Osvojeni ditete meho nastavajiciho manzela

Má dojem, že ať Vám tu napíšeme cokoliv, jste již rozhodnutá.

Bývalý švagr si takhle osvojil předskolního chlapce, s paní byl ženatý pouze cca 2 roky, našla si jiného. Na chlapce platil, než dostudoval, žádný kontakt, jen solil peníze

Navíc musel řešit i případné dědictví, má vlastní dceru z prvního manželství, takže na ni přepsal již za života byt.

Uvědomujete si vůbec, co vše se může stát? Že se vaše vlastní dítě/děti budou třeba jednou muset dělit s "cizím dítětem"? Až přijde puberta, je to s vlastními kolikrát těžké, což teprve s cizím?

Jedno vím určitě, nikdy bych si cizí dítě neosvojila, navíc, když vlastní matka žije,

Je hezké se ohlížet na vlastní rodinu, ale měla byste se ohlížet především na dceru svého partnera, která má právo na oba své rodiče. Ať je její matka, jaká chce, pořád je to její matka.

Jak byste se cítila Vy, kdyby se někdo snažil připravit o rodičovská práva Vás? A umíte si představit, jaký dopad to časem bude na dívku mít?

Je hezké, že to chce nevlastní dcera, ale rozum musíte mít Vy. Vy jste dospělá a lépe zvážíte všechna pro a proti, ale dítě je dítě a nerozumí vlastně tomu, co říká. Vysvětlete jí, že bude Vaše, jako by byla vlastní, vysvětlete jí, že je to o tom, jaký máte vztah, jak se máte rády, že to není o tom razítku. Kdyby její matka nežila, je to zase něco jiného. Ještě takový úkon zvažte, bez emocí a s rozumem v hrsti.

Kristyno21 - ze bychom to zkusily - tohle nemůžete zkoušet!

Osvojení je velký zásah do života všech zůčastněných. Pokud chcete osvojit, tak pouze se souhlasem obou rodičů. Otec je jistý, ale matka? Jestli má v sobě kus mateřské lásky, tak nebude souhlasit a vztahy, jak jsou špatné mohou být ještě horší. Nerýpejte do toho, nechte to být, nikdy nevíte, jakou pandořinu skříňku otevřete.

Milovanou matkou holčičky můžete být i bez papírů.

Nechte to být. Starejte se o holku, jak nejlépe umíte, ale do osvojování se nežeňte. Nikdy nevidíte do budoucnosti. Znala jsem případ, kdy matka vše napsala na vlastní hodnou dceru, jenže ta se dostala do vlivu manžela, kterého si vzala na stará kolena, dá se říct, prostě prodrbali všechno, ta matka nakonec dožila u příbuzných.

Je to hloupost. Většinou se to stává obráceně. Chlap osvojí dítě manzelky, třeba dceru. Dojde k rozvodu, pravděpodobnost je pomálu 50% a pak jen platí. No a obě holky se mu jenom smějí.

Tady všichni píšou o případech, kdy chlap osvojil nějaké dítě, ale pak to špatně dopadlo. Ale ženský mateřský a pečovatelský pud funguje úplně jinak. Věřím, že i kdyby se s tím mužem rozešla, tak ten vztah s tou osvojenou dcerou zůstane (zvlášť když biologická matka už de facto není). Dokonce by soud mohl svěřit dceru do péče té osvojitelky (z pohledu práva je to matka), zvlášť pokud je dítě už dost velké, aby se k jeho přání mohl brát zřetel.

Když se podíváte do světa zvířat, samci nevlastní potomky často zabíjejí, samice zas naopak často pečují o cizí mláďata (zejména pokud přijdou o svoje). Tohle všechno je i v nás.

Já jsem sice svou odpovědí nepřispěla, ale je tady dost rozumných lidí, kteří Ti chtěli dobře poradit a také Ti každý poradil podle svého názoru. Proto si, myslím, nikdo z nich nezaslouží, abys jim "děkovala" za jejich čas tak, že jsou "tady lidi na nic".

Proč jsi tedy ve společnosti lidí na nic už 501 dní? Myslím si, že pokud rádci nesdíleli Tvůj názor a neřekli všichni - ano, ano, dobře děláte, udělajte to tak, jsou hned podle Tebe na nic.

Jsi asi ještě mladá, nevyhraněná, nemáš mnoho životních zkušeností. A soudíš lidi ukvapeně. Počkej, za takových 30 - 40 let budeš mít třeba úplně jiné názory, než nyní. A poznáš, že to s Tebou ti lidé nemysleli zle. Přesto, že nám na Poradně dáváš takový nelichotivý punc, přeji ti pěkné Vánoce. Už se lidí neptej, udělej to, co sama uznáš za vhodné. Ať se pak vyvrbí cokoli, nebudeš moci obviňovat nikoho jiného než sama sebe. Jaga.

Já se omlouvám všem zúčastněným, ale většina rad "nežeňte se do toho, počkejte, bude cizí, když se rozejdete" zavání vyčůraností, co kdyby...

Kdyby byl takhle vyčůranej muž, kterýho si máma vzala jako druhého manžela a který si adoptoval (osvojil) mě, tak nemám místo člověka, který mě zplodil a nezájem, prima tátu. Jen ten, kdo to zažil, ví, o čem mluví.

Martinaa: to je dobře, že to u Tebe dobře dopadlo. Jenom pro úplnost se zeptám, jestli Tvůj biologický otec žil, když si Tě náhradní adoptoval. Abychom porovnávali poměřitelné.

Ona tahle otázka trošku k tomu svádí. Kdyby v tomto případě pravá matka již nežila, tak si myslím, že 99 procent odpovědí nebude tuto otázku tak pitvat.

Děkuji za odpověď, potom chápu, že paní Kristyna má tvoji podporu.

Hezké Vánoční svátky všem.

"martino", je to smutné, co píšete, jen chci zmínit, že zde jde o matku, tam bývají pevnější vazby a myslím, že matka k takovému úkonu svoleni nedá.