Hrachová kaše

Hrachovou kaši vždycky vařím v nerezovém papiňáku. Zavařím, počkám, až pěna spadne a pak teprve hrnec zavřu. Vůbec nemíchám. Vůbec! Jednou v rádiu povídal nějaký slavný šéfkuchař, že při vaření krup, se nikdy nesmí zamíchat. Ani jednou. Že kroupy připálil jen jednou, ale pak se dozvěděl, že pomocnice to nervově nevydržela a tajně zamíchala. Vzpomněla jsem si, jak táta vaříval kroupy pro ryby, míchal a vztekal se. Tak jsem to vyzkoušela. Cukalo mi rukama, ale nezamíchala jsem. A fakt! Když vaříme rýži, také nemícháme a přesto se nepřilepí, nepřipálí. Totéž s čočkou. Ale jakmile zamícháme, chytá se.

Uvařím celý hrách, přidám vše co hrachovky patří i jíšku, zavařím. Pár lžic odeberu celého hrachu, rozmixuji zbytek a vrátím celý hrách. Není co připálit.

Proč připálit, jak ji děláte, já ji vůbec nemíchám, ať ji dělám z črstvého hrachu nebo tvrdých semech, vždy jen uvařím hrách, odstavím, nechám potřebné množství vody, přidám máslo a rozmixuju. Navrch pak dám osmaženou cibulku ev. i s anglickou slaninkou. Bramborovou kaši přece taky nemícháte.