Jak na žemlové knedlíčky?

Děláme z rohlíků.Na větší hrnec polévky

Nakrájet na kostičky 3 rohlíky a přidat 3 žloutky , sůl pepř , petrželku, změklé máslo cca 2 lžíce , a 1 lžíci krupice.Pěkně promícháme a naklonec přidáme ze 3 bílků sníh. Do vroucí osolené vody mokrýma rukama tvaruji knedlíčky,jakmile vyplavou vařím cca 3 minuty .Pokud by se vařily ve vývaru, byl by zakalený. Nikdy nemáčím rohlíky v mléce - byl by z toho blevajz.

Určitě se povedou, vyzkoušejte.

Teda nevím. Moje babičky shodně hlásaly, že na Nový Rok se nesmí jíst: nic pernatého, aby neuletělo štěstí, nic osrstěného, aby neuteklo štěstí, nic oploutveného, aby neuplavalo štěstí...co se teda smí mi do svých smrtí neřekly.

A když kaldoun, tak s játrovými knedlíčky a k tomu magronky - což jsou čtverečky z normálně rozváleného nudlového těsta stočené na stuhadle přes rukojeť kvedlačky.

Na Nový rok vaříme čočku, aby se držely peníze.

Když žemlové knedlíčky, tak trochu žemle, či housky. Jenom ze strouhanky bych se bála a přimlouvám se též za malinko té krupičky.

U nás taky bude na Nový rok čočka ,jako každoročně ...

Díky, děvčata a chlapče, u nás je to s tou čočkou ošemetné. Do dědy bych ji dostala leda tak sondou a ještě by se urputně bránil. I když zeť tvrdí, že dělám nejlepší čočkovku na světě. A protože jí pokaždé sní 2 plné talíře, určitě to není jen o pochlebování.

Udělám to podle Hahanaj. A uvidím.

Valda - kdybych měla brát ohledy na rady našich předků, musela bych jít na zahradu zkusit si narýpat k obědu žížaly. Pokud nebude fest mrznout. Protože to je jediný tvor v mém okolí, který nemá peří, srst ani ploutve.

Nedopověděl jste ty magronky. Domácí nudlové těsto, krájet čtverečky, natáčet na rukojeť vařečky. Pak se tedy udělají takové trubičky. Ty se následně dají vařit do polévky, nebo se opékají, osmažují? /některé výrobky z nudlového těsta ano/.

No a do těch trubiček by se pak nechaly nastrkat ty žížaly. Tak proto jste mi tohle radil! Vy kujóne.

Ale nic ve zlém, nechci Vás zlobit, jen by mě zajímalo, jak to s těmi magronkami opravdu je. Nejsem proti tomu, zkusit v kuchyni něco nového. Jaga.

Jago, nikdy jsem kaldoun nejedla. Možná, že i jedla, ale nejmenovalo se to tak. Dej, prosím tě, recept, protože někde v Prostřeno, jsem viděla normální vývar z masa, se zeleninou, ale byl zahuštěný jíškou. A jsem celá zmatená.

Hahanaj, fakt? Tak jednoduché to je? A já myslela, že úplně něco jakože super a já o to přišla.

kaldoun je prostě vývar z vnitřností opeřenců

Marcelko, to co napsal Valdemar, se přesně dělá i u nás (jako by byl odsud..?). Dokonce i to rčení o pernatém srstnatém i oploutveném. Poctivý kaldoun musí mít zavařeny mimo játrových knedlíčků magronky! Nudlové těsto (bez vody, bez soli, protože i takové recepty na nudle jsou, ale s oříškem másla, aby tak rychle nevysychalo) se nakrájí na čtverečky cca 2 cm. Ještě vláčné (ne oschlé!) se přes speciální rýhované prkénko, nebo přes struhadlo na straně, na které strouháte třeba muškátový oříšek, nebo v nouzi nejvyšší přes dlouhé zoubky vidličky na vypouklé straně (srozumitelné?) natáčejí pomocí dřevěné tyčinky (asi jako čínské hůlky nebo špejle - podle velikosti čtverečků) do ruliček přes roh. Při stáčení se přitisknnou na tu podložku (prkénko...) tak, aby byla rulička uzavřená a neroztočila se ani při vaření. Maminka nakrájené čtverečky přikrývala miskou aby neoschly a hotové jsme dávali na síto, aby z nich opadala zbytečná mouka. Čerstvé se zavářely do kaldounu. Letos jsem dostala od kamarádky zavářku, podobnou těm popisovaným magronkám, jen v daleko menším provedení. Tu používám běžně (dá se prý koupit v Kauflandu), protože pravý kaldoun s pravými magronkami se vaří jen k velmi slavnostním příležitostem.

Tedy když to po sobě čtu, vypadá to hrozně složitě, ale věřte, že složité to není. U nás od mého dětství se vždycky sesedla kolem stolu celá rodina, rodiče i děti, a výroba magronek byl moc přijemný obřad. Dodnes ho dodržujeme a zapojují se už i vnoučata. Tatínek vždycky udělal několik magronek velkých a ten kdo je dostal na talíř, si směl přes magronku "srknout" polévky. Ach, kdeže loňské sněhy jsou! Ale fakt je, že takovou fantazii jako vy tatínek přeci jen neměl. Žížaly nám z magronek nevykukovaly!

Díky, Zmatenko, za vysvětlení. Třeba je taky zkusím, může to být prima v kaldounu. Nikdy jsem to slovo - magronky, neslyšela.

Pro BabčuzOV: kaldoun je vývar z ořezu masa, zahuštěný. Nejlepší je z kachny či z husy, ale lze prý udělat i z jiného ořezu, třeba z králičího, kuřecího. Už to ale není to pravé, z králíka se zlatý vývar neudělá ani náhodou.

Dám vařit do studené osolené vody: kachní srdce, žaludek, krk i s kůží, poslední 2 díly křídel, k tomu kosti, pokud kachnu vykošťuji. Já jsem ořezala uvnitř ta žebra a prsní kost. Pokud je kachna mladá a domácí, je možno přidat i stažené packy a také hlavu se staženým zobákem a vyloupanýma očima. Pro zajímavost - dříve prý hospodyňky využily i kachní střívka, obracely je, důkladně vypraly a pak namotávaly na ty packy a tak vařily. To jsem tedy nikdy nedělala, hlavu jsem vařila, to ano.

Přidám pár snítek libečku, celý pepř a nové koření, 1 bobkový list, malou cibuli i se spodními slupkami, /stáhnu jen tu poslední/, stroužek česneku, kořenovou zeleninu vcelku. Pak se dlouho a pomaličku vaří, klidně několik hodin.

Přecedím. Teď by se měla osmažit nahrubo postrouhaná kořenová zelenina na másle. Protože ale vývar bývá sám o sobě dosti tučný, zeleninu tam jen dávám vařit, neosmažuji, aby nebyl zase tuk navíc. Je možné přidat i jinou zeleninu, kousek kapusty, květáku, nakrájený pórek.

Nakonec se zahustí máslovou jíškou, nechá povařit. Do kaldounu se obere maso z kostí, nadrobno se nakrájí ty drůbky. Polévka tedy není pak čirá jako vývar, je kapánek hustší. No a nakonec ty žemlové knedlíčky. Ozdobit nasekanou petrželkou nebo pažitkou, dochutit a je hotovo. Neškodí malý štipeček muškátového květu.

Tato polévka se dneska už příliš často nedělá. Kdysi byla populární zvláště na vesnicích, zužitkovaly se do ní všechny ty zbytky z kachny či husy. Bez kaldounu se neobešlo žádné posvícení či pouť, natož pak svatba. Byla považována za slavnostní polévku. Jaga.

Jago, to je ale fakt luxus! Sliny se mi sbihají. Ale osobní váha pak musí sténat!

O vaření střívek namotaných na packy nám maminka vyprávěla, dělalo se to kdysi tady taky. Maminka říkala, že je jako děti moc rády okusovaly a že prý chutnaly jako mandle. Já jsem to nikdy nedělala ani nechutnala. Ale ta tradice tady byla. Na internetu jsem našla video o tom, jak se dělá kaldoun, včetně přípravy magronek. Pamatovala jsem si, že to kdysi bylo v pořadu o vaření s Babicou a vařila ho tam paní kastelánka ze zámku Bon Repos. Je od nás tak daleko, že by kamenem dohodil (a zbytek doběhl ). Jen velikost magronek se liší. http://dobroty.nova.cz/clanek…si-kaldoun-pani-kateriny.html

A Valdemare - nejsme snad sousedé ?

Děkuji (jsem středočeška) - a i to srkání polévky skrz magronku se mi taky vybavilo.

Hi, hi, tak to mě dnes rozesmály žížaly v magronce! To bude moje smrt.