! Do života si pouštějte jen lidi, s kterými se cítíte dobře, kteří Vás nevyužívají, nemanipulují s Vámi a nevysávají z Vás neustále energii. Ona Vás od svého života odřízla, tak to udělejte také. Na kafe spolu někdy zajít můžete, ale s ničím se jí nesvěřujte a zůstaňte u neutrálních témat.
0x
Kačko, mám známou, která řešila stejný problém jako vy a víte co? Rozhodla se v tom kamarádství nepokračovat a nesmírně se jí ulevilo. A navíc zjistila, že celých 15 let, co se její kamarádka tvářila jako nejlepší, byla jen faleš. Dnes opět svobodně dýchá (kamarádka si jí hodně usurpovala jen po sebe) a jediného, čeho lituje je to, že to neutnula už dávno.
Netrapte se a žijte. Jsem přesvědčená, že ještě potkáte spoustu nových přátel, kteří budou za něco stát.
0x
Zažila jsem něco podobného. Jen s tím rozdílem, že jsme byly kamarádky téměř 30 let. Zažily jsme spolu všechny možný pády i radosti. Spojovalo nás hodně i to, že jsme neměly příliš štěstí co se týká partnerů. Když se stěhovala po mnoha letech od manžela, který ji bil atd.. zpět do Česka, s sebou dvě malé děti, tak nás to spojilo ještě víc.
Uběhlo opět pár let a já skoro ve čtyřiceti potkala "chlapa svých snů". Plánovala jsem svatbu. Pozvala jsem se na oslavu pár kamarádek a mezi nimi i ji. Ještě dopoledne mi říkala, že určitě příjde. Odpoledne mi psala, že už je na cestě. Nedorazila. Nebrala mi telefon, na sms nereagovala. Napsala jsem ji i dopis a nic. Asi za tři měsíce na to jsem ji opět volala, že ji zvu na svatbu a opět mi telefon nebrala.Svatební oznámení dostala, ale na svatbu nepřišla a ani mi nepřišlo aspoň blahopřání.
Je to 5 let. Bohužel jsem se mezi tím i stačila rozvést a to mi chyběla ještě víc. Ze začátku jsem se tím trápila a i teď není dne kdy bych na ni nemyslela.
Já bohužel nevím co se tenkrát stalo nebo co se jí odehrávalo v hlavě.
Být vámi, tak to nechám být. Třeba se ji to časem rozleží v hlavě a ozve se vám.
Já na to čekám každý den.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.