Pečený guláš

To všechno je jen slovíčkaření. Jak má vypadat guláš je všeobecně známo, i když jeho chutí je nepřeberně. Taky dost záleží, z jakého masa se připravuje. Základ je způsob přípravy, a ten je daný. Ostatní jsou jen zavádějící názvy. To je jako kdybych si koupil domek a říkal mu vila. Nebo bych se válel u Máchova jezera a říkal jsem, že jsem u moře (ale mimochodem tam je to dost podobné). Prostě jen názvy - nepřesné. Guláš je guláš.

Pečený guláš dělá ten, kdo je líny se věnovat tomuto kulinářskému skvostu klasickou, léty prověřenou metodou.

Nikdy bych pečený guláš nedělal a ani pro nepřítele.

Nooo, něco jako pečený guláš vyrobím, ale proto, abych ho smíchala s uvařeným kyselým zelím, zahustila moukou ve smetaně. Jeden ze způsobů, jakým dělám segedýn.

Na květák se chystám o víkendu. Prý uvařený květák našťouchat, nastrouhat cca 15 dk uzeného sýra, vajíčko, česnek. Placičky obalit ve strouhance a smažit. Tak to se opravdu těším.

Pokud nepočítám všelijaké ty náhražky typu buřtguláš, je každý guláš částečně pečený. Jak jinak byste chtěli připravit maso, než opečením, případně dušením. Jestli se to provede v kastrolu za míchání, nebo v troubě bez míchání, je celkem jedno. Tenhle recept vznikl jen pro líné kuchaře: úspora práce, možná i času. Domnívám se, že takový guláš nemůže být dost dobrý, každá bašta potřebuje svoje.

pokud to vezmu logicky, tak třeba zabijačkový guláš je také pečený. dá se říct, že pokud se maso peče v troubě, tak připálené okraje dají, po odvaření, pokrmu tmavší barvu. připalování cibule může vést k zhořknutí, umocnění paprikou taktéž, navíc padá na jazyk a řada lidí ani neví, jak jí správně použít. za mě lepší guláš péct, než dělat v nějakém vejmyslu jako ja pomalý hrnec, kdy se to tam všechno nahází a pak dlouho čeká

Reaguji na příspěvky. Nezatracujme pečený guláš, nezatracujme pomalý hrnec.

To je to samé, jako mikrovlná trouba. Někdo ji také nemusí /sem se počítám i já/ a přesto ji neodsuzuji. Bábovkový, rychlý, kynutý knedlík byl moc dobrý

Každá věc, systém vaření má svoje pro i proti. Každý způsob se hodí pro různé lidi, společenské skupiny, zbůsob života.

Je jasné, že to co vyhovuje jednomu, nemusí druhému.

Když vezmeme samotnou maminku se 2 malými dětmi, nebo dvojčaty. Je doma sama a potřebuje uvařit. Určitě bude hledat způsob, jak uvařit s minimem času, aby nemusela stát u plotny 3 hodiny.

Stejně tak starý, neohebný člověk, kterému vše padá z ruky /dovoz jídla zrovna nepadá v úvahu/, nebo si vezměte postiženého člověka. Dát suroviny do slow hrnce, nebo guláš do trouby a nemotat se více okolo vaření je pro tyto skupiny víc než výhodné. A já nevidím rozdíl v přípravě jídla tak i tak. A ušetří se i za energie /viz i naše remoska/

Já třeba u sebe doma hodím večer, než jdu spát-či brzy ráno, suroviny do pomalého hrnce a jdu pracovat na zahradu /sekání trávy, zeleninová zahrada atd./. Když přijdu do kuchyně, udělám rychle přílohu /brambory, rýže, těstoviny, knedlík je někdy v mrazáku/. A mám otázku - kdo za mě tu práci na zahradě udělá, či v garáži, kůlně, na baráku? Když se budu dopoledne motat v kuchyni? A nikdo není po ruce? Odpoledne již zbyde čas na pohov v houpací síti, pokec se sousedkou, procházka, návštěvy, příbuzní, četba knih, apod., či úklid dokumentů přebrání šatníku. Žena si vždycky nějakou práci doma najde. A to nemluvím o upečení něčeho sladkého. Když je člověku přes 61, tak si člověk chce udělat nějaký pohov, a též ta práce již tak rychle neodsýpá, člověk zvolní.

A tak mi ještě vytanulo, když se rodina stará o generaci staršího člena rodiny, a že by tady mohli diskutující povídat, co je okolo práce a stále dokolečka. Anebo o postiženého člena rodiny, dítě, které vyžaduje neustálou pomoc a pozornost.

Takže nezatracujme nové věci a výmysly, které nám ušetří nějaký čas, nádobí, nervy.