Komunikace s lidmi

Také jsem to tak měla s tou mluvou a ačkoli jsem byla hezká,kluci se za mnou na každém kroku otáčeli,stejně jsem trpěla nějakým blokem,že jsem mezi lidmi něco míň a že je nezajímám.Tak jsem se stranila lidí,pak jsem si na to zvykla,být spíše sama.Jako kamarádky jsem měla,ale v kolektivu jsem nechtěla být. A mám to tak dodnes,Nyní si myslím,že je to tím,že lidi jsou falešní,závistiví,nepřejícní,proto se mi mezi ně nechce.Nevím,jaká by byla dobrá rada,asi to neřešit a najít si jednu,dvě kamarádky a mít přítele,to hlavně a doma mít dobré zázemí. Pak mít svoji rodinu.

Nemyslím si, že kdokoliv, včetně psychologa, tě naučí mluvit s lidmi. Umíš to! Jen musíš překonat ostych. Nepřemýšlej o čem a jak s lidmi budeš mluvit. Neprožívej to tak, ale běž mezi ně. Nemusíš mluvit hned. Jen jdi mezi ně. Zítra přidej větu a směj se s nimi. A za chvíli zjistíš, že ti nikdo neukousne hlavu.A budeš mít kamarády!Hlavně to neprožívej!

Řekl bych, že jsi introvert a ti proplouvají životem trochu jinak než většina lidí. Extrovertů je asi 75 procent v populaci a tak je podle nich nastavený svět. Zkus přečíst něco tady psychologie.cz/...

Dobrý den, na psychologa je asi zatím ještě brzo. Nevěřím, že děvče Vašeho věku není schopno ze sebe vypravit v kolektivu vrstevníků nějakou myšlenku či otázku. Když jen posloucháte, tak jsou to témata, o kterých absolutně nic nevíte, nemáte na ně žádný názor nebo znalosti? To se všichni baví na tak vysoké úrovni, že si netroufáte? Nebo Vám přijde ta úroveň moc nízká? Čeho přesně se bojíte, že nekomunikujete? V rodině jste komunikovala normálně? Ovšem, někdy je lepší mlčet a jen poslouchat - člověk vypadá moudřeji. Zdravím!

ria - já si počkám, jak bude tazatelka komunikovat zde. Možná je to již na psychologa, možná by stačil větší nadhled a nebrat se tak vážně (používat úsměv a humor), možná tazatelka působí moc intelektuálně a kolektiv se jí straní, možná je to povaha, možná si neuvědomuje, že spolužáci jsou na tom stejně. Nevíme.

atyskri - pokud je to tak, jak jste doplnila, tak s tím blokem běžte za psychologem a doufejte, že příčinu najde. Sama nevíte, proč to tak je a sama na to nepřijdete. Hodně štěstí a mluvě zdar.

Psycholog je supr nápad a docela ti gratuluju, že jsi k tomu dospěla takhle brzy, obvykle lidi nechávají své problémy "zahnít" a řeší to až když už je pozdě, ty jsi mladá a potřebuješ jen malinko pošťouchnout, zachvíli to půjde samo, uvidíš..

Bene, někdy to prostě nejde.. já byla stejná.. Měla jsem spoustu zájmů, témat o čem mluvit, ale pak v kolektivu, jako bych vše trémou zapomněla a mluvila jen hloupou vatu, později už neuvěřitelný strach, že řeknu něco hloupýho. Nevím čím to bylo, ale kdybych mohla vrátit čas, řešila bych to už kdysi. Taková bezprostřednost a komunikativnost člověku neuvěřitelně ulehčí život..

Zkuste to, mě rozmluvil

Bud jsi asociál nebo introvert..to se ještě rozlouskne. Já jsem introvert, vůbec se nebojím mezi lidi a když mám něco na jazyku, tak řeknu cokoliv kdykoliv. Jen se mi taky hodně nechce pobývat ve volném čase ve společnosti.. Jsem ted bez vztahu a vlastně nemám ani dobrého kamoša, kterému bych věřil. Jak už tu psala nademnou..přál bych si dobrého jednoho kamoša nebo aj dva a hezký vztah s ňákou babou