Jak donutit partnera dělat doma běžné věci?

Já souhlasím s Kapičkou, s každým slovem. Do kluka to mohli dostat rodiče, do chlapa nikdo. Nezměníte. Buď ho vezmete takového nebo ne.

Tak zkuste udělat dodhodu o výměně činností. On bude uklízet a vy dělat rekonstrukci baráku třeba

No ale píše zadavatelka, že v týdnu 1-2 uvaří a umyje nádobí. Mě by to stačilo. Proč by měl utírat prach, to si utřu sama, je to jemnější práce. On může vyluxovat. Prostě si ty práce rozdělit.

Tak já jsem vdaná 32 let, přes všechno, co jsme spolu zažili, bych řekla, že poměrně spokojeně. Můj muž má ovšem všechny atributy uvedené v dotazu. Kromě toho, že by snad někdy byl ochotný něco spravit nebo rekonstruovat - je velmi šikovný a zručný, ale musí to mít řídítka nebo volant, jinak nic. A co se vaření týká, ani chleba si sám nenamaže.

Podle mě spokojenost ve vztahu závisí výhradně na tom, co partneři od sebe snesou a co už ne. Já to snáším - ponožky, vousy ani ty ostatní uvedené věci mě nevyvedou z dobré nálady, protože on zase 2x týdně umyje nádobí. Nebo i 3x. A vyluxuje. Mně to fakt stačí.

A postele nesteleme - na to máme ložnici, kam chodíme jenom my. Když jdu ve dne kolem, někdy ustelu (= porovnám přikrývky a polštáře), někdy ne a je mi to jedno.

Výměna činností je dobrý nápad. Můžete krkat a prdět a on může mýt nádobí.

Podle mě je to taky ok (až na vyjímky kterých je minimum). Tušim, že je prokázaný, že zadržovat to, je škodlivé.

Ženské, neblázněte a hledejte na tom vašem spíš něco, co ta druhá nemá.Dneska jsem doklusal ženě pomoct s nákupní taškou, jedna starší se zastavila a povídá, Haničko, buď ráda, ten můj by se jen válel po gauči.Ten váš třeba nekouří, pije příležitostně...nehledejte jen neumyté nádobí v době automatek.Nedavno byla u nás známá a já se zmínil o této děbatě.Začala nadávat, co všechno ten její nedělá, ale tato osoba je třeba 20 let doma, nesnaží se ani najít žádnou práci, neuvědomuje si, že za 10 let až bude mít nárok na penzi, nic nedostane...Dcera má v baráku 3 chlapy, nedavno se pochlubila, že fudt jen myje dlaždičky jak si pánové ocákávají ocásky.žena jí říká, ať je naučí když jdou čůrat sedat na záchod, já to dělám desítky let a je to strašně pohodlné, nedovedu si to představit jinak, možná nemoc z tří ženských v baráku.

Každý chlap má něco, vzor hned nenajdete, ale je možné si je trochu upravit, jak potřebujete

Pohanko, nevím, nevím. Před časem jsem v jednom blogu četla pěknou větu přibližně tohoto znění:

Každá žena doufá, že najde surový diamant (myšleno muže) a vybrousí si ho podle svých představ.

Je to bláhové očekávání, marné snažení .

Pohanko, já vím, že máte pravdu. Ta moje poznámka měla být spíš na odlehčení. Takový povzdech a připomenutí mírné (ne úplné!) rezignace. Měla působit humorně. Ostatně autorem té věty je muž. V dalším textu pak přiznával, že se k případnému broušení staví značně vzpurně .

Myslím, že muži jsou právě ten první rok tvární, a moje mamka říkala, jak si ho naučíš, tak ho budeš mít a myslím, nejen že měla pravdu, ale že to platí i naopak.

Pokud je chlap trošku inteligentní, a vidí doma, že se žena snaží, je pečlivá, udělá to i to, tak se přizpůsobí.

Pokud je žena nepořádná a má všude povalovat nějaké krámy, tak mu bude jedno, jestli nechá na lince hrnek a drobky.

Chce to komunikovat a prosit o uklízené po sobě, /když nebyl vedený od mala/. Nastavit nějaká pravidla, rodina je první ekonomická a hospodářská jednotka. Pokud chceme, aby fungovala, tak ještě v první fázi zamilovanosti se musí koník naučit tahat. To ale neznamená, že bude každý týden dělat rajony. Já si myslím, že se chlap bude snažit, ale tak dokonale, jako žena uklidí málokterý, a když to nemá od přírody, tak až po delší době, anebo vůbec ne. Protože chlapi potřebují vojnu, to byla velká chyba, že ji zrušili.

Každý jsme vyrostli v nějaké domácnosti, někde nesmělo být smítko, každou sobotu se gruntovalo, jinde se udělalo jen to nejnutnější.

Aha, to neznám, ten citát.

Já jenom diskutuji, píšu, co mi v hlavě vystane. A snažím se najít nějaký úhel, právě, aby se na problém zadavatel podíval jinak.

pohanko, můj manžel byl na vojně jako mladý chlapec 2 roky a pak ještě dalších 20 let, ale tričko si složit neumí- vždycky ho nějak prapodivně zkroutí do sebe a ten žvanec pečlivě přeloží napůl a když náhodou někdy uklízí, tak stylem "co je mokré, to je čisté". Nádobí jsem po něm přestala zkoumat téměř okamžitě - nikdy zřejmě nepochopí, že talíře mají i druhou stranu, která stála ve zbytku guláše na spodním talíři, když čekaly na umytí... ale prostě to snáším, no. Bez výčitek si před použitím umyju skleničku znovu.

Jednou jsem si vyfotila nádobí umyté manželem, protože bylo až absurdní, do jakých skulptur je dokázal na sebe naházet. On totiž bere vždycky všechno tak, jak to na lince leží: mastnou pánev, skleničku, hrnec, talíř, skleničku,... a pleská to pořád tím samým hadrem. Ale protože nádobí začal občas umývat asi až po 20 letech manželství, prošvihla jsem ten první tvárný rok, tak co už

Pohanko, s tou tvárností manžela v první roky společného života bych byla opatrná. Někteří muži tvární nejsou, ani kdyby se žena na hlavu postavila. Já mohu prosit, žádat, na hlavu se postavit i kotrmelce u toho zároveň dělat a výsledek? Udělám si a zařídím vše raději sama, jelikož od muže si mi dostane jen tiché mlčení a nezájem. Jojo, schizoid je holt schizoid. Toho nezměníte...

Co bych za to dala... buďte ráda, co máte. Můj miláček nejen že nic takového doma neudělá, ale NEDOVOLÍ, aby se pozval řemeslník - žije ve skálopevném přesvědčení, že každý řemeslník jen čeká na příležitost, jak vás obrat a odevzdat místo práce šunt. Takže máte představu, jak to u nás doma vypadá. Pamětníci si možná vzpomenou, že jsem se tady kdysi ptala na radu, jak si přespárovat dlažbu (nakonec na to nedošlo, mám to pořád stejně hnusné).

Ale, to zas ne, taková slova.

Vy jste měl doma vzor, a co když manžel neměl doma otce kutila, neměl od koho čerpat, nebo ani otce nemusel mít.

Souhlas s tím, že co okoukáte a zkusíte v dětství, to se Vám vrátí. Mám to tak také, dětství u babičky na vesnici a my s klukama pořád někde v dílně něco zatloukali, natírali, míchali barvy - odstíny a hlavně konzistenci, řezali nohy od židle, stolků, vyráběli udice, čeřínky, praky, kárky, na zahradě s dědou okolo záhonků, stromů, slepic, králiků atd.

ominina: nikdy bych neřekla, že mám doma vola... je to jeho komplex z dětství, agresivní otec, který mu nikdy nedovolil lítat s klukama, a když jako děcko přišel za školy, okamžitě dostal do ruky nějaké nářadí a pokyn, co má dělat... nikdy nic neudělal správně, nikdy mu nebylo nic rozumně vysvětleno, jenom křik a nadávání... jeho otec je takový dodnes, i když má manžel skoro 60 a otec 85, doteď od něho neslyší nic jiného než že je blbec, to je přece hrozné. Můj manžel je skvělý člověk, vyučil se automechanikem a asi měli jeho mistři k učňům lepší přístup, než znal z domu, takže co se týká aut, rozumí tomu velmi dobře a je šikovný. A co se pořádku týká, jeho maminka byla doma a všechno kolem nich udělala, ono je to holt jiné, když ženská stráví 10 hodin denně v práci nebo doma...

Právě že u nich doma se všechno dělalo svépomocí, řemeslníka by si do baráku nikdy nepustili, podle toho to tam taky vypadá... ale otec aspoň udělal, byť hrozně, všechno. Můj muž ví, že to neumí, tak to nedělá. Není to prostě jednoduché.

inzinýrka,,,ono kdyby měl zájem tak se to naučí.Je nejjednodušší říct -že to neumí--za tu dobu se mohl naučit ledasčemu a to platí i pro ženy ..Pokud nechce bydlet jako ,,no nemám slov..

> každý řemeslník jen čeká na příležitost, jak vás obrat a odevzdat místo práce šunt

Ale v tom má tedy naprostou pravdu. Výjimku ... ne, nemohu si na žádnou vzpomenout.

Tak to si dovolím oponovat ohledně té koupelny. Na toto řemeslo se žáci musí vyučit a teprve praxe je naučí odvést kvalitní práci. To se za manžela přimlouvám, nenuťte ho do toho a nevyčítejte mu to. A také, jestli má potřebné vybavení a nářadí k té určité činnosti.

A jestli vydělá dost peněz, tak i na to malování pozvěte řemeslníka.

Smontovat nábytek byste měli spolu, jeden drží a pomáhá, i do té poličky bychom šli spolu. Manžel vrtal a já odsávala cihelný prach, zkoukla rovinu, či začátek, kam to vůbec pověsíme. Manžel má třeba také strach, aby něco nezkazil.

Děvčata vidíte, co dva názory, to diametrálně rozílné. Tak si potom vyberte.

No rozhodně se nenechat liskat,,, je dost řemeslnických prací,které se nechají udělat.Pořád se doma nebourá a nevyměňují baterie a pod.

mne život dokopal-že si vymaluji.položím dlažbu, ponatírám ploty a jiné mužské práce...očalouním židle a pod..a baví mne to.Dívám se kolem sebe,,,,abych něco se naučila...

Culdo, proč takova privilegia pro muze , optimalne by mu nemelo vadit cokoliv udelat, kdyz je to potreba

Tak to oznameni v zavorce vypovida ledaco - proc ne doma, ale jen ve "sve provozovne" ! Doma mate sluzku? Ve spolecne domacnosti nema prece povinnost uklidu jen jeden partner, pokud oba jsou zdravi a schopni pohybu

Banánku, to, že chlap nepije, nebije ženu (+ popř. nebere drogy a nehraje automaty), to přeci není argument. To je samozřejmost, stejně tak jako že nepijete, nekouříte, nefetujete a netýráte Vy jeho.

Jestli dává domů víc peněz než Vy, jestli pro Vás dělá něco navíc (stolek), tak proč neudělat něco navíc, to je jasné. Ale já to vždy vidím tak, že pokud si dělíme napůl všechny výdaje, tak si budeme napůl dělit i všechny domácí práce. A že nepije, to mě pak fakt ze židle nezvedne. (Ale možná je tohle důvod, proč jsem pořád sama )

Ale chápu, že se člověk občas musí smířit se situací a i když je nepříjemná, tak po tomto smíření dojde k uklidnění, člověk tak nějak přijme to, co musí nebo co je nezbytné, co nezmění. Je snazší doma dělat víc domácích prací, než neustále bojovat s tím, aby je udělal ten druhý, že?

Naufrago, dobře jste to napsala Celé to shrňme: Všechno je otázkou priorit.

Tak to je dobře já tyhle typy zase asi odpuzuji, vidím to ale sem tam u kamarádek. Jsou to vcelku fajn chlapi, ale občas na ně obrátí oči v sloup, občas je pro ně ženská podřadná, občas je to "jen ženská", občas takový ten přihlouplý pohled říkající "no jo, ty tomu moc nerozumíš, viď"... tohle si ke mě nikdy žádný nedovolil, natož horší věci. Jsem za to ráda, moc ráda.